11 CO 266/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená zmocněnkyní jméno příjmení , narozenou dne datum bytem adresa proti žalovanému: ; územní celek , IČO sídlem adresa o určení vlastnictví k pozemkové parcele k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 6. 2022, č. j. 9 C 94/2020-60

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 819 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že vlastníkem parcely [číslo] v obci [okres], okres [okres], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] [část obce] je žalobkyně (odstavec I. výroku) a zavázal žalobkyni nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně, v němž vyjádřila nesouhlas se zamítnutím žaloby a pro jeho vady navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu v celém rozsahu. Žalobkyně spatřovala odvolací důvod ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a jí označeným důkazům a dále dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a následně i nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že skutečnost, že žalobkyni byla přidělena parc. [číslo] nemá oporu v listinách ani v katastru nemovitostí. Ve vývodech soudu se jeví logický rozpor, neboť nemohlo dojít k zániku práva, jestliže nebyla tato parcela podle tvrzení soudu žalobkyni nikdy přidělena. Není pravdou, že by se smlouva o půjčce a její zajištění vztahovala jen na rodinný atriový dům, když v této smlouvě je výslovně uvedeno zajištění parcelou [číslo] v případě, že by úvěr nebyl řádně splácen, nepochybně by se předmětný peněžní ústav hojil a použil k uspokojení své pohledávky zajištění plynoucí ze smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy z [datum] i na tuto parcelu. Žalobkyně namítá, že písemná dohoda údajně ze dne [datum] o přidělení dalšího pozemku k výstavbě konkrétně parc. [číslo] nebyla zaregistrována dle předpisů platných v té době státním notářstvím, tedy nenabyla věcně právních účinků ani právní moci. Ust. § 61 až 65 zákona č. 95/1963 Sb. jednoznačně vyžadovalo pro vstup do právních vztahů a k jejich platnosti registraci státním notářstvím, což se v projednávaném případě nestalo. Naopak obdobnou písemnou dohodu ze dne 28. 6. 1973, jíž se žalobkyně na obhajobu vlastnického práva dovolává a která byla právně bezvadná, okresní soud ignoroval. Žalobkyně je vlastníkem předmětné parcely [číslo] z důvodů v žalobě popsaných, kdy po roce 1990 byla potvrzena transformace institutu svěření do osobního užívání na osobní vlastnictví. Žalobkyně se po celou dobu vlastnictví od roku 1973 o předmětný pozemek starala, zvelebovala jej, investovala do něj, naproti tomu [stát. instituce], který se nyní vlastnictví domáhá, pozemek nijak neudržoval, ani se k němu jako vlastník nechoval. Ačkoli se žalovaný měl chovat jako řádný hospodář, od žalobkyně nikdy jako od uživatele nájemné nepožadoval. Na podporu přesvědčení o vlastnictví parc. [číslo] žalobkyně poukazuje na tu skutečnost, že parcelu [číslo] s manželem oplotili, a to na základě stavebního ohlášení, proti kterému nebyly vysloveny žádné námitky. Pozemek je ve vnitřním prostoru zahrady a tvoří s domem organický celek. Žalobkyně považuje rozsudek soudu prvního stupně za flagrantně nesprávný, zatížený mnoha vadami, hrubě, svévolně nebo z nepochopení zkreslující výchozí skutkový stav.

3. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného a zamítnutí odvolání žalobkyně.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] [část obce]. Své vlastnické právo k předmětnému pozemku žalobkyně dovozovala především z dohody o zřízení práva osobního užívání k pozemku parc. [číslo] rozhodnutí o přidělení tohoto pozemku ze dne [datum]. Dále ze skutečnosti, že tento pozemek žalobkyně původně se svým manželem téměř po dobu 50 let užívala, udržovala na vlastní náklady, přistupovala k němu jako k vlastnímu, bylo povoleno jeho oplocení, vlastnictví nebylo zpochybňováno. Žalobkyně současně poukázala na ust. § 134 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku.

6. Okresní soud ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění obsažená pod bodem 12. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud odkazuje a pro odvolací řízení z nich vychází.

7. Předmětná žaloba je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř., vyžaduje tak existenci naléhavého právního zájmu. Žalobkyně naléhavý právní zájem spatřovala ve zrušení původně přiděleného pozemku a ve skutečnosti, že se o pozemek starala po celou dobu žalobkyně s manželem, až posléze žalovaný začal nabízet pozemky k prodeji. Naléhavý právní zájem odvolací soud shledává především v nesouladu mezi tvrzeným faktickým stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí.

8. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Podle § 872 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále jen obč. zák.) právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona (míněno dnem [datum]) na vlastnictví fyzické osoby.

10. Podle § 872 odst. 5 obč. zák. téhož znění, vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne.

11. Podle § 132a odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991 kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má, pokud není stanoveno jinak, obdobná práva na ochranu jaká má vlastník.

12. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991 jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan v nepřetržité držbě (§ 132a odst. 1) po dobu 10 let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1) nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200.

13. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 1992 do [datum] držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

14. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. téhož znění je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

15. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. téhož znění oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

16. Žalobkyně spolu se svým manželem uzavřela dne [datum] s Městským národním výborem v [obec] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku parcely [číslo] v k. ú. [okres] [část obce] o výměře 519 m2, čemuž předcházelo přidělení pozemku do osobního užívání rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Přidělený pozemek, ohledně kterého byla uzavřena dohoda, byl vyměřen geometrickým plánem ze dne [datum] (dále jen„ první geometrický plán“), dle kterého hranice pozemku v terénu byly označeny trubkami. Z geometrického plánu je zřejmé, že stavba měla být postavena na pozemku [číslo] k tomuto pozemku přiléhal další pozemek [číslo] který pozemek žalobkyně přesahoval. Jednalo se o úzký podlouhlý pozemek samostatného parcelního čísla, na kterém by stavba s ohledem na jeho tvar zřízena být nemohla. Jak správně zjistil okresní soud, dohoda o zřízení práva osobního užívání ze dne [datum] (v pořadí první) byla zrušena dohodou o zániku práva osobního užívání ve smyslu § 207 obč. zák., která byť není datována, zjevně byla uzavřena až po dohodě o zřízení práva osobního užívání z [datum], neboť na ní logicky navazuje. Následně [datum] žalobkyni a jejímu manželovi byl rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] přidělen pozemek parc. [číslo] stavební plocha, dle geometrického plánu ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ druhý geometrický plán“) a poté s nimi byla dne [datum] uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] [část obce] o výměře 653 m2 k výstavbě atriového domku a zřízení zahrádky. Dohoda byla registrována státním notářství [datum rozhodnutí] pod reg. č. [spisová značka]. V geometrickém plánu, na který dohoda odkazovala, byl pozemek parc. [číslo] určený k výstavbě rodinného domku a zahrádky vyměřen a v terénu vyznačen trubkami. Podstatná část pozemku původně přiděleného žalobkyni se shodovala s nově přiděleným pozemkem parc. [číslo]. Jestliže byl ve druhém geometrickém plánu nově vyznačen pozemek parc. [číslo] tak tomuto pozemku v prvním geometrickém plánu ze dne [datum] s určitými drobnými rozdíly odpovídal pozemek parc. [číslo]. Z uvedených skutečností je zřejmé, že se vždy jednalo o dva pozemky se samostatnými parcelními čísly, předmětný pozemek označený ve druhém geometrickém plánu parc. [číslo] žalobkyni přidělen nebyl, ani k němu nebyla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání. S účinností od [datum] proto nedošlo k transformaci práva osobního užívání pozemku na právo vlastnické.

17. Právo osobního užívání pozemku podle § 205 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 vznikalo na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, uzavření dohody o osobním užívání pozemku a registrace státním notářstvím. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 mohlo dojít k vydržení pozemku, případně jeho části, pokud jej měl občan (fyzická osoba) nepřetržitě v držbě po dobu 10 let, vlastnické právo k pozemku za daných okolností nabýval stát, občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku. Vzniklo-li občanovi právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku vydržením podle ust. § 872 odst. 5 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992, trvala-li držba i k 1. 1. 1992, nabyl vydržením přímo vlastnické právo (srovnej Občanský zákoník II. komentář 2. vydání, 2009, nakladatelství C. H. Beck, strana 2434). Vydržení práva osobního užívání pozemku ve smyslu § 132a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 předpokládalo nakládání s věcí jako se svou se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří po vydržecí dobu, a to 10 let. Nepostačovalo pouhé nakládání s věcí jako se svou, tedy pouhé subjektivní přesvědčení držitele, nýbrž držitel musel být v důvodném přesvědčení, že mu věc patří. Posouzení je-li držitel v dobré víře či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.

18. Žalobkyně od počátku nemohla být při běžné normální opatrnosti v dobré víře, že jí svědčí právo osobního užívání taktéž k pozemku parc. [číslo]. Pozemek, na němž měl být atriový domek žalobkyně postaven, byl označen druhým geometrickým plánem z [datum] parcelním [číslo] podle tohoto geometrického plánu hranice v terénu vyznačeny železnými trubkami. První dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku týkající se parcely [číslo] byla platně zrušena. Pro zrušení dohody o zřízení práva osobního užívání se ve smyslu § 207 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 registrace státním notářstvím nevyžadovala (jak se mylně žalobkyně domnívá). Žalobkyně spolu se svým manželem dohodu o zrušení práva osobního užívání k původně přiděleného pozemku parc. [číslo] podepsala, nemohla se proto důvodně domnívat, že jí svědčí právo užívání k oběma pozemkům, a to jak k nově přidělenému [číslo] tak nově označenému jinému pozemku [číslo] kterému původně odpovídal pozemek parc. [číslo] vždy se jednalo o dva pozemky a jí byl přidělen pouze jeden z nich. Nemohlo proto dojít k vydržení práva osobního užívání, které by se k [datum] změnilo na vlastnictví obou pozemků. Souhlasit lze se závěry okresního soudu obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku, že k vydržení nemohlo dojít ani na základě omluvitelného omylu, chopila-li se žalobkyně spolu s manželem držby části parcely, která jí nebyla přidělena do osobního užívání. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku v bodech 19. a 20. Uváděla-li žalobkyně, že se po celou dobu o předmětný pozemek starala, udržovala jej, oproti tomu žalovaný se o pozemek nijak nestaral, jsou tyto skutečnosti právně bezvýznamné, neboť faktické užívání nemovitosti bez dalších právně významných skutečností na existenci vlastnictví nemá žádný vliv. Stejně tak je právně bezvýznamná argumentace žalobkyně, že smlouva o půjčce byla zajištěna parcelou [číslo] v případě, že by úvěr nebyl splácen, peněžní ústav by k uspokojení své pohledávky použil i tuto parcelu. K uvedenému lze uvést, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], tj. ještě před zánikem práva osobního užívání vztahujícího se k parc. [číslo] před novým rozhodnutím o přidělení pozemku parc. [číslo] uzavřenou dohodou o zřízení práva osobního užívání k nově přidělenému pozemku, logicky se tak v ní nově přidělená parcela nemohla objevit. Z uvedené argumentace žalobkyně neplynou žádné právně významné závěry. Stejně tak ze skutečnosti, že bylo povoleno oplocení pozemku. Oplocení pozemku podléhalo pouze ohlášení, ke kterému se přikládal jednoduchý náčrt. Žádné řízení, při kterém by se provádělo zaměření na místě samém, se nevyžadovalo. Navíc z k důkazu předloženého jednoduchého náčrtu neplyne, kde přesně a jaké parcely měly být oploceny.

19. Odvolací soud posuzoval žalobou uplatněný nárok rovněž z hlediska naplnění podmínek pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o. z. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jako první předpoklad uplynutí vydržecí doby, která je oproti řádnému vydržení dvojnásobná, tj. u nemovitostí 20 let. Druhým předpokladem je, že držiteli nesmí být prokázán nepoctivý úmysl. Ve smyslu § 6 a § 7 o. z. poctivost v právním styku se vykládá jako určitý standard chování vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ve vztahu k držbě nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. O nepoctivý úmysl tak jde tehdy, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé v obecném smyslu.

20. S ohledem na výše popsané okolnosti vzniku práva osobního užívání nejprve k pozemku parc. [číslo] zániku tohoto práva k uvedenému pozemku a následně vzniku práva osobního užívání k pozemku parc. [číslo] vymezení těchto pozemků v obou geometrických plánech, jakož i vymezení hranic pozemků v terénu železnými trubkami, chopila-li se žalobkyně spolu se svým manželem držby taktéž předmětného pozemku [číslo] jak byl vymezen druhým geometrickým plánem, chopila se jej v nepoctivém úmyslu, neboť jí muselo být zřejmé, že takto činí na úkor žalovaného (původně státu). Laxní přístup státu, který své vlastnické právo vůči žalobkyni nijak neuplatňoval, nemohl nepoctivý úmysl zastřít, jednalo-li se o svémocné získání držby. Nebyl tak naplněn druhý předpoklad pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o. z.

21. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení představující paušální náhradu nákladů za účast u odvolacího jednání ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Dále byla přiznána náhrada nákladů za použití osobního vozidla tov. zn. [typ] při ujeté vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět celkem 70 km, průměrné ceně za 1 l benzinu 41,20 Kč při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km činí náhrada za pohonné hmoty 155 Kč a dále základní náhrada za použití motorového vozidla za 1 km jízdy 5,20 Kč při 70 km 364 Kč, vše dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. Dohromady náhrada nákladů za použití motorového vozidla činí 519 Kč a celková náhrada nákladů odvolacího řízení činí 819 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit procesně úspěšnému žalovanému.