11 CO 92/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající státní instituce anonymizováno 6 slov sídlem adresa adresa pro doručování: státní instituce anonymizováno 6 slov Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec obec o zaplacení částky 85.054 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. 14 C 25/2020-104 ze dne 2. 2. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto: Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 78.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4.472 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 78.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 30. 7. 2019 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu ohledně částky 6.654 Kč s úrokem z prodlení (odstavec II. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 51.093,93 Kč (odstavec III. výroku).

2. Proti rozsudku v odstavcích I. a III. výroku podala včasné odvolání žalovaná. Dle jejího názoru závěr o přiměřenosti délky řízení nelze učinit na základě poměřování délky řízení s průměrnou délkou vybraného typu soudního řízení dle statistických údajů, nýbrž jen na základě posouzení délky řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákona“). Při hodnocení přiměřenosti délky řízení je vždy nutno přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a tyto hodnotit optikou uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 zákona). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v předchozí věci nejednalo o věc složitou, s čímž žalovaná nesouhlasí. Nelze nahlížet na věc jako na jednoduchou, když si vyžadovala znalecký posudek znaleckého ústavu. Věc byla rozhodována ve třech stupních soudní soustavy, včetně řízení dovolacího. Je pravdou, že žalobce se na délce řízení nikterak nepodílel. Případný ojedinělý průtah v určité fázi řízení lze tolerovat, resp. ojedinělý průtah nezakládá nesprávný úřední postup. Nejednalo se o typově významný spor, kterému by měl soud věnovat větší či dokonce mimořádnou péči. Nebyly prokázány okolnosti svědčící o vyšším významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce si ještě před skončením soudního řízení vozidlo opravil sám. Pro případ, že by odvolací soud uznal žalobcův nárok důvodným, nesouhlasila žalovaná se zvýšením základní částky za 1 rok průtahů a nesouhlasila ani se zvýšením o valorizaci. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobce k podanému odvolání ve svém vyjádření namítal nesprávnost odvolacích námitek žalované. Dle jeho názoru délka 54,5 měsíce je neúměrně dlouhá, věc nebyla skutkově ani právně složitá a znalecký ústav nakonec znalecký posudek zpracoval poměrně rychle. Je možno vést polemiku o výši zadostiučinění z hlediska přiznané valorizace, ale vzhledem k ekonomické situaci považuje úvahu okresního soudu za správnou a přiléhavou. Dle jeho názoru je neudržitelná myšlenka, že kompenzace přiznaná v roce 2010 a v roce 2022 bude stejná. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odstavců I. a III. výroku, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a po zopakování důkazů dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou ze dne 27. 11. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 85.054 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 130/2014. Poukazoval na to, že toto řízení trvalo celkem 4,5 roku, žalobce v něm shledává průtahy, nepřiměřenou délku řízení, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma v požadované výši. Domáhal se svého nároku u Ministerstva spravedlnosti, avšak tento mu nebyl přiznán.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami a výslechem žalobce tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání, dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou uvedena v odstavcích 16., 19. až 22. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud mimo jiné provedl dokazování výročními statistickými zprávami českého soudnictví, ze kterých vzal za prokázanou průměrnou délku civilních řízení v letech 2014 až 2018, průměrnou délku sporných řízení u [název soudu], průměrnou délku řízení u soudu prvního stupně u Okresního soudu ve [obec], průměrnou délku řízení sporu o odpovědnosti za vady u [název soudu], to vše v letech 2014 až 2018.

7. Odvolací soud zopakoval důkaz spisem ve věci, za jejíž délku požaduje náhradu nemajetkové újmy. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 130/2014 bylo zjištěno následující. Žaloba ve věci byla podána dne 14. 5. 2014, žalobce [titul] [jméno] [příjmení] se proti žalované [právnická osoba] domáhal zaplacení částky 223.794,97 Kč spolu s úrokem z prodlení. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že dne 29. 11. 2012 u žalované zakoupil osobní motorové vozidlo uvedené značky za cenu 400.049 Kč, na toto vozidlo byla poskytnuta záruka 36 měsíců nebo do ujetí 100 000 km. V rámci záruční doby se na vozidle vyskytla závada spočívající v poruše motoru. Tuto závadu žalobce u žalované dne 15. 11. 2013 reklamoval. Žalovaná se s reklamací vypořádala tak, že ji zamítla pro nedodržení záručních podmínek, neboť na vozidle bylo použito jiné palivo, než výrobce uvádí. Je pravdou, že si žalobce nechal vozidlo přestavět na pohon LPG, avšak svým autorizovaným servisem. Nechal si vyhotovit znalecký posudek ohledně příčiny vady. Dle jeho názoru v rámci poskytnuté záruky se na vozidle objevila vada spočívající ve vadnosti zapalovací svíčky, nejedná se o vadu, která by odpovídala běžnému opotřebení svíčky a nebyla ani způsobena nevhodností používaného paliva. V záručních podmínkách není žádná zmínka o tom, že pohon LPG je nevhodný a nesmí se používat. V záruční době se tedy objevila vada, vadné plnění způsobilo na žalobcově vozidle škodu spočívající v poškození motoru v oblasti třetího válce a v další části. Jedná se o nárok na náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s vadným plněním žalované. Žalovanou vyzval k odstranění vad uvedením vozidla do původního stavu, na což reagovala žalovaná tak, že vadu jako záruční neuznává pro nedodržení záručních podmínek. Jelikož žalovaná odmítla škodu odstranit uvedením do původního stavu, nechal si žalobce zpracovat další znalecký posudek, který stanovil výši nákladů nutných na opravu vady motoru. Znalec dospěl k závěru, že náklady na opravu uskutečněnou formou výměny jednotlivých vadných poškozených dílů budou činit 132.258 Kč, což je výše škody. Dále předmětné vozidlo používal pro své podnikání a v případě jeho nepojízdnosti jej nemohl využívat, musel si zapůjčit náhradní vozidlo, za období od 1. 1. do 31. 3. 2014 zaplatil nájemné 91.536,50 Kč Náklady na zpracování znaleckého posudku činily 4.000 Kč. Výzvou z 23. 6. 2014 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 11.390 Kč, což bylo zaplaceno 1. 7. 2014. Dne 25. 7. 2014 byl ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému byl žalovanou dne 7. 8. 2014 podán odpor. Odpor byl odůvodněn 14. 8. 2014 a odůvodnění bylo zasláno žalobci. Dne 7. 10. 2014 doplnil žalobce svá skutková tvrzení v reakci na podaný odpor a doložil svazek listinných důkazů, které se ve spise nacházejí na č. l. 60 až 96. Dne 20. 11. 2014 bylo nařízeno ústní jednání na 2. 5. 2015. Dne 30. 1. 2015 nahlédl zástupce žalované do spisu a 30. 1. 2015 navrhl jako důkaz výslech jednatele žalované a prokuristy žalované. Tento návrh došel soudu 2. 5. 2015. Ústní jednání proběhlo dne 5. 2. 2015, u kterého byl vyslechnut jednatel žalované a provedeny listinné důkazy. Soud poučil účastníky o koncentraci řízení. Žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru strojírenství ohledně stanovení příčiny vzniku vady a k prokázání toho, že vada nevznikla v důsledku přestavby vozidla na LPG. Rovněž navrhl vypracování znaleckého posudku v oboru ekonomika na stanovení výše způsobené škody čili nákladů na odstranění vady. Zároveň navrhl výslech žalobce. Žalovaný navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení], což je zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dále výslech svědka [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 4. 5. 2015 za účelem předvolání svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 4. 5. 2015 proběhlo ústní jednání, u kterého byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jednání bylo posléze odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 25. 5. 2015 podal zástupce žalované soudu podání obsahující otázky žalované na znalce. K výzvě ze dne 1. 6. 2015 sdělil žalobce své otázky na znalce podáním ze dne 11. 6. 2015. Usnesením č. j. 14 C 130/2014-126 ze dne 6. 8. 2015 soud ustanovil znalcem z oboru strojírenství, motorová vozidla – autoopravárenství [titul] [jméno] [příjmení], bytem [obec]. Usnesení bylo jmenovanému znalci doručeno [datum], dne [datum] znalec požádal o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek s tím, že je termínově vázán vypracováním znaleckých posudků v jiných označených kauzách a navíc v období měsíce září bude v cizině. Usnesením č. j. 14 C 130/2014-130 ze dne 31. 8. 2014 byl znalec zproštěn povinnosti vypracovat znalecký posudek a byl ustanoven znalcem [titul] [jméno] [příjmení]. Usnesení mu bylo doručeno 4. 9. 2015. Telefonicky sdělil 7. 9. 2015 jmenovaný znalec, že z odborných důvodů není schopen znalecký posudek vypracovat. Písemně tuto skutečnost potvrdil podáním ze dne 6. 10. 2015 s tím, že jeho odbornost na zodpovězení těchto otázek není dostatečná, zároveň poukázal na svůj velmi vysoký věk a vážné onemocnění. Usnesením č. j. 14 C 130/2014-135 ze dne 12. 10. 2015 byl znalec zproštěn a byl ustanoven znalec [titul] [jméno] [příjmení]. Znalci bylo usnesení doručeno 20. 10. 2015. Následně byl dne 11. 11. 2015 znalci doručen spis k vypracování znaleckého posudku. V mezidobí 9. 11. 2015 znalec požádal o zproštění povinnosti, neboť nikdy nepracoval v provozu plynových motorů a není dostatečně fundován pro tento obor. Usnesením č. j. 14 C 130/2014-139 ze dne 5. 1. 2016 byl znalec zproštěn a znalcem bylo ustanoveno [ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znaleckému ústavu byla stanovena lhůta 60 dnů k vypracování znaleckého posudku. Podáním ze dne 2. 2. 2016 sdělil znalecký ústav, že je schopen znalecký posudek vypracovat do 31. 5. 2016, v případě, že nebudou dodány podklady potřebné pro řádné vypracování ZP, vyhrazuje si možnost prodloužení termínu. Soud následně prodloužil lhůtu k vypracování znaleckého posudku do 31. 5. 2016. Dne 17. 6. 2016 znalecký ústav zaslal soudu vypracovaný znalecký posudek, likvidaci znalečného a v podání uvedl, že se jedná o složitý případ, a proto navrhuje, aby případné dotazy a stanoviska zpracovaly strany písemně, aby odpovědi k nim mohly být ústavem vypracovány písemně po řádné rozvaze a za pomoci potřebných podkladů. Na č. l. 153 až 212 se nachází znalecký posudek. Znalecký ústav odpovídal na 9 otázek, přičemž měl přezkoumat znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], který je součástí dokumentace. Nález se nachází na č. l. 155 až 166, samotný posudek pak na č. l. 169 až 180. Ve zbylé části posudku se nachází přílohy. Dne 21. 6. 2016 byl znalecký posudek zaslán účastníkům, dne 21. 7. 2016 byl ústav vyzván k upřesnění likvidace znalečného. Dne 22. 7. 2016 podala žalovaná své námitky proti znaleckému posudku. Dne 2. 8. 2016 podal vyjádření ke znaleckému posudku žalobce. Usnesením č. j. 14 C 130/2014-229 ze dne 22. 8. 2016 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného, toto usnesení bylo vypracováno vyšší soudní úřednicí, pokynem soudkyně z 5. 8. 2016 bylo nařízeno jednání na 4. 11. 2016. Dne 30. 8. 2016 podal znalecký ústav odvolání proti znalečnému s tím, že bylo přiznáno v nesprávné výši a domáhal se nápravy. S ohledem na toto podané odvolání, okresní soud odvolal ústní jednání ze dne 4. 11. 2016 a dne 2. 11. 2016 předložil napadené usnesení odvolacímu soudu. Ten usnesením č. j. 50 Co 428/2016-238 z 30. 11. 2016 usnesení změnil. Dne 11. 1. 2017 byl vydán platební poukaz, dne 27. 2. 2017 podal znalecký ústav písemné vyjádření k vytýkaným nedostatkům svého znaleckého posudku ze strany žalované. Soud dne 7. 3. 2017 nařídil ústní jednání na 22. 3. 2017. Podáním ze dne 13. 3. 2017 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize s trestní věcí, ve které rovněž zastupoval. Dne 17. 3. 2017 bylo nařízené jednání odvoláno a nově bylo nařízeno na 8. 6. 2017. Na č. l. 249 se následně nachází pokyn, že z důvodu zdravotního stavu a plánované pracovní neschopnosti soudkyně je jednání ve věci nařízené na 8. 6. 2017 odvoláno. Dne 1. 8. 2017 vydává místopředsedkyně soudu pokyn, že vzhledem k dlouhodobé pracovní neschopnosti soudkyně po dobu delší než 3 měsíce dle § 1 odst. 2 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy č. 505/211 Org. v souladu s rozvrhem práce na rok 2017 jedná ve věci po dobu pracovní neschopnosti [titul] [jméno] [příjmení] soudce [titul] [jméno] [příjmení]. Na témže č. l. se nachází úřední záznam, že po skončení pracovní neschopnosti trvající od 23. 4. 2017 do 3. 9. 2017 spis přebírá dne 4. 9. 2017 soudkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Dne 6. 9. 2017 nařizuje jednání na 12. 10. 2017, u kterého je proveden důkaz znaleckým posudkem a jednání je odročeno na 23. 10. 2017 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 23. 10. 2017 je ve věci vyhlášen rozsudek, kterým se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci částku 223.794 Kč a náhradu nákladů řízení. Rozsudek ze dne 23. 10. 2017 byl zaslán zástupcům účastníků dne 22. 11. 2017 a doručen 23. 11. 2017 (žalobce), 28. 11. 2017 (žalovaná). Dne 14. 11. 2017 (ještě před doručením písemného vyhotovení) podala žalovaná blanketní odvolání. Dne 7. 12. 2017 žalovaná doplnila podané odvolání. Usnesením ze dne 21. 12. 2017 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 11.190 Kč, který zaplatila dne 28. 12. 2017. Dne 17. 1. 2018 bylo žalobci doručeno odvolání žalované s tím, že se k němu může vyjádřit do 15 dnů od doručení. Dne 25. 1. 2018 se žalobce k podanému odvolání vyjádřil. Vyjádření bylo dne 1. 2. 2018 doručeno zástupci žalované. Spis byl 16. 2. 2018 předložen k vyhotovení předkládací zprávy pro krajský soud vyšší soudní úřednici, která dne 2. 3. 2018 vyhotovila předkládací zprávu a spis byl dne 7. 3. 2018 předložen Krajskému soudu v Ostravě. Jednání ve věci před odvolacím soudem bylo dne 10. 9. 2018 nařízeno na 9. 10. 2018. U jednání dne 9. 10. 2018 byly provedeny listinné důkazy v protokole označené a je protokolováno, že k dotazu předsedkyně senátu žalobce uvádí, že předmětné vozidlo si opravil sám, a to asi v druhé polovině roku 2014, přičemž s opravou mu pomáhali jeho bratr a otec v rámci jeho automobilové rodinné firmy na přestavbu vozidel na LPG pohon. Opravu provedl takovým způsobem, že poškozený motor z vozidla byl demontován, tento motor má stále k dispozici a místo něj vložil jiný motor, který koupil ze staršího ojetého vozu, bez faktury, asi za částku 80.000 Kč. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 15. 10. 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl doručen právnímu zástupci žalobce 27. 11. 2018 a právnímu zástupci žalované 28. 11. 2018. Je na něm vyznačena doložka právní moci 28. 11. 2018. Podáním ze dne 21. 1. 2019 podala žalovaná dovolání, po zaplacení soudního poplatku bylo dovolání zasláno žalobci, který se k němu prostřednictvím advokáta vyjádřil 4. 4. 2019 Nejvyšší soud rozhodl usnesením z 18. 6. 2019 tak, že dovolání odmítl.

8. Odvolací soud je toho názoru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání nemajetkové újmy žalobci ve smyslu § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákona“). Celkovou délku řízení není možno v dané věci posoudit jako nepřiměřeně dlouhou ve vztahu k složitosti předmětné věci a dalším zákonem předpokládaným podmínkám. Žalobce v řízení tvrdil, že věc sp. zn. 14 C 130/2014 (dále jen„ předmětné řízení“ či„ předmětná věc“) nebylo skutkově ani právně složité. S tím odvolací soud nesouhlasí. Že se jednalo o věc skutkově složitou, plyne již z té skutečnosti, že ve věci bylo nutno provést dokazování znaleckým posudkem, když znalecký posudek byl posléze vypracován znaleckým ústavem. Ten sám konstatoval, že se jedná o věc složitou, přičemž toto konstatování nelze chápat jinak, než se jednalo o skutkovou složitost věci. Tomu nasvědčuje také délka vypracovaného znaleckého posudku, ve kterém ústav odpovídal na 9 položených otázek a dále se ještě vyjadřoval k námitkám ze strany žalované.

9. Rovněž nelze pominout právní složitost věci, o čemž svědčí to, že ani zástupce žalobce v předmětné věci ji správně právně nevyhodnotil. Odvolací soud si je vědom, že účastník nemá povinnost právně posoudit návrh, který podává; skutečnost, že žalobce prostřednictvím právního zástupce sám svůj nárok posoudil jako nárok z náhrady škody, přičemž posléze odvolací soud ve svém rozhodnutí č. j. 15 Co 72/2018-292, dospěl k právnímu posouzení, že byly uplatněny nároky z vad prodávané věci, svědčí o tom, že se nejednalo o právně jednoduchou věc.

10. Pro občanskoprávní soudní řízení ve věci samé platí, že vzhledem k velmi odlišnému stupni složitosti a náročnosti jednotlivých věcí, které jsou projednávány, není až na výjimky dost dobře možné obecně stanovit lhůtu, v níž by měl soud rozhodnout. Platí jistě zásada, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Za porušení zásady rychlosti řízení lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Není přitom rozhodné, zda průtahy mají původ v činnosti či nečinnosti soudní, nebo zda byly způsobeny nedostatečným personálním či materiálním vybavením soudu.

11. Na první pohled by se mohlo zdát, že délka předmětného řízení 4,5 roku je skutečně délkou nepřiměřenou. Při bližším pohledu, jak šly jednotlivé úkony soudu za sebou, tomu tak dle odvolacího soudu není.

12. Přes žalobcovy námitky, že v řízení vznikaly průtahy, je odvolací soud názoru, že tomu tak nebylo. Jak je zřejmé z podrobného obsahu spisu sp. zn. 14 C 130/2014, úkony soudu následovaly od podání žaloby v zásadě bez nepřiměřených prodlev, a to včetně úkonů směřujících k ustanovení znalce. První usnesení o ustanovení znalce vydal okresní soud dne 6. 8. 2015, poté následovalo sdělení prvního znalce a dalších dvou posléze ustanovených znalců, že není v jejich časové či odborné možnosti znalecký posudek vypracovat. Vždy, když oslovení a ustanovení znalci zaslali soudu sdělení, že vypracování znaleckého posudku nejsou schopni (znalecká otázka byla komplikovaná tím, že se jednalo o automobil na LPG pohon, což evidentně není v oblasti strojírenství - motorová vozidla a autoopravárenství běžná záležitost) reagoval okresní soud usnesením, jímž znalce zprostil a ustanovil znalce nového. Od prvního ustanovení znalce dne 6. 8. 2015 do úspěšného ustanovení znaleckého ústavu dne 5. 1. 2016 tak sice uplynulo 5 měsíců, avšak nebyla to doba, kdy by bylo možno okresnímu soudu vytknout nečinnost. Naopak okresní soud se možnostmi, které mu zákon přiznává, snažil ustanovit znalce, který by ve věci vypracoval znalecký posudek.

13. Po vypracování znaleckého posudku okresní soud činil náležité procesní úkony k tomu, aby ve věci bylo nařízeno jednání a bylo rozhodnuto. Nastala však situace, kdy takto první nařízené ústní jednání bylo odvoláno, neboť znalecký ústav podal odvolání proti usnesení o znalečném a okresní soud chtěl mít zcela logicky tuto otázku vyřešenou odvolacím soudem. Další jednání nařízené na 22. 3. 2017 bylo k žádosti právního zástupce žalované odročeno, neboť zástupce žalované měl kolizi s jinou trestní věcí, ve které zastupoval. Taková žádost o odročení je zcela legitimní, procesním právem předvídaná a běžně k ní dochází. Další nařízené jednání na den 8. 6. 2017 již neproběhlo, neboť nastala překážka plynoucí ze zdravotního stavu soudkyně projednávající předmětnou věc. V souladu s rozvrhem práce byla věc přidělena jinému soudci, který však ve věci nerozhodl do návratu [titul] [jméno] [příjmení] z nemocenské, ta si spis opět převzala dne 4. 9. 2017 do své agendy. Odvolací soud nevytýká zastupujícímu soudci, že předmětnou věc v mezidobí neprojednal a nerozhodl. Jak již bylo uvedeno shora, jednalo se o věc skutkově i právně složitou a ve stádiu značného rozpracování, je tak evidentní, že zastupující soudce se k jejímu projednání nedostal. Dříve se [titul] [jméno] [příjmení] vrátila ze své nemocenské, spis si opět v souladu s rozvrhem práce převzala a bez prodlevy dne 6. 9. 2017 nařídila jednání na 12. 10. 2017. Uvedeného dne po provedeném dokazování postupovala v souladu s § 156 odst. 2 o. s. ř. a odročila jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 23. 10. 2017, což je postup, který zákon umožňuje. Rozsudek byl vypracován a v písemné formě zaslán účastníkům v zákonné 30denní lhůtě ve smyslu § 158 odst. 4 o. s. ř. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, zde shledává žalobce„ hluché místo“ s tím, že rozsudek krajského soudu, který ve věci odvolání rozhodl, byl doručen až po 13 měsících od podání odvolání. Ani tuto lhůtu neshledává odvolací soud nepřiměřeně dlouhou či obsahující průtahy. Odvolání, které bylo podáno v tzv. blanketní formě, bylo dne 7. 12. 2017 doplněno, následně byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku, což se stalo 28. 12. 2017 Lhůta 20 dnů, kdy v mezidobí bylo odvolání žalované doručeno žalobci, není dle názoru soudu nepřiměřená. Následně se žalobce k podanému odvolání vyjádřil a okresní soud správně toto vyjádření doručil zástupci žalované. Během 14 dnů byl spis předložen vyšší soudní úřednici, která dne 2. 3. 2018 vyhotovila předkládací zprávu pro krajský soud, kterému byl spis předložen dne 7. 3. 2018. Jednání bylo v září 2018 nařízeno na 9. 10. 2018, po doplnění dokazování opět postupoval odvolací soud v souladu s § 156 odst. 2 o. s. ř. a jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí, kdy zachoval zákonnou 10denní lhůtu. Rozsudek pak byl v souladu s § 158 odst. 4 o. s. ř. doručen účastníkům. Nabyl právní moci dne 28. 11. 2018 a odvolací soud zde již nepřihlíží k tomu, že ve věci bylo podáno dovolání ze strany žalované, posléze odmítnuté Nejvyšším soudem, neboť za uvedené období řízení před dovolacím soudem již žalobce náhradu nemajetkové újmy nepožaduje.

14. Lze shrnout, že pokud spis tzv. ležel na stole soudce, nestalo se tak před soudem I. stupně bez procesního úkonu po dobu delší než 1 měsíc, s výjimkou nemocenské [titul] [příjmení]. U odvolacího soudu pak po 6 měsících bylo nařízeno jednání. K námitce žalobce, že tyto lhůty jsou nepřiměřeně dlouhé, uvádí odvolací soud následující. Nelze rozumně očekávat, že soudce obdrží jakékoliv podání ve věci a na druhý den bude okamžitě reagovat, tj. nastuduje listinné důkazy (mnohdy obsáhlé), ustanoví znalce, vytvoří otázky pro znalce, okamžitě nařídí ústní jednání, které pak neodročí na dobu delší několika dnů apod. Takovému postupu totiž brání dva důvody. Za prvé soudce nemá k vyřízení a rozhodnutí jen tento spis, musí se věnovat i jiným kauzám, studovat jiné spisy, nařizovat jiná jednání, diktovat jiné rozsudky; tak soudnictví prostě funguje. Přijmout tvrzení, že stát to má zařídit tak, aby mohlo být jednáno a konáno okamžitě a bez jakéhokoliv prodlení znamená popřít fungování justice. Znamenalo by to, že justice by místo zhruba 3000 soudců musela mít soudců násobně více. Lhůty k vyřízení jsou všude, ani lékař obvykle neobjedná pacienta na druhý den či do týdne. Pouze jde o to, aby lhůty nebyly nepřiměřené. Za druhé je nutno mít na zřeteli, že soudcovská činnost je vysoce intelektuální a je třeba připustit, že i tato činnost vyžaduje svůj čas. Soudce musí mít určitý časový prostor na přečtení a prostudování listin mimo jednací síň, musí mít čas rozmyslet si svůj další postup ve věci, řešení problému nelze vymyslet okamžitě. To platí pro první a ještě více pro druhý stupeň, který přezkoumává správnost rozhodnutí stupně prvního. Lze shrnout, že myšlenka, má-li být kvalitní, potřebuje určitý čas, což platí stejně pro soudce, jako i pro např. advokáta. Soudce potřebuje čas o věci přemýšlet a toto přemýšlení nelze limitovat několika hodinami či dny. Na to je odpovědnost soudce příliš velká.

15. Okresní soud provedl v projednávané věci podrobné srovnání délky trvání různých typů řízení u různých soudů v Česku. Odvolací soud však má za to, že posuzovat problematiku úměrnosti či neúměrnosti délky řízení v rámci mantinelů vymezených průměrnou délkou všech typově stejných řízení, nemůže obstát. Je pravdou, že řízení nesmí být neúměrně dlouhé, avšak tato neúměrnost se musí posuzovat u každého řízení individuálně. Ze shora uvedených závěrů dospěl odvolací soud k názoru, že není splněna podmínka, že by řízení v předmětné věci bylo nepřiměřeně dlouhé, popř., že by v průběhu tohoto řízení byly vykazovány neodůvodněné průtahy. O složitosti řízení již bylo hovořeno shora (viz bod 8 a 9 odůvodnění).

16. Odvolací soud také nesouhlasí s žalobcovým tvrzením, že význam předmětu řízení byl pro něj vysoký a že v důsledku délky trvání řízení ztratil důvěru ve spravedlnost. K významu předmětu řízení ve věci sp. zn. 14 C 130/2014 uvádí odvolací soud, že se jednalo o spor mezi podnikateli, nejednalo se o řízení, které by mělo ze své povahy citelnější dopad do poměrů účastníka (např. řízení trestní, rodinněprávní, věc osobního stavu, ochrany osobnosti, náhrady újmy na zdraví, věc pracovněprávní). Žalobce tvrdil (viz jeho výpověď u jednání dne 12. 5. 2021), že podal žalobu v roce 2014 a vozidlo odstavil, a to na dobu zhruba 1,5 roku. To však neodpovídá jeho tvrzení v odvolacím řízení ve věci 14 C 130/2014. V průběhu řízení před odvolacím soudem výslovně uvedl k dotazu soudu, že předmětné vozidlo si opravil sám asi v 2. polovině roku 2014. Žaloba v předmětné věci přitom byla podána dne 14. 5. 2014, jestliže již ve 2. polovině roku 2014 (tj. v období mezi červencem a prosincem roku 2014) si žalobce vozidlo sám opravil, je zřejmé, že po celou následující dobu řízení v předmětné věci měl vozidlo k dispozici a mohl jej používat pro potřeby svého podnikání. Odvolací soud k žalobcově výpovědi v projednávané věci, že ztratil důvěru v soudní řízení, uvádí, že tato ztráta důvěry musí být objektivně podložena, nestačí pouze subjektivní pocit.

17. Ze všech shora uvedených závěrů vyplývá pro odvolací soud, že podmínky uvedené v § 13 odst. 1 a § 31a zákona pro přiznání nemajetkové újmy naplněny nebyly. Soudy neporušily povinnost přiměřenosti délky soudního řízení, v řízení nedošlo k neodůvodněným průtahům, složitost řízení odpovídala délce řízení. Odvolací soud proto v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené rozhodnutí v odstavci I. výroku změnil a žalobu zamítl.

18. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení. Procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu ve výši 300 Kč za 11 úkonů - písemné vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne 3. 2. 2021, písemné vyjádření ze dne 24. 6. 2021, příprava k ústnímu jednání konanému dne 28. 1. 2021, 12. 5. 2021, 14. 9. 2021 a 2. 2. 2022 a účast u těchto jednání, tj. 11 x 300 Kč = 3.300 Kč. Cestovné ke třem jednáním v roce 2021 činilo celkem 852 Kč (50 km x 4,7 l /100 km x 27,20 Kč/litr nafty x 0,01 = 64 Kč; 4,40 Kč/km x 50 km = 220 Kč; 284 Kč x 3 = 852 Kč). Náklady jízdného za rok 2022 činí celkem 320 Kč (50 km x 4,7 l /100 km x 36,10 Kč/lit nafty x 0,01 = 85 Kč; 4,70 Kč/km x 50 km = 235 Kč; celkem 320 Kč). Celkem činí náklady žalované v řízení před soudem I. stupně 4.472 Kč a byly jí přiznány.

19. V odvolacím řízení procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Za podané odvolání, přípravu k jednání a účast u jednání před odvolacím soudem dne 4. 8. 2022 činí paušální náhrada výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 3 x 300 Kč = 900 Kč.

20. Procesně neúspěšný žalobce je povinen náhradu nákladů řízení žalované zaplatit, lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř.