11 Co 25/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 , tituly za jménem . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne datum Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 178.650 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 13 C 120/2022-261 z 4. 10. 2023

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonné pokuty ve výši 178.650 Kč (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek v celém rozsahu napadl včas podaným odvoláním žalobce. Namítal nesprávné právní posouzení věci okresním soudem. Poukazoval na předchozí řízení ohledně vyúčtování služeb s tím, že soudy uzavřely, že se nejedná o řádné vyúčtování tak, jak vyžaduje zákon a pokud se žalobce žalobou domáhá úhrady pokuty z prodlení s doručením vyúčtování záloh za roky 2015–2017, je žaloba zcela po právu. Ani poslední vyúčtování doručené žalobci ze strany žalovaného ze dne 14. 2. 2019 nebylo řádné, nebyly splněny náležitosti řádného vyúčtování. Žalobce opakovaně žalovanému nabízel smírné vyřešení ve věci, kdy mu důkladně sděloval, v čem spočívá nesprávnost vyúčtování, přičemž na žádost exekutora ve svých vyjádřeních dokonce vždy ve své podstatě provedl řádné vyúčtování služeb. To se však setkalo s odmítnutím ze strany žalovaného. Odůvodnění uvedené v bodě 21. napadeného rozsudku považuje žalobce za zcela irelevantní ve vztahu ke svému zákonnému nároku. To, že žalovaný v celkovém souhrnu zaplatil částku přesahující skutečně zaplacené zálohy žalobcem je pouze výsledkem dlouhodobého, naprosto neodůvodněného a úmyslného prodlení žalovaného se splněním povinnosti uložené příslušnými právními předpisy, a dokonce rozsudky soudu. Navíc žalovaný v průběhu řízení neuvedl, že pokutu považuje za nepřiměřenou a z tohoto důvodu popíral přiměřenost její výše a domáhal se zamítnutí žaloby. Naopak se z pohledu žalobce jedná právě o případ uvedený v rozsudku v bodě 23. odvodnění, že posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu soudu neumožňuje, aby domýšlel obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Žalobce se neztotožňuje s tímto závěrem soudu prvního stupně a má pocit, že soud se pasoval do role právního zástupce žalovaného, což je zcela nepřípustné. Žalobce se ztotožňuje s tím, že zákonná norma ohledně vyúčtování služeb neobsahuje žádnou horní či nejvyšší možnou hranici, v rámci které lze pokuty ukládat. Jestliže soud učinil závěr, že pokud žalobce na zálohách za služby spojené s užíváním uhradil 93.785 Kč a na pokutách získal 153.450 Kč, měl ve své podstatě veškeré služby spojené s užíváním bytu po celou dobu nájemního poměru zcela zdarma a získal další majetkový prospěch ve výši 59.665 Kč a dále má soud za to, že žalovaný již byl za nepředložení řádného vyúčtování pokutován více než dostatečně, je to z pohledu žalobce v rozporu s citovanou judikaturou. Z rozsudku NS 1105/2020 výslovně plyne, že na nepřiměřenost penále nelze usuzovat z jeho celkové výše, byla-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s ním spojeného navyšování prodlení o jinak přiměřenou denní sazbu; Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka, čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše penále a znamenal by zpochybnění funkcí, které má penále plnit. Opačný názor přijatý soudem prvního stupně je zcela nepřijatelný a jednoznačně bezdůvodně zvýhodňuje žalovaného. Žalovaný svou povinnost dobrovolně neplní a soud prvního stupně jej zcela v rozporu s výše uvedeným názorem Nejvyššího soudu zvýhodnil při posuzování nepřiměřenosti pokuty a její moderace na 0 Kč. Tím došlo zcela k pozbytí smyslu sankčního ustanovení v příslušném právním předpise s přiměřenou denní pokutou stanovenou zákonodárcem. Žalovaný do dnešního neprokázal nic zcela relevantního, kvůli čemu nebyl schopen po tak dlouhou dobu vyúčtování provést. Žalobce žalovaného několikrát vyzýval k jeho dodání a nikdy se nesetkal s konstruktivní odezvou. Soud pomíjí fakt, že na dodání řádného vyúčtování je navázána splatnost přeplatků a nedoplatků za poskytnuté služby. Bez tohoto dodání řádného vyúčtování je proto žalobci zcela odepřeno právo na konečné spravedlivé vypořádání nájemního vztahu. Žalobce je neodůvodněně znevýhodněn tím, že uložené pokuty byly vymoženy. Z tohoto pohledu se žalobce domnívá, že soud prvního stupně moderací pokuty na 0 Kč znemožňuje další vymáhání pravomocně přiznaných nároků žalobce stanovené v rozsudcích, čímž se dostává do rozporu s těmito rozhodnutími a jde o překročení kompetencí soudu prvního stupně. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno.

3. Žalovaný k podanému odvolání zásadní vyjádření nepodal, ve svém podání ze dne 13. 2. 2024 poukázal na to, že mu v červnu 2023 zemřel ve věku , číslo, let jediný syn , jméno FO, .

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení pokuty 50 Kč za každý den prodlení za dobu, kdy žalovaný jako pronajímatel předmětného bytu žalobci jako nájemci tohoto bytu nedal řádné vyúčtování služeb (dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb.). Tato pokuta byla požadována za služby související s nájmem za rok 2015 – prodlení s dodáním řádného vyúčtování v období od 18. 2. 2020 do 23. 5. 2023, celkem požadováno 59.550 Kč; období nájmu 2016 – prodlení s vyúčtováním služeb za dobu od 18. 2. 2020 do 23. 5. 2023 celkem požadováno 59.550 Kč, období nájmu 2017 – prodlení s dodáním řádného vyúčtování služeb od 18. 2. 2020 do 23. 5. 2023 pokuta celkem 59.550 Kč, celkem bylo požadováno 178.650 Kč.

6. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání a dospěl ke skutkovým zjištěním, která zásadně nejsou zpochybněna a jsou uvedena v bodech 4.–12. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu uvedená skutková zjištění korespondují s provedenými důkazy a soud na ně v úplnosti odkazuje.

7. Nájemní poměr žalobce jako nájemce předmětného bytu, jehož byl žalovaný pronajímatelem, trval na základě smlouvy v období od , datum, do , datum, . V nájemní smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný bude platit nájemné a zálohy za služby na byt vystavené SVJ. Měsíční nájemné činilo 6.000 Kč. Záloha na služby SVJ , adresa, činila ke dni 2. 3. 2015 3.740 Kč, posléze došlo od roku 2016 ke snížení na částku 3.135 Kč měsíčně. Žalovaný jako pronajímatel nevyúčtoval žalobci jako nájemci předmětného bytu řádně dodávku služeb za období roku 2015, 2016 a do skončení nájemního poměru roku 2017. Jak bylo zjištěno z předpisu plateb pro rok 2015, 2016 a 2017 ze strany SV J vůči žalovanému jako vlastníku předmětného bytu, zálohy činily 3.740 Kč za rok 2015, za rok 2016 a 2017 3.135 Kč, což koresponduje s výší záloh za dodané služby, jak si dohodli v nájemní smlouvě žalovaný jako pronajímatel a žalobce jako nájemce. Z předpisu plateb ve vztahu SVJ - vlastník bytu (žalovaný) však je zřejmé, že tyto obsahují tzv. dlouhodobou zálohu – platba do fondu oprav po všechny tři roky ve výši 1.364 Kč. SVJ žalovanému jako vlastníku předmětného bytu ve vyúčtování záloh za rok 2015–2017 tuto částku nevyúčtovávalo.

8. Žalovaný předložil žalobci vyúčtování záloh za období od 2. 3. 2015 do 31. 12. 2015, ve kterém vypočítal přeplatek na zálohách ve výši 5.792 Kč, vyúčtování za rok 2016, ve kterém vypočítal nedoplatek ve výši 4.687 Kč a vyúčtování za první dva měsíce roku 2017, ve kterém vypočítal nedoplatek ve výši 4.209 Kč. SVJ vypočítalo žalovanému jako vlastníku předmětného bytu za rok 2015 přeplatek ve výši 9.788 Kč, za rok 2016 nedoplatek 4.535 Kč a za období prvních dvou měsíců roku 2017 nedoplatek ve výši 4.361 Kč.

9. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že vyúčtování, které žalovaný za uvedená období předložil žalobci, nelze považovat za správné a učiněné v souladu s § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaný v podstatě převzal údaje z vyúčtování, které mu bylo zasláno SVJ jako vlastníku předmětného bytu (nutno podotknout, že s jistými úpravami, aniž by bylo zřejmé, jak k nim došel), avšak pomineme-li ostatní nedostatky ve vyúčtováních ze strany žalovaného žalobci, mají tato vyúčtování jeden zásadní nedostatek: Žalobce platil v roce 2015 na zálohách 3.740 Kč měsíčně a v letech 2016–2017 3.135 Kč měsíčně, jak bylo mezi účastníky dohodnuto. Dle nájemní smlouvy byla tato částka stanovena dle předpisu záloh ze strany SVJ k žalobci. Uvedená částka dle předpisu záloh obsahovala měsíční platbu 1.364 Kč jako dlouhodobou zálohu vlastníka bytu do fondu oprav. Jestliže žalobce zaplatil za rok 2015 1.364 Kč x 10 měsíců = 13.640 Kč, za rok 2016 12 x 1.364 Kč = 16.368 Kč a za dva měsíce roku 2017 2 x 1.364 Kč = 2.728 Kč, přičemž žalovaný v podaných vyúčtováních tyto částky nezohlednil, nemůže být vyúčtování považováno za správné.

10. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, již žalobci bylo na pokutách ve smyslu § 13 citovaného zákona vůči žalovanému přiznáno za nedodání vyúčtování za rok 2015 za období od 28. 3. 2017 do 17. 2. 2020 34.600 Kč, za vyúčtování za rok 2016 za období od 28. 3. 2018 do 17. 2. 2020 34.600 Kč a za vyúčtování za rok 2017 za období od 1. 5. 2018 do 17. 2. 2020 32.900 Kč, celkem 102.100 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, bylo takto přiznáno žalobci za nedodání řádného vyúčtování za rok 2015 za období od 1. 5. 2016 do 27. 3. 2017 34.800 Kč a za nedodání vyúčtování za rok 2016 za období od 1. 5. 2017 do 27. 3. 2018 16.550 Kč, celkem 51.350 Kč. Celkem tak bylo přiznáno na pokutě dle § 13 citovaného zákona za nedodání vyúčtování za léta 2015–2017 153.450 Kč a tato částka byla včetně nákladů řízení a nákladů exekučního řízení po žalovaném také exekučně vymožena.

11. Jak plyne z § 13 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb (v tomto případě žalovaný) nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem (v tomto případě nedoručí-li včas vyúčtování), je povinen zaplatit druhé straně (v tomto případě žalobci) pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Výše pokuty činí 50 Kč za každý započatý den prodlení.

12. Zákonodárce zde nestanovil žádný strop pro výši této zákonné pokuty. Odvolací soud však je přesvědčen, že tuto pokutu nelze požadovat takzvaně donekonečna a přinejmenším musí být korigována zásadou dobrých mravů plynoucí z § 2 odst. 3 o. z.

13. Nájemní poměr mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem trval 2 roky od února 2015 dokonce února 2017. Od jeho ukončení uplynulo již více než 7 let. Zákonná smluvní pokuta má funkci donucovací, aby pronajímatel řádně splnil svou povinnost stanovenou zákonem a předložil nájemci řádné a včasné vyúčtování záloh na služby; sankční – postižení pronajímatele, pokud uvedenou povinnost nesplní. Nelze pominout také funkci uhrazovací, která má kompenzovat případnou vzniklou škodu žalobce jako nájemce. Žalovaný na této zákonné pokutě zaplatil již čistou částku 153.450 Kč. I kdyby žalobce měl absolutní přeplatek na službách (jak uvádí okresní soud), tj. odebral by služby za 0 Kč, zaplatil by na zálohách za rok 2015 10 x 3.740 Kč = 37.400 Kč, za rok 2016 12 x 3.135 Kč = 37.620 Kč a za dva měsíce roku 2017 2 x 3.135 Kč = 6.270 Kč, celkem 81.290 Kč. Odečteme-li tuto částku od zaplacené zákonné pokuty, zaplatil mu žalovaný o 72.160 Kč více. Jinak řečeno, žalobci se dostalo plnění vyplývajícího z uhrazovací funkce zákonné pokuty ve výši 72.160 Kč navíc. Odvolací soud je přesvědčen, že zákonodárce neměl úmysl, že by smluvní pokuta byla v podstatě zdrojem každoročních příjmů nájemce, respektive v tomto případě již bývalého nájemce. Pokud by totiž žalobce i nadále požadoval uhrazení smluvní pokuty za tři nedodaná vyúčtování za léta 2015–2017, činila by zákonná pokuta na jedno vyúčtování 18.250 Kč ročně, tj. 54.750 Kč ročně. Těchto částek by se žalobce v podstatě mohl domáhat donekonečna. Jistě lze argumentovat tím, že žalovanému nic nebránilo, aby splnil zákonnou povinnost a dodal žalobci řádné vyúčtování a jeho neschopnost tak učinit není omluvou a jde k jeho tíži. Za to již byl sankcionován pokutou tak, jak je uvedeno shora v celkové výši 153.450 Kč. Žalobce má ze zákona právo na řádné vyúčtování záloh za služby. Pokud však u žalobce došlo ke vzniku faktických přeplatků, tyto byly kompenzovány již vymoženou smluvní pokutou.

14. Jestliže by žalovaný v pozici žalobce požadoval po bývalém nájemci zaplacení nedoplatků, odvolací soud je toho názoru, že nárok je promlčen. Dle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánů veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odstavce 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. S ohledem na skutečnost, že vyúčtování služeb za rok 2015 mělo být podáno do 30. 4. 2016, za rok 2016 do 30. 4. 2017 a za rok 2017 do 30. 4. 2018, je zřejmé, že nejpozději vždy od následujícího května mohl by žalovaný uplatnit své právo na zaplacení případných nedoplatků u soudu, neboť pokud by podal řádné vyúčtování, mohl se o případném nedoplatku dozvědět. To je pouze teoretická úvaha pro možnou námitku, že žalobce nemůže svůj nájemní vztah považovat za uzavřený, protože může mít dluhy z nedoplatku záloh za služby.

15. Odvolací soud je toho názoru, že s ohledem na dobu, která již uplynula od skončení nájemního poměru a kompenzaci, které se žalobci dostalo zaplacením zákonné pokuty, která mu již byla fakticky uhrazena, lze jeho nárok uplatněný touto žalobou vyhodnotit v souladu s § 2 odst. 3 o. z. jako rozporuplný s dobrými mravy. Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že byť žalovaný nesplnil řádně svou povinnost podat žalobci náležité vyúčtování služeb, přestože by žalobce dle zákona 67/2013 Sb. měl mít i nadále nárok na zaplacení zákonné pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení s dodáním vyúčtování, nelze takový nárok již přiznat nad rámec toho, čeho se již žalobci dostalo. Jak již bylo řečeno shora, nárok na zaplacení zákonné pokuty nemůže být ve svém důsledku nekonečným a časově nikterak neohraničeným zdrojem pravidelných každoročních příjmů za situace, kdy samotný nájemní poměr před více než 7 lety skončil.

16. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné v souladu s § 219 o. s. ř. potvrzeno.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovaný žádné náklady odvolacího řízení nepožadoval.