15 CO 112/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 2. 2022, č. j. 16 C 389/2021-15,

I. Odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 324 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu v části úrokového příslušenství zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že si žalovaný úvěr nesjednal. Naopak pro čerpání úvěru bez jeho souhlasu a vědomí byly zneužity jeho osobní údaje, kdy pachatel, syn žalovaného [jméno] [příjmení], který tento úvěr jménem žalovaného sjednal, již byl za své jednání odsouzen. Věc šetřila PČR, Obvodní oddělení Frýdek-Místek, pod [číslo jednací].

3. K odvolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že odvolací důvody uváděné žalovaným nemohou být projednávány v odvolacím řízení. Jedná se o skutečnosti, které žalovaný měl a mohl uvést již v řízení před okresním soudem, což však neučinil. Z tohoto důvodu žalobkyně považuje rozhodnutí okresního soudu za správné a navrhla, aby bylo odvolacím soudem potvrzeno.

4. Odvolací soud nejprve uvádí, že pokud odvolání žalovaného směřovalo také proti výroku II. rozsudku okresního soudu, v němž byla žaloba částečně co do úrokového příslušenství zamítnuta, tedy proti výroku, v němž byl žalovaný procesně úspěšný, je nutno nahlížet na odvolání žalovaného v této části jako na odvolání podané osobou k tomu subjektivně nelegitimovanou, neboť žalovaný tímto odvoláním nemůže dosáhnout pro sebe výhodnějšího rozhodnutí. Proto proti výroku II. odvolací soud odvolání žalovaného ve smyslu ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

5. Co do výroků I. a III. pak odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z obsahu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 500 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit věřitelce do [datum]. K uzavření smlouvy samotné žalobkyně tvrdila, že tato byla sjednána s využitím komunikačních prostředků na dálku, kdy na internetových stránkách [webová adresa] si žalovaný zvolil výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru, a to, že s obsahem smlouvy souhlasí, potvrdil odesláním jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, který žalovaný zaslal na [webová adresa] verifikovaný mobilní telefon. Smlouva pak byla uzavřena vložením smlouvy do tzv. klientské zóny a doručena původnímu věřiteli, kdy autorizační kód žalovaného je uveden v závěru smlouvy. Dále žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Původní věřitelka jako postupitelka uzavřela s postupníkem, tj. se [právnická osoba] [anonymizováno], smlouvu o postoupení dluhu, na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným. Tato společnost pak jako postupitel uzavřela dne [datum] se žalobkyní smlouvu o postoupení souboru pohledávek, na základě které došlo již jejím uzavřením k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na úhradu dlužné částky ničeho nezaplatil. Žalovaný se v řízení před okresním soudem k věci ani přes výzvu okresního soudu nevyjádřil. Okresní soud k tomu uvedl, že tedy nepopřel skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými, což sice neznamená, že by byla nesporná, přesto okresní soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl.

7. Okresní soud pak ve věci rozhodl bez ústního jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., a to na základě žalobkyní předložených důkazů, a po skutkové stránce takto dovodil, že dne [datum] původní věřitelka uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 12 500 Kč se lhůtou splatnosti 28 dní, který měl žalovaný splatit celkovou částkou 16 442,21 Kč. Téhož dne původní věřitelka žalovanému úvěr skutečně poskytla bezhotovostním převodem. Následně sérií postupních smluv byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která dle závěru okresního soudu nepředložila žádný důkaz o analýze úvěruschopnosti žalovaného, přestože tento proces analýzy v žalobě popsala. Advokát žalobkyně dne [datum] doporučeně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovanému poskytl lhůtu 7 dnů od doručení výzvy k zaplacení dlužné částky. Uvedená zjištění pak okresní soud právně hodnotil tak, že žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci na základě předložených postupních smluv ve smyslu ust. § 1879, § 1880 odst. 1 a § 1887 o. z. Dále okresní soud dovodil, že původní věřitelka nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 věty první zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), když jisté posouzení úvěruschopnosti sice provedla, ne však dostatečně, jak vyplynulo z jejich samotných tvrzení o tom, že její předchůdkyně příjmy a výdaje uváděné žalovaným nijak neověřila. Nezkoumala ani, s kým žalovaný žije ve společné domácnosti a nelustrovala jej v databázích NRKI a BRKI. Proto nemohla zjistit, zda nemá dluh na úvěru či zápůjčce u jiného poskytovatele, který nedospěl do fáze exekuce či insolvenčního řízení. Předchůdkyně žalobkyně nemohla tedy získat žádnou reálnou představu o sociálních poměrech žalovaného tak, aby bylo její rozhodnutí úvěr poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Následkem neplnění povinností prověřit úvěruschopnost žalovaného tak je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ a § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 věty první o. z. a článku 8 odst. 1 a článku 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Současně však v okamžiku vyplacení částky 12 500 Kč vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které je povinen žalovaný žalobkyni vydat. Žalovaný na úhradu svého dluhu ničeho nezaplatil, a to přes výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce 7 dnů, tj. do [datum], a od [datum] je žalovaný v prodlení a povinen zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to až do zaplacení. Současně okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně úvěrových podmínek k této smlouvě a dále v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. výpisem z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], za období měsíce [měsíc] [rok], který považoval za nezbytný pro náležité zjištění skutkového stavu věci, když existence tohoto důkazu se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem.

9. Na podkladě výsledků takto provedeného dokazování se pak odvolací soud nejprve zabýval závěrem okresního soudu o tom, že žalobkyně předloženou smlouvou o úvěru prokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru způsobem a o obsahu tvrzeném žalobkyní, a dospěl k závěru odlišnému od okresního soudu, tedy že uzavření smlouvy o úvěru prokázáno nebylo.

10. Ač žalobkyně v žalobě tvrdila, že k uzavření smlouvy došlo s využitím prostředku komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek úvěrujícího [webová adresa], kdy smlouva byla uzavřena tak, že v kalkulátoru uvedeném na těchto stránkách si žalovaný jako zájemce o úvěr zvolil požadovanou výši úvěru a dobu jeho splatnosti, přičemž souhlas s obsahem smlouvy žalovaný projevil odesláním jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, který byl zaslán žalované straně k návrhu smlouvy na [webová adresa] verifikovaný mobilní telefon a okamžikem uzavření smlouvy pak byl okamžik vložení této smlouvy do klientské zóny na [webová adresa], přičemž autorizační kód je uveden na samém konci smlouvy u jména žalovaného. K tomuto svému tvrzení o uzavření smlouvy žalobkyně navrhla pouze smlouvu samotnou, z níž odvolací soud zjistil, že tato obsahuje v místě určeném pro podpis žalovaného text„ Tento dokument byl podepsán dne [rok] [datum] [anonymizováno] autorizačním kódem [číslo], nahrazujícím fyzický podpis“. Uvedená listina tedy žalobkyní tvrzený postupný kontraktační proces uzavření smlouvy, tedy nabídku (ofertu) smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně a její akceptaci žalovaným, nedokládá. Současně je nutno zdůraznit, že žalobkyně nese v plném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní o tom, že byla smlouva o úvěru uzavřena a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace a že úvěr byl v tvrzené výši žalovanému řádně poskytnut. Mimo uvedenou smlouvu však žalobkyně k prokázání tvrzeného procesu koncentrace do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace žádné další důkazy nepředložila. Žádný z dokladů předložených žalobkyní tedy neprokazuje, že žalovaný vstoupil na internetové stránky [webová adresa], kde vyplnil žádost o úvěr do tam existujícího kalkulátoru, že mu byl vygenerován autorizační kód, kterým pak formou jeho odeslání ze svého mobilního telefonu jako SMS potvrdil uzavření smlouvy o úvěru.

11. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že uzavírání smluv prostředky komunikace na dálku, tedy v rámci internetového prostředí, lze považovat za zcela běžné, což však samo o sobě neznamená, že žalobce je zbaven povinnosti prokázat uzavření smlouvy, tedy prokázat existenci jednotlivých posloupných jednání stran o uzavření smlouvy, a že k prokázání uzavření smlouvy postačuje pouhé předložení písemného vyhotovení smlouvy, kde místo vlastnoručního podpisu žalovaného je uveden text o tom, že dokument byl podepsán uvedeného dne v uvedeném čase autorizačním kódem, zejména pak povinnosti prokázat, že autorizační kód byl vskutku vygenerován pro žalovaného a žalovaným byl použit k akceptaci smlouvy s obsahem, který žalobkyně v řízení tvrdí a dokládá.

12. Současně odvolací soud uvádí, že v případě účasti žalobkyně u jednání odvolacího soudu byl připraven poučit ji ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemeni k prokázání tvrzeného jednání stran o uzavření smlouvy o úvěru. Svou nepřítomností u jednání se však žalobkyně dobrodiní tohoto poučení vzdala a odvolací soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uskutečnění jednání o uzavření smlouvy o úvěru, zejména tedy její tvrzení o tom, že žalovaný obsah smlouvy odsouhlasil a podepsal formou zaslaného autorizačního kódu.

13. Odvolací soud tak uzavírá, že na rozdíl od okresního soudu nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru shora uvedeného obsahu, tedy shodnou vůli předchůdkyně žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru tvrzeného obsahu a její projev právně aprobovaným způsobem, nezbytný k uzavření smlouvy jakožto dvoustranného právního jednání.

14. Současně však v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet vedený u [právnická osoba], č. [bankovní účet] dne [datum] pod variabilním symbolem [číslo] připsaná částka 12 500 Kč poskytnutá předchůdkyní žalobkyně, ze které žalovaný žalobkyni ani její předchůdkyni ničeho nezaplatil. Bylo-li žalovanému plněno bez platně uzavřené smlouvy, vzniklo na jeho straně ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni, která je v současné době věřitelkou dané pohledávky, vydat. Splatnost této částky nastala dle názoru odvolacího soudu v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy k plnění obsažené v předžalobní upomínce žalobkyně ze dne [datum], v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do [datum]. Pokud žalovaný v této lhůtě žalobkyni zaplacené peněžní prostředky nevrátil, vznikla na jeho straně vedle povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení dále ve smyslu ust. § 1970 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] až do zaplacení.

15. K odvolacím námitkám žalovaného pak odvolací soud uvádí, že k jeho tvrzením o tom, že při uzavření smlouvy byly zneužity jeho osobní údaje a že smlouvu skutečně s předchůdkyní žalobkyně uzavíral bez vědomí a souhlasu žalovaného jeho syn [jméno] [příjmení], který byl za své jednání pro přečin úvěrového podvodu odsouzen, je v režimu koncentrace a apelace řízení tvrzením nepřípustně novým, na které se nevztahuje žádná z výjimek uvedených v § 205a písm. a) až f) o. s. ř., k nimž tedy odvolací soud nemohl dle ust. § 212a odst. 3 o. s. ř. přihlížet. Uvedené námitky žalovaný měl a mohl uplatnit v řízení před okresním soudem, který by se jimi zabýval, a to stejně jako tvrzením žalovaného, že úvěrové prostředky, ač byly připsány na jeho účet, z uvedeného účtu vybral syn žalovaného [jméno] [příjmení], jemuž žalovaný umožnil používat platební kartu ke svému bankovnímu účtu. Závěr odvolacího soudu o důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným však současně nezbavuje žalovaného případného nároku na náhradu škody, která mu byla způsobena zneužitím jeho osobních údajů a neoprávněnou dispozicí s prostředky na jeho bankovním účtu, a to vůči osobě, která se tohoto jednání měla dopustit.

16. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud ve výroku I. zavázal žalovaného, byť při rozdílném názoru o důvodech neplatnosti smlouvy o úvěru, k zaplacení částky 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, je jeho rozhodnutí věcně správné a jako takové bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. odvolacím soudem potvrzeno, a to včetně nákladového výroku III., neboť v řízení před okresním soudem procesně úspěšnějšímu žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný byl zavázán zaplatit v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni na těchto nákladech částku 2 324 Kč sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání žalovaného v částce 1 620 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d), § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, z náhrady paušálních zástupce žalobkyně k uvedenému úkonu právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 1 920 Kč ve výši 404 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

18. Současně odvolací soud ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. v projednávané věci neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení zcela či zčásti nepřiznal.