11 CO 290/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za kterou jedná úřad anonymizováno 5 slov majetkových sídlem adresa s adresou pro doručování: úřad anonymizováno 6 slov Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec obec o částku 400.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, č. j. 55 C 411/2020-172

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 400.000 Kč a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 1.800 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. Žalobce prokázal nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v souvislosti s nedůvodným trestním stíháním a neoprávněným zásahem do svých ústavních práv. Samotné konstatování porušení práva není dostačující a způsobenou nemajetkovou újmu není možno nahradit jinak. Přestupku se nedopustil. Trest za přestupek ve formě zproštění výkonu služby je neadekvátní tomu, co se skutečně stalo. K pochybením mělo dojít - dle žalobce - ve správním řízení, neboť to proběhlo za jeho nepřítomnosti; rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno, aniž měl žalobce možnost se k věci vyjádřit. Důsledky trestního stíhání v rovině materiální jsou pro něj fatální. V současné době totiž dosahuje příjmů ve výši 16.000 Kč měsíčně. V řízení se postavilo na jeho stranu 25 osob. Uložen mu byl neadekvátní a nejpřísnější trest (ztráta služební hodnosti). Policií byl odveden z místa svého tehdejšího bydliště v poutech a ve spodním prádle, což ovšem nebyl schopen prokázat. Žalobce dále opakoval obecné tvrzení, že trestní stíhání mělo nepříznivý a značně citelný dopad na jeho vztahy s tehdy nezl. starším synem [jméno], kterého po dobu 1 roku vůbec neviděl. Dne 15. 11. 2021 podal u Nejvyššího správního soudu ČR proti rozhodnutí správního úřadu kasační stížnost; řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Navrhl proto řízení o náhradu nemajetkové újmy přerušit dle § 109 o. s. ř. do doby rozhodnutí NSS v [obec]. Předpoklady pro ukončení služebního poměru u něj nebyly splněny. Odvolatel se domáhal změny napadeného rozsudku v tom smyslu, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobcovu odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. K pečlivě a obsáhle odůvodněným skutkovým a právním závěrům okresního soudu, jež obšírně rekapitulovala, neměla výhrady. Žalobce neprokázal nepříznivé dopady nezákonného trestního stíhání do své osobnostní sféry, resp. neprokázal příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a tvrzenými negativními dopady. Obecná tvrzení o zásazích do žalobcova zdraví, cti, důstojnosti, pověsti, soukromí, rodinných, společenských a pracovních vztahů nebyla přes opakované výzvy okresního soudu k doplnění tvrzení (a důkazů) konkretizována. Okresní soud provedl komparaci daného případu se skutkově obdobnými věcmi, zatímco žalobce žádné případy ke srovnání nepředložil. Rovněž žalobcovo odvolání zůstalo značně nekonkrétní. Odvolací námitky navíc odporovaly obsahu spisu a jeho příloh. Důvody k přerušení řízení ve smyslu § 109 o. s. ř. tu nebyly. Fakt, že se skutek stal, byl potvrzen v přestupkovém řízení a žalobce jej ostatně v řízení před příslušným správním soudem (o přezkumu rozhodnutí policejního prezidenta) nepopíral. Ve správní žalobě namítal pouze procesní nedostatky a nepřiměřenost uloženého trestu, s návrhem na jeho zmírnění. Rozhodnutím správního orgánu o tom, že se přestupek stal, je soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Žalobce neprokázal, že mu byla nasazena pouta. Dopady způsobené trestním stíháním postačí odčinit morální satisfakcí, které se žalobci dostalo dne 10. 2. 2021 konstatováním porušení práva a písemnou omluvou žalované. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení nejsou předmětem přezkumu v této věci.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovo odvolání není důvodné.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 1 odst. 3 cit. zák. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

7. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle § 5 cit. zák. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním.

9. Podle § 7 odst. 1 cit. zák. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, se uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6.

11. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 cit. zák. zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu zevrubně popsanými v odstavcích 3. - 38. a 41. - 44. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně byly mezi účastníky nesporné, a ani žalobce je konkrétními námitkami nezpochybňoval. Pouze je nutno upřesnit mezi účastníky nesporné tvrzení, že trestní stíhání vůči žalobci bylo zahájeno dne 18. 9. 2018 (nikoli dne 18. 9. 2019, jak okresní soud v odstavci 3. odůvodnění napadeného rozsudku patrně v důsledku písařské chyby nesprávně uvedl).

14. Ze zjištěných skutečností a za použití výše cit. ust. zákona č. 82/1998 Sb. vyvodil okresní soud rovněž přiléhavý právní závěr, na jehož podkladě žalobu v celém rozsahu zamítl. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ohledně dvou skutků, které skončilo v případě prvého z nich zastavením řízení pro zánik odpovědnosti za (kázeňský) přestupek uplynutím doby a v případě druhého skutku byla věc postoupena služebnímu funkcionáři PČR - [stát. instituce] s kázeňskou pravomocí; v posledně označené věci byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití. Usnesení o zahájení trestního stíhání je proto třeba hodnotit jako rozhodnutí v celém rozsahu nezákonné, ve smyslu § 5 písm. a) cit. zák. To má za následek objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným trestním stíháním dle § 7 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 1 a § 2 cit. zák. Současně je nutno zdůraznit, že výsledek přestupkového řízení nemá vliv na nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání.

15. Podle rozsudku NS ČR ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011„ je třeba podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se např. ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně, nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně). Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ 16. Skutkové okolnosti daného případu, za nichž k nemajetkové újmě u žalobce došlo, vedly krajský soud k závěru, že dostačující formou odškodnění je konstatování porušení práva žalobce nezákonným trestním stíháním v době od 18. 9. 2018 do 26. 9. 2019, tj. pod dobu asi 1 roku, a omluva za ně (dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb.), kterých se žalobci dostalo písemným podáním žalované ze dne 10. 2. 2021, tj. po zahájení prvostupňového řízení, na základě písemně uplatněného nároku u MS ČR (dle § 6 odst. 1, 2 písm. a) a § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) dne 26. 5. 2020.

17. Namístě je zdůraznit: Žalobce po zastavení trestního stíhání a zejména poté, co byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, zásadně nezpochybňoval, že se dopustil jednání, z něhož byl v přestupkovém řízení uznán vinným. Rozhodnutím správního orgánu o tom, že byl přestupek spáchán a kdo jej spáchal, je soud dle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Ve správním řízení (žalobce) ostatně brojil pouze proti sankci, jež mu byla za přestupek uložena. Žalobcova tvrzení o nepřiměřenosti trestu uloženého za přestupek, o jeho dopadu na žalobcovy materiální poměry a o údajných procesních pochybeních orgánů rozhodujících ve správním řízení jsou pro řízení v této věci právně bezvýznamná. Sankce ve formě zproštění výkonu služby byla žalobci uložena v řízení přestupkovém, a není důsledkem žalobcova nezákonného trestního stíhání. Ze stejného důvodu krajský soud nevyhověl žalobcovu návrhu na přerušení řízení. Argumenty, které žalobce přednesl v průběhu řízení před okresním soudem a opakoval v řízení odvolacím, resp. žalobcem navržené a soudem provedené důkazy vylučovaly, že trestní stíhání mělo na žalobcův rodinný, pracovní a společenský život natolik citelný negativní dopad, že mu má být dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. poskytnuto zadostiučinění v penězích. Čestná prohlášení 25 osob naopak vyvracejí obecné tvrzení žalobce o negativním vlivu trestního stíhání na jeho pověst a sociální vztahy. Žalobci byl zakázán styk s nezl. dětmi zhruba po dobu, po kterou byl (žalobce) trestně stíhán, konkrétně od 18. 9. 2018 do 19. 11. 2019, a to na základě usnesení KSZ v [obec]. Tvrzení o omezení či vyloučení žalobce z kontaktů s tehdy oběma nezl. dětmi v důsledku žalobcova trestního stíhání nad rámec uvedeného období nebyla prokázána. Vyvrací je totiž zjištění, že o rozsahu styků žalobce s nezletilými bylo rozhodnuto v řízení péče soudu o nezletilé na podkladě jiných, tam prokázaných skutečností, s přihlédnutím ke stanovisku nezletilých dětí. Při vážení okolností vymezených judikaturou (viz odst. 15. odůvodnění tohoto rozsudku) nelze především pominout, že rodinné vztahy žalobce byly dlouhodobě disharmonické; žalobce se k příslušníkům nejužší rodiny choval po dobu několika let panovačně a hrubě, tj. společensky nepřijatelným způsobem. Přiznání zadostiučinění v peněžní formě by tak odporovalo obecně sdílené představě spravedlnosti.

18. Okresní soud provedl důsledně srovnání věci se skutkově obdobnými případy. K jeho závěrům vyloženým v odstavcích 76., 77. a 78. odůvodnění napadeného rozsudku není nutno cokoli doplňovat; rovněž na ně krajský soud odkazuje.

19. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.

20. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.200 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací náklady žalované sestávají z paušální náhrady za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., konkrétně za písemné vyjádření k odvolání, přípravu k jednání dne 12. 1. 2023, za účast u stejného jednání a za účast u jednání dne 24. 1. 2023.