15 Co 114/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 32 517 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 2. 2025, č. j. 16 C 224/2024-44,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do určení splatnosti částky 18 159 Kč v tam stanovených splátkách, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 159 Kč v pravidelných 30-i měsíčních splátkách po 605,30 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacení části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 % (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 14 358 Kč a části úrokového příslušenství okresní soud žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku I. co do soudem vymezených splátek, toliko však v části, ve které nebyla určena ztráta jejich výhody, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni přisouzenou částku ve stanovených měsíčních splátkách pod ztrátou jejich výhody. Současně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, ze kterého nevyplývá, jak soud dospěl k výši měsíční splátky 605,30 Kč, když v tomto směru chybí v odůvodnění rozhodnutí jakékoliv skutkové i právní úvahy soudu, nicméně uvedla, že nenavrhuje zrušení celého rozsudku ani změnu výše splátek a domáhá se toliko změny ve výroku I. tak, že tento bude doplněn o povinnost žalovaného hradit vše ve splátkách pod ztrátou jejich výhody.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve lhůtě splatnosti ve výroku I. přisouzené částky 18 159 Kč v určených splátkách, toliko však v té části, ve které splátky nebyly soudem stanoveny pod ztrátou jejich výhody (a rovněž v závislém nákladovém výroku), když z obsahu odvolání žalobkyně jednoznačně vyplývá, že nebrojí jak proti výši přisouzené částky 18 159 Kč, ve vztahu ke které bylo žalobě vyhověno, tak ve svých důsledcích ani do výše měsíční splátky (toliko poukazovala na to, že nebyla odůvodněná jejich výše) a dospěl k závěru, že okresní soud nestanovil uvedené splátky ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale určil je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Toto ustanovení totiž ukládá spotřebiteli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Stejný závěr vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého v případě závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující ve věci zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

5. Odvolací soud se tedy v rámci podaného odvolání zabýval i částečně věcí samou, mimo výši přiznaného nároku a mimo stanovený způsob splatnosti ve splátkách po 605,30 Kč měsíčně, který již nebyl oprávněn přezkoumávat, neboť odvolání bylo podáno právě a toliko jen do lhůty splatnosti přisouzené částky v části, ve které nebyly splátky stanoveny pod ztrátou jejich výhody. Současně odvolací soud přezkoumal také závislý výrok III. o náhradě nákladů řízení a řízení rozhodnutí okresního soudu předcházející, přičemž postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř., kdy vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal, jejich existenci nenamítali ani účastníci řízení. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 3. 7. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 517 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 25 943 Kč za dobu od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z téže částky za období od 26. 8. 2024 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 943 Kč za dobu od 27. 5. 2024 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 24. 5. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč počínaje dnem 20. 6. 2023. Žalovanému byla na jeho účet dne 29. 5. 2023 poukázána částka 27 500 Kč, 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele smlouvy jako jeho provizi. Žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila dopisem odeslaným žalovanému dne 26. 5. 2024. Žalovaná částka představuje neuhrazené dlužné splátky úvěru ve výši 4 459 Kč a zesplatněnou část jistiny ve výši 23 625 Kč, přičemž zesplatněné splátky co do částky 2 141 Kč sestávají z dlužných úroků a co do částky 2 318 Kč z dluhu na jistině, celkem dlužná jistina ke dni podání žaloby tak činí částka 25 943 Kč a na úrocích částku 2 141 Kč. Současně žalobkyni vznikl nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, tj. celkem ve výši 400 Kč, a na úhradu smluvní pokuty za každou z neuhrazených splátek ve výši 6 x 499 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek za dobu od 27. 5. 2024 do 2. 7. 2024 ve výši 1 039 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že v důsledku porušení povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele ze strany žalobkyně ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Důsledkem porušení této povinnosti je pak vznik povinnosti žalovaného jako spotřebitele vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků či smluvních pokut a po odečtení toho, co žalovaný již na tuto smlouvu uhradil, což v případě posuzovaného úvěru, ze kterého žalovaný fakticky obdržel částku 27 500 Kč (částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele), zaplatil částku 9 341 Kč. Rozdíl částky 27 500 Kč, kterou žalovaný obdržel, a částky 9 341 Kč, jíž podle neplatné úvěrové smlouvy žalobkyni zaplatil, představuje částku 18 159 Kč, kterou pak okresní soud s poukazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ uložil žalovanému zaplatit v přiměřených měsíčních splátkách, když dospěl k závěru, že nesplácel-li dohodnuté splátky ve výši 1 150 Kč, logicky nelze usuzovat na to, že by byl schopen splácet jakoukoliv částku vyšší nebo stejnou, přičemž dle názoru okresního soudu výši splátky náleží stanovit soudu z jeho úřední povinnosti. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě 30 splátek po 605,30 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, kdy pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení s úhradou stanovených splátek až do jejich zaplacení. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch účastníků byl zhruba stejný.

8. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti úvěrující ve věci zkoumání úvěruschopnosti dle ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580, 588 o. z.). Tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla, jeho správností se proto odvolací soud ani nezabýval. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Jak již shora uvedeno, předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla výše dlužné jistiny úvěru, okresním soudem přiznaná v částce 18 159 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení, ani výše splátek, v nichž je žalovaný povinen uvedenou částku žalobkyni zaplatit, proti které žalobkyně nebrojila. Odvolací soud se proto zaměřil pouze na posouzení otázky, zda okresní soud měl v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanovit žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve stanovených splátkách pod ztrátou jejich výhody.

10. Nebyly-li splátky dlužné jistiny úvěru stanoveny jakožto pariční lhůta ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele, pak není ani možno stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, neboť jistina se splatnou najednou v důsledku nezaplacení některé ze splátek nestane. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ust. § 160 o. s. ř. má tedy zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

11. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud splátky dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

13. Současně odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení, když procesně úspěšnějšímu žalovanému v projednávané věci žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení procesně zcela úspěšnému žalovanému rovněž prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku o náhradě nákladů řízení dovolání přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.