11 Co 68/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva k nemovitým věcem k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 11. 2024, č. j. 18 C 182/2024-141

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 37.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , číslo, , rodinný dům v , adresa, , a parc. č. , hodnota, – zahrada, nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, (dále také jen „nemovitosti“). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám její advokátky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 55.800 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Polemizoval především se závěrem, že jednání žalované zakládající důvod ke vrácení daru skončilo dne 11. 12. 2018, objektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vrácení daru začala plynout stejného dne a skončila před podáním žaloby; nárok v žalobě uplatněný je promlčen. Při úvahách o případném promlčení žalobcova nároku soud měl vzít na zřetel kombinaci lhůty objektivní, subjektivní a subjektivní lhůtu upřednostnit. Dárci nemůže uplynout lhůta k uplatnění práva na vrácení daru, aniž se dozvěděl o skutečnosti, která toto právo založila. Subjektivní lhůta začíná běžet ode dne skutečné, tedy prokázané vědomosti oprávněného o skutkových okolnostech umožňujících uplatnit právo žalobou u soudu (viz rozsudky NS ČR ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2887/2022 a ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023). Okresní soud určil nesprávně dobu, kdy se měl žalobce dozvědět o jednání žalované hrubě porušující dobré mravy, údajem „říjen 2020“. Tehdy žalobce podal doplnění vysvětlení ke svému podnětu z 2/2019 u Policie ČR ve , adresa, a vyslovil podezření, že mohlo dojít k dalším činům žalované v průběhu jejího pobytu s nezl. , jméno FO, v ozdravovně , název, ve , adresa, a po jejich návratu domů. Zdrojem informací byly pro žalobce zpráva ředitelky sanatoria , název, pro OSPOD a dopis žalované adresovaný Intervenčnímu centru ve , adresa, . K těmto dokumentům se žalobce dostal při nahlížení do spisu OSPOD počátkem roku 2020. Ještě předtím, než podal podnět k policii, žalovaná podala podnět u Okresního státního zastupitelství ve , adresa, (dále jen „OSZ“). V souvislosti s prošetřováním jejího podnětu byl vyžádán znalecký posudek z oboru psychologie k posouzení nezletilého a žalované. Po odložení podnětu žalované, s ohledem na závěry znaleckého posudku, policie pokračovala v šetření žalobcova podnětu. Počátkem roku 2021 se žalobce dozvěděl o sdělení obvinění žalované pro podezření, že žalovaná spáchala , přečin, . Trestní stíhání žalované bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, a žalobce v něm vystupoval v roli poškozeného. Mohl proto nahlédnout dne 4. 3. 2022 do spisu. Toho dne se mohl prvně seznámit s obsahem úředních záznamů PČR o podání vysvětlení svědky událostí, k nimž došlo v průběhu šestitýdenního pobytu žalované s nezletilým v ozdravovně , název, . Svědci , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, byli k těmto skutečnostem vyslýcháni počátkem 11/2021. Informaci o jednání žalované, pro které byla jmenovaná odsouzena, žalobce získal v úplnosti právě dne , datum, . Teprve tehdy zjistil, že žalovaná se vůči němu chovala způsobem hrubě porušujícím dobré mravy. O jejím chování dříve nevěděl. O dílčích krocích žalované se dozvídal postupně. Dne , datum, získal ucelený obraz o rozsahu činů žalované a o jejích cílech. Do té doby měl za to, že jde o její běžné lži, kterým od dob manželského rozvratu již přivykl. Informace získané ze spisu OSPOD asi v roce 2019 byly natolik kusé, že žalobce z nich nemohl dovozovat vznik práva na vrácení daru. Brojil rovněž proti výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení, s námitkou nesprávně stanovené sazby odměny advokáta za 1 úkon právní služby. Domáhal se změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Tvrzení o době, kdy se měl žalobce dozvědět, že jej žalovaná pomlouvala, nejsou právně významná. Relevantní je pouze údaj, kdy byly splněny podmínky pro vrácení daru, (dne 11. 12. 2018). Promlčecí lhůta tak skončila dne 11. 12. 2021. Žalobce ostatně u jednání okresního soudu dne 27. 11. 2024 připustil, že zmíněnou informaci získal ze spisu OSPOD asi v roce 2020. Také při zohlednění tohoto jeho tvrzení byla žaloba podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalobcovy úvahy o významu subjektivní promlčecí lhůty s připojeným odkazem na některé judikáty (vztahující se ke sporům z bezdůvodného obohacení a z pojištění) nejsou přiléhavé. Teprve v odvolacím řízení žalobce poprvé tvrdil, že poznatky o nemravném chování žalované získal až dne 4. 3. 2022. Toto tvrzení odporuje jeho předchozím tvrzením; v systému neúplné apelace k němu nelze přihlédnout. Žalobcova tvrzení jsou navíc zkreslená či zcela nepravdivá. Žalovaná dále popisovala události týkající se vzájemných vztahů účastníků, včetně těch, k nimž mělo dojít v průběhu jejího léčebného pobytu s nezl. , jméno FO, v sanatoriu , název, ve , adresa, a v době bezprostředně následující. Podle její skutkové verze se žalovaná dne 15. 1. 2019 obrátila se žádostí o pomoc na OSZ ve , adresa, ; líčila chování nezletilého, který zaměstnancům sanatoria opakovaně vyprávěl, jak se prý k němu žalobce choval. Dne 18. 1. 2019 se žalobce u OSPOD ve , adresa, seznámil s výše citovaným dopisem žalované a stejného dne oznámil Policii ČR, že jej žalovaná pomlouvá. Dne 21. 3. 2019 podal žalobce na žalovanou znovu trestní oznámení ve věci pomluvy, které poté doplňoval. Učinil tak po seznámení s obsahem spisu OSPOD. V dopise pro Policii ČR ze dne 10. 4. 2019 psal o pomluvě a křivém obvinění ze strany žalované. Rovněž v následujícím dopise ze dne 15. 1. 2020 argumentoval událostmi z onoho léčebného pobytu a zmínil se o snaze žalované křivě jej obvinit. Trestní oznámení na žalovanou podal teprve později a účelově, v reakci na její žádost o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Ještě v průběhu mimosoudního jednání o vypořádání jí učinil nabídku, že zakoupí její podíl ze spoluvlastnictví. Byl to žalobce, kdo se choval amorálně. Žalovaná proto nesouhlasila se závěrem, že odhlédnuto od námitky promlčení byl by nárok na vrácení daru proti ní uplatněn důvodně. Stejný závěr je přinejmenším předčasný. Vzhledem k promlčení se totiž okresní soud neměl věcí samou zabývat.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovo odvolání není důvodné.

5. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

6. Otázkou použití výše cit. přechodného ustanovení v případech uplatnění práva na vrácení daru, které je důsledkem nemravného chování obdarovaného vůči dárci ve věcech, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., tedy do 31. 12. 2013, zabýval se Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 92/2020, se závěrem správně reprodukovaným v odstavci 20. odůvodnění napadeného rozsudku.

7. Podle § 3036 cit. zák. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

10. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

11. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 3. – 9. a 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně tvrzení o nich byla mezi účastníky nesporná. Pouze pro přehlednost je krajský soud ve stručnosti v následujícím odstavci shrnuje.Žalobce uplatnil proti žalované právo na vrácení daru, tj. nemovitostí specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku, dopisem ze dne 1. 7. 2024; žalobou doručenou okresnímu soudu dne 6. 9. 2024 žádal o určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. K důvodům žaloby tehdy uvedl, že účastníci uzavřeli darovací smlouvu k nemovitostem dne , datum, , žalobce v roli dárce a žalovaná v roli obdarované, o převodu podílu k nemovitostem o velikosti 1/2. O vrácení daru žalobce tehdy požádal ze dvou důvodů:a) Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne , datum, , č. j. , číslo, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, uznána vinnou spácháním přečinu , název, trestního zákoníku; poškozeným byl žalobce. Tento přečin hodnotil žalobce jako vyvrcholení opakovaného úmyslného ubližování jeho osobě.b) Žalovaná, zastoupena advokátem, uplatnila proti žalobci nárok na zaplacení částky 495.000 Kč formou předžalobní výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. ze dne 13. 9. 2023, s tím, že žalobce užívá nemovitosti neomezeně, nad rámec svého podílu; v rozsahu uvedené peněžní částky mělo dojít k žalobcovu bezdůvodnému obohacení na úkor žalované.V obou popsaných případech se žalovaná chovala k žalobci - podle jeho mínění - v rozporu s dobrými mravy.

12. Druhý z důvodů ke vrácení daru hodnotil okresní soud jako právně bezvýznamný. Správnost uvedeného závěru, s nímž lze bez výhrad souhlasit, žalobce v odvolacím řízení konkrétní námitkou ani nezpochybňoval. Popsané jednání žalované dobrým mravům neodporovalo, neboť je vyloučeno kvalifikovat uplatnění práva u soudu, byť by řízení skončilo neúspěchem žalujícího, jako nemravné chování. Zde žalobce vytýkal žalované dokonce úkon žalobě předcházející, konkrétně předžalobní výzvu k plnění. S následně podanou žalobou žalovaná se svým nárokem proti žalobci co do základu uspěla.

13. Předmětem odvolacího přezkumu tak zůstala otázka, zda je žalobcovo právo na vrácení daru promlčeno. Podstatnými předpoklady pro vrácení daru (s následkem obnovení vlastnického práva dárce k předmětu daru) jsou podle § 630 obč. zák. hrubé porušení dobrých mravů vůči dárci (nebo členům jeho rodiny) a jednostranný právní úkon dárce adresovaný obdarovanému obsahující žádost o vrácení daru. V situaci, kdy žalovaná v řízení před okresním soudem uplatnila proti žalobcovu právu na vrácení daru námitku promlčení, zabýval se okresní soud správně a priori touto její námitkou. K jeho závěru o promlčení práva krajský soud neměl podstatné výhrady.

14. Žalobce tvrdil a prokázal, že žalovaná byla pravomocně odsouzena za jednání žalobcem vyhodnocené jako chování v rozporu s dobrými mravy. S účinností právní moci rozsudku vydaného v trestním řízení je soud vázán podle § 135 odst. 1 o. s. ř. rozsudečným výrokem o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a to větou skutkovou i právní. Při zjišťování, kdy se žalovaná dopustila jednání, jež mělo být podle žalobce důvodem ke vrácení daru, soud tedy neměl jinou možnost než mít za prokázáno, že k vytýkanému jednání žalované vůči žalobci došlo v době od 2. 11. 2018 do 11. 12. 2018. Jestliže tato doba skončila dne 11. 12. 2018, mohl žalobce uplatnit nárok na vrácení daru u soudu (žalobou obsahující současně výzvu ke vrácení daru adresovanou žalované) dne 12. 12. 2018. Stejného dne začala běžet obecná promlčecí lhůta podle § 101 obč. zák. Její běh skončil uplynutím tří let, tj. dne 13. 12. 2021 (za použití § 122 odst. 2, 3 obč. zák.). Žaloba podaná u soudu dne 6. 9. 2024 je proto žalobou opožděnou. Námitku promlčení uplatnila žalovaná důvodně.

15. Pro počátek běhu tříleté promlčecí lhůty není právně významné, kdy se dárce dozvěděl o rozhodných skutečnostech, jak okresní soud správně uvedl, s přiléhavým odkazem na příslušné judikaturní rozhodnutí vydané k této problematice (viz odstavec 23. odůvodnění napadeného rozsudku). Veškerá tvrzení účastníků o tom, kdy žalobce získal relevantní informace o chování, za něž byla žalovaná pravomocně odsouzena, jdoucí nad rámec skutkového zjištění z výše citovaného odsuzujícího rozsudku, tedy postrádají právní význam.

16. Závěry obou rozhodnutí NS ČR, na něž žalobce ve svém odvolání odkázal v souvislosti s námitkou týkající se promlčecí lhůty, nelze v této věci použít. V označených věcech nebylo totiž rozhodováno o nároku na vrácení daru, nýbrž o jiných nárocích.

17. Při závěru o promlčení žalobcova práva na vrácení daru bylo již nadbytečné zabývat se více věcí samou. Krajský soud se proto k navazující úvaze okresního soudu o důvodnosti žaloby z hlediska prvého z obou uplatněných důvodů (v odstavci 44. odůvodnění napadeného rozsudku) nevyjadřuje.

18. K obsahu dopisu žalobce ze dne 1. 7. 2024 s výzvou ke vrácení daru adresovanou žalované krajský soud doplňuje: Žalobce v dopise uvedl, že odstupuje od darovací smlouvy. Možnost odstoupení od smlouvy ovšem nebyla mezi účastníky sjednána a zákon odstoupení od smlouvy v těchto případech neumožňoval (viz ust. § 48 obč. zák.). Od darovací smlouvy tedy nebylo možno účinně odstoupit. Důsledky chování obdarovaného v rozporu s dobrými mravy řešil výlučně institut vrácení daru upravený v ust. § 630 obč. zák.

19. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil, včetně bezchybného výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Odměnu advokátky v sazbě 18. 300 Kč/1 úkon právní služby stanovil okresní soud správně z tarifní hodnoty 2.500.000 Kč (tj. z ½ částky 5.000.000 Kč). Žalobce totiž v korespondenci se žalovanou v dopise ze dne 9. 11. 2023 uvedl, že aktuální cena nemovitostí je 5.000.000 Kč a žalovaná proti nákladovému výroku nebrojila. Podle odborného vyjádření realitní kanceláře, které soudu předložila, dosáhla obvyklá cena nemovitostí v 9/2023 výše 6.500.000 Kč.

20. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 37.500 Kč. Žalovaná uspěla také v odvolacím řízení, a má právo na plnou náhradu nákladů. K těm náleží odměna advokátky za 2 úkony právní služby v sazbě po 18.300 Kč, tj. 36.600 Kč (podle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání), a paušální náhrada za stejné 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. Nad rámec uvedených částek se žalovaná práva na náhradu dalších odvolacích nákladů vzdala.