11 Co 71/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o částku 1.014.332 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 C 363/2020-156

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku v napadené části, tj. v rozsahu částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ze stejné částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení, a v odstavci III. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně:Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 175.425 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25.675 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 1.014.332 Kč s úrokem z prodlení ze stejné částky ve výši 8,25 % od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 242.712 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na znalečném částku 7.760 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Brojil jím proti zamítavému výroku o věci samé, avšak pouze v rozsahu částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení, a proti oběma vedlejším výrokům. Okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Napadenou částí výroku o meritu věci okresní soud rozhodl o žalobcově nároku ze smlouvy o „půjčce“ (správně zápůjčce) ze dne , datum, poskytnuté v částce 400.000 Kč. Nárok na plnění uplatněný proti žalovanému je regresním nárokem dlužníka, který vrátil věřitelce celou zápůjčku, včetně úroků z prodlení, a domáhá se ½ z uvedené částky (200.000 Kč). Zaplatil totiž více, než kolik na něj z dluhu připadalo. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že žalovaný jako fyzická osoba se nestal dlužníkem věřitelky , jméno FO, , dříve , jméno FO, , neboť peníze byly zapůjčeny společnosti , právnická osoba, a byly zaslány na pokladní účet jmenované právnické osoby. Smlouva o zápůjčce byla sjednána písemnou formou; oba účastníci jsou v ní označeni jako dlužníci, s uvedením jejich rodného čísla. Z textu smlouvy tedy nelze dovodit jiný závěr, než že dlužníky ze zápůjčky jsou oba účastníci. Ve smlouvě specifikovaný bankovní účet vedený na jméno žalovaného byl pouze platebním místem. Rovněž z vůle účastníků smlouvy o zápůjčce plyne, že žalovaný se stal dlužníkem vedle žalobce. Žalobcovo tvrzení, že se na straně zapůjčitele jednalo o dvě fyzické osoby (oba účastníky), podpořila věřitelka , jméno FO, , když uvedla: „Neřešila jsem otázku, proč na smlouvách o půjčce je žalovaný, byla to půjčka s firmou, kde figuroval jak žalobce, tak žalovaný“. Text smlouvy si před podpisem dle vlastního vyjádření přečetla. Věděla tedy, co podepisuje. Musela vědět, že ve smlouvě jsou jako dlužníci označeni oba účastníci, nikoli společnost. Nemá proto obstát závěr okresního soudu, že žalovaný nebyl dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce. Žalobce se domáhal změny rozsudku v odvoláním dotčené části tak, že soud jeho žalobě v rozsahu částky 200.000 Kč s úroky z prodlení v sazbě 8,25 % ročně od 10. 12. 2020 do zaplacení vyhoví.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu v napadené části jako věcně správný potvrdit. Žalobou uplatněný nárok nelze žalobci přiznat především z toho důvodu, že věřitelem zápůjčky byla paní , jméno FO, , nikoli její dcera , jméno FO, . Splatil-li žalobce dluh osobě odlišné od věřitele, nemůže se úspěšně domáhat splnění regresního nároku. Podle slyšených svědků měla , jméno FO, darovat své dceři , jméno FO, , dříve , jméno FO, , peníze uložené na bankovním účtu, aniž byla jejich darovací smlouva uzavřena písemně. K účtu však její dcera neměla dispoziční právo, a nemohla tedy s darem nakládat. Jestliže peněžní prostředky převzal peněžní ústav jako vklad, nelze je darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar (viz rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 702/2010). Nedojde-li k odevzdání věci současně s projevem vůle darovat a přijmout dar, vyžaduje darovací smlouva písemnou formu. Peníze tedy zapůjčila podle smlouvy ze dne , datum, , jméno FO, , která vše domlouvala. , jméno FO, se jednání o smlouvě neúčastnila. Žalovaný od počátku namítal, že smlouvu dne , datum, neuzavřel, resp. nepodepsal. Jeho obranu sice závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nepotvrdily, avšak nebylo zjištěno, jak se podpis žalovaného na listině s textem smlouvy ocitl. Okresní soud nepochybil, jestliže neuvěřil verzi žalobce, který opakovaně tvrdil, že zápůjčku nezařizoval. Podle žalobní skutkové verze s návrhem na poskytnutí zápůjčky přišel žalovaný, který kontaktoval , jméno FO, , jež s ním měla následně jednat o obsahu smlouvy. Žalobce v podání ze dne 19. 7. 2021 tvrdil, že žalovaný písemné vyhotovení smlouvy podepsal, ve výpovědi dne , datum, uvedl, že smlouvu podepsali společně oba účastníci a , jméno FO, . To ovšem , jméno FO, ve svědecké výpovědi dne 18. 1. 2022 kategoricky popřela. Uvedla, že neviděla žalovaného smlouvu podepsat, nezná jej a neví, jak vypadá. Obdobně se vyjádřila ohledně žalovaného svědkyně , jméno FO, ve výpovědi dne 26. 10. 2021. Okresní soud správně zjistil, že se , jméno FO, a , jméno FO, se žalovaným nikdy nesetkaly, a nemohly s ním sjednat konkrétní podmínky zapůjčení finančních prostředků. Žalobce ostatně ve své účastnické výpovědi popřel, že někdy viděl žalovaného s , jméno FO, jednat o zápůjčkách. Žalovaný o zápůjčce nebyl informován, žalobce jej nikdy neuvědomil, že finanční prostředky byly na příslušný účet převedeny, a nevyzval jej k jejich vrácení věřiteli. Jednalo se o žalobcovu „sólo akci“. Žalobce žalovaného neinformoval, že splácí ze zápůjčky úroky, a nežádal ho o jejich náhradu. To logicky odporuje žalobnímu tvrzení, že zápůjčka měla být použita na společné (blíže neurčené) soukromé investice obou účastníků. Žalobcova tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce nebyla prokázána. Podle vyjádření svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, mělo jít o zápůjčku společnosti , právnická osoba, . Žalovaný proto souhlasil se závěrem, že zápůjčka byla poskytnuta společnosti s.r.o. na její pokladní účet. V jiné pravomocně skončené věci vedené u Okresního soudu v , jméno FO, pod sp. zn. , číslo, bylo prokázáno, k jakému účelu byly peněžní prostředky na zmíněném účtu užívány. Zápůjčka nebyla neposkytnuta žalovanému. Žalobci proti žalovanému regresní nárok nevznikl.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v části dotčené odvoláním, tj. v odstavci I. výroku ohledně částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 2. 2020 do zaplacení a v obou nákladových výrocích, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání, jde-li o meritum věci, není důvodné.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

7. Podle § 1875 o. z. má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

8. Podle § 1876 odst. 2 věta první o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada.

9. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vázanými ke smlouvě o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , vyjmenovanými v odstavcích 4. – 14. odůvodnění napadeného rozsudku, s jedinou výhradou: Ze seznamu účtů společnosti , právnická osoba, v roce 2018 plyne, že do jejich výčtu byl zařazen také účet u , právnická osoba, č. , č. účtu, (viz č. l. 50 spisu), nikoli účet č. , hodnota, , jak okresní soud v odstavci 7. odůvodnění napadeného rozsudku chybně uvedl. Ostatní skutečnosti byly zjištěny z provedených důkazů, a nebyl důvod na závěrech o nich cokoli měnit.

10. Ze zjištěných skutečností vyvodil okresní soud za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení rovněž přiléhavé závěry právní.

11. Stěžejní byla právní otázka, zda byl žalovaný ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne , datum, písemnou formou zavázán, tedy zda smlouva mezi oběma účastníky na straně jedné a , jméno FO, , dříve , jméno FO, , dle § 2390 o. z. byla sjednána. Teorie občanského práva hmotného a soudní praxe jsou sjednoceny v závěru, že zápůjčka je smlouvou reálnou, nikoli konsenzuální. Ke vzniku smlouvy proto nestačí konsenzus, neboli shoda na obsahu smlouvy dle § 1725; vyžadováno je reálné přenechání věci. Smlouva o zápůjčce dle cit. ust. tedy vzniká přenecháním věci. Žalobce v řízení neprokázal, že částka 400.000 Kč či její část byla žalovanému podle smlouvy ze dne , datum, skutečně předána do jeho dispozice.

12. Z provedených důkazů, včetně obsahu spisu Okresního soudu v , jméno FO, , sp. zn. , číslo, , zejména z rozsudků soudů obou stupňů, bylo jednoznačně prokázáno, že účet č. , č. účtu, (u , právnická osoba, .) vedený na jméno žalovaného, tehdejšího jednatele společnosti , právnická osoba, , byl užíván jako tzv. pokladní účet této společnosti. Kromě obou účastníků k němu měly přístup další tři fyzické osoby (p. , jméno FO, , p. , jméno FO, a p. , jméno FO, ); ty z něj čerpaly peníze podle potřeby a na účet je vkládaly. Žalobce netvrdil, že to byl žalovaný, kdo po složení částky 400.000 Kč na účet označený v textu smlouvy ze dne , datum, vybral ze stejného účtu konkrétní peněžní částku (do výše 400.000 Kč). Okolnosti, za kterých byla smlouva podle znalce žalovaným vlastnoručně podepsána, se v řízení nezdařilo zjistit. Žalobní verze, že obsah smlouvy sjednal s věřitelkou právě žalovaný, byla vyvrácena svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, . Ty obě totiž shodně vypověděly, že žalovaného neznají a nikdy s ním nejednaly. Jestliže nedošlo k reálnému plnění dle textu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve prospěch žalovaného, smlouva mezi žalovaným a , jméno FO, nevznikla. Žalovaný proto , jméno FO, nic nedlužil. Vrácení částky 400.000 Kč s přísl. žalobcem , jméno FO, formou splátek proto nelze hodnotit jako plnění, které žalobce poskytl nad rámec svého podílu ze zápůjčky za žalovaného. Náhrada dle § 1876 odst. 2 věta první o. z. mu nenáleží. Žalobce nebyl k žalobě dle cit. ust. proti žalovanému aktivně legitimován.

13. Žalobcova skutková tvrzení týkající se smlouvy o zápůjčce přednesená v průběhu řízení nebyla konzistentní, částečně si odporovala, což samo o sobě věrohodnost žalobcovy skutkové verze snižuje. Tvrzení, že žalovaný první smlouvu o zápůjčce vlastnoručně podepsal, ani žalobce ve své účastnické výpovědi nepotvrdil. Uvedl pouze, že „si myslí“, že to žalovaný učinil. V rozporu se žalobním tvrzením ve své výpovědi dále uvedl, že žalovaného neviděl jednat o smlouvě o zápůjčce s , jméno FO, či s , jméno FO, .

14. Žalovaného námitka, že peníze půjčila žalobci , jméno FO, , nikoli její dcera, a žalobce proto zápůjčku vrátil osobě odlišné od věřitele (bez nároku na regresní náhradu), není právně významná. S ohledem na výše uvedené je ostatně nadbytečná. Pouze pro úplnost lze dodat: Ze zjištěných skutečností je evidentní, že , jméno FO, a její dcera , jméno FO, měly – s ohledem na finanční a rodinnou situaci – společný úmysl použít matkou uspořené peníze, jež měly být dceři darovány, takovým způsobem, aby došlo k jejich zhodnocení. Za tím účelem byla částka 400.000 Kč formou zápůjčky předána dle smlouvy na účet označený ve smlouvě a po uplynutí doby byla žalobcem vrácena , jméno FO, , patrně s konkludentním souhlasem její matky. , jméno FO, podle smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, s částkou 400.000 Kč nakládala, když ji použila k zápůjčce. Z hlediska smlouvy o zápůjčce přitom není významné, zda se jednalo o její vlastní peněžní prostředky, nebo o peníze třetí osoby (její matky).

15. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku v části dotčené odvoláním a v odstavci III. výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Souhlasil s důvody vyloženými v odstavci 27. odůvodnění prvostupňového rozsudku k výroku o nákladech řízení v poměru mezi žalobcem a státem, a pro stručnost na ně rovněž odkazuje.

16. O náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. co do základu správně, neboť žalovaný ve věci zcela uspěl, a náleží mu proto plná náhrada nákladů. S jejich výší vyčíslenou okresním soudem nebylo možno souhlasit. Jako účelné žalovaného náklady hodnotil krajský soud odměnu advokáta v sazbě po 12.380 Kč dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. za 10 úkonů právní služby, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis písemného vyjádření k žalobě v odporu proti platebnímu rozkazu, za sepis podrobného vyjádření ze dne 22. 7. 2021 v reakci na doplnění žaloby, za účast u jednání okresního soudu konaných ve dnech 22. 6. 2021, 26. 10. 2021, 18. 1. 2022, 16. 5. 2023, 21. 11. 2023 a 16. 1. 2024 a za sepis závěrečného návrhu k výzvě okresního soudu, souhrnně 123.800 Kč, paušální náhradu za stejných 10 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. v souhrnné výši 3.000 Kč, paušální náhradu ve výši jedné poloviny základní sazby, tj. v částce 6.190 Kč, za účast u jednání dne 17. 10. 2023, které bylo odročeno bez projednání věci, podle § 14 odst. 2 věta první cit. vyhl., cestovní výdaje v souhrnné výši 9.589 Kč, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s účastí u 6 jednání, pokaždé v časovém rozsahu 4 hodin, po 100 Kč, tj. 2.400 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., 21% DPH ze součtu všech vyjmenovaných položek, tj. z částky 144.979 Kč, která se rovná částce 30.446 Kč. Uvedené náklady činí souhrnně 175.425 Kč. Při stanovení výše cestovních výdajů za účast advokáta žalovaného u jednotlivých soudních jednání vycházel krajský soud z jejich vyčíslení okresním soudem, proti němuž žalobce v odvolání nebrojil. Součet dílčích položek vyjmenovaných v odstavci 26. odůvodnění napadeného rozsudku činí 9.589 Kč (po zaokrouhlení), nikoli 10.388,57 Kč, jak okresní soud nesprávně uvedl.

17. Další porady advokáta se žalovaným trvající déle než 1 hod., za něž žalovaný účtoval náhradu, provedené nad rámec převzetí a přípravy zastoupení, nebyly účelné, vzhledem ke skutkově i právně jednoduché a konstantní obraně žalovaného, že smlouvu o zápůjčce dne , datum, neuzavřel. Nadbytečná byla rovněž další písemná vyjádření žalovaného v listinách ze dne 28. 1. 2022 a 1. 8. 2022, především z toho důvodu, že námitky tam uvedené mohl žalovaný přednést formou jediného vyjádření k žalobě, případně v průběhu soudních jednání, což také činil.

18. Krajský soud na podkladě těchto závěrů rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

19. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25.675 Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaného sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby v sazbě po 9.100 Kč/1 úkon podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 18.200 Kč, za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání (z tarifní hodnoty 200.000 Kč), z paušální náhrady za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, z cestovného v částce 1.819 Kč, z náhrady za promeškaný čas za šest započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, a z 21% DPH ze součtu všech vyjmenovaných položek, tj. z částky 21.219 Kč, která se rovná částce 4.456 Kč. Advokát žalovaného cestoval k odvolacímu jednání z místa svého sídla, tj. z , město, , do sídla krajského soudu a zpět na vzdálenost 220 km vozidlem tov. zn. , název, , reg. zn. , SPZ, s normovanou spotřebou 6,9 l/100 km motorové nafty v ceně 38,70 Kč/1 l dle vyhl. č. 398/2023 Sb., při paušální náhradě 5,60 Kč/1 km.