11 Co 60/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: Česká republika – Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně s adresou pro doručování: adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o částku 51.227 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 2. 2025, č. j. 109 C 29/2022-46

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně:Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 25.599 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.295 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 51.227 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 27.663 Kč.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s námitkou nesprávných skutkových zjištění a vadného právního posouzení věci. Brojila především proti závěru, že neprokázala svá tvrzení o užívání garáží žalovaným v době od 27. 11. 2019 do 30. 9. 2022 a o tom, že žalovaný v garážích neměl uskladněny své věci; podle závěru okresního soudu byly v garážích umístěny věci náležející otci žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho rodinným příslušníkům a věci třetích osob. Z těchto důvodů prý nebylo možno zavázat žalovaného k zaplacení žalované částky představující náhradu za užívání garáží bez právního důvodu. Proti těmto závěrům žalobkyně namítala: Nemovité věci náležely původně do společného jmění manželů , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Ke dni 27. 11. 2019 nabyla podíl k nemovitým věcem, včetně garáží, žalobkyně na podkladě právní moci rozsudku vydaného v trestním řízení vedeném proti otci žalovaného. Žalobkyně není schopna prokázat, že žalovaný byl vlastníkem movitých věcí uskladněných v předmětných garážích, neboť žádný veřejně přístupný seznam vlastníků movitých věcí není veden. Předpokládala, že věci v garážích uskladněné náležejí , tituly před jménem, , jméno FO, nebo jeho rodinným příslušníkům. Ohledání garáží provedla za účasti advokáta žalovaného a požádala o úhradu za jejich užívání bez právního důvodu žalovaného, který se k vlastnictví věcí přihlásil. Vycházela z jeho prohlášení učiněného v průběhu místního šetření dne 2. 7. 2021, že je vlastníkem věcí uskladněných v garážích. Žalovaný své vlastnické právo k tam umístěným movitým věcem „nerozporoval“ ani po výzvě k peněžnímu plnění ze dne 18. 10. 2022. V soudních řízeních o finanční náhradu za užívání jiných garáží vedených proti , jméno FO, a , jméno FO, žalobkyně uspěla. Ačkoli není v jejích možnostech prokázat, že žalovaný je vlastníkem movitých věcí umístěných v garážích, jmenovaný garáže užíval bez právního důvodu, neboť byl minimálně jakýmsi správcem těchto věcí. Vlastnické právo k věcem není jedinou podmínkou užívání garáže bez právního důvodu. Žalovaný byl navíc v přímém příbuzenském vztahu s předcházejícím vlastníkem garáže. Své vlastnické právo k movitým věcem deklaroval a s věcmi nakládal, resp. vyzvedával je z garáže. Žalobkyně podala žalobu v rámci plnění povinností podle § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. Domáhala se změny rozsudku tak, že soud její žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaný obsahem vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Při řešení otázky, kdo byl vlastníkem movitých věcí umístěných v obou garážích, vycházela žalobkyně z údajného prohlášení žalovaného u místního šetření dne 2. 7. 2021, tj. v době, kdy , tituly před jménem, , jméno FO, vykonával ve věznici trest odnětí svobody. Stalo se tak v průběhu protiepidemiologických opatření při pandemii choroby Covid 19. Žalobkyně tehdy vyzvala rodinné příslušníky , jméno FO, ke zpřístupnění garáží a k pořízení fotodokumentace jejich interiéru, neboť státním zaměstnancům nebylo doporučeno účastnit se takových úkonů. , Jméno žalovaného, vystupoval v jiném postavení než manželé , právnická osoba, , jméno FO, , kteří byli původními vlastníky nemovitostí. Žalovaný byl přítomen v průběhu místního šetření u garáží dne 2. 7. 2021, avšak jakýmkoli tehdejším vlastním prohlášením nemohl nabýt vlastnické právo k tam uskladněným věcem. Osoba vlastníka byla žalobkyni známa. Svědkové , jméno FO, a , jméno FO, svou výpovědí nepodpořili žalobní tvrzení o vlastnickém právu žalovaného k věcem uskladněným v garážích.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

8. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu a s jeho závěrem o skutkovém stavu uvedenými v odstavcích 4. – 13. a 16. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů. Tvrzení o těchto skutečnostech byla mezi účastníky zčásti nesporná. Krajský soud proto neměl důvod na skutkových závěrech okresního soudu cokoli měnit.

9. Výhrady neměl ani k právním závěrům vyjádřeným v odstavci 19. odůvodnění napadeného rozsudku, přijatým na podkladě zjištěných skutečností a za použití výše cit. ustanovení. Žalobkyně nebyla k žalobě podle § 2991 a násl. o. z. aktivně legitimována. V řízení neprokázala a ani netvrdila, že to byl žalovaný, kdo konkrétně označené věci (ať už patřily jemu nebo třetím osobám) do garáží umístil a užíval garáže po vymezenou dobu k jejich uskladnění. Neprokázala a netvrdila, v jakém rozsahu garáže k uskladnění věcí po uvedenou dobu užíval. Podle výsledků dokazování se v garážích nacházely věci ve vlastnictví , jméno FO, a věci třetích osob, nikoli věci žalovaného. Žalovaný pouze obstaral převzetí věcí v souvislosti se zpřístupněním obou garáží a byl tehdy přítomen u místního šetření konaného dne 2. 7. 2021. V jeho průběhu se k věcem ve dvou garážích „hlásil“ (dle výpovědi svědkyně , jméno FO, ) a zprostředkoval předání některých z těchto věcí třetím osobám. To ovšem nezakládá jeho vlastnické či jiné právo k věcem. Žalovaný tedy nebyl osobou, která věci do garáže uložila a v době od 27. 11. 2019 do 30. 9. 2022 garáž užívala k jejich uskladnění (nad rámec spoluvlastnického podílu , jméno FO, k pozemkům, jejichž součástí byly garáže). Žalobkyně tedy neprokázala, že to byl žalovaný, kdo po uvedenou dobu garáž popsaným způsobem užíval. Nemohla proto uspět se žalobou o peněžní náhradu za užívání věcí bez právního důvodu podanou proti žalovanému.

10. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. v odstavci I. výroku o věci samé jako věcně správný potvrzen.

11. V odstavci II., tedy v nákladovém výroku, bylo nutno prvostupňový rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit. O náhradě nákladů řízení v poměru mezi účastníky okresní soud rozhodl za použití přiléhavého ustanovení, § 142 odst. 1 o. s. ř., a správně zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů protistraně. S výší nákladů okresním soudem vyčíslenou krajský soud nesouhlasil.

12. K účelným nákladům žalovaného za řízení v prvním stupni náleží odměna advokáta za 6 úkonů právní služby v sazbě po 3.180 Kč, tj. 19.080 Kč (podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis vyjádření k předžalobní výzvě k plnění, za vyjádření k žalobě ze dne 9. 2. 2023, za vyjádření ze dne 5. 12. 2024 podané v reakci na repliku žalobkyně a za účast u jednání soudu ve dnech 13. 11. 2024 a 13. 2. 2025), paušální náhrada, kterou žalovaný účtoval za stejných 6 úkonů v sazbě po 300 Kč, tj. 1.800 Kč (podle § 13 odst. 4 cit. vyhl.), paušální náhrada za účast u jednání dne 21. 7. 2023, které bylo odročeno po přerušení řízení bez projednání věci, ve výši ½, podle § 14 odst. 2 věta první před středníkem cit. vyhl., tj. 1.590 Kč, cestovné za dopravu advokáta ke třem výše uvedeným jednáním, pokaždé v částce 643 Kč, tj. 1.929 Kč, a náhrada za čas promeškaný v souvislosti s těmito cestami za 12 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.200 Kč, podle § 14 odst. 3 cit. vyhl., souhrnně 25.599 Kč.

13. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému, který zcela uspěl rovněž v odvolacím řízení, na náhradě odvolacích nákladů částku 8.295 Kč. K odvolacím nákladům žalovaného patří odměna advokáta za 2 úkony v sazbě po 3.180 Kč, tj. 6.360 Kč (za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), paušální náhrada za stejné dva úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025, cestovné v částce 435 Kč a náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) výše cit. vyhl. Advokát žalovaného cestoval k odvolacímu jednání z místa svého sídla, tj. z , adresa, a zpět na vzdálenost 52 km vozidlem tov. zn. , název, s průměrnou spotřebou 7,2 l/100 km benzinu Natural 95 v ceně 35,80 Kč/1 l podle vyhl. č. 475/2024 Sb., při základní náhradě 5,80 Kč/1 km dle posledně cit. vyhl.