11 Co 62/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobců: dědiců po zemřelém Jméno zemřelé A, narozeném Datum narození zemřelé A, zemřelém datum, posledně bytem adresa a) Jméno zemřelé B, narozená dne Datum narození zemřelé B trvale bytem Adresa zemřelé B b) Jméno zemřelé C, narozený dne Datum narození zemřelé C trvale bytem Adresa zemřelé C oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A c) Jméno advokáta B, narozený dne Datum narození advokáta B trvale bytem Adresa advokáta B proti žalované: Jméno žalované A, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A za níž jedná Jméno žalované B, IČO IČO žalované B se sídlem Adresa žalované B adresa pro doručování: Jméno žalované B, adresa o 192 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. října 2023, č. j. 32 C 157/2023-70

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit dědicům po zemřelém Jméno zemřelé A částku 192 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dědicové jsou vůči žalované z této pohledávky oprávněni společně a nerozdílně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit dědicům po zemřelém Jméno zemřelé A na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 44 476,34 Kč, do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 24. 3. 2023 se právní předchůdce žalobců (tituly před jménem jméno FO) domáhal vydání rozhodnutí, jímž by mu bylo přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, a to ve výši 192 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil skutečností, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97, jež bylo zahájeno 7. 2. 1997, konečné rozhodnutí právnímu předchůdci žalobců doručeno dne 19. 12. 2022, trvalo 25 let a 10 měsíců, kdy se jedná o dobu extrémně nepřiměřenou. Právní předchůdce žalobců vyzval žalovanou k vyplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení přípisem ze dne 5. 5. 2022 s požadavkem částky 480 000 Kč, přičemž žalovaná dne 18. 5. 2022 sdělila, že vyplatí částku 288 000 Kč. Dle právního předchůdce žalobců se jednalo o zvlášť významný předmět odškodňovaného řízení, když předmětem řízení byla částka přesahující 5 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně, v důsledku čehož výše uplatněného nároku narůstala každý rok asi o 1 000 000 Kč. Jednalo se o částku v konečném důsledku likvidační pro všechny žalované a délka řízení pak ve svých důsledcích mimořádně tíživá. Základní částka, jež je dle metodického pokynu Nejvyššího soudu České republiky poškozeným přiznávána, by tak měla být navýšena o koeficient vyšší, než je 1,0, nikoliv krácená, jak učinila žalovaná. Je-li pak právnímu předchůdci žalobců předestíráno, že se podílel na délce řízení vznesením protinávrhu, k tomuto došlo v r. 2001, právní předchůdce žalobců má za to, že v tamním řízení mohlo být rozhodováno o tomto odděleně v rámci vyloučeného návrhu. Taktéž nelze pominout, že primární žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení, k čemuž mohlo dojít jistě mnohem dříve než po 25 letech. Co do namítané sdílené újmy, kterou žalovaná argumentuje snížení přiznané částky, s tímto se právní předchůdce žalobců neztotožnil, žalovaní subjektivní dopady nesdíleli, nijak se vzájemně neutěšovali, ani nepodnikali žádné společné aktivity, které by jim měly nějak pomoci. Jenom prostý vyšší počet účastníků na jedné straně neznamená automaticky, že se jedná o újmu sdílenou. Pokud je dále žalovanou stranou namítáno a tím také argumentováno snížení požadované částky, že se jednalo o věc skutkově, právně a procesně složitou, s tímto právnímu předchůdci žalobců nesouhlasí. V řízení byly prováděny důkazy primárně listinami, byl zadán snad toliko jeden znalecký posudek, vyslechnuto několik málo svědků. Právní předchůdce žalobců požadoval pouze základní částku, která mu dle stanoviska Nejvyššího soudu náleží, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když měla za to, že dosud vyplacené odškodnění je dostačující. Žalovaná učinila nesporným, že se v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97 jednalo o nepřiměřeně dlouhé řízení, že základ nároku právního předchůdce žalobců je dán v tom ohledu, že mu náleží odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv však ve výši, kterou požaduje. Z primárně požadované částky 480 000 Kč žalovaná vyplatila právnímu předchůdci žalobců částku 288 000 Kč, přičemž k této dospěla tak, že je nutno si uvědomit, že celková délka řízení byla značně ovlivněna projednáváním vzájemného návrhu žalovaných, je nutno zohlednit tzv. sdílenou újmu účastníků, kdy se jednalo o sdílení společného zájmu a příp. nemajetková újma nemůže dosáhnout takové intenzity jako újma, kterou by mohl právní předchůdce žalobců pocítit v případě, že by v řízení vystupoval pouze on sám. Co se pak týče významu předmětu řízení pro právního předchůdce žalobců, byl tento vnímán jako mírně zvýšený, a to s ohledem k věku právního předchůdce žalobců. Základní částku tedy žalovaná snížila s ohledem na skutkovou (prováděno mnoho důkazů), právní (předmět řízení se týkal vlastnického práva) a procesní složitost (velké množství procesní aktivity všech účastníků) o 20 %, za opakované vedení řízení na všech stupních soudní soustavy a také před Ústavním soudem pak dalších 20 %, snížení o 5 % z důvodu tzv. sdílené újmy a navýšení o 5 % s ohledem na pokročilejší věk právního předchůdce žalobců. Celkem tedy snížení o 40 %, což z částky 480 000 Kč čítá 288 000 Kč.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalovanou zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobců částku ve výši 192 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 11. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že mezi účastníky je nesporné, že právní předchůdce žalobců má nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které bylo vedeno u okresního soudu pod sp. zn. 25 C 46/97, v němž právní předchůdce žalobců vystupoval na straně žalované. Co se týče průběhu odškodňovaného řízení, započalo dne 7. 2. 1997 a pravomocně bylo ukončeno 19. 12. 2022, trvalo 25 let a 10 měsíců, což již samo o sobě je délkou nepřiměřeně dlouhou. V rámci předběžného projednání nároku právního předchůdce žalobců u žalované došlo již k částečnému odškodnění, resp. takovému odškodnění, které strana žalovaná vnímala jako adekvátní, odpovídající, právní předchůdce žalobců však s tímto nesouhlasil a zbylé částky, která mu nebyla vyplacena v rámci odškodnění ze strany žalované, se domáhá tímto řízením. Právním předchůdcem žalobců bylo požadováno odškodnění ve výši 480 000 Kč, bylo mu vyplaceno 288 000 Kč, a to po žalovanou provedeném snížení základní částky v jednotlivých bodech, tj. 20 % co do skutkové, právní a procesní složitosti, 20 % pak za opakované vedení řízení ve všech stupních soudní soustavy, vč. Ústavního soudu, snížení o 5 % v rámci tzv. sdílené újmy, když na straně žalované byl větší počet účastníků, a naopak navýšení o 5 % vzhledem k vyššímu věku právního předchůdce žalobců. Zvýšení základní částky o 5 % právní předchůdce žalobců nerozporoval, okresní soud je do rozhodnutí zakomponoval, když má za to, že se jedná o odpovídající postup. Co do snížení o 5 % v rámci sdílené újmy lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3369/2017, kdy, byť v daném rozhodnutí se jednalo o účastníky, kteří měli příbuzenský vztah, zde se jedná o podílové spoluvlastníky nemovitosti, lze analogicky posoudit jistou obdobnost, sounáležitost společenství, kdy jde o shodný obsah práva a právní i faktickou linii pro jednotlivé účastníky. Snížení provedené v uvedeném rozsahu žalovanou soud okresní aproboval, jeho rozsah se mu jeví odpovídající. Další snížení v rozsahu 20 % pro opakované vedení řízení ve všech stupních, lze zhodnotit s odkazem na judikaturu, či akademické diskuze, že v tak dlouhém řízení je nasnadě více stupňů rozhodování, naopak pokud by nebyly přítomny, délka řízení by byla jen stěží odůvodnitelná. V odškodňovaném řízení dle okresního soudu nedošlo k řízení ve více stupních v extrémním množství, nebylo jich tolik, aby odůvodňovaly snížení odškodnění pro právního předchůdce žalobců. Snížení o dalších 20 % pro skutkovou, právní a procesní složitost okresní soud nevyhodnotil jako adekvátní. V rámci skutkové složitosti bylo okresním soudem zjištěno, že důkazy, jež byly v odškodňovacím řízení provedeny, nebylo složité obstarat, zajistit, jednalo se toliko o jeden znalecký posudek přímo v řízení zadaný, několik málo svědeckých výslechů a těžiště dokazování spočívalo v listinných důkazech, byť jejich posouzení si vyžaduje také nemalé úsilí. Snížení základní částky však dle okresního soudu není na místě, pro posouzení existence vlastnického práva a od ní odvislých právních souvislostí, je jistě nutno učinit rozsáhlé dokazování. Pokud se týče procesní složitosti, z průběhu posuzovaného řízení lze shrnout, že procesně aktivní byly obě strany, výrazněji žalující strana, žádná z procesních aktivit, zejm. procesní aktivita právního předchůdce žalobců, který byl v pozici žalovaného, nemůže jít k jeho tíži, účastníci mají právo využívat všech procesních prostředků, které jim právní řád umožňuje. Okresní soud nezaznamenal, že by docházelo právním předchůdcem žalobců k jejich zneužití, účelovému užití pro prodloužení řízení, záměrného oddalování rozhodnutí či získání procesních výhod, pouhé legitimní využití procesních prostředků nemůže zakládat důvod pro snížení základního odškodnění. Právní složitost řízení, týká-li se toto vlastnického práva, nadto při posouzení v komparaci se starší právní úpravou, může být o něco vyšší, ale ani v tomto ohledu okresní soud neshledal výraznou právní složitost, např. přítomnost mezinárodního prvku, nic výrazně složitého v rámci právního posouzení, než co posouzení vlastnického práva, jeho existenci, příp. neexistenci, a od ní odvislých nároků, představuje. Matematicky se tak lze dostat na částku, kterou právní předchůdce žalobců požadoval, a pro výše uvedené okresní soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to v souladu s ustanovením § 13 a § 31a zákona č. 82/199 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši 15 % ročně od 6. 11. 2022 do zaplacení a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, při zohlednění potřeby žalované zadministrovat platbu, bylo žalované uloženo dlužnou částku zaplatit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. Proti všem výrokům rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že nepopírá, že celková délka naříkaného řízení byla nepřiměřená. Za to bylo ostatně žalovanou právnímu předchůdci žalobců již poskytnuto zadostiučinění v penězích ve výši 288 000 Kč, přičemž již přiznané zadostiučinění vychází ze základní částky 20 000 Kč, tedy na samé horní hranici podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, odpovídá kritériím podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy také uplatnění těchto kritérií bylo v rámci přiznání zadostiučinění ze strany žalované řádně odůvodněno, a proto lze považovat již přiznané zadostiučinění za zcela dostačující a přiměřené. Okresní soud si poněkud protiřečí, pokud na jedné straně v zásadě souhlasí s tím, že řízení bylo po skutkové stránce složité, avšak na straně druhé tuto skutečnost žádným způsobem nezohlednil snížením základní částky za použití kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Skutkovou složitost naříkaného řízení shledává žalovaná zejména v rozsáhlém dokazování prostřednictvím provádění velkého množství listinných důkazů, připojených spisů, znaleckých posudků, výslechů svědků, a to jak ve vztahu k (původnímu) nároku uplatněnému žalobci v naříkaném řízení na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, tak ve vztahu k žalovaným v naříkaném řízení (včetně právního předchůdce žalobců v přítomné věci) uplatněnému vzájemnému návrhu, týkajícímu se určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Stran vzájemného návrhu, a s tím souvisejícím dokazováním, pak žalovaná také zdůrazňuje, že se okresní soud vůbec nevěnoval tomu, že bylo prováděno dokazování také ohledně obrany žalovaných v naříkaném řízení prostřednictvím zpochybnění podpisů a obsahů dopisů a doručenek z měsíce srpna 1991, včetně namítané způsobilosti obsahu uvedených dopisů mít za následek ztrátu dobré víry všech žalovaných v naříkaném řízení. Ač okresní soud také stran právní složitosti dospěl k tomuto závěru, tak bohužel ani v tomto případě tuto skutečnost žádným způsobem nezohlednil snížením základní částky za použití kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Také v rámci kritéria právní složitosti věci se okresní soud vůbec nevěnoval tomu, jak právně složité bylo právní posouzení obrany žalovaných v naříkaném řízení prostřednictvím zpochybnění podpisů a obsahů dopisů a doručenek z měsíce srpna 1991, včetně namítané způsobilosti obsahu uvedených dopisů mít za následek ztrátu dobré víry všech žalovaných v naříkaném řízení. Právní složitost naříkaného řízení shledává žalovaná zejména ve vztahu k vzájemnému návrhu, kde bylo předmětem řízení určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, zejména v tom, že právní posouzení se týkalo mj. historických právních předpisů (např. vládního nařízení č. 15/1959 Sb.), účinnosti doručování, přechodů a převodů vlastnického práva v časových souvislostech, platnosti kupní smlouvy ze dne datum, námitky vydržení vznesené všemi žalovanými v naříkaném řízení apod. Ve vztahu k (původnímu) nároku uplatněnému žalobci v naříkaném řízení bylo předmětem právního posouzení zejména splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaných v naříkaném řízení k náhradě škody a k vydání bezdůvodného obohacení a dále také posouzení všemi žalovanými v naříkaném řízení vznesené námitky promlčení. Okresní soud ovšem (opět) zcela pominul skutečnost, že v přítomné věci vystupovalo více osob na obou stranách sporu, kdy nárok žalobců v naříkaném řízení byl opakovaně rozšiřován a upřesňován, a naopak ze strany žalovaných v naříkaném řízení byl vznesen vzájemný návrh, přičemž v letech 2001 až 2017 bylo rozhodováno právě o vzájemném návrhu. Opakovaně bylo také rozhodováno o změně žaloby, o procesním nástupnictví a o návrhu na vydání předběžného opatření. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku změnil tak, že se žaloba zamítá a žalované přizná náhradu nákladů řízení v řízení před soudy obou stupňů, příp. napadený rozsudek zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Právní předchůdce žalobců k odvolání žalované uvedl, že fakticky výtky žalované nesměřují proti skutkovým zjištěním okresního soudu, ale proti aplikaci práva (údajné nezohlednění kritérií dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalovaná přitom stejnou problematiku nadnáší i u své odvolací námitky tvrzeného nesprávného právního posouzení věci. Tytéž výhrady tak uplatňuje žalovaná dvakrát – jednou pod rubrikou nesprávná skutková zjištění a jednou jako nesprávné právní posouzení věci. O nesprávná skutková zjištění zde vůbec nejde a námitka nesprávného právního posouzení věci není důvodná. Žalovaná nesouhlasí s náhledem okresního soudu a opakuje své argumenty, které ale fakticky nejsou ani vyvracením závěrů ani polemikou s názorem okresního soudu, nýbrž jen opakováním vlastního postoje. Tvrzení o nutnosti učinit rozsáhlé dokazování a poukazy na údajnou složitost dokazování jsou nepřípadné. Zde lze odkázat na střízlivé hodnocení okresního soudu. Právní složitost ve výsledku věci sp. zn. 25 C 46/97 také nelze shledat. Žaloba v dané věci byla zamítnuta pro promlčení, přičemž takové rozhodnutí bylo možno učinit i dříve. Procesní složitost je pojem, pod kterým se má skrývat skutečnost, že věc byla řešena ve více stupních soudní soustavy a vícekrát. Obecně je jistě pravdou, že je třeba posoudit jinak např. pětiletou délku sporu za situace, když spor projde všemi stupni soudní soustavy, a jinak za situace, kdy celá délka sporu připadá na instanci jedinou. Zde se však jedná o řízení, které se táhlo čtvrt století, což je naprosto mimo jakoukoli omluvitelnost či relativizovatelnost mnoha stupni řízení. Navíc rozdílné hodnocení určité právní otázky (např. dobré víry) různými stupni soudní soustavy (či změna názoru) nemůže snižovat dopad vlivu délky řízení do života účastníka. Současně nelze zapomínat na to, že zadostiučinění za předmětnou újmu není a nemůže být jen výsledkem nějaké rovnice. Újma není exaktní veličina a soudní určení zadostiučinění není matematickou operací. Stanovisko kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je výkladovým stanoviskem a návodem postupu soudům, který zachovává nutný diskreční prostor, nejde o žádné technické tabulky a vzorečky pro výpočet. Napadené rozhodnutí neodporuje zásadám stanoviska, je řádně odůvodněné a přezkoumatelné. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Předně odvolací soud uvádí, že v průběhu odvolacího řízení právní předchůdce žalobců (tituly před jménem jméno FO) dne datum zemřel, a proto odvolací soud usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 11 Co 62/2024-115, rozhodl, že v odvolacím řízení bude pokračovat s dědici (Jméno zemřelé B, nar. Datum narození zemřelé B, Jméno zemřelé C, nar. Datum narození zemřelé C, Jméno advokáta B, nar. Datum narození advokáta B) jako žalobci.

8. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodu 4. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná, byť stručná, přejímá – ostatně těžiště tohoto sporu nespočívá v rovině skutkové, nýbrž v rovině právního posouzení.

9. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk) a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.).

10. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97, které trvalo 25 let, 10 měsíců a 13 dnů, bylo již předmětem jiných odškodňovacích řízení (jiných účastníků předmětného řízení, než právního předchůdce žalobců) a to např. řízení vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 385/2022. V tomto řízení (sp. zn. 62 C 385/2022) Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, v rozsudku ze dne 14. 8. 2024, č. j. 57 Co 120/2024-137, uzavřel, že Odvolací soud má však za to, že je třeba zohlednit konkrétní okolnosti tohoto případu, a to zejména skutečnost, že kompenzační řízení trvalo 25 let, 10 měsíců a 13 dnů, což je doba zcela vymykající se běžným poměrům, a právě tato výjimečná okolnost by měla být zohledněna při stanovení základní částky přiměřeného zadostiučinění. Z tohoto důvodu odvolací soud stanovil základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 25 000 Kč, což za dobu 25 let 10 měsíců a 13 dnů představuje po zaokrouhlení 620 000 Kč (první dva roky 25 000 Kč, 23 x 25 000 Kč, za 10 měsíců 20 833,33 Kč a za 13 dní 890,41 Kč = 621 723,74 Kč). Tyto závěry odvolacího soudu aproboval Nejvyšší soud, když odmítl dovolání usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 30 Cdo 3567/2024-164. V souladu s § 13 o. z. mají žalobci legitimní očekávání, že jejich právní případ bude rozhodnut obdobně. Odvolací soud proto žalovanou seznámil s předmětnými rozhodnutími, kdy žalovaná toliko setrvala na důvodech svého odvolání. Odvolací soud sám neshledal, proč by se měl odklonit od výše uvedených rozhodnutí, a proto stanovil základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 25 000 Kč, což za dobu 25 let 10 měsíců a 13 dnů představuje po zaokrouhlení 620 000 Kč (první dva roky 25 000 Kč, 23 x 25 000 Kč, za 10 měsíců 20 833,33 Kč a za 13 dní 890,41 Kč = 621 723,74 Kč).

11. Řízení (sp. zn. 25 C 46/97) se týkalo několika nároků žalobců, a to zaplacení finanční částky z titulu náhrady škody a z titulu bezdůvodného obohacení a vzájemného návrhu žalovaných na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem („kritérium složitosti případu“), kdy bylo nutno posoudit složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování jak listinami, tak dvěma vypracovanými znaleckými posudky), složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační a konečně složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků a jejich úspěšnost). Ve věci samé pak bylo rozhodováno 4x na okresním soudu, 4x na odvolacím soudu, 4x na Nejvyšším soudu, přičemž v souvislosti se vzájemným návrhem na určení vlastnictví byla věc Nejvyšším soudem 2x zrušena a vrácena okresnímu soudu („kritérium postupu orgánů veřejné moci“). Oproti závěru okresního soudu má tak odvolací soud za to, že se jednalo o složitý případ (řízení). S ohledem na kritéria „složitosti případu“ a „postupu orgánů veřejné moci“ odvolací soud snížil zadostiučinění o 20 % (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. 30 Cdo 3567/2024). Pokud se pak týká snížení o 5 % v rámci tzv. sdílené újmy, když na straně žalované byl větší počet účastníků, a naopak navýšení o 5 % vzhledem k vyššímu věku právního předchůdce žalobců, tak zde se odvolací soud ztotožnil se závěry okresního soudu.

12. Výše uvedené závěry odvolacího soudu se následně promítly do výpočtu výše zadostiučinění u žalobců. Právnímu předchůdci žalobců při krácení základní částky 620 000 Kč (viz shora) o 20 % náleží zadostiučinění ve výši 496 000 Kč; z této částky právní předchůdce žalobců od žalované obdržel 288 000 Kč a zbývá 208 000 Kč. Jelikož právní předchůdce žalobců se domáhal doplacení toliko částky 192 000 Kč, kdy soudy jsou v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. vázány návrhy účastníků a nemohou je překročit, je zřejmé, že předmět řízení, jak jej žalobou vymezil právní předchůdce žalobců, je vyčerpán.

13. Jak již uvedl odvolací soud v usnesení ze dne 11. 3. 2025, č. j. 11 Co 62/2024-115, z usnesení notářky tituly před jménem jméno FO v adresa ze dne 13. 1. 2025, č. j. 36 D 1979/2024-55, které nabylo právní moci téhož dne, vyplývá, že předmětná pohledávka (zaplacení částky 192 000 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění za nepřiměřenou délku řízení) nebyla v pozůstalostním řízení po právním předchůdci žalobců projednána, a proto odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit dědicům po zemřelém Jméno zemřelé A částku 192 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve výši 15 % ročně od 6. 11. 2022 (viz bod VII. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) do zaplacení. Dědicové jsou vůči žalované z této pohledávky pak oprávněni společně a nerozdílně.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli plně procesně úspěšní a byly jim proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 44 476,34 Kč (20 695 Kč + 23 781,34 Kč).

15. Náklady řízení před okresním soudem sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání (18. 10. 2023) á 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, ½ úkonu právní služby účast u vyhlášení rozhodnutí (26. 10. 2023) á 1 600 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 téže vyhlášky, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

16. Náklady řízení před odvolacím soudem sestávají z nákladů právního zastoupení spočívající v úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolání á 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, režijního paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky – účast u jednání (29. 5. 2025) á 8 780 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025 (z puncta 192 000 Kč) za zastoupení žalobkyně a), účast u jednání (29. 5. 2025) á 7 024 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 za použití § 12 odst. 4 vyhlášky (z puncta 192 000 Kč) za zastoupení žalobce b), režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

17. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalobců.

18. Žalovaná byla zavázána zaplatit přiznanou náhradu škody, jakož i náklady řízení, do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná požádala s ohledem na administrativní úkony spojené s vyplacením částek o tuto lhůtu a soud neshledal důvod jí nevyhovět. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.