11 Co 27/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , 779 00 Olomouc o výživné manželky k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2024, č. j. 29 C 76/2024-213, ve spojení s usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 29 C 76/2024-245

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v tom rozsahu, v jakém byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně částku 15.000 Kč měsíčně za dobu od 19. 3. 2025 do budoucna, ruší a řízení se ve stejném rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývajícím rozsahu se rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrzuje.

III. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni za dobu od 4. 6. 2024 do 18. 3. 2025 částku 82.210 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů řízení částku 60.306 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek za žalobu v částce 1.423 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.523 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost platit na výživu žalobkyně počínaje dnem 4. 6. 2024 každého prvého dne v měsíci částku 15.000 Kč měsíčně. Vyčíslil dluh na výživném v částce 75.000 Kč a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jej do 15 dnů od právní moci rozsudku. Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 103.334 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Doplňujícím usnesením rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci doplňujícího usnesení České republice na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek (za žalobu) v částce 9.000 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Tvrzení žalobkyně, že byla dne 27. 4. 2024 v odpoledních hodinách žalovaným napadena, jako o příčině jejího odchodu ze společné domácnosti nebylo ničím prokázáno. Řízení o přestupku, který měl spočívat v údajném napadení žalobkyně žalovaným dne 27. 4. 2024, vedené před Komisí pro projednávání přestupků statutárního města , adresa, , bylo skončeno vydáním usnesení ze dne 25. 2. 2025 o zastavení řízení; přestupek nebyl žalovanému prokázán. Okolnosti opuštění společné domácnosti žalobkyní zůstaly sporné a nevyjasněné. Žádné stopy po zraněních způsobených údajně žalovaným nebyly na těle žalobkyně nalezeny. Pokud před správním orgánem uvedla, že ji měl žalovaný fyzicky napadat také v minulosti, nikdy to úřadům neoznámila. Před správními orgány uváděla opakovaně nepravdivá tvrzení. Audionahrávky, které předložila k důkazu, zaznamenávají velmi krátké výseče hovorů, bez možnosti zjistit další okolnosti. Žalobkyně je prezentovala jako hovory mezi účastníky, aniž uvedla a prokázala, v jakých situacích a z jakého důvodu byly audionahrávky pořízeny. Žalobkyně je k důkazu předložila ryze účelově. V průběhu řízení o rozvod manželství žalovaný navrhoval uzavřít dohodu o výživném pro žalobkyni ve výši 4.000 Kč měsíčně, avšak žalobkyně jeho návrh odmítla. S touto argumentací se žalovaný domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žaloba proti němu bude zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Okresní soud dle jejího mínění věc posoudil správně po stránce skutkové i právní a nezatížil řízení žádnou vadou. Provedení důkazů poslechem zvukových záznamů vyhodnotil jako přípustný důkaz v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR. Konfliktní situace mezi účastníky vyvrcholila právě dne 27. 4. 2024, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost i s nezl. dítětem nedobrovolně, pro opakovanou a stupňující se agresivitu žalovaného. Tvrzení žalovaného o jeho návrhu na dohodu o výživném v částce 4.000 Kč neodpovídá skutečnosti. Žalovaný nebyl ochoten na výživu žalobkyně cokoli platit.

4. Ke správným závěrům okresního soudu v odstavci 7. odůvodnění napadeného rozsudku o mezinárodní pravomoci soudů České republiky k projednání a rozhodnutí dané věci a o řešení kolize práva ve prospěch právního řádu České republiky krajský soud upřesňuje: Pravomoc českých soudů je založena podle čl. 30 odst. 4 věta první Smlouvy mezi Českou republikou a , stát, o právní pomoci v občanských věcech publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s., neboť oba manželé mají na území České republiky bydliště. Při rozhodování o žalobě bylo namístě použít české právo, podle čl. 30 odst. 2 věta první cit. Smlouvy, a to ze stejného důvodu (společné bydliště účastníků na území ČR).

5. Dne 2. 6. 2025 žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět. Učinila tak v rozsahu, v jakém se původně domáhala výživného v částce 15.000 Kč měsíčně za dobu od 19. 3. 2025 do budoucna. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

6. Podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta druhá, odst. 3 věta první o. s. ř. krajský soud vzhledem k dispozitivnímu úkonu žalobkyně a se souhlasem žalovaného rozsudek okresního soudu v odstavci I. zrušil v rozsahu, v jakém jím byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně částku 15.000 Kč měsíčně za dobu od 19. 3. 2025 do budoucna a podle § 96 odst. 2 věta první ve spojení s § 211 o. s. ř. řízení ve stejném rozsahu zastavil.

7. Ve zbývajícím rozsahu v odstavci I., v odstavci II. výroku a v obou závislých výrocích krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalovaného, pokud směřovalo proti meritornímu výroku, není důvodné.

8. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manželi předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

9. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manželi jinak platí obecná ustanovení o výživném.

10. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu zevrubně vylíčenými v odstavci 8. odůvodnění napadeného rozsudku, vyjma skutečností, které měl okresní soud za prokázány ze zvukových záznamů předložených žalobkyní. Ostatní tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů a účastníci je, vyjma tvrzení o incidentu ze dne 27. 4. 2024, nezpochybňovali. Průběh slovních konfliktů a potyček mezi účastníky předcházejících ukončení jejich soužití tedy nebyl zjištěn, avšak z hlediska povinností podle § 697 o. z. není tento nedostatek skutkových zjištění významný. Žalovaný totiž nenamítal, že se žalobkyně svým chováním práva na výživné zbavila.

11. V odvolacím řízení krajský soud ze shodných tvrzení účastníků a z předložených listin dále zjistil: Žalovaný zaplatil na výživu žalobkyně v době od 11/2024 do 2/2025 4x 15.000 Kč, souhrnně 60.000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2024, č. j. 37 Nc 6/20204-66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2024, č. j. 13 Co 261/2024-105, byl nezl. , jméno FO, svěřen do výchovy matce – žalobkyni, a to rovněž pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Otec – žalovaný byl zavázán platit na jeho výživu od 1. 4. 2024 částku 6.800 Kč měsíčně. Rozsudek již nabyl účinků právní moci. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 18. 3. 2025 rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 C 11/2025-35. K důvodům tohoto rozhodnutí okresní soud uvedl, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, aniž lze očekávat obnovení soužití. Příčinou rozvratu byly rozdílné názory účastníků na vedení společné domácnosti, výchovu nezl. dítěte a trávení volného času. Podle zprávy zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, , činil průměrný výdělek žalovaného za dobu od 6/2024 do 2/2025 59.170 Kč měsíčně. Žalobkyně měla v době od 7/2024 do 3/2025 průměrné výdělky u společnosti , právnická osoba, ve výši 4.222 Kč měsíčně.

12. Podle usnesení statutárního města , adresa, , Komise pro projednávání přestupků ze dne 25. 2. 2025, zn. SMO1/Přest/R1102/2024/ŠT, bylo zastaveno řízení o přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měl dopustit žalovaný tím, že dne 27. 4. 2024 v době od 17: 20 hod. do 17:25 hod. v bytě na adrese , adresa, fyzicky napadl svou manželku – žalobkyni, které se snažil vzít klíče od bytu, přitom ji vtáhnul do bytu a dal jí facku, při přetahování o klíče jí způsobil oděrku na prostředním prstu pravé ruky, čímž měl jinému úmyslně ublížit na zdraví, neboť spáchání skutku, o němž bylo řízení vedeno, nebylo obviněnému prokázáno.

13. Předmět odvolacího přezkumu se omezil na úvahu, výživné v jaké výši odpovídá kritériu zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně obou manželů. Jinak řečeno, krajský soud hodnotil, zda výživné v částce 15 000 Kč měsíčně, o které žalobkyně výsledně žádala za omezenou dobu od 4. 6. 2024 do 18. 3. 2025, odpovídá hledisku dle § 697 odst. 1 o. z.

14. Ze zjištěných skutečností a za použití citovaného hmotněprávního ustanovení dospěl krajský soud k závěru, že výživné v částce 15.000 Kč za dobu od 4. 6. 2024 do 18. 3. 2025 bylo stanoveno v souladu s ust. § 697 odst. 1 věta první o. z. Žalobkyně v rozhodné době nebyla schopna dosahovat vyšších příjmů, neboť již měla v péči nezl. dítě útlého věku, o nějž celodenně pečuje. Žalovaný, jehož příjmy v daném období činily okolo 59.000 Kč měsíčně, platil pravidelně výdaje za bydlení 7.200 Kč měsíčně, na dopravu do zaměstnání 3.500 Kč měsíčně a výživné pro nezl. dítě 6.800 Kč měsíčně, souhrnně 17.500 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení žalobkyně činily asi 3.000 Kč měsíčně. Pokud by žalobkyně pronajímala parkovací místo v , město, , její finanční situace by nebyla natolik příznivější, aby ovlivnila výši vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni. S příjmy z nájemného za nemovitosti, které žalobkyně vlastní na , stát, , nelze racionálně kalkulovat v době, kdy je země ve válce. Po zaplacení pravidelných výdajů (včetně výživného pro žalobkyni v částce 15.000 Kč měsíčně) zbývala žalovanému pro jeho potřeby v uvedené době částka stále vyšší, než jakou měla k dispozici ve stejné době žalobkyně.

15. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku ve zbývající napadené části jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. V odstavci II. výroku rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 4. 6. 2024 do 18. 3. 2025 v částce 82.210 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Jedná se o výživné za dobu 8 měsíců a 45 dnů (15.000 Kč měsíčně). Žalovaný měl za uvedené období na výživném zaplatit částku 142.210 Kč, fakticky již žalobkyni zaplatil 60.000 Kč. K úhradě mu proto zbývá 82.210 Kč. Částečná změna rozsudku týkající se vyčíslení dluhu na výživném za minulou dobu byla vyvolána pouze tou skutečností, že žalovaný po vydání napadeného rozsudku svou povinnost vůči žalobkyni zčásti splnil.

17. Podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 60.306 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Účelně zaplacené náklady žalobkyně sestávají z odměny advokátky za 7 úkonů právní služby v sazbě po 6.820 Kč, tj. 47.740 Kč (podle § 8 odst. 2. věta první před středníkem a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2024, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis žaloby, za účast u jednání ve dnech 1. 8. 2024, 19. 9. 2024 a 17. 10. 2024, přičemž prvá dvě z těchto jednání trvala déle než dvě hodiny), z paušální náhrady za 7 stejných úkonů po 300 Kč, tj. 2.100 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., a z 21% DPH ze součtu obou těchto částek, tj. z částky 49.840 Kč, která se rovná částce 10.466 Kč.

18. Podle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek za žalobu v částce 1.423 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně byla ze zákona od placení soudního poplatku osvobozena a soud její žalobě, jde-li o dobu od 4. 6. 2024 do 18. 3. 2025, výsledně vyhověl. Soudní poplatek za žalobu v sazbě 1 % z přisouzené částky je proto povinen zaplatit žalovaný.

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 523 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Účelné odvolací náklady žalobkyně sestávají z odměny její advokátky za 2 úkony po 6.820 Kč, tj. 13.640 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), z paušální náhrady za stejné dva úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč (podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996. Sb., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025), z cestovného v částce 1.821 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, a z 21 % DPH ze součtu všech uvedených položek, tedy z částky 16.961 Kč, která se rovná částce 3.562 Kč. Advokátka cestovala k odvolacímu jednání na vzdálenost 208 km vozidlem , typ vozidla, , reg. zn. , SPZ, , s normovanou spotřebou 7,3 l/100 km benzínu Natural 98 v ceně 40,50 Kč/1 l podle vyhl. č. 475/2024 Sb., při paušální náhradě 5,80 Kč/1 km podle posledně cit vyhl.