15 CO 105/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 60 248,71 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 169/2021-38,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že přisouzenou částku 9 262 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 356 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 9 262 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 750 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 47 381,92 Kč, úroku v částce 17 856,49 Kč a dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 35 542,86 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v částce 1 198,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 482,96 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 059,90 od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 9 262 Kč od [datum] do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku (výrok II.) a žalované nepřiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to ve formě spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Okresní soud se proto zabýval otázkou platnosti této smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) ve smyslu § 87 ZoSÚ, tedy zda věřitel s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované dle § 86 ZoSÚ. Okresní soud dovodil, že věřitel při sjednávání smlouvy o zápůjčce jako spotřebitelského úvěru nevyhověl řádně zákonnému požadavku uvedenému v § 87 odst. 1 ZoSÚ, v důsledku čehož je nutno považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. V důsledku této neplatnosti je pak nutno vypořádat plnění poskytnutá na základě této smlouvy mezi účastníky, a to podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Podle ní je žalovaná povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela (částku zápůjčky ve výši 32 000 Kč), sníženou o částku dosud žalovanou zaplacenou (20 118 Kč). Okresní soud dále dovodil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná dále uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] ve smyslu § 2390 o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ. Rovněž v tomto případě dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti této smlouvy dle § 87 ZoSÚ, neboť věřitel neposoudil řádně úvěruschopnost žalované dle § 86 ZoSÚ. V důsledku této neplatnosti je pak nutno vypořádat plnění poskytnutá na základě této smlouvy mezi účastníky, a to podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Podle ní je žalovaná povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela (částku zápůjčky ve výši 28 000 Kč), sníženou o částku dosud žalovanou zaplacenou (30 620 Kč). V tomto případě tak žalovaná již přeplatila zapůjčenou částku a na úkor žalobkyně (či její právní předchůdkyně) se nijak neobohatila. Okresní soud pak provedl součet všech zapůjčených částek dohromady ve výši 60 000 Kč (32 000 Kč + 28 000 Kč) a dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 9 272 Kč, neboť na tyto částky již splatila částku 50 738 Kč (20 118 Kč + 30 620 Kč). V souladu s § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pak okresní soud uložil žalované žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení nekontaktní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo. S ohledem na výše uvedené i okresním soudem stanovená výše splátek v podstatě možnostem žalované přiměřená není, neboť o jejích poměrech není nic bližšího známo. Odepřít však žalobkyni faktickou cestou, tedy stanovením splátek např. v symbolické výši vrácení poskytnutých peněžních prostředků nelze, neboť by tím opět došlo k materiálnímu popření zákonné povinnosti k vrácení zapůjčené jistiny. Okresní soud dále uzavřel, že žalobkyně prokázala převod této pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 9 262 Kč s úrokovým příslušenstvím, přičemž další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce jí nepřiznal. A protože byla žalobkyně méně procesně úspěšná a žalované žádné náklady v souvislosti s řízením před okresním soudem nevznikly, rozhodl okresní soud tak, že žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti výroku I., avšak pouze co do určení lhůty k plnění (pariční lhůty) částky 9 262 Kč, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit tuto částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smluv o zápůjčkách, ale nesouhlasí se stanovením splátek žalované pro zaplacení částky 9 262 Kč. Žalovaná totiž měla dostatek času dluh uhradit, přičemž povolení splátek je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a mělo by být řádně zdůvodněno. Okresní soud přitom ve svém rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní důvody osvědčující nepříznivou sociální situaci žalované, na základě které by přistoupil k povolení splátek. Naopak okresní soud sám uvedl, že mu o poměrech žalované není nic známo, a že tedy považuje výši splátek za nepřiměřenou.

3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že požaduje, aby mohla dluh splácet ve splátkách. Na výzvu okresního soudu, aby doložila své majetkové poměry (výzva doručená jí dne [datum]), však nijak nereagovala.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu. Při posouzení rozsahu odvolání žalobkyně vyšel odvolací soud ze závěru, že okresní soud nestanovil splátky uvedené ve výroku I. jeho rozsudku dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) - tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale že tyto splátky stanovil dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Dle tohoto ustanovení se totiž ukládá spotřebiteli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ se podává, že...„ S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Z toho je možno dle odvolacího soudu dovodit, že smyslem a účelem právní úpravy obsažené v § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby jeho splatnost byla vázána na faktické schopnosti a možnost spotřebitele jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Tentýž závěr je pak možno dovodit i z odborné literatury – např. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s., v němž je k § 87 ZoSÚ uvedeno:...„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené zastává názor, že § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost) a nikoliv pariční lhůtu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Odvolání žalobkyně tedy dle odvolacího soudu nesměřuje proti pariční lhůtě (jak uváděla sama žalobkyně), ale směřuje do věci samé, neboť při přezkumu odůvodněnosti splátek stanovených dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ se soud musí zabývat otázkou splatnosti již dříve přiznaného nároku ve výši 9 262 Kč, tedy částečně i věcí samou. Přitom výši přiznaného nároku již odvolací soud není oprávněn přezkoumávat, neboť odvolání bylo podáno právě a jen proti lhůtě splatnosti této částky, ale již nikoliv proti její výši.

5. Odvolací soud tak přezkumu podrobil výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně lhůty splatnosti tam přiznané částky a rovněž i závislý výrok III. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud pokládá za nutné dále uvést, že považuje veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o důkazy, jež byly za důkazy označeny již v prvostupňovém řízení a nejsou tedy nepřípustné ve smyslu § 205a o. s. ř. (oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]). Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z těchto listin níže, v rámci právního hodnocení věci.

7. Pokud se týče právního hodnocení věci, pak odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru. Vztah účastníků bylo proto nutno posoudit rovněž podle ustanovení ZoSÚ, přičemž okresní soud dospěl i ke správnému závěru o absolutní neplatnosti těchto smluv ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr okresního soudu nebyl žádným z účastníků ani zpochybňován. Jak již bylo naznačeno výše, předmětem odvolacího přezkumu pak ani nebyla výše bezdůvodného obohacení (okresním soudem přiznaná v částce 9 262 Kč), které je povinna žalovaná vrátit žalobkyni, na kterou přešlo v důsledku smlouvy o postoupení právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Odvolací soud se proto dále pouze zaměřil na posouzení otázky, zda okresní soud správně stanovil splatnost částky 9 262 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ a umožnil žalované splácet tento dluh ve splátkách po 750 Kč měsíčně.

8. Jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle názoru odvolacího soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak odvolací soud nesouhlasí se soudem okresním v tom, že je možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti jí opravňují (umožňují) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu úvěru najednou. Pokud tedy okresní soud umožnil žalované za shora popsané situace splácet dluh ve splátkách po 750 Kč měsíčně, zcela zjevně tím pochybil. Dle odvolacího soudu tak není možné v tomto řízení učinit závěr o tom, že by jí její možnosti umožňovaly splácet jistinu úvěru ve splátkách.

9. Odvolací soud následně vyšel ze zjištění učiněného z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že dne [datum] byla sepsána výzva adresovaná žalované, v níž je žalovaná vyzvána k zaplacení částky 54 600,71 Kč na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] částky 38 148 Kč na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] to do 10 dnů od doručení této výzvy. Současně pak odvolací soud z podacího lístku ze dne [datum] zjistil, že výzva ze dne [datum] byla žalované odeslána dne [datum] prostřednictvím České pošty, s. p. Odvolací soud považuje již za notorietu skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím České pošty, s. p., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení výše uvedené zásilky (obsahující výzvu ze dne [datum]) tedy došlo dne [datum], přičemž ode dne následujícího počala běžet lhůta 10 dnů určená ke splnění dluhu. Ta skončila dne [datum], a tudíž je možno dovodit, že dne [datum] se stal splatným dluh žalované spočívající ve vrácení jistiny zápůjček na základě smluv uzavřených ve dnech [datum] a [datum]. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalované, či že by možnosti žalované jí umožnily splácet dluh ve splátkách.

10. A protože je možno s ohledem na výše uvedené skutečnosti dospět k závěru, že ke dni rozhodování soudu již nastala splatnost celého dluhu žalované ve výši 9 262 Kč, je současně možno považovat nárok žalobkyně na zaplacení této částky v pariční lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) za zcela důvodný. V průběhu řízení totiž nebyly zjištěny (zejména s ohledem na nečinnost žalované) žádné okolnosti, které by umožňovaly stanovit lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, či snad povolit splácení dluhu ve splátkách.

11. Odvolací soud proto výrokem I. tohoto rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu tak, že zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. I poté, co byl rozsudek okresního soudu částečně změněn, je možno dovodit, že žalovaná byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější, než žalobkyně, a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Protože však žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

13. Odvolací soud pak dále výrokem III. rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalované k plné náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni, neboť v odvolacím řízení byla žalobkyně plně procesně úspěšná. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí částku 5 356 Kč a sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za celkem dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen„ advokátní tarif“) a účast u jednání odvolacího soudu dne 1. 8. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí částku 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 10 000 Kč, neboť v případě sporu o určení lhůty splatnosti či lhůty k plnění nelze hodnotu této sporné věci či práva vyjádřit v penězích. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat náhradu paušálních výdajů zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč ke každému z výše uvedených dvou úkonů právní služby a 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 756 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat i soudní poplatek zaplacený za podané odvolání ve výši 1 000 Kč, neboť jak již bylo uvedené výše, považuje odvolací soud odvolání žalobkyně za odvolání do věci samé. K zaplacení celkové částky nákladů odvolacího řízení v částce 5 356 Kč pak odvolací soud zavázal žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud jakéhokoliv důvodu.