15 Co 105/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 53 523 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 17. 2. 2026, č. j. 116 C 410/2025-34,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 26 739 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 5. 6. 2025 do zaplacení, mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 26 739 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 5. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 687 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku za odvolání částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 739 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 26 784 Kč a veškerého úrokového příslušenství žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 739 Kč za dobu od 5. 6. 2025 do zaplacení. Napadala závěr okresního soudu o tom, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a tudíž žalobě bylo možno vyhovět pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného příslušenství. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, které mu bylo odesláno dne 22. 5. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 5. 6. 2025 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Zdůraznila, že žalovaný nadto v řízení ani netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla žalobkyní poskytnuta, přičemž v tomto směru nese v souladu se závěry prezentovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, břemeno tvrzení i důkazní spotřebitel, který jediný zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. Dále žalobkyně odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR, jakož i na rozhodovací praxi odvolacího Krajského soudu v Ostravě, jeho pobočky v Olomouci, stejně jako Krajského soudu v Brně. U jednání odvolacího soudu pak upřesnila, že odvoláním napadá rovněž určení hmotněprávní lhůty splatnosti částky přisouzené ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 26 739 Kč, když žalobkyně podaným odvoláním brojí proti závěru okresního soudu o tom, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu, je tedy napadán závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 739 Kč za dobu od 5. 6. 2025 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v ust. § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 523 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 9. 11. 2022, č. , Anonymizováno, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 14,75 % ročně a poplatek za zpracování smlouvy ve výši 1 500 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč s datem úhrady poslední splátky ke dni 14. 5. 2024. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil, poslední splátku uhradil dne 15. 12. 2022 s tím, že celkově na smlouvu uhradil toliko 3 261 Kč. Ke dni 7. 5. 2023 činila dlužná jistina úvěru částku 29 101,88 Kč a dlužný poplatek 24 421,12 Kč, přičemž po tomto datu žalovaný na dlužnou částku již ničeho neuhradil. Projednávaná pohledávka byla následně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 101,88 Kč a dlužného poplatku ve výši 24 421,12 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 424,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 161,37 Kč, dále žalobkyně nárokuje úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 29 101,88 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ze stejné částky a ve stejné sazbě od 29. 4. 2025 do zaplacení. Současně žalobkyně popsala, jakým způsobem její předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2395 o. z. a ZoSÚ uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, před jejímž uzavřením bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Současně konstatoval, že v žalobě popsaný a v řízení prokázaný způsob, jakým předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Banka sice tvrdila řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, avšak ke svým tvrzením nepředložila žádné listinné důkazy toto osvědčující. U jednání dne 17. 2. 2026 byl zástupce žalobkyně poučen dle ust. § 118a o. s. ř. o tom, že okresní soud nemá za prokázáno vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ani přes toto poučení žalobkyně další důkazy nenavrhla. S ohledem na uvedené závěry okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že banka před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky absolutně neplatná, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Dále okresní soud vyložil, že podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. V tomto směru měl okresní soud za prokázané, že na základě neplatné smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v celkové výši 30 000 Kč a na úhradu svých závazků zaplatil celkem 3 261 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 26 739 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Poukázal přitom na speciální charakter ustanovení § 87 ZoSÚ ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v o. z., a uvedl, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem spotřebitelské ochrany, a proto ani nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta, neboť splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky nedošlo, okresní soud proto určil splatnost nesplacené jistiny, přičemž vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o jeho platebních možnostech vyšel ze skutečností, že odpovídá jeho možnostem dlužnou částku uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proto co do částky 26 739 Kč žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně v odvolání ani nenapadla, a proto se jím blíže nezabýval.

9. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem přiznána v částce 26 739 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost shora uvedené částky, jíž tento s odkazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovil na třetí den po právní moci svého rozhodnutí.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jež má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

11. Žalovaný byl v řízení procesně pasivní, ničeho o svých možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru netvrdil. Současně netvrdil ani neprokázal, jaké byly jeho majetkové poměry po poskytnutí úvěru. Nedostavil se k jednání jak u okresního soudu, tak i u soudu odvolacího, ač byl řádně a včas předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny úvěru a tyto prokázat.

12. K tomu pak odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel či byla v jeho prospěch vyplacena, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli, který logicky žádné povědomí o majetkových poměrech spotřebitele pro období po poskytnutí peněžních prostředků již mít nemůže. V tomto směru pak odvolací soud odkazuje na existující judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 13. 8. 2025 ve věci sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.

13. Současně je odvolacímu soudu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že splatnost jistiny neplatně sjednaného úvěru ve smyslu ust. § 87 ZoSÚ se odvíjí od možností a schopností spotřebitele jistinu vrátit a nikoliv od výzvy věřitele k plnění adresované dlužníkovi dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud však má za to, jak shora uvedeno, že povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co mu byl úvěr poskytnut, tedy tak, jako v případě projednávaném dovolacím soudem, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na věřiteli.

14. V řízení nevyšlo najevo ničeho o tom, že by žalovaný nebyl schopen jistinu úvěru poskytnutou podle neplatné úvěrové smlouvy vrátit poté, co částku úvěru čerpal. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny dluhu tak nastalo v listopadu 2022. V souladu s ust. § 1970 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. proto žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši zákonné sazby tohoto úroku platné k 1. dni vzniku prodlení s úhradou dlužné částky, tj. ve výši 15 % ročně. Žalobkyně se však v tomto řízení domáhala úroku z prodlení (ve výši 14,75 % ročně), a to až od data 5. 6. 2025, přičemž soud je v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobou vázán, aniž by mohl přiznat více, než kolik bylo žalobou žádáno. Žalovanému tak v souladu s ust. § 1970 o. z. vznikla povinnost vrátit žalobkyni vedle samotné dlužné jistiny dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 739 Kč, a to za dobu požadovanou žalobkyní, tj. za období od 5. 6. 2025 do zaplacení.

15. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 26 739 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 739 Kč za dobu od 5. 6. 2025 do zaplacení tak, že v této části žalobě vyhověl.

16. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 6 687 Kč sestávající z nákladů na právní zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení u dvou úkonů právní služby, a to sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, po 1 900 Kč, když odměna advokáta byla vypočtena z tarifní hodnoty ve výši 19 720 Kč (viz níže) [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif], dále z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky 4 700 Kč ve výši 987 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu) a z náhrady za soudní poplatek za odvolání, k jehož úhradě odvolací soud zavázal žalobkyni ve výroku IV. tohoto rozsudku, ve výši 1 000 Kč.

18. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. b) a j) zák. č. 549/1991 Sb. uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek za odvolání vyměřený dle položky 6 odst. 1 věty druhé, odst. 3, položky 22 odst. 1 písm. a) a položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona o soudních poplatcích v částce 1 000 Kč, když předmětem odvolacího řízení bylo úrokové příslušenství jakožto samostatný předmět řízení. Soudní poplatek byl vyměřen jako pětinásobek ročního plnění, tj. jako úrok z prodlení z částky 26 739 Kč za 5 let ve výši 19 720 Kč. Z předmětu odvolacího řízení v této výši pak činí soudní poplatek za odvolání částku 1 000 Kč. Uvedený soudní poplatek za odvolání je žalobkyně povinna zaplatit na účet Okresního soudu v Karviné.