11 CO 52/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa ; zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; údaje žalované anonymizována dvě slova   obec , IČO sídlem adresa ; zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 300.000 Kč náhrady škody k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. 7 C 94/2017-288 ze dne 21. 12. 2021

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 98.732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23.716 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady za bolest ve výši 100.000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 100.000 Kč a náhrady za duševní útrapy ve výši 100.000 Kč (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 134.305,86 Kč (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítala, že soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], která mimo jiné vypověděla, že žalobkyně netrpí bludy a popsala, jak žalobkyni navštívila u žalované v tristním stavu po druhé hospitalizaci. Žalobkyně působila dojmem, že je o 20 let starší, byla dezorientovaná a měla modřiny. Po propuštění se u ní projevily poruchy spočívající v neschopnosti být v uzavřeném prostoru, začala trpět úzkostmi, má bolesti břicha, hlavy a kloubů a musela tak nechat zaměstnání prodejkyně ve stánku. Rovněž soud nepřihlédl ke svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který vypověděl, že žalobkyně před hospitalizacemi u žalované netrpěla úzkostmi z uzavřených prostorů a ze tmy. Hospitalizace žalobkyni znehodnotila kvalitu života. Znalecký posudek svědek vyhodnotil jako nevěrohodný, když v něm bylo uvedeno, že žalobkyně trpí bludy a dokonce není schopna účastnit se soudního jednání (přestože se jich žalobkyně účastnila). Před hospitalizací byla žalobkyně jiná, hlídala vnučku, chodila na brigády do stánku, mohla být sama ve tmě v uzavřené místnosti bez úzkostí, vše se zhoršilo po druhé hospitalizaci. Soud rovněž nesprávně vyhodnotil vyjádření žalobkyně učiněné u soudu osobně dne 25. 7. 2019, kde popsala svůj stav před osudnou hospitalizací a po ní, přičemž toto vyjádření koresponduje s výpověďmi svědků. Žalobkyně považuje znalecké posudky použité v řízení za tendenční, účelové a nevěrohodné. Nelze-li určit výši náhrady, nechť ji soud stanoví podle zásad slušnosti a o výši odškodného rozhodne bez dalšího. Jako náhradu za bolestné požaduje žalobkyně nadále částku 100.000 Kč. Byla držena v psychiatrické nemocnici protiprávně. Dále v podaném odvolání zopakovala argumenty vznesené již ve své žalobě ohledně vzniku nemajetkové újmy ve formě bolestného, ztížení společenského uplatnění a další újmy. Namítala, že soud měl primárně vycházet ze skutkových zjištění učiněných z výpovědí svědků a pochybil, pokud vycházel pouze znaleckých posudků, jejichž revizi žalobkyni neumožnil. Domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně požadovala náhradu za bolest ve výši 100.000 Kč s tím, že v Psychiatrické nemocnici v [obec] byla držena v období od 13. 4. 2015 do 24. 4. 2015 a od 22. 9. 2016 do 20. 12. 2016 protiprávně a rovněž byla nesprávně léčena. Bolestné vzniklo podáváním nesprávné indikace, která se projevila akutní alergickou reakcí, která vyústila v bezvědomí v anafylaktický šok a v epileptické záchvaty. Dále požadovala náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 100.000 Kč s tím, že byla protiprávně hospitalizována u žalované v uvedeném období a nesprávně léčena. Ztížení společenského uplatnění se projevuje tak, že v důsledku tohoto protiprávního úkonu trpí žalobkyně výpadky paměti, omdléváním, epileptickými záchvaty a psychickými potížemi projevujícími se strachem z uzavřených prostor a strachem ze tmy. S ohledem na tyto popsané stavy žije žalobkyně ve značném diskomfortu, je omezena v běžných životních úkonech, a to již na úrovni nákupu v obchodě, účasti na kulturních akcích apod. Jako náhradu za duševní útrapy žalobkyně požaduje další částku 100.000 Kč. Protiprávním úkonem je protiprávní hospitalizace žalobkyně u žalované v uvedeném období a nesprávné léčení. Duševní útrapy byly způsobeny nesprávnou léčbou a protiprávní internací v délce 81 dne. Žalobkyně má za to, že v této kategorii jde o odškodnění nepříznivých dopadů do sféry poškozené, které nejsou bolestivé a nemají trvalý charakter, tedy zejména různá dočasná omezení, do nichž nepochybně patří i protiprávní hospitalizace.

6. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví – specializace psychiatrie, a to [nemocnice] [anonymizováno] [obec]. Znalecký ústav vypracoval znalecký posudek, přičemž členka komise [titul] [jméno] [příjmení] byla následně vyslechnuta u jednání před okresním soudem. Ze znaleckého posudku okresní soud učinil dle názoru odvolacího soudu správné skutkové zjištění, které se závěry znaleckého posudku zcela koresponduje. Znalecký ústav v postupu léčby během hospitalizace žalobkyně u žalované neshledal jakékoliv porušení povinností při léčbě žalobkyně, léčebný postup během hospitalizace v dubnu 2015 a v listopadu 2016 shledal tzv. lege artis, žalobkyně byla léčena dle standardních léčebných postupů, ze zdravotní dokumentace nevyplynulo, že by po aplikaci léků došlo u žalobkyně k syndromu či alergické reakci, poskytnutá medikace neměla vliv na žalobkyní popisované stavy mdloby a amnézie, žalobkyní tvrzené zdravotní potíže nesouvisí s nepřiléhavou léčbou. Mdloby žalobkyně a její amnézie nejsou následkem psychiatrické léčby. Již před hospitalizací v roce 2015 trpěla žalobkyně akutní [diagnóza] [anonymizováno], která se postupně rozvinula v chronickou [diagnóza] [anonymizováno] – [diagnóza] [anonymizována dvě slova], kterou trpí i v současnosti.

7. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] jako členky znalecké komise dále okresní soud zjistil, že zdravotnická dokumentace vedená žalovanou při léčbě žalobkyně byla po lékařské i sesterské stránce vedena správně, neabsentovaly žádné důležité dokumenty, byly zaznamenány okolnosti přijetí, popsán kontakt s policií, telefonické hovory s rodinnými příslušníky i setkání s ošetřujícím lékařem a dále zde byla veškerá dokumentace reflektující průběh hospitalizace, ze které nevyplývá, že by došlo k nějaké události, která by byla pozoruhodná nebo nestandardní, či chybná.

8. Okresní soud správně při zjišťování skutkového stavu věci vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [obec]. K výtkám žalobkyně, že soud nezohlednil a nevyšel ze svědeckých výpovědí svědků [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (děti žalobkyně), uvádí odvolací soud, že tito svědkové vypověděli před okresním soudem, jak na ně při návštěvách v ústavu a posléze po návratu domů žalobkyně působila, sdělili svůj názor na znalecký posudek, přičemž z obsahu jejich výpovědí je zřejmé, že vycházeli především ze sdělení samotné žalobkyně. Okresní soud jejich výpovědi vyhodnotil tak, že se jedná o subjektivní popis následků hospitalizace jejich matky a jejich neduhů, s čímž odvolací soud souhlasí. Žalobkyni se přes její výtky nepodařilo vyvrátit správnost závěrů znaleckého posudku. Závěry znalců jsou natolik přesvědčivé, že okresní soud správně nepřistoupil k revizi tohoto znaleckého posudku a ani odvolací soud tak nečinil.

9. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud považuje napadené rozhodnutí za správné a v souladu s § 219 o. s. ř. je potvrdil. Ze strany žalované nedošlo k žádnému porušení zákonných povinností ve vztahu k žalobkyni během označené hospitalizace a léčby, které by zakládalo právo na náhradu škody.

10. Odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Odvolací soud přiznal zastupujícímu advokátu odměnu za tyto úkony - příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření z 24. 11. 2017, účast u jednání před okresním soudem dne 20. 3. 2018, účast u jednání 25. 7. 2019 a 24. 9. 2019, podání vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 27. 11. 2019, vyjádření z 30. 9. 2020 a účast u jednání dne 25. 11. 2021. Odměna za 1 úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9.500 Kč x 8 úkonů = 76.000 Kč. Dle § 13 odst. 4 byla advokátovi přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 8 úkonů po 300 Kč = 2.400 Kč. Dále má advokát v souladu s § 14 citované vyhlášky nárok na náhradu ztráty času za 15 půlhodin po 100 Kč = 1.500 Kč (jízda ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět). Cestovné bylo přiznáno v celkové výši 1.697 Kč a zde odkazuje odvolací soud na správně vypočtenou náhradu cestovného tak, jak je uvedeno v bodě 8. odůvodnění napadeného rozsudku. Celková částka 81.597 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 98.732 Kč, což dle názoru odvolacího soudu představuje účelně vynaložené náklady na straně žalované.

11. Odvolací soud nepřiznal žalované náklady související se zastupováním advokátem za tyto úkony: porada s klientem dne 2. 10. 2018. Dle § 11 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky má advokát právo na odměnu za úkon - další porada s klientem přesahující 1 hodinu. Z obsahu spisu není zřejmé, čeho se tato porada měla týkat. Poslední ústní jednání proběhlo v březnu 2018, znalecký posudek byl advokátu žalované zaslán v lednu 2019, takže soud považuje blíže neurčenou poradu s klientem ze dne 2. 10. 2018 za neúčelný právní úkon. Nebyla přiznána odměna za vyjádření z 21. 2. 2019 (č. l. 79), ve kterém zástupce žalované pouze velmi stručně sděluje, že znalecký posudek potvrdil jeho dosavadní stanovisko. Toto vyjádření nelze považovat za úkon, který by bylo možno odměnit mimosmluvní odměnou. Stejně tak nebyla přiznána odměna z vyjádření z 2. 2. 2021 (č. l. 226), ve kterém žalovaná pouze stručně opakuje již dříve sdělené, že žaloba nemá zákonem požadované náležitosti. Za uvedené tři úkony odvolací soud proto nepřiznal odměnu zastupujícímu advokátu, neboť se dle jejich obsahu nejedná o úkony, které by bylo možno honorovat odměnou.

12. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta za 2 úkony právní služby - vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem 2 x 9.500 Kč = 19.000 Kč. Paušální náhrada výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč činí 600 Kč. Částka 19.600 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 23.716 Kč. Rovněž tyto náklady je procesně neúspěšná žalobkyně povinna žalované zaplatit. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Skutečnost, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků neznamená bez dalšího, že by snad žalované bylo možno odepřít právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná je zdravotnickým zařízením, částku na zastoupení advokátem musela vynaložit k obraně proti vzneseným nárokům ze strany žalobkyně. Proto jí účelně vynaložené náklady byly přiznány.