11 Co 61/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená dne Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zřízení služebnosti nezbytné cesty k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 12 C 49/2021-153 ze dne 4. 6. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku mění takto:Žalobkyně a) je povinna zaplatit za nezbytnou cestu žalovanému částku 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Žalobkyně b) je povinna zaplatit za nezbytnou cestu žalovanému částku 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním a) a b) k rukám jejich advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 60.354 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním a) a b) k rukám jejich advokáta náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 19.126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně povolil služebnost, jejímž obsahem je nezbytná cesta spočívající v právu chůze a průchodu, jízdy a průjezdu všemi motorovými vozidly ve prospěch žalobkyně a) jako oprávněné ze služebnosti, jakož i ve prospěch každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, - ostatní plocha pro k. ú. , adresa, a ve prospěch žalobkyně b) jako oprávněné ze služebnosti, jakož i ve prospěch každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, přes části pozemku parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, pro k. ú. , adresa, ve vlastnictví žalovaného jako povinného ze služebnosti, jakož i každého dalšího vlastníka těchto pozemků, a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu č. , hodnota, vyhotoveném společností , právnická osoba, , pod č. , číslo, který je nedílnou součástí rozsudku (odst. I. výroku), uložil žalobkyni a) a b) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému částku 15.550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním a) a b) náhradu nákladů řízení ve výši 75.557 Kč (odst. III. výroku).

2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Namítal, že se okresní soud nezabýval otázkou potřebnosti navrhované nezbytné cesty. Zřízení práva nezbytné cesty není automatické, ale je odůvodněno nejen potřebou, ale též dalšími okolnostmi konkrétní věci. Je nutno je posuzovat z hlediska, zda je na místě zatěžovat pozemky cestou, nebo pokud zřízení práva je skutečně odůvodněné, zda nepostačí méně zatěžující zásah v podobě zřízení nezbytné cesty ve formě stezky. Soud prvního stupně opomněl, že žalobkyně a) ke své nemovitosti se nikdy nedopravovala motorovým vozidlem, rovněž návštěvy parkují osobní automobily u hlavní cesty a dojdou pěšky. Sama žalobkyně a) rovněž vždy chodívala pěšky. Pokud jde o potřebu jízdy motorovým vozidlem až k domu, tato je zcela výjimečná, když žalobkyně a) potřebuje zajet k lékaři. Ona ani nemá u své nemovitosti prostor pro parkovací místo. Důvod pro zřízení práva cesty tak není dán odůvodněnou potřebou, stejně jako zcela překvapivé rozhodnutí o jízdě všemi motorovými vozidly. Pokud jde o potřebu vyvezení jímky nebo přivezení dřeva, jedná se o zcela ojedinělé případy, to znamená jednorázové vstupy přibližně jedenkrát za rok. Nelze tedy pozemky zavazovat nad rámec skutečné potřeby, na kterou ostatně pamatují jiná ustanovení zákona. Problematické navíc je, že cesta není způsobilá, aby motorová vozidla nad 3,5 tuny jezdila po této cestě, neboť by ji silně poničila. Samotný most, který je jedinou přístupovou cestou z obecní cesty, není rovněž způsobilý pro jízdy takovými vozidly. Pozemky žalobkyně b) sousedí s obecními pozemky, jak je zřejmé z katastrální mapy. Žalobkyně b) nepředložila žádný důkaz o tom, že by zde nebylo možno vybudovat přístup. Žalobkyně b) měla možnost zajistit si svůj přístup přes pozemky nyní ve vlastnictví , jméno FO, . Tyto pozemky byly v nabídce k prodeji opakovaně. Žalobkyně b) však nevyvinula žádnou snahu o získání těchto pozemků, přes které ostatně v minulosti chodila, jezdila. Je nerozhodné, od kdy je vlastníkem rodinného domu. Podstatné je to, jak dlouho zde skutečně bydlí, včetně soužití s manželem, který zemřel. I když v minulosti byl výlučným vlastníkem její manžel, jako jeho partnerka logicky měla možnost v rámci společného jmění manželů ovlivnit možnost koupě pozemku pro vybudování vlastní cesty. I přes špatné sousedské vztahy s žalovaným, které sama tvrdí, tak nepřiměřeně spoléhala na to, že přístup k nemovitosti jí zajistí jiné osoby. Žalobkyně b) si tedy počínala hrubě nedbale, když se ani nepokusila zajistit si svůj vlastní přístup k nemovitosti. Žalovaný dále připomíná, že žalobkyně nijak s vybudováním cesty nepomáhaly a především ji nyní ani nijak neudržují, naopak zhoršují její stav a svými zásahy zasahují do vlastnického práva žalovaného. Žalovaný odmítá, že by jakkoli žalobkyním bránil v přístupu k jejich nemovitostem, naopak ze všech okolností je zřejmé, že žalobkyně, pokud potřebují, se ke svým nemovitostem vždy dostanou. Jedinou výjimkou byla situace, kdy měl žalovaný nakázáno od obce pokácet stromy po silných deštích a je logické, že pokácené stromy nemohl odstranit hned. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně mají ke svým nemovitostem bezproblémový přístup několik desítek let. Dále vytkl soudu, že ke svědecké výpovědi syna žalovaného a jeho manželky se staví silně kriticky a vyvozuje z ní závěry, které jsou ovlivněny neprávními dojmy. Žalovaný uvedl, že mu soud prvního stupně vyčítá neuzavření dohody a ukládá mu povinnost náhrady nákladů řízení, čímž ho sankcionuje. Náhrada nákladů řízení v těchto soudních sporech je zcela výjimečná, neboť každá ze stran, pokud je zřizováno právo nezbytné cesty, získává rovnocenné plnění. Žalovaný se však s žalobkyněmi snažil dojednat smír, které tyto odmítly. Navíc náhrada nákladů řízení byla nesprávně vyčíslena. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně a) a b) navrhovaly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V řízení bylo prokázáno zejména místním šetřením, že přístup přes předmětné pozemky ve vlastnictví žalovaného je jediným možným a od nepaměti přirozeným přístupem k jejich nemovitostem. Žalovaný včetně členů rodiny sám přístup po předmětných pozemcích ke svým nemovitostem využívá, neboť jiný přístup dán není. Námitka, že si žalobkyně b) počínala hrubě nedbale, neobstojí. Žalobkyně nemohla nějak ovlivnit, jaký bude mít přístup k nemovitosti, kterou nyní vlastní. Zřízení služebnosti nezbytné cesty je nutno i s ohledem na skutečnost, že žalovaný v zásadě nebrání užívání předmětných pozemků za účelem přístupu žalobkyň k jejich nemovitostem (není tomu tak vždy) v souladu s judikaturou soudů, neboť tento jeho souhlas (to znamená výprosa) není pro žalovaného právně závazný a může ho kdykoliv odvolat, když záleží pouze na jeho dobré vůli. Z hlediska právní jistoty žalobkyň je tak zřízení služebnosti zcela důvodné.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že okresní soud postupoval správně, jestliže zřídil služebnost nezbytné cesty v uvedeném rozsahu, odvolací soud pouze nesouhlasí s částkou za nezbytnou cestu tak, jak byla stanovena okresním soudem, k tomu viz níže.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně a) a b) se domáhaly zřízení práva nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaného každá ke svým pozemkům. Návrh odůvodňovaly tím, že po pozemcích žalovaného (dále jen „povinné pozemky“) k pozemkům žalobkyň [dále jen „oprávněné pozemky a) a b)“] se historicky chodilo a jezdilo, avšak pro právní jistotu žalobkyň je nezbytné zřídit služebnost. V tuto chvíli se totiž jedná jen o výprosu, která není pro žalovaného nikterak závazná a může ji kdykoliv odvolat. Jiný přístup k oprávněným pozemkům a) a b) žalobkyně nemají. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uváděl v podstatě totožné argumenty jako v podaném odvolání.

6. Okresní soud provedl dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání, včetně vypracování znaleckého posudku.

7. Skutková zjištění učiněná okresním soudem považuje odvolací soud za správná a odpovídající provedeným důkazům. Lze shrnout, že po pozemcích ve vlastnictví povinného parc. č. , číslo, , číslo, se od nepaměti chodilo a jezdilo k nemovitostem nyní ve vlastnictví žalobkyně a) parc. č. , hodnota, a žalobkyně b) parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . Okresní soud vzal z ohledání na místě samém za prokázáno, že povinné pozemky jsou v místě, kde po nich vede fakticky cesta, zpevněny a zhutněny a jezdí se po nich od minulosti dosud. Pokud do roku 2018 žalobkyně bez problémů povinné pozemky užívaly jako cestu ke svým nemovitostem, činily tak se souhlasem žalovaného, který jim v tom nebránil. V současné době jsou mezi stranou žalobkyň a žalovaným nedobré vztahy, zvláště pak jsou nedobré vztahy mezi žalobkyní b) a synem žalovaného. Cesta, která vede po pozemku č. , číslo, , navazuje na obecní pozemek - cestu na parcele č. , číslo, . Okresní soud nezjistil žádnou jinou možnost, jak by se žalobkyně a) a b) mohly z druhé strany dostat ke svým nemovitostem. Pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nabyl dědictvím pozůstalý syn , jméno FO, po zemřelém , jméno FO, , v roce 1998 prodal tento pozemek , jméno FO, a dalšími vlastníky pozemku se stali manželé , jméno FO, na základě kupní smlouvy z května , datum, . Žalobkyně b) svůj pozemek parc. č. , hodnota, nabyla jako dědictví po svém manželovi , jméno FO, , zemřelém v červenci , datum, .

8. Okresní soud náležitě vyhodnotil, že jsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalovaného v tom rozsahu, jak je nezbytná cesta zakreslena v geometrickém plánu, jenž je součástí rozsudku. Pozemky ve vlastnictví žalobkyně a) a b) nejsou spojeny s veřejnou cestou, která vede po pozemku parc. č. , číslo, . Od nepaměti užívaná cesta je ta, která vede přes pozemky žalovaného a ve směru na západ začíná odbočkou právě z obecní cesty parc. č. , číslo, . Tuto cestu užívají nejen žalobkyně a) a b), ale také žalovaný a jeho syn, každý ke své nemovitosti. Okresní soud povolil nezbytnou cestu v rozsahu, která odpovídá potřebám žalobkyň a) a b) tak, aby tyto mohly dojít a také dojet ke svým nemovitostem.

9. Neobstojí žalovaného námitka, že především žalobkyně b) si způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem z hrubé nedbalosti, neboť si nezajistila přístup přes pozemek parc. č. , hodnota, (dnes ve vlastnictví manželů , jméno FO, ). Je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně b) své nemovitosti nabyla dědictvím po zemřelém manželu , jméno FO, , jenž měl nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví [nejednalo se mezi žalobkyní b) a jejím manželem o společné jmění manželů]. Dle názoru odvolacího soudu nelze žalobkyni b) vyčítat, že se ještě za života svého manžela , jméno FO, nezajímala o to, zda by nezbytná cesta k tehdy manželovým pozemkům neměla vést přes pozemky parc. č. , hodnota, , a že v tomto smyslu neučinila žádné právní jednání. Takový požadavek na předvídatelnost budoucích vlastnických vztahů po běžném občanovi požadovat nelze. Je nutno zohlednit, že k pozemkům parc. č. , hodnota, se chodilo a jezdilo po povinných pozemcích již tehdy. Navíc je nutno poukázat na judikaturu Ústavního soudu, která ust. § 1032 odst. 1 písmeno b) o. z. vykládá velmi zdrženlivě (viz např. II. ÚS 3045/23).

10. Odvolací soud shledává, že nejsou ve smyslu § 1032 o. z. dány žádné překážky, pro které by nebylo možno povolit nezbytnou cestu v rozsahu co nejméně zatěžujícím žalovaného. Posledně uvedený požadavek byl naplněn, jak je zřejmé z geometrického plánu.

11. Žalobkyním a) a b) byla zřízena nezbytná cesta s právem chůze a jízdy, neboť v dnešní době se jeví jako naprosto nezbytné povolit po ní také jízdu motorovými vozidly. Na potřebnosti takto stanovené služebnosti nemění nic ani případná skutečnost, zda vlastník oprávněného pozemku má či nemá osobní automobil. Pokud je nezbytná cesta využívána také žalovaným a členy jeho rodiny rovněž k jízdě motorovými vozidly, neobstojí námitka žalovaného, že cesta není na používání motorových vozidel dimenzována.

12. Dle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

13. Zde odvolací soud nesouhlasí s postupem okresního soudu, který přiznal uvedenou náhradu ve výši, jak ji vypočítala ustanovená znalkyně.

14. Zákon rozlišuje tři typy finančních nároků: 1) úplata za povolení nezbytné cesty, 2) odčinění újmy, 3) přiměřená jistota. Úplata je částka za samotné povolení nezbytné cesty, odčinění újmy představuje částku, která má být již zahrnuta v úplatě za povolení nezbytné cesty. Stanovení úplaty je právní závěr, který nelze zadávat v rámci znaleckého úkolu. Znalecký posudek může poskytnout toliko podklady pro právní úvahu soudu.

15. Ustanovená znalkyně byla usnesením okresního soudu zavázána určit výši náhrady za zřízení služebnosti nezbytné cesty přes povinné pozemky tak, jak je zakresleno v geometrickém plánu. Znalkyni bylo uloženo, aby přihlédla k tomu, že by úplata měla zahrnovat nejen náhradu za omezení vlastnického práva, ale i náhradu nákladů na běžnou údržbu zatížených nemovitostí. Při stanovení náhrady měla rozlišit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemenu cesty na straně jedné a náhradu za omezení vlastnického práva na straně druhé. Již ze samotného zadání znaleckého posudku je zřejmé, že soud požadoval po znalkyni odpovědi, které jsou právními otázkami, na které musí soud odpovědět sám. Znalecký posudek zde může sloužit pouze jako jisté vodítko, avšak právní úvaha učiněna ve smyslu § 1030 o. z. je výlučně věcí soudu.

16. Ve znaleckém posudku znalkyně vypočetla hodnotu věcného břemene na pozemku parc. č. , číslo, ve výši dle vyhlášky č. 434/2023 Sb. 5.145,30 Kč, zaokrouhleno na 5.150 Kč, pozemku parc. č. , číslo, ve výši 417,20 Kč, zaokrouhleno na 420 Kč a pozemku parc. č. , číslo, ve výši 9.983,80 Kč, zaokrouhleno na 9.980 Kč. Okresní soud vyšel z celkové částky (součtu všech tří uvedených) 15.550 Kč a tuto částku uložil žalobkyním a) a b) zaplatit společně a nerozdílně žalovanému (aniž by také vysvětlil, proč jim uvedenou povinnost ukládá společně a nerozdílně).

17. Takto stanovená úplata a odčinění újmy ve smyslu § 1030 odst. 1 o. s. ř. neobstojí.

18. Nezbytná cesta je povolena přes povinné pozemky v rozsahu 419 m² a zasahuje tři pozemky ve vlastnictví žalovaného – , číslo, I když je tato nezbytná cesta užívána také dalšími osobami mimo vlastnice oprávněných pozemků, nelze pominout, že zatížení povinných pozemků služebností je zásah do vlastnického práva žalovaného. Tím se mu nesporně děje újma na jeho majetkovém právu, neboť hodnota jeho vlastnictví se zatížením služebnosti snižuje; jedná se o právní vadu. V souladu s § 1030 odst. 1 o. s. ř. dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě, aby každá z žalobkyň jako vlastnic oprávněných pozemků zaplatila žalovanému úplatu za povolení nezbytné cesty a odčinění újmy žalovaného ve výši 20. 000 Kč. Tato částka se jeví odvolacímu soudu jako přiměřená rovněž pro žalobkyně, které se tím zhostí své povinnosti zaplatit žalovanému úplatu a odčinit jeho újmu. Částku bylo uloženo k zaplacení každé z žalobkyň, neboť se každá z nich domáhala zřízení práva nezbytné cesty ke svým pozemkům. Nebyl proto důvod (jak to učinil nesprávně okresní soud) ukládat povinnost žalobkyním k zaplacení společně a nerozdílně.

19. Skutečnost, že zde v určité fázi řízení byla mezi účastníky snaha uzavřít o zřízení nezbytné cesty dohodu a jednání účastníků nakonec ztroskotala, není překážkou pro rozhodnutí soudu o povolení nezbytné cesty.

20. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadené rozhodnutí v odst. I. výroku potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.) a v odst. II. výroku je změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

21. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyním v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Řízení o povolení nezbytné cesty je řízením sporným, u něhož ve shodě s § 153 odst. 2 o. s. ř. z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Odvolací soud přihlédl k celému průběhu řízení a závěrečnému procesnímu stanovisku účastníků, konkrétně žalovaného. Žalovaný byl na počátku řízení proti povolení služebnosti nezbytné cesty, ve vztahu k žalobkyni b) navrhoval úplné zamítnutí žaloby, ve vztahu k žalobkyni a) požadoval, aby její právo bylo omezeno na vozidla do 3,5 tun. Odvolací soud považuje žalobkyně a) a b) za procesně úspěšné v celém rozsahu, neboť jejich návrhu bylo vyhověno a nezbytná cesta chůze a jízdy byla zřízena.

22. Procesně úspěšné žalobkyně mají právo na náhradu nákladů účelně vynaložených. Tyto náklady představuje odměna zastupujícího advokáta, který zastupoval dvě účastnice, v souladu s § 9 odst. 3 písm. c), § 12 odst. 4 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí odměna za zastupování dvou osob za jeden úkon právní služby 2 x 2.000 Kč = 4.000 Kč. Soud přiznal odměnu advokátu za úkony – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání na místě samém dne 11. 11. 2021, účast u jednání dne 11. 9. 2023, účast u jednání dne 6. 11. 2023 2 x, neboť jednání trvalo déle než dvě hodiny, účast u jednání dne 3. 6. 2024, celkem ve výši 7 x 4.000 Kč = 28.000 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky činí 7 x 300 Kč = 2.100 Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátu odměnu za úkon – výzva k plnění před podáním žaloby 2 x 2.000 Kč. Dle § 142a o. s. ř. je výzva k plnění předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení, avšak v daném případě se nejednalo o žalobu na plnění, nýbrž žalobu o konstituování určitého práva. Z toho vyplývá, že výzva k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. nebyla nezbytně nutným úkonem a soud jej proto odměnou nehonoroval. Celkem činí odměna zastupujícího advokáta 28.000 Kč, paušální náhrada výdajů 2.100 Kč, náhrada za promeškaný čas 14 půlhodin po 100 Kč = 1.400 Kč dle § 14 citované vyhlášky. Náhrada jízdného v celkové výši činí 1.685 Kč a zde odkazuje odvolací soud na správně vypočítanou náhradu jízdného v odůvodnění napadeného rozhodnutí bod 37 E). Celková částka 33.185 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 40.154 Kč. Další náklady vzniklé žalobkyním činí záloha za znalecký posudek, kterou žalobkyně zaplatily ve výši 15.200 Kč.

23. Náklady řízení dále zahrnují soudní poplatek zaplacený žalobkyní a) a b). Okresní soud je vyzval k zaplacení soudního poplatku (a takto byl uhrazen) dle usnesení č. j. 12 C 49/2021–28 ze dne 14. 6. 2021 ve výši 3 x 5.000 Kč = 15.000 Kč. Soud postupoval dle položky 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, dle které za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění, činí soudní poplatek za každou nemovitou věc 5.000 Kč. Dle § 6a odst. 6 zákona o soudních poplatcích se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví. Okresní soud zřejmě vycházel z úvahy, že nezbytná cesta má být zřízena po nemovitostech ve vlastnictví žalovaného na LV č. , hodnota, ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a) na LV č. , hodnota, a žalobkyně b) na LV č. , hodnota, vše pro k. ú. , adresa, . Odvolací soud má za to, že soudní poplatek měl být vybrán ve výši pouze 5.000 Kč, neboť podstatné je, že nezbytná cesta zatěžuje pouze nemovitosti ve vlastnictví žalovaného na LV č. , hodnota, . Takto rovněž okresní soud vybral soudní poplatek z podaného odvolání (viz usnesení č. j. 12 C 49/2021–173 ze dne 14. 1. 2025). K nákladům žalobkyň proto soud připočítal pouze částku 5.000 Kč za soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně, částka 10.000 Kč bude žalobkyním vrácena v souladu s § 10 zákona o soudních poplatcích.

24. Celkové náklady řízení činí 60.354 Kč a procesně neúspěšnému žalovanému je bylo uloženo zaplatit žalobkyním a) a b).

25. V souladu s § 224 odst. 1 rozhodl odvolací soud o povinnosti v odvolacím řízení procesně neúspěšného žalovaného zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný od samého počátku navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. mají žalobkyně a) a b) rovněž právo na náhradu nákladů řízení.

26. Odměna advokáta žalobkyň za dva úkony provedené po 1. 1. 2025 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí za zastupování dvou osob celkem 6.660 Kč (3.700 Kč + 2.960 Kč) x 2 = 13.320 Kč (vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání). Paušální náhrada výdajů 2 x 450 Kč = 900 Kč. Náhrada za promeškaný čas za cestu z , adresa, a zpět 4 x 150 Kč = 600 Kč. Náhrada cestovného činí celkem 986 Kč (128 km x 5,4 l/100 km x 35,80 Kč/litr benzínu Natural x 0,01 = 244 Kč; 5,8 Kč/km x 128 km = 742 Kč; celkem 986 Kč). Celková částka 15.806 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 19.125 Kč.

27. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.