15 CO 122/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 196 500 Kč s příslušenstvím a vzájemnou žalobu o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2022, č. j. 30 C 259/2018-205,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje; b) co do částky 79 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 79 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení o žalobě žalobkyně částku 23 761 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení o žalobě žalobkyně částku 2 264 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení o žalobě žalobkyně částku 3 051 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V. v části týkající se nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované částku 39 148 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 233 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě žalobkyně a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 196 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu žalobkyně ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 136 500 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.), dále vyhověl vzájemné žalobě žalované a zavázal žalobkyni zaplatit žalované částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč (výrok III.), dále zamítl vzájemnou žalobu žalované ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum] (výrok IV.), rovněž zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 82 682,35 Kč (výrok V.), současně rozhodl o vrácení částky 96,61 Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě žalobkyni jako zálohy na náklady důkazů (výrok VI.) a naposledy rozhodl o povinnosti žalované nahradit státu na nákladech řízení částku 5 411,64 Kč (výrok VII.). Okresní soud při rozhodnutí o věci posuzoval nárok žalobkyně vycházející ze smlouvy na zhotovení všech nezbytných náležitostí a příloh pro podání žádosti o finanční podporu na projekt„ [anonymizována tři slova]“ pro autosalon žalované (dále jen„ projekt FVE či jen projekt“), přičemž žalobkyně se domáhala zaplacení ceny za toto řádně zhotovené a žalované předané dílo v rozsahu dosud nezaplaceném (196 500 Kč), neboť žalovaná dosud zaplatila z ceny díla pouze částku 60 000 Kč. Částka požadovaná žalobkyní je složena z částky 30 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za energetický posudek (z celkové sjednané ceny ve výši 55 000 Kč žalovaná uhradila 25 000 Kč), z částky 35 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za projektovou dokumentaci elektro (z celkové sjednané ceny ve výši 45 000 Kč žalovaná uhradila 10 000 Kč), z částky 49 500 Kč za projekt vzduchotechniky odvětrání bateriovny, stavební část + technické zprávy + výpisy a požárně bezpečnostní řešení (z celkové ceny ve výši 69 500 Kč již žalovaná uhradila 25 000 Kč), z částky 7 000 Kč za položkový rozpočet, z částky 60 000 Kč za žádost o podporu a podnikatelský záměr (tzv. Flat fee) a z částky 15 000 Kč za inženýring. Okresní soud vyšel ze skutečností prokázaných v řízení, a to že smluvní strany předpokládaly uzavření smlouvy o dílo v písemné formě. Přitom podle § 1758 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. Tato účastníky sjednaná (písemná) forma pak nebyla dodržena, a proto v jiné formě nemohla být smlouva uzavřena. Okresní soud měl dále za to, že e-mailovou zprávu žalobkyně ze dne [datum] nelze považovat za nabídku k uzavření smlouvy, neboť tato e-mailová zpráva neobsahovala podstatnou náležitost smlouvy o dílo, a to určení předmětu díla. Byla v ní totiž pouze uvedena nabídka ceny jednotlivých činností, které měla žalobkyně pro žalovanou provést. Navíc po této e-mailové zprávě nenásledovalo ze strany žalované žádné jednání, které by mohlo být posouzeno jako přijetí nabídky žalobkyně. Mezi stranami následně probíhala jak e-mailová, tak i telefonická, či osobní, komunikace o obsahu smlouvy, avšak ani v rámci těchto jednání strany smlouvu obsahující náležitost (např. v podobě maximální výše investice žalované do projektu FVE) neujednaly. Přitom parametr týkající se maximální výše investice žalované do projektu FVE byl pro žalovanou zásadní a stal se tak dle okresního soudu tzv. podstatnou náležitostí smlouvy ve smyslu § 1726 věta druhá o. z. V řízení pak nebylo zjištěno, že by se strany na uvedeném parametru dohodly, a proto smlouva nebyla uzavřena ani jinak, než písemně. V důsledku těchto skutečností pak okresní soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi smluvními stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy o dílo. Žalobkyně však žalované i tak poskytla plnění v rozsahu zachyceném v předávacím protokolu ze dne [datum], přičemž v této souvislosti zaplatila žalovaná žalobkyni částku 60 000 Kč účtovanou fakturou [číslo] [rok]. Žalovaná plnění poskytnuté žalobkyní užila, neboť podala žádost o dotaci podloženou právě plněním obdrženým od žalobkyně. Toto plnění je ve své podstatě dílem s nehmotným výsledkem ve smyslu § 2631 o. z., které je trvale zachyceno na hmotném nosiči. Předáním této dokumentace tak vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Okresní soud se proto dále zabýval výší peněžité náhrady za takto nabyté bezdůvodné obohacení, kterou by měla žalovaná žalobkyni zaplatit. Tato výše se dle okresního soudu musí odvozovat od prospěchu, jež byl plněním bez právního důvodu žalovanou získán. Rozhodující pak není, jakou hodnotu pozbyl ochuzený (v tomto případě žalobkyně), ale o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného, tedy žalované. Je potřeba přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit skutečnosti snižující kvalitu poskytnutého plnění, tedy jeho případnou vadnost. Okresní soud shledal jako účelová tvrzení žalované, že se přijetím dokumentace vyhotovené žalobkyní nijak neobohatila, jelikož dokumentace je pro ni zcela bezcennou, neboť na jejím základě nedošlo ke schválení dotace, finanční náročnost projektu FVE zhruba čtyřnásobně převyšuje zadání žalované a projekt FVE žalovaná kvůli nedostatečným finančním zdrojům ani realizovat nehodlá. K tomu okresní soud uvedl, že projektová dokumentace, byť s cenou [anonymizována dvě slova] (dál jen„ FVE“) ve výši přesahující 6 mil. Kč, byla žalovanou převzata a následně užita, přičemž bylo zcela na úvaze žalované, zda dokumentaci k podání žádosti o dotaci užije či nikoli. Dále mezi stranami nebyla uzavřena dohoda omezující výši investice žalované do projektu, pro který byla dokumentace zhotovena, a nebylo zjištěno, že by mezi stranami bylo ujednáno, že by povinnost žalované zaplatit žalobkyni cenu za zhotovení dokumentace byla závislá na přidělení dotace, přičemž žalovaná byla srozuměna s tím, že podání žádosti automaticky neznamená přidělení dotace. S ohledem na tyto skutečnosti je dle okresního soudu odůvodněn závěr, že hodnota obohacení žalované je dána výší obvyklé ceny prostředků vynaložených na zhotovení dokumentace, přičemž žalovanou tvrzené vady předané dokumentace z popsaného důvodu nemají v posuzované věci za následek snížení skutečného majetkového prospěchu žalované. A to i s ohledem na závěr znalce, že projektová dokumentace sice vykazuje nesrovnalosti, avšak bez většího úsilí lze projektovou dokumentaci upravit na menší instalovaný výkon a s drobnými úpravami je projektová dokumentace použitelná, protože jednotlivé výzvy dotačního programu se pravidelně opakují. Znalec pak současně uvedl, že obvyklá cena za vyhotovení dokumentace v rozsahu předaném žalobkyní žalované dne [datum] činila v říjnu [rok] částku 207 555 Kč Okresní soud proto dovodil důvodnost nároku žalobkyně, která se po žalované domáhala zaplacení částky nižší - 196 500 Kč a žalobě proto vyhověl. V průběhu řízení uplatnila žalovaná vůči žalobkyni vzájemnou žalobou nárok na zaplacení částky 60 000 Kč, které žalovaná zaplatila žalobkyni jako platbu ceny díla. Protože však v řízení vyšlo najevo, že smlouva uzavřena nebyla, jedná se na straně žalobkyně o bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo na úkor žalované, a které je povinna žalované vydat. Okresní soud této argumentaci přisvědčil, neboť měl za to, že se jednalo o zálohu na cenu díla, kterou je povinna žalobkyně žalované vrátit, jelikož k uzavření smlouvy nedošlo. Okresní soud proto vyhověl i vzájemné žalobě žalované.

2. Proti meritornímu výroku I. a závislým nákladovým výrokům V. až VII. rozsudku okresního soudu si žalovaná podala včasné odvolání, jímž se domáhala změny meritorního výroku a zamítnutí žaloby v tomto rozsahu. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že sice souhlasí se závěrem okresního soudu o neuzavření smlouvy mezi účastníky, avšak nesouhlasí s určenou výší obohacení, které měla žalovaná na úkor žalobkyně získat. Předmět bezdůvodného obohacení, kterým je v tomto případě projektová dokumentace jakožto nehmotný výsledek činnosti žalobkyně zachycený na hmotném nosiči, nelze vydat, a proto je nutno výši náhrady odvozovat od prospěchu, který byl žalovanou získán. A byť okresní soud uvedl, že je nutno při určení výše této náhrady přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit jeho případnou vadnost, nijak se těmito postuláty neřídil. Žalovaná přitom měla zájem, aby výše investice do FVE byla na úrovni cca 1,5 – 2 mil. Kč, což bylo prezentováno i žalobkyni, přičemž tento skutkový závěr učinil i okresní soud. A pokud by již na začátku žalovaná věděla, že výše investice tuto částku čtyřnásobně přesáhne, neměla by na její realizaci žádný zájem, a tudíž pro ni projektová dokumentace na FVE s výší nákladů přesahující 6 mil. Kč nemá jakýkoliv význam. Cílem, k němuž směřovalo jednání obou účastníků, totiž nebylo podání žádosti o dotaci, ale cílem bylo vyhotovení projektové dokumentace o parametrech umožňujících provedení výstavby FVE. Přitom žalovaná nebude realizovat FVE s náklady přesahující 6 mil. Kč, neboť vybudování takové FVE je nerentabilní a žalovaná na něj nemá zdroje. Je tak zcela evidentní, že projektová dokumentace je pro žalovanou bezcenná. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že tvrzené vady projektové dokumentace nemají v posuzované věci za následek snížení jejího skutečného majetkového prospěchu. Ze znaleckého posudku přitom vyplynulo, že vady projektové dokumentace je možno„ ocenit“ slevou v rozsahu 20- 50 % z ceny projektové dokumentace.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Okresní soud nepochybil, pokud dovodil, že žalovaná obdržela projektovou dokumentaci, kterou následně užila a použila ji pro účel, pro který byla vytvořena a po drobných úpravách by ji mohla použít znova pro další žádost o dotaci. Mezi stranami nedošlo k uzavření dohody o tom, že by měla být omezena výše investice, či že by se žalobkyně zaručila za to, že dotace bude úspěšná. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a to ve výši určené znaleckým posudkem.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tedy v meritorním výroku I. a nákladových výrocích V. až VII.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalované otevřen. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, ostatně ty ani nebyly kterýmkoliv z účastníků tvrzeny. Odvolací soud pak dospěl k závěru o důvodnosti odvolání žalované pouze v části.

5. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, která byla jako stěžejní řešena i v rámci prvostupňového řízení, a to jak okresním soudem, tak i samotnými účastníky, kteří k ní snášeli celou řadu skutkových tvrzení i důkazních návrhů. Jednalo se o otázku, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na jejímž podkladě bylo poskytnuto plnění, či zda toto plnění bylo poskytnuto bezesmluvně. Odvolací soud pak nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že by v průběhu řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy (či smluv) mezi účastníky, které by se týkaly vypracování projektové dokumentace na zhotovení FVE, vypracování žádosti o dotaci na zhotovení FVE a jejího podání. Odvolací soud k tomuto závěru dospěl po zopakování dokazování ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř., přičemž z jednotlivých důkazů zjistil skutečnosti, které předtím okresní soud nedovodil. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů níže v rámci právního hodnocení věci. Odvolací soud pak rovněž provedl doplnění dokazování dvěma důkazy ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř., neboť tyto důkazy okresní soud neprovedl ([anonymizováno 13 slov] na č. l. 143 spisu a zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu k hodnocení projektu [anonymizováno 7 slov] [číslo]). V obou případech se jednalo o důkazy provedené odvolacím soudem ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich provedení bylo potřeba ke zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy vyplývaly z obsahu spisu. Prvý ze shora uvedených důkazů byl do spisu založen již v prvostupňovém řízení a druhý si sice vyžádal odvolací soud, ale učinil tak s ohledem na okolnost, že tento důkaz byl zmíněn ve výpovědi jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] (tedy rovněž již v průběhu prvostupňového řízení) a jeho existence se tedy podávala z obsahu spisu. I skutková zjištění učiněná z těchto dvou důkazů pak odvolací soud pro větší přehlednost uvádí níže.

6. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním v tom, že jednání účastníků o smlouvě je nutno posuzovat ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. podle právní úpravy obsažené právě v o. z. Zejména pak bylo nutno vycházet z ustanovení § 1725 věta druhá o. z., podle nějž je smluvním stranám ponecháno v mezích právního řádu na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Toto ustanovení tak stanoví základní zásady občanského práva, kterými jsou zásady smluvní volnosti a autonomie vůle. Smluvním stranám je podle nich ponecháno na svobodné vůli rozhodnout se, zda sjednají smlouvu, s kým ji sjednají, s jakým obsahem a v jaké formě. Obsah a forma smlouvy tedy zcela závisí na vůli smluvních stran, přičemž v této volnosti je může omezovat pouze zákon, jejich dohoda či vůle jedné smluvní strany. V tomto konkrétním případě pak bylo v průběhu řízení tvrzeno, že strany smlouvy měly v úmyslu uzavřít smlouvu (smlouvy) v písemné formě, čemuž přisvědčil i okresní soud.

7. Ten takovou vůli smluvních stran dovozoval z toho, že v e-mailové zprávě ze dne [datum] ve [údaj o čase] hod. sděluje žalobkyně žalované, že žalobkyně připravuje k podpisu detailní rozpis cenové nabídky, a že v e-mailových zprávách ze dne [datum] v [údaj o čase] hod., [údaj o čase] hod. a ze dne [datum] v [údaj o čase] hod. žalobkyně sděluje žalované, že již má nachystanou základní smlouvu s přílohami, jak se bavili s panem [příjmení] a deklaruje, že se ve středu dostaví k žalované podepsat objednávku a základní návrh a obeznámit ji s variantou, kterou zvolili. Vůli stran uzavřít smlouvu v písemné podobě okresní soud dovozoval rovněž z e-mailové zprávy ze dne [datum] v [údaj o čase] hod., jejíž přílohou byla mimo jiné i smlouva o dílo s tím, že její obsah bude následující den projednán s panem [příjmení] Okresní soud tedy dovodil, že ani ke dni [datum] nebyla smlouva o dílo mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena. Obdobně pak okresní soud poukázal na skutečnost, že k e-mailové zprávě ze dne [datum] v [údaj o čase] hod. byla jako příloha přiložena smlouva o poradenské činnosti jako druhá smlouva k projektu FVE, která se týká přípravy projektu a podnikatelského záměru, přičemž žalobkyně avizovala, že ve čtvrtek by se chtěla zastavit u žalované a vše podepsat s panem [příjmení] O tom, že strany smlouvy požadovaly uzavření písemné smlouvy (smluv) pak dle okresního soudu svědčily i výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] a účastnické výpovědi žalobkyně i žalované. Okresní soud pak následně tyto skutkové závěry navázal na ustanovení § 1758 o. z., podle něhož se má za to, že smluvní strany nechtějí být vázány jinou než sjednanou formou, dohodnou-li se, že pro uzavření užijí určitou formu, což platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

8. Odvolací soud souhlasí s tím, že původně měly obě smluvní strany v úmyslu uzavřít smlouvy týkající se zhotovení projektu FVE a žádosti o dotaci v písemné podobě, o čemž zcela jistě svědčí skutkové okolnosti uvedené v předchozím odstavci. Nicméně z této skutečnosti nelze dle odvolacího soudu explicitně dovozovat, že by si smluvní strany výslovně ujednaly, že nemají zájem o uzavření smlouvy v jiné než písemné podobě. Ze samotné skutečnosti, že strany usilují o uzavření písemné smlouvy, totiž nelze jakkoliv dovodit, že by o uzavření smlouvy v jiné než písemné podobě, neměly zájem. A nelze to dovodit ani ze skutkových okolností uvedených shora. Takový závěr je možno učinit pouze na základě vyvratitelné právní domněnky uvedené ve shora zmíněném § 1758 o. z.

9. Z tohoto ustanovení pak„ pouze“ vyplývá, že smluvní strany nechtějí být vázány jinou než dojednanou (písemnou) formou smlouvy. Smlouva tedy v jiné než písemné podobě v takovém případě ani nevznikne, ovšem pouze za splnění podmínky, že není v průběhu řízení prokázán opak. Domněnku stanovenou ustanovením § 1758 o. z. lze mít za vyvrácenou pouze po zhodnocení okolností každého konkrétního případu a zjištění, že strany chtěly být jednáním vázány i bez naplnění sjednané formy. Může se tak stát jak v podobě výslovného ujednání o změně původní formy, tak i tím, že se strany domáhají navzájem účinků smlouvy, nebo plněním takto (jinak než písemně) uzavřené smlouvy. V takovém případě je totiž nepochybné, že smluvní strany chtěly být vázány i jinou než písemnou formou, o níž při původních jednáních usilovaly.

10. Odvolací soud má za to, že tak tomu bylo i v tomto případě. Z jednání obou smluvních stran totiž jednoznačně vyplývá, že se cítily (a tedy chtěly) být vázány i za situace, kdy k uzavření smluv v písemné formě nakonec nedošlo. Tento závěr pak zcela jednoznačně vyplývá z toho, že si strany na základě takto (jinak než písemně) uzavřených smluv poskytly vzájemně plnění a jednaly v souladu s těmito smlouvami. Odvolací soud pak má za to, že mezi smluvními stranami došlo ke konkludentnímu uzavření (popsanému níže) dvou smluv (smlouvy o dílo a smlouvy o poradenské činnosti) s obsahem, který byl vyjádřen v písemných návrzích těchto smluv zaslaných žalobkyní žalované prostřednictvím předchozí e-mailové komunikace.

11. V případě smlouvy o dílo se jednalo o e-mailovou zprávu žalobkyně ze dne [datum] a její přílohu v podobě návrhu smlouvy o dílo. Návrh smlouvy o poradenské činnosti zaslala žalobkyně žalované jako přílohu e-mailové zprávy ze dne [datum]. V této souvislosti pouze odvolací soud podotýká, že souhlasí se soudem okresním v tom, že k uzavření smlouvy o dílo nedošlo v důsledku zaslání e-mailové zprávy žalobkyně ze dne [datum] obsahující cenovou kalkulaci žalované. Z této e-mailové zprávy ani přiložené kalkulace totiž nelze jakkoliv dovodit konkrétní předmět smlouvy, neboť jsou zde uvedeny pouze ceny obecně (tedy nikoliv konkrétně) vymezených činností žalobkyně. I z e-mailové zprávy ze dne [datum] pak plyne, že se jedná pouze o podklady a rozpis důležitých informací, nikoliv návrh konkrétní smlouvy. Na základě takto nekonkrétních skutečností tak dle odvolacího soudu ani nemohlo dojít k uzavření smlouvy.

12. Zcela opačně pak odvolací soud hodnotí výše zmíněnou e-mailovou zprávu žalobkyně ze dne [datum] včetně smlouvy o dílo včetně přílohy č. 1 – Rozsah díla, cenová specifikace. Z e-mailové zprávy odvolací soud zjistil, že jejím prostřednictvím doručila žalobkyně žalované dne [datum] návrh smlouvy na přípravu podkladů k dotacím s tím, že ji následující den probere pan [příjmení] s panem [příjmení]. Příloha této e-mailové zprávy pak obsahovala návrh smlouvy o dílo (dále jen„ SoD“) s uvedením objednatele (žalované) a zhotovitele (žalobkyně), kterou se zhotovitel zavazuje provést pro objednatele dílo spočívající ve vytvoření projektu [anonymizováno 8 slov] v [obec], který bude použit pro potřeby dotačního titulu Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost a pro realizaci záměru (čl. II.1.). V čl. II.

2. SoD se pak objednatel zavazuje provedené dílo převzít a zaplatit zhotoviteli sjednanou cenu za podmínek stanovených touto smlouvou. V čl. VII.

1. SoD je uvedeno, že smluvní stany se dohodly na celkové ceně prací ve výši 272 000 Kč. Dle čl. IX.

1. SoD se dílo považuje za dokončené předáním a převzetím smluvními stranami. Dle čl. IX.

2. SoD se dílo považuje za předané podpisem předávacího protokolu objednatelem. Dle čl. IX.

3. SoD se inženýring považuje za dokončený vydáním povolení stavby (nebo jiným obdobným dokumentem) místně příslušným stavebním úřadem, které je doručeno objednateli. Dle čl. XI.

1. SoD je rozsah díla specifikován a písemně doložen v příloze k této smlouvě jako Příloha č. 1 – Rozsah díla, cenová specifikace. Jako příloha výše uvedené e-mailové zprávy ze dne [datum] pak byla připojena i Příloha č. 1 – Rozsah díla, cenová specifikace, v níž byly mimo jiné uvedeny i následující položky s uvedením jejich ceny: Energetický posudek – 55 000 Kč, Projektová dokumentace ELEKTRO – 45 000 Kč, Projekt vzduchotechniky a odvětrání bateriovny – 7 500 Kč, Stavební část + technické zprávy + výpisy – 16 000 Kč, Statické posouzení ocelových konstrukcí (nebude řešeno) – 20 000 Kč, Statické posouzení střechy – 15 000 Kč, Výkresová dokumentace ocelových konstrukcí (nebude řešeno) – 20 000 Kč, Zaměření, pasportizace, konzultace – 25 000 Kč, Energetická bilance – 10 000 Kč, Návrh vytápění – 5 000 Kč, Analýza energetické spotřeby – 10 000 Kč, Požárně bezpečnostní řešení – 21 500 Kč, Položkový rozpočet – 7 000 Kč a Inženýring k projektu 15 000 Kč, celkem tedy 272 000 Kč.

13. Odvolací soud dále zjistil z e-mailové zprávy žalobkyně ze dne [datum] včetně smlouvy o poradenské činnosti č. [rok], že dne [datum] obdržela žalovaná od žalobkyně e-mailovou zprávu, v níž žalované sděluje, že v příloze posílá druhou smlouvu k projektu FVE, a to smlouvu o ohledně přípravy projektu a podnikatelského záměru s tím, že ve čtvrtek by se pan [příjmení] zastavil vše podepsat s panem [příjmení]. Z návrhu smlouvy o poradenské činnosti č. [rok], přiloženém k této e-mailové zprávě (dále jen„ SPČ“), pak odvolací soud zjistil, že tato smlouva je uzavřena podle § 1746 odst. 2 o. z. s tím, že dle čl. I.

1. SPČ je předmětem této smlouvy poskytnutí poradenských služeb spočívajících ve zpracování a následném odevzdání žádosti o finanční podporu v rámci [anonymizováno 19 slov] (dále jen„ projekt“). V čl. I.

2. SPČ se zhotovitel (žalobkyně) zavazuje poskytovat objednateli (žalované) dohodnuté konzultační služby v souvislosti s projektem, který se dle čl. I.

3. SPČ zavazuje provést zhotovitel na svůj náklad a nebezpečí, přičemž objednatel se zavazuje za provedený projekt zaplatit zhotoviteli odměnu dle čl. III. této smlouvy. Dle čl. II.

1. SPČ bude předmět smlouvy co do odevzdání projektu splněn nejpozději v den avizovaného ukončení příjmu žádostí o finanční podporu poskytovatelem dotace, přičemž dle čl. II.

2. SPČ budou dohodnuté konzultační služby zhotovitelem poskytovány průběžně po celou dobu účinnosti této smlouvy, a to v termínech oboustranně dohodnutých smluvními stranami. V čl. III. je uvedeno ujednání, podle nějž je sjednána odměna zhotovitele za zpracování projektu, která sestává ze dvou částí, a to tzv.„ Flat fee“ za zpracování projektu na krytí zejména přímých nákladů se zpracováním a odevzdáním projektu v souladu s termíny stanovenými smluvními stranami a tzv.„ Success fee“ za získání finanční podpory na základě objednatelem podaného projektu (čl. III.

1. SPČ). Čl. III.2 SPČ obsahuje ujednání, podle nějž se smluvní stany dohodly na odměně„ Flat fee“ ve výši 60 000 Kč, která bude uhrazena po odevzdání projektu na základě zhotovitelem vystaveného daňového dokladu. Čl. III.

3. SPČ obsahuje ujednání o tom, že se smluvní strany dohodly na odměně Success fee ve výši 3 % z finanční podpory schválené poskytovatelem dotace, nejvýše však 180 000 Kč, která bude uhrazena po získání finanční podpory. V čl. IV.

5. SPČ se zhotovitel zavázal, že zpracuje projekt v takové formě, aby vyhovoval požadavkům stanoveným v příslušné výzvě a aby mohl být předán příslušnému poskytovateli dotace. V čl. IV.

11. SPČ se dále zhotovitel zavázal předat osobně po odevzdání projektu jeho písemné zpracování objednateli. V čl. V.

2. SPČ je dále uvedeno, že zhotovitel odpovídá za formální správnost a úplnost zpracování projektu a včasnost odevzdání projektu poskytovateli dotace, přičemž neodpovídá objednateli za úspěšnost projektu a ani nezaručuje přiznání finanční podpory projektu. V čl. VIII.

2. SPČ je uvedeno, že podmínky výslovně neupravené v této smlouvě se řídí příslušnými ustanoveními o. z., především pak právní úpravou smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.) a příkazní smlouvy (§ 2430 a násl. o. z.).

14. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit, že smlouvu o poradenské činnosti považuje za nepojmenovanou smlouvu, což ostatně sami účastníci vyjádřili v jejím záhlaví, v němž je uvedeno, že smlouvu uzavřeli v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. Tedy jako smlouvu, která není jako speciální smluvní typ v o. z. upravena. Nicméně současně smluvní strany v této smlouvě uvedly, že práva a povinnosti stran touto smlouvu neupravená se řídí ustanoveními o smlouvě o dílo a o smlouvě příkazní. Odvolací soud pak považuje smlouvu o poradenské činnosti rovněž za smlouvu smíšenou, a to za smlouvu o dílo v části, v níž mělo dojít k vypracování podkladů pro podání žádosti o dotaci (neboť výsledek této činnosti byl v hmotné podobě žádosti o podporu a podnikatelského záměru) a za smlouvu příkazní v části, v níž měla žalobkyně samotnou žádost podat a poskytovat žalované případné konzultace při procesu jejího zpracování. Tato část činnosti se totiž vyznačuje obstaráním záležitosti příkazce, tj. vykonáním určité činnosti bez nutnosti jejího vyjádření v hmotné podobě.

15. Odvolací soud má s ohledem na shora uvedené skutečnosti za to, že v obou shora zmíněných návrzích smluv (přiložených k e-mailovým zprávám ze dne [datum] a [datum]) jsou zcela jasně vymezena jak práva, tak i povinnosti obou smluvních stran, rovněž i předmět plnění, jakož i cena za takto poskytnutá plnění. Lze tedy mít za to, že v těchto písemných návrzích byla jednotlivá podstatná smluvní ujednání určitě vymezena a mohla tak být, pokud by byla žalovanou přijata, podkladem pro vznik příslušných smluv.

16. Žalovaná pak dle odvolacího soudu tyto písemné návrhy smluv (nabídky) žalobkyně přijala konkludentně, a to tím, že se chovala v souladu s těmito písemnými návrhy smluv. Pokud se týče smlouvy o dílo, jejíž návrh byl žalované zaslán dne [datum], pak žalovaná dne [datum] informovala žalobkyni o tom, že jí byla doručena výzva k doplnění žádosti o vydání stavebního povolení a žádá žalobkyni o jeho zpracování (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy žalované ze dne [datum]). Odvolací soud má za to, že okolnosti týkající se doplnění žádosti o vydání stavebního povolení je nutno podřadit pod položku Inženýring uvedenou ve smlouvě o dílo, tudíž pokud žalovaná žádá žalobkyni o zpracování doplnění této žádosti, jedná dle návrhu smlouvy o dílo. Obdobný závěr je pak možno učinit i na základě skutečnosti, že žalovaná dále dne [datum] převzala projektovou dokumentaci zhotovovanou žalobkyní dle smlouvy o dílo (jak odvolací soud zjistil z Předávacího protokolu ze dne [datum]), a že žalovaná dne [datum] platí žalobkyni částku 60 000 Kč s označením platby variabilním symbolem 61 2017 (jak odvolací soud zjistil z výpisu z běžného účtu žalované za říjen [rok]). Toto číslo pak označuje fakturu vystavenou žalobkyní dne [datum], v níž žalobkyně vyúčtovala žalované částku 60 000 Kč za část prací provedených na projektu [anonymizováno 8 slov] v [obec], a to 25 000 Kč za Energetický posudek včetně ztrát a energetických bilancí, 10 000 Kč za Projektovou dokumentaci ELEKTRO a částku 25 000 Kč za Zaměření, pasportizaci a konzultace. Zcela zjevně se tak jedná o část položek uvedených v Příloze č. 1 – Rozsah díla, cenová specifikace, který specifikoval rozsah prací a jejich cenu dle smlouvy o dílo v písemné podobě zaslané žalované e-mailovou zprávou ze dne [datum]. Nade vši pochybnost tak žalovaná platí částku 60 000 Kč jako část ceny díla, a to v souladu se smlouvou o dílo v podobě dle návrhu žalobkyně obsaženého v e-mailové zprávě ze dne [datum]. Je tak možno jednoznačně dovodit, že žalovaná výše popsanými jednáními přijala ve smyslu § 1744 o. z. konkludentně písemný návrh smlouvy o dílo, jak jí byl žalobkyní předložen v e-mailové zprávě ze dne [datum]. Odvolací soud má za to, že se žalovaná poprvé v souladu s návrhem ze dne [datum] zachovala dne [datum] (viz shora popsaná e-mailová zpráva z téhož dne), a že je tedy možno toto konkludentní přijetí návrhu smlouvy žalovanou považovat také za včasné.

17. Pokud se týče smlouvy o poradenské činnosti, jejíž písemný návrh byl žalované zaslán dne [datum], pak ke konkludentnímu přijetí tohoto návrhu žalobkyně žalovanou došlo dle odvolacího soudu následujícím způsobem. Dne [datum] žalobkyně žádá žalovanou o podpis smlouvy se [právnická osoba] (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy žalobkyně ze dne [datum]), k čemuž dle tvrzení samotné žalované došlo dne [datum]. Přitom zajištění smlouvy se [právnická osoba] bylo jednou ze základních podmínek účasti při podání žádosti o podporu, a tedy základním předpokladem pro vypracování řádné žádosti o dotaci. Pokud tedy žalovaná podepsala smlouvu se [právnická osoba] na základě výzvy žalobkyně, jednala tak evidentně v souladu s návrhem smlouvy o poradenské činnosti, která jí byla doručena v e-mailové zprávě ze dne [datum]. Žalovaná pak rovněž dne [datum] převzala od žalobkyně žádost o podporu, která měla být dle smlouvy o poradenské činnosti zhotovena. Z těchto jednání žalované tak odvolací soud dovozuje, že žalovaná jimi přijala ve smyslu § 1744 o. z. konkludentně písemný návrh smlouvy o poradenské činnosti, jak jí byl žalobkyní předložen v e-mailové zprávě ze dne [datum]. Rovněž v tomto případě považuje odvolací soud tato jednání žalované směřující k přijetí návrhu smlouvy za včasná.

18. Odvolací soud tak má zato, že mezi smluvními stranami (účastníky) došlo k uzavření smlouvy o dílo v podobě, v jaké byl návrh smlouvy o dílo obsažen v e-mailové zprávě ze dne [datum] a také k uzavření smlouvy o poradenské činnosti, a to v podobě, v jaké byla tato smlouva přiložena k e-mailové zprávě ze dne [datum]. Z tohoto konkludentního jednání žalované v souladu s návrhy obou smluv a z toho, že i žalobkyně postupovala a jednala v souladu s těmito návrhy smluv, pak odvolací soud také dovozuje, že obě smluvní strany ustoupily z původní snahy o uzavření smluv v písemné podobě. S ohledem na tyto skutečnosti tak má odvolací soud za vyvrácenou právní domněnku uvedenou v § 1758 o. z., neboť obě smluvní strany daly svým jednáním zcela jasně najevo, že chtějí být vázány právním jednáním v podobě smlouvy o dílo a smlouvy o poradenské činnosti i bez naplnění původně zamýšlené písemné formy. Nadto nelze přehlédnout, že žalovaná ani nijak výslovně neodmítla tyto dva výše zmíněné návrhy žalobkyně.

19. V této souvislosti pak odvolací soud považuje za nutné zmínit, že pokud žalovaná v průběhu řízení namítala relativní neplatnost smluv pro nedodržení jejich písemné formy, nelze to brát s ohledem na výše uvedené skutečnosti jakkoliv v potaz. Jak již bylo zmíněno, má odvolací soud za to, že smluvní strany uzavřely dané smlouvy konkludentně, čímž opustily předchozí požadavek na písemnost formy smlouvy. Žalovaná se tak již nemůže účinně dovolat neplatnosti sjednání smluv v jiné než písemné podobě a soud ani nemůže k neplatnosti smluv z důvodu nedodržení formy přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Jak již bylo zmíněno výše, odvolací soud tak dospěl k rozdílnému závěru, než jaký dovodil okresní soud, který neměl za to, že by na základě jednání účastníků došlo k uzavření jakýchkoliv smluv. Odvolací soud proto dále posuzoval všechny nároky žalobkyně uplatněné v žalobě prizmatem dvou uzavřených smluv a tedy nikoliv jako bezdůvodné obohacení, jak učinil okresní soud. A protože měl odvolací soud veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí o těchto nárocích a nemusel provádět žádné rozsáhlé dokazování, rozhodl o těchto nárocích žalobkyně, aniž považoval za nutné rozsudek okresního soudu rušit a věc mu vracet k dalšímu řízení. V této souvislosti pouze odvolací soud doplňuje, že pokud vzal za prokázané uzavření smlouvy (smluv), nebylo jakkoliv na místě posuzovat využitelnost poskytnutého plnění pro žalovanou, neboť plněno jí bylo v souladu se sjednanou smlouvou a bylo na žalované, aby si využitelnost poskytovaného plnění vyhodnotila předtím, než smlouvu uzavře. Pokud žalovaná následně v reakci na nároky žalobkyně uváděla, že projektovou dokumentaci stejně nevyužije a nebude podle ní stavět, je to jako osamocený důvod pro odmítnutí nároků žalobkyně zcela irelevantní.

21. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda na uzavření obou smluv měla nějaký vliv skutečnost, že se v průběhu času postupně zvyšovala cena za zhotovení FVE, a tudíž i výše investice žalované do FVE. Odvolací soud má za to, že výše investice žalované do FVE nebyla součástí ani jedné z uzavřených smluv, neboť nebyla součástí ani jednoho z návrhů smluv obsažených v e-mailových zprávách ze dne [datum] a [datum]. I kdyby tomu tak bylo a smluvní strany si najednaly (ústně), že výše investice žalované do FVE bude ve výši 1,5 – 2 mil. Kč, lze mít za to, že následně došlo ke změně takového ujednání. Jak pak uvedla sama žalovaná v rámci e-mailové zprávy ze dne [datum], o navýšení ceny na zhotovení FVE na cenu kolem 6 mil. Kč se dozvěděla dne [datum] (tedy den po obdržení návrhu smlouvy o dílo v rámci e-mailové zprávy ze dne [datum]). Přitom žalovaná nedala následně nijak najevo, že by takový rozpočet byl pro ni jakkoliv problematickým, či že by byl překážkou v dalším postupu při zhotovování projektové dokumentace a vypracování žádosti o dotaci. Naopak žalovaná i nadále se žalobkyní jednala, a to jak v souladu se smlouvou o dílo, tak i následně v souladu se smlouvou o poradenské činnosti. Lze tudíž mít za to, že obě smlouvy byly následně konkludentně uzavřeny s tím, že náklady na FVE přesáhnou 6 mil. Kč, neboť v době konkludentního přijetí obou návrhů již žalovaná měla informaci o takové výši nákladů na zhotovení FVE k dispozici. Proto odvolací soud nedovodil, že by tato výše nákladů na zhotovení FVE mohla mít jakýkoliv vliv na platnost obou smluv. Pouze pro doplnění odvolací soud uvádí, že žalovaná byla dále e-mailovou zprávou žalobkyně ze dne [datum] informována o tom, že celková cena FVE bez DPH činí 6 289 008,16 Kč (jak odvolací soud zjistil z e-mailové zprávy žalobkyně ze dne [datum]). Přitom žalovaná vyjádřila první námitky týkající se výše ceny na zhotovení FVE až poté, co byla takto zvýšená cena nákladů uvedena v krycím listu rozpočtu ze dne [datum] (v částce 6 289 008,16 Kč), který byl žalované předán dne [datum] spolu s dalšími částmi projektové dokumentace (jak odvolací soud zjistil z krycího listu rozpočtu ze dne [datum]). Žalovaná tak učinila v e-mailové zprávě ze dne [datum], v níž však pouze uvedla, že původně byla odhadovaná výše investice v částce 1,5 mil. Kč, přičemž s ní nebylo konzultováno navýšení rozpočtu. Navýšení rozpočtu na částku kolem 6 mil. Kč jí bylo oznámeno až [datum], v důsledku čehož se žalovaná domáhala vysvětlení důvodu pro navýšení částky, které jí však nebylo podáno. Žalovaná pak v e-mailové zprávě ze dne [datum] poukazovala na to, že pokud by potřebovala zařídit úvěr u banky, nemá možnost zařídit potřebný příslib před podáním projektu. Ze všech těchto skutečností tak lze pouze dovodit, že žalovaná v e-mailové zprávě ze dne [datum] žalobkyni vyčítá, že ji nedostatečně informovala o navýšení ceny za zhotovení FVE, avšak nelze jakkoliv dovodit, že by žalovaná již za tohoto navýšení ceny za zhotovení FVE neměla o projektovou dokumentaci jakýkoliv zájem a chtěla spolupráci se žalobkyní jakkoliv ukončit.

22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud nepovažoval za nutné provádět dokazování navržené žalobkyní v rámci jednání odvolacího soudu dne [datum]. Žalobkyně zde navrhovala k důkazu e-mailové zprávy ze dne [datum] a [datum], a to za účelem prokázání tvrzení, že žalobkyně vykonávala činnost pro žalovanou i po podání žádosti o dotaci, a to i poté, co byla žalovaná seznámena se zvýšenými náklady na FVE, přičemž následně žalovaná žádala o finalizaci projektu a jeho zadání do systému. Odvolací soud má za to, že se v tomto případě jedná o důkazy zcela zjevně uplatněné v rozporu s § 205a o. s. ř., neboť na ně není možné uplatnit žádnou z výjimek uvedených v tomto ustanovení. Nadto je potřeba uvést, že ani kdyby bylo možno tyto důkazy řádně v průběhu odvolacího řízení uplatnit, odvolací soud by nepovažoval za nutné je provádět, neboť by nemohly přinést jakékoliv jiné rozhodnutí soudu o věci samé. Skutečnosti, které by jimi měly být prokázány, tedy že žalovaná věděla o ceně FVE přesahující 6 mil. Kč a přesto nadále trvala na dokončení projektu, totiž odvolací soud již dovodil z jiných důkazů, jak je uvedeno výše.

23. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda nedošlo k zániku některé ze smluv v důsledku odstoupení učiněném žalovanou v průběhu řízení (v podání ze dne [datum]). Žalovaná své odstoupení odůvodnila tím, že žalobkyně neodstranila tři jí vytýkané vady. Jednalo se o vadu spočívající v tom, že investiční náklady na zhotovení FVE překročily zhruba čtyřnásobně jejich původně dojednanou výši (dále též jen„ první vada“), dále se jednalo o vadu spočívající v tom, že projektová dokumentace byla předána s podstatným prodlením více než měsíce po sjednaném termínu, bez možnosti detailní kontroly a s celou řadou faktických chyb v dodaných dokumentech (dále též jen„ druhá vada“) a naposledy se jednalo o vadu spočívající v nevyhovění podané žádosti na základě projektové dokumentace a podkladů zpracovaných žalobkyní (dále jen„ třetí vada“).

24. Pokud se jedná o první vadu, pak s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci je nutno dospět k závěru, že okolnost navýšení nákladů na zhotovení FVE na více než 6 mil. Kč není možno považovat za jakoukoliv vadu. Neboť i kdyby bylo možno dospět k závěru o původním ujednání smluvních stran o tom, že výše nákladů na zhotovení FVE se bude pohybovat v rozmezí 1,5 – 2 mil. Kč, bylo by nutno dospět k závěru, že smluvní strany toto ujednání následně změnily tak, že výše nákladů na zhotovení FVE překročí 6 mil. Kč. A pokud se takto smluvní strany dohodly, nelze to považovat za jakoukoliv vadu, natož za vadu, která by opravňovala žalovanou k odstoupení od smlouvy. V této části tak nepovažuje odvolací soud odstoupení žalované od smlouvy za účinně učiněné.

25. Stejný závěr pak odvolací soud učinil i u části druhé vady týkající se pozdního předání projektové dokumentace (namísto v půlce září dne [datum]). Pokud by byla v průběhu řízení prokázána dohoda smluvních stran na tom, že projektová dokumentace má být žalované předána do poloviny září, pak by se eventuálně mohlo jednat o způsobilý důvod k odstoupení od smlouvy. Nicméně v této souvislosti nelze přehlédnout, že ke zhojení této případné vady došlo již dne [datum] (kdy byla projektová dokumentace podána spolu s žádostí o dotaci poskytovateli dotace), případně dne [datum] (kdy byla projektová dokumentace fyzicky předána žalované). Tudíž v okamžiku odstoupení od smlouvy podáním žalované ze dne [datum] již tato vada byla zcela zjevně odstraněna a neopravňovala tak žalovanou k odstoupení od smlouvy. Nadto je nutno připomenout, že odvolací soud má za to, že se strany dohodly (v čl. III.

3. SoD) na tom, že k předání příloh potřebných k dotačnímu titulu dojde do [datum], pokud nebude vyhlašovatelem dotace stanoveno jinak, což bylo splněno, neboť téhož dne byly tyto přílohy předány poskytovateli dotace. Rovněž v této části tak není možno dospět k závěru, že by žalovaná účinně odstoupila od smlouvy. Pokud se týče dalšího důvodu odstoupení zmíněného žalovanou, tak ten se týkal faktických vad obsažených v dodané dokumentaci. Odvolací soud pak považuje tento uplatněný důvod pro odstoupení za zcela neurčitě vymezený, neboť žalovaná jakkoliv tyto vady ve svém odstoupení od smlouvy nekonkretizovala. Přitom má odvolací soud za to, že v odstoupení od smlouvy je potřeba uplatněný důvod skutkově přesně vymezit, aby bylo oběma stranám smlouvy jasné a mohly racionálně posoudit, zda tímto způsobem došlo či nedošlo k zániku smlouvy. Pokud pak žalovaná tento důvod k odstoupení nijak nekonkretizovala, nemohlo jeho zmínění v odstoupení od smlouvy pro jeho neurčitost způsobit jakékoliv zamýšlené právní následky v podobě zániku smlouvy. A jestliže žalovaná z tohoto důvodu od smlouvy odstoupila, nelze takovému právnímu jednání přičítat jakékoliv právní následky.

26. Pokud pak žalovaná odstoupila od smlouvy rovněž proto, že na základě žádosti neobdržela dotaci (třetí vada), pak nelze dle odvolacího soudu jakkoliv dovodit, že by se ke splnění této povinnosti v kterékoliv smlouvě žalobkyně jakkoliv zavázala a tuto žalobkyni deklarovala (viz čl. V.

2. SPČ, v němž je deklarován závazek žalobkyně za formální správnost a úplnost zpracování projektu a včasnost jeho odevzdání, přičemž ale žalobkyně neodpovídá za úspěšnost projektu a nezaručuje přiznání dotace). Pokud se tedy jedná o smlouvu o poradenské činnosti v části, v níž měla žalobkyně podat žádost o dotaci a zajistit proces jejího zpracování, pak (jak již bylo uvedeno výše), se zcela zjevně jedná o smlouvu s prvky smlouvy příkazní dle § 2430 a násl. o. z. Příkazní smlouva je pak dle odvolacího soudu charakteristická právě tím, že předmětem smlouvy je samotná činnost (v tomto případě žalobkyně) a nikoliv výsledek této činnosti, který je logicky i v tomto případě ne zcela jistý. Je tak evidentní, že žalobkyně ani racionálně nemohla žalované zaručit splnění jejího případného příkazu ve formě stoprocentního zajištění dotace, jak vyplývá ze samotné podstaty smlouvy příkazní a jak ostatně vyplývá i ze smlouvy samotné. S ohledem na tuto skutečnost tak odvolací soud ani tuto třetí vadu nepovažuje za vadu, která by byla relevantním důvodem pro odstoupení od smlouvy ze strany žalované.

27. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je tak možno shrnout, že ani jedna ze smluv (smlouva o dílo či smlouva o poradenské činnosti) nezanikla odstoupením od smlouvy učiněným žalovanou v podání ze dne [datum] Odvolací soud se proto dále zabýval jednotlivými nároky žalobkyně uplatněnými v žalobě, a to na rozdíl od okresního soudu nikoliv z pohledu bezdůvodného obohacení, ale z pohledu nároků vyplývajících ze smlouvy o dílo a ze smlouvy o poradenské činnosti.

28. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení částky 30 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za Energetický posudek (z celkové sjednané ceny ve výši 55 000 Kč žalovaná uhradila 25 000 Kč), dále částky 35 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za Projektovou dokumentaci ELEKTRO (z celkové sjednané ceny ve výši 45 000 Kč žalovaná uhradila 10 000 Kč), dále částky 49 500 Kč za Projekt [anonymizováno] odvětrání bateriovny, Stavební část + technické zprávy + výpisy a Požárně bezpečnostní řešení (z celkové sjednané ceny ve výši 74 500 Kč již žalovaná uhradila 25 000 Kč), dále částky 7 000 Kč za Položkový rozpočet a částky 15 000 Kč za Inženýring. Všechny tyto nároky vyplývají dle odvolacího soudu ze smlouvy o dílo. Pouze nárok žalobkyně uplatněný v žalobě v částce 60 000 Kč za sepis žádosti o podporu a podnikatelského záměru (tzv.„ Flat fee“) vyplývá dle odvolacího soudu ze smlouvy o poradenské činnosti.

29. Odvolací soud se v prvé řadě zaměřil na nároky vyplývající ze smlouvy o dílo. V ní se smluvní strany neodchýlily od zákonné konstrukce vzniku nároku na cenu díla, která jej v § 2610 o. z. postuluje do okamžiku dokončení a předání díla. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny díla jeho provedením, tj. jeho dokončením a předáním zhotoviteli. A protože se ve smyslu čl. IX.

1. SoD považuje dílo za dokončené jeho předáním zhotovitelem a převzetím objednatelem, má odvolací soud za to, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla (s výjimkou ceny za Inženýring) dne [datum], kdy došlo k faktickému předání a převzetí díla, o čemž svědčí Předávací protokol z tohoto dne. Nároky žalobkyně uplatněné v žalobě týkající se smlouvy o dílo je tak možno považovat za důvodné v rozsahu, v němž byla cena za dílo najednána ve smlouvě o dílo, případně v částce nižší, pokud ji žalobkyně požadovala. U Energetického posudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč, i když ve smlouvě o dílo byla najednána cena ve výši 55 000 Kč a u Projektové dokumentace ELEKTRO se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 000 Kč, ačkoliv najednána byla cena ve výši 45 000 Kč. U Položkového rozpočtu se žalobkyně domáhala částky 7 000 Kč, která byla i v této výši mezi smluvními stranami najednána. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 500 Kč za Projekt [anonymizováno] odvětrání bateriovny, Stavební část + technické zprávy + výpisy a Požárně bezpečnostní řešení, pak odvolací soud považuje tento nárok za důvodný pouze co do částky 45 000 Kč. Ve smlouvě o dílo totiž byla najednána cena za Projekt [anonymizováno] bateriovny ve výši 7 500 Kč, cena za Stavební část + technické zprávy + výpisy ve výši částky 16 000 Kč a cena za Požárně bezpečnostní řešení ve výši 21 500 Kč, celkem tedy právě částka 45 000 Kč. Tento uplatněný nárok žalobkyně je tak nutno považovat za nedůvodný co do částky 4 500 Kč jako rozdílu uplatněné částky 49 500 Kč a důvodné částky 45 000 Kč.

30. Dle odvolacího soudu se smluvní strany v případě nároku na cenu za Inženýring odchýlily od zákonné konstrukce, a to tím, že dílo v tomto rozsahu považují za dokončené vydáním povolení stavby FVE. Tedy teprve tímto okamžikem je možno považovat dílo v rozsahu Inženýringu za dokončené, a pokud dojde k jeho předání, vznikne žalobkyni nárok na zaplacení ceny za tuto část díla. Jak však vyplynulo ze shodných tvrzení obou účastníků, dosud nedošlo k vydání povolení stavby FVE, a proto nelze dospět k závěru, že by žalobkyni dosud vznikl nárok na zaplacení ceny za Inženýring ve výši 15 000 Kč. Žaloba žalobkyně je tak ohledně částky 15 000 Kč nedůvodná.

31. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit, že nepovažoval za nutné provádět dokazování navržené v průběhu odvolacího jednání dne [datum] žalobkyní, a to výzvou ze dne [datum], usnesením ze dne [datum] a sděleními ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobkyně jimi totiž hodlala prokazovat skutečnosti týkající se řízení o povolení stavby FVE, tedy že toto řízení bylo zahájeno, avšak následně bylo přerušeno a povolení stavby FVE tak dosud nebylo vydáno. Odvolací soud však dospěl k závěru, že tyto skutečnosti nebylo nutno jakkoliv prokazovat, neboť podstatná byla pouze skutečnost, že povolení stavby FVE dosud vydáno nebylo, na čemž se účastníci tohoto řízení výslovně shodli.

32. Odvolací soud tedy rekapituluje, že ohledně nároků vyplývajících ze smlouvy o dílo, je možno dovodit existenci nároků žalobkyně co do částky 117 000 Kč (jako součtu částek 30 000 Kč, 35 000 Kč, 7 000 Kč a 45 000 Kč) a jejich neexistenci co do částky 19 500 Kč (jako součtu částek 15 000 Kč a 4 500 Kč). Pokud se týče žalobkyní požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, pak odvolací soud doplňuje, že žalobkyně se v odvolacím řízení domáhala zaplacení úroku z prodlení za dobu od [datum]. V té době již nárok žalobkyně na zaplacení částky 117 000 Kč existoval, neboť vznikl v souladu se smlouvou o dílo okamžikem předání díla v říjnu [rok]. Splatnost tohoto nároku pak nebyla ve smlouvě o dílo jakkoliv dojednána, a proto bylo nutno vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle nějž může věřitel (žalobkyně) požadovat po dlužníkovi (žalované) zaplacení dluhu ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za takovou výzvu považuje odvolací soud především faktury [číslo] [rok] a [číslo] [rok]. Ve faktuře [číslo] [rok] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 25 000 Kč za Energetický posudek a 10 000 Kč za Projektovou dokumentaci ELEKTRO, a to ve lhůtě do [datum]. Ve faktuře [číslo] [rok] pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 30 000 Kč za Energetický posudek, částky 35 000 Kč za Projektovou dokumentaci ELEKTRO, částky 7 500 za Projekt [anonymizováno] odvětrání bateriovny, částky 16 000 Kč za Stavební část + technické zprávy + výpisy, částky 11 000 Kč za Požárně-bezpečnostní řešení a částky 7 000 Kč za Položkový rozpočet, a to se splatností do [datum]. Žalovaná tak byla těmito fakturami, jejichž doručení před datem splatnosti nijak nesporovala, vyzvána k zaplacení žalobkyní v žalobě požadovaných (a důvodných) nároků, a to částečně do [datum] a částečně do [datum]. Výjimku tvoří nárok žalobkyně na zaplacení části nároku ve výši 10 500 Kč představující cenu za Požárně bezpečnostní řešení, u nějž je možno dospět k závěru, že k jejímu zaplacení byla žalovaná žalobkyní vyzvána až písemnou výzvou žalobkyně adresovanou žalované ze dne [datum], která byla žalované odeslána téhož dne. V této výzvě byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové částky 196 500 Kč vyplývající z předmětného smluvního vztahu nejpozději do [datum]. A protože žalovaná svůj dluh neuhradila, ocitla se nejpozději ke dni [datum] v prodlení se zaplacením celé částky 117 000 Kč. V souladu s § 1970 o. z. tak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně, přičemž v rozhodném období nebyl zákonný úrok z prodlení v nižší sazbě, a proto bylo možno tomuto nároku žalobkyně vyhovět.

33. Odvolací soud nijak nepřehlédl, že žalovaná v průběhu celého řízení namítala vadnost plnění žalobkyně, byť celou dobu tvrdila, že toto plnění bylo poskytováno bezesmluvně. Z hlediska této obrany je totiž relevantní pouze skutkové vymezení (tedy vadnost dodaného plnění) a již je zcela irelevantní, zda soud posoudí nároky žalobkyně jako plnění ze smlouvy či plnění bezesmluvní. V obou případech je nutno přihlédnout k žalovanou tvrzeným vadám tohoto plnění, které zcela jistě mohou mít dopad na výši ceny takto poskytnutého plnění, a to jak v podobě bezdůvodného obohacení, tak v případě plnění dle smlouvy. Tvrzení žalované ohledně vad díla bylo nutno v tomto konkrétním případě, kdy ještě nedošlo k zaplacení ceny za toto plnění, zohlednit ve smyslu ustanovení § 2615 ve spojení s § 2108 o. z., které umožňuje objednateli nezaplatit do odstranění vady část ceny díla, která odpovídá jeho právu na slevu.

34. V průběhu řízení žalovaná namítala tři již výše zmíněné vady. Jak již bylo rovněž uvedeno, odvolací soud nepovažuje za vadu navýšení ceny za zhotovení FVE, a proto není možné tuto okolnost jakkoliv zohlednit ani v rámci případné slevy z ceny díla. Stejně tak nelze z tohoto pohledu zohlednit okolnost pozdního předání díla, neboť jednak odvolací soud ani tuto okolnost nepovažuje za vadu (jak již bylo zmíněno výše) a navíc i kdyby se jednalo o vadu, pak tato vada byla odstraněna tím, že došlo k předání projektové dokumentace. Přitom dle § 2108 o. z. není objednatel povinen platit cenu díla pouze do okamžiku odstranění případné vady. Tudíž ani případné opožděné předání projektové dokumentace žalobkyní žalované by nemohlo založit žalované možnost odepřít zaplatit část ceny díla. Pokud se týče vady spočívající v tom, že žalovaná neobdržela dotaci, pak ani tuto skutečnost nepovažuje odvolací soud za vadu, jak již rovněž bylo zmíněno výše. Bylo tedy pouze zapotřebí posoudit, zda je možno v rámci posouzení nároku žalobkyně na cenu díla přihlédnout k tomu, že žalovaná vytýkala žalobkyni rovněž faktické vady dodané dokumentace.

35. Jak již bylo zmíněno výše, žalovaná v rámci svého podání ze dne [datum] tuto vadu nijak blíže nekonkretizovala, v důsledku čehož považuje odvolací soud za neurčité její odstoupení od smlouvy obsažené v tomto podání. Nicméně žalovaná své skutkové vymezení této vady řádně doplnila v podání ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. V tomto podání pak žalovaná odkázala ohledně vad vytýkaných žalobkyni na předtím vypracovaný znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [číslo]. Z tohoto znaleckého posudku odvolací soud zjistil, že znalec poukazuje na skutečnost, že v Projektové dokumentaci ELEKTRO není v základních technických parametrech uvedena kapacita bateriového úložiště, která je uvedena až ve výkresové části (204 kWh), která však neodpovídá součtu kapacit jednotlivých baterií (16 x 8,5 kWh, tedy 136 kWh). Znalec poukázal (a tím zprostředkovaně i žalovaná) rovněž na skutečnost, že smlouva o smlouvě budoucí uzavřená mezi žalovanou a společností [právnická osoba], obsahuje specifikaci instalovaného výkonu FVE ve výši 49 kWp v rámci smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž standardní postup je ten, že se nejprve vyjasní a ujedná dovolený připojený výkon pro FVE a teprve potom se pokračuje v přípravě projektu FVE. Znalec (potažmo i žalovaná) dále zmínil, že v podnikatelském záměru je uveden instalovaný výkon FVE ve výši 66,96 kWp a odhadované investiční náklady FVE jsou ve výši 5,7 mil. Kč.

36. Z těchto skutečností odvolací soud dovozuje, že žalovanou vytýkané vady spočívající ve vadnosti dodané dokumentace se měly týkat Projektové dokumentace ELEKTRO, v níž byla uvedena kapacita bateriového úložiště nikoliv v základních technických parametrech, ale jen ve výkresové části, a to v nesprávné výši (namísto 136 kWh uvedeno 204 kWh). S ohledem na okolnost, že se jednalo o nedostatek Projektové dokumentace ELEKTRO, má odvolací soud za to, že se tento nedostatek týká díla dle smlouvy o dílo. Nicméně současně má odvolací soud za to, že se nejedná o vadu tohoto díla. Výše popsané vytýkané nedostatky totiž neměly jakýkoliv dopad na posouzení žádosti žalované o dotaci. Jak totiž odvolací soud zjistil ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu k hodnocení projektu [anonymizováno 7 slov] [číslo], bylo při posouzení žádosti vycházeno ze skutečnosti, že využitelná kapacita akumulace je 136 kWh. Je tedy evidentní, že i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR nemělo jakékoliv pochybnosti o základních technických parametrech FVE ohledně bateriového úložiště. Tudíž neuvedení hodnoty využitelné kapacity úložiště 136 kWh v základních technických parametrech FVE a naopak uvedení této kapacity ve výkresové části nepovažuje odvolací soud za vadu Projektové dokumentace ELEKTRO, která by mohla mít jakýkoliv vliv na cenu tohoto díla. Je tedy možno shrnout, že pokud žalovaná namítala nedostatky týkající se smlouvy o dílo, tyto nemohou mít jakýkoliv dopad na sjednanou cenu díla, a to ani ve smyslu § 2108 o. z.

37. Žalovaná dále odkazem na znalecký posudek vytkla nedostatečnost dokumentace spočívající v tom, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla uzavřena pouze smlouva o smlouvě budoucí o připojení FVE k distribuční soustavě, a to navíc s tím, že tato smlouva obsahuje specifikaci instalovaného výkonu FVE ve výši 49 kWp, ačkoliv výkon FVE dle projektové dokumentace ELEKTRO činí 66,96 kWp. S tím pak souvisí i okolnost, že v Podnikatelském záměru je uveden instalovaný výkon FVE ve výši 66,96 kWp a odhadované investiční náklady FVE ve výši 5,7 mil. Kč. Tyto vytýkané vady je pak dle odvolacího soudu nutno vztáhnout ke smlouvě o poradenské činnosti, a to v části týkající zpracování žádosti o dotaci na zhotovení FVE, tedy v části, v níž je možno tuto smlouvu podřadit pod smluvní typ smlouvy o dílo. Namítané nedostatky se totiž týkají Podnikatelského záměru, který měl být dle této smlouvy zhotoven, Jak pak odvolací soud zjistil z tohoto Podnikatelského záměru, je v něm skutečně uvedena specifikace instalovaného výkonu FVE ve výši 66,96 kWp a odhadované investiční náklady FVE ve výši 5,7 mil. Kč. Odvolací soud však nepovažuje tyto skutečnosti za vady Podnikatelského záměru, neboť skutečná specifikace instalovaného výkonu FVE činila 66,96 kWp. Odhadované investiční náklady pak sice byly v Podnikatelském záměru uvedeny nižší (v částce 5,7 mil. Kč) než v Položkovém rozpočtu (kde jsou uvedeny ve výši 6 289 008,16 Kč), avšak tato samotná okolnost neměla žádný vliv a dopad na hodnocení žádosti o dotaci, jak odvolací soud zjistil ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu k hodnocení projektu [anonymizováno 7 slov] [číslo], kde tento nedostatek není jakkoliv zmíněn.

38. Namítané nedostatky se týkají i smlouvy o připojení k distribuční soustavě, která měla být přílohou žádosti o dotaci. Jak totiž vyplývá z čl. 9 písm. b) Výzvy I. programu podpory úspory energie [anonymizováno 7 slov] (č. l. 143 spisu), musí žádost obsahovat všechny povinné součásti uvedené ve Výzvě k jeho předložení. Dle čl. 9 pak žadatel dokládá i smlouvu o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě uzavřenou podle § 50 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, nebo v případě, že se bude jednat o výrobnu připojenou v rámci ostrovního systému, bude potvrzeno a zároveň doloženo schématem zapojení od autorizovaného inženýra nebo technika. Je pak evidentní, že řádně podaná žádost měla obsahovat i smlouvu o připojení výrobny elektřiny (tedy FVE) k distribuční soustavě, neboť jak odvolací soud zjistil ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě ze dne [datum], bylo úmyslem smluvních stran připojit FVE k distribuční soustavě a nikoliv ji provozovat jako ostrovní systém bez připojení k distribuční soustavě. Proto nepřipadalo do úvahy„ nahrazení“ této smlouvy potvrzením a doložením schématu zapojení od autorizovaného inženýra nebo technika. Ze shora uvedeného pak rovněž vyplývá, že poslední dvě namítané vady se týkají smlouvy o poradenské činnosti, a to v části, v níž ji lze podřadit pod smluvní typ smlouvy o dílo. Proto i v tomto případě připadala do úvahy aplikace ustanovení § 2108 o. z.

39. Jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, k žádosti o dotaci bylo nutno v tomto konkrétním případě připojit i smlouvu o připojení k distribuční soustavě, a to nikoliv jen v podobě smlouvy o smlouvě budoucí. To ostatně vyplývá i ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu k hodnocení projektu [anonymizováno 7 slov] [číslo]. Z ní odvolací soud zjistil, že ministerstvo v rámci hodnocení uvedlo, že pro zisk 15 bodů je potřeba předložit smlouvu o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Přitom v podkladech byla předložena pouze smlouva o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě, navíc s předpokládaným instalovaným výkonem pouze 49 kWp, přičemž Žádost o podporu počítá s výkonem 66,96 kWp (jak ostatně zjistil i odvolací soud ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o připojení výrobny k distribuční soustavě ze dne [datum]). Je tak zcela evidentní, že žalobkyně zjevně pochybila, pokud zajistila k žádosti o dotaci jako přílohu„ pouze“ smlouvu o smlouvě budoucí o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě (a tedy nikoliv smlouvu o připojení, jak požadovala Výzva I.). Navíc se jednalo o smlouvu o smlouvě budoucí o připojení FVE s nižším výkonem, než se kterým počítala samotná projektová dokumentace. Jak pak odvolací soud zjistil ze shora uvedené zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, byla tato skutečnost jednou z hlavních příčin vyřazení žalované z dalšího hodnocení její žádosti o dotaci. Doložení této smlouvy by totiž bylo ohodnoceno 15 body, přičemž projekt dosáhl v hodnocení po součtu kategorií B až D celkem 35,82 bodů, a proto nebylo pokračováno v hodnocení projektu a pro kategorii E - Hospodárnost rozpočtu bylo přiděleno 0 bodů. Přitom pokud projekt dosáhne v hodnocení po součtu kategorií B až D celkem 48 a méně bodů, nepokračuje se v hodnocení projektu. Jak tedy ze shora uvedeného vyplývá, pokud by byla k žádosti přiložena smlouva o připojení FVE s výkonem uváděným v žádosti (tj. 66,69 kWp), měla by žalovaná zajištěno přidělení dalších 15 bodů v rámci hodnocení projektu. V celkovém součtu by tak spolu s (do té doby) dosaženými 35,82 body dosáhla minimálně na 50,82 bodů a bylo by pokračováno v dalším hodnocení jejího projektu.

40. Žalobkyně je profesionálem v oboru podávání žádostí o dotace, a z tohoto důvodu s ní žalovaná dozajista uzavřela předmětné smlouvy. Zjevně také proto, aby žádost a k ní připojené přílohy (tedy mimo jiné i přiložená smlouva o připojení FVE s výkonem uváděným v žádosti k distribuční soustavě) splňovaly základní požadavky Výzvy I. Žalobkyně však tento základní požadavek nesplnila, přičemž jí muselo být (jako profesionálu v daném oboru) již při podání žádosti jasné, že žádost žalované nemá bez této přílohy prakticky naději na úspěch, a to s ohledem na bodový zisk připisovaný za přiložení smlouvy o připojení k distribuční soustavě. Dle odvolacího soudu se tak jedná o zcela zásadní vadu, a to i s přihlédnutím k tomu, že tuto vadu již není možné jakkoliv napravit či ji odstranit. Termín pro podání žádosti týkající se Výzvy I. uplynul dne [datum] ve 23:5 9:59 hod. (jak odvolací soud zjistil z Výzvy I. programu podpory úspory energie [anonymizováno 7 slov]) a o žádosti žalované již bylo rozhodnuto tak, že projekt zhotovený žalobkyní nebyl doporučen jako způsobilý k dalšímu hodnocení a k zařazení do pořadníku pro přidělení dotace (jak odvolací soud zjistil ze zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu k hodnocení projektu [anonymizováno 7 slov] [číslo]). Pokud žalobkyně argumentovala tím, že by bylo možno vady projektové dokumentace odstranit tím, že by žalovaná podala další žádost v některé z následujících Výzev, které mají obdobné požadavky, pak s tímto názorem odvolací soud nesouzní. To již z toho prostého důvodu, že taková možnost nebyla ve smlouvě o poradenské činnosti jakkoliv najednána, neboť dle samotné smlouvy o poradenské činnosti se mělo jednat o podání žádosti pouze a jedině v rámci Výzvy I. a žádné jiné. Tudíž splnění smluvních povinností žalobkyně je možno poměřovat pouze naplněním podmínek stanovených ve Výzvě I. Okolnost, že by případné odstranění vad mohlo způsobit splnění podmínek některé z následných Výzev je pak zcela irelevantní.

41. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že považuje okolnost, že žalobkyně zpracovala žádost o dotaci (respektive její přílohu v podobě smlouvy o smlouvě budoucí o připojení FVE k distribuční soustavě) nikoliv v souladu s Výzvou I., a tedy v rozporu se smlouvou o poradenské činnosti, za vadu. Jak již bylo připomenuto výše, žalovaná vytkla žalobkyni tuto vadu v podání ze dne [datum], což není možno považovat za včasné vytknutí vady ve smyslu § 2615 ve spojení s § 2112 odst. 1 o. z. Podle tohoto ustanovení totiž musí být vady vytknuty bez zbytečného odkladu poté, co jsou zjištěny při včasné prohlídce a dostatečné péči, což se zde zcela zjevně nestalo, a to s ohledem na předání zhotovené dokumentace v říjnu [rok]. Nicméně v této souvislosti nelze přehlédnout odstavec 2 výše zmíněného ustanovení, podle nějž současně platí, že k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce zhotovitele, na kterou však nemá právo zhotovitel v případě, že vada byla důsledkem skutečnosti, o které zhotovitel v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět. Je pravdou, že žalobkyně v průběhu řízení uplatnila námitku opožděnosti uplatnění vad žalovanou, avšak odvolací soud má současně za to, že k této námitce žalobkyně nelze přihlížet. Žalobkyni totiž právo dovolávat se této opožděnosti nenáleží, neboť sama si musela být jako profesionál v daném oboru vědoma, že jí poskytované dílo trpí shora popsanou zásadní vadou. Tato vada vyplývá již ze samotných základních podmínek Výzvy I., a proto si jí žalobkyně byla či minimálně musela být vědoma. Pokud tedy žalobkyně vznesla námitku opožděnosti uplatnění této vady, nelze k ní jakkoliv přihlédnout a je nutno tuto vadu považovat za uplatněnou včas.

42. Odvolací soud dále dovodil, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla v podobě tzv.„ Flat fee“ ve výši 60 000 Kč, neboť pro to byly splněny všechny smlouvou o poradenské činnosti stanovené podmínky. Nárok na zaplacení této částky měl totiž vzniknout v případě zpracování projektu a jeho odevzdání a měla být uhrazena po odevzdání projektu na základě žalobkyní vystaveného daňového dokladu (v tomto případě se jednalo o fakturu [číslo] [rok], jak odvolací soud zjistil z této faktury). S přihlédnutím k již několikrát zmiňovanému § 2108 o. z. však má žalovaná nárok na zadržení této ceny, neboť řádně a včas vytkla žalobkyni vady, které váznou na díle (v tomto případě na Žádosti o dotaci a jejích přílohách) a dosud nebyly odstraněny. A jak rovněž již dříve uvedl odvolací soud, už ani odstraněny nemohou být. Žalovaná tedy není povinna hradit žalobkyni nárok na zaplacení částky 60 000 Kč do výše slevy, která odhadem přiměřeně odpovídá jejímu právu na slevu.

43. Bylo tedy nutno určit výši slevy, kterou by mohla žalovaná pro výše rozebíranou vadu požadovat. Odvolací soud při určení této výše zohlednil, že vada se týkala zcela základní povinnosti žalobkyně, neboť bez řádné vypracování žádosti a doložení všech příloh tak, jak bylo stanoveno ve Výzvě I., by vlastně vše, o co usilovala žalovaná, tedy zajištění peněz pro financování výstavby FVE, přišlo bez dalšího vniveč. Nadto je nutno rovněž zohlednit okolnost, že určená sleva již nemůže mít pro žalobkyni žádný motivační účinek (za účelem jejího odstranění a dodání bezvadného díla žalované), neboť ji již nelze jakkoliv odstranit. Proto odvolací soud stanovil slevu z ceny za podání žádosti ve výši 100 %, tedy ve výši žalobkyní požadované částky 60 000 Kč za tzv.„ Flat fee“. V tomto rozsahu tedy není možné považovat žalobu žalobkyně za důvodnou.

44. Odvolací soud proto rekapituluje, že považuje žalobu žalobkyně za důvodnou v celkové výši 117 000 Kč (nároky vyplývající ze smlouvy o dílo) a za nedůvodnou v celkové výši 79 500 Kč (nároky ze smlouvy o dílo ve výši 19 500 Kč a nárok ze smlouvy o poradenské činnosti ve výši 60 000 Kč). Odvolací soud proto výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

45. Současně pak odvolací soud výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně částky 79 500 Kč s úrokovým příslušenstvím a žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

46. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem nákladového výroku V. rozsudku okresního soudu, tedy výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. V tomto ohledu považuje odvolací soud za stěžejní, že okresní soud rozhodoval meritorně nejen o žalobě žalobkyně, ale současně i o vzájemné žalobě žalované. Na rozdíl od soudu okresního pak má odvolací soud za to, že v případě, kdy žalovaná uplatnila v průběhu řízení vůči žalobkyni svou vzájemnou žalobu, je nutno posuzovat náklady řízení o žalobě žalobkyně proti žalované a o vzájemné žalobě žalované proti žalobkyni zcela samostatně, neboť v obou řízeních může být zcela odlišný procesní úspěch jednotlivých účastníků řízení a rovněž mohou být činěny zcela samostatné procesní úkony. S ohledem na okolnost, že žalovaná napadla svým odvoláním celý nákladový výrok V. rozsudku okresního soudu, kterým okresní soud rozhodl jak o náhradě nákladů řízení o žalobě žalobkyně, tak i o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě žalované, má odvolací soud za to, že je možné (a současně nutné) přezkoumat nejen nákladový výrok v řízení o žalobě žalobkyně, ale současně i nákladový výrok o vzájemné žalobě žalované.

47. O náhradě nákladů řízení o žalobě žalobkyně rozhodoval odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. originárně, neboť v části týkající se žaloby žalobkyně odvolací soud částečně rozsudek okresního soudu změnil. V prvostupňovém řízení o žalobě žalobkyně byla žalobkyně pouze částečně procesně úspěšná, a to co do zaplacení částky 152 480,65 Kč představující částky uvedené ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku (jistina ve výši 117 000 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodování okresního soudu ve výši 35 480,65 Kč). Žalobkyně byla procesně neúspěšná v řízení u okresního soudu ohledně své žaloby co do celkové částky 113 235,56 Kč, která je tvořena částkami uvedenými ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku (jistina ve výši 79 500 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodování okresního soudu ve výši 24 108,65 Kč) a dále úrokovým příslušenstvím uvedeným ve výroku II. rozsudku okresního soudu kapitalizovaným ke dni rozhodování okresního soudu ve výši 9 626,91 Kč Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení o žalobě žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu 57,4 % procesně neúspěšná v rozsahu 42,6 %. Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího procesního úspěchu je tedy možno dovodit, že žalobkyně má vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení o žalobě žalobkyně v rozsahu 14,8 % Náklady řízení žalobkyně v řízení o její žalobě dle odvolacího soudu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 7 860 Kč a dále z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni, a to za celkem 16 úkonů právní služby poskytnutých zástupcem žalobkyně žalobkyni. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen„ advokátní tarif“), sepis předžalobní výzvy ze dne [datum], sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum] a sepis závěrečného návrhu ze dne [datum] (vše dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání okresního soudu ve dnech [datum], [datum] (v rozsahu 2 úkonů, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), [datum] a [datum] (vše dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a jednání s protistranou v rámci setkání s mediátorem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu) Odvolací soud nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby sepis podání ze dne [datum], neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně uvést již ve svém podání ze dne [datum]. Nelze samozřejmě žalobkyni jakkoliv bránit v tom, aby svá tvrzení uváděla postupně v několika na sebe navazujících podáních, avšak náklady za sepis několika takovýchto podání nelze považovat za náklady účelně vynaložené, a tudíž je nelze zahrnout do náhrady nákladů řízení. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobkyně byla k doplnění potřebných skutečností vyzvána usnesením okresního soudu ze dne [datum], neboť tímto usnesením byla žalobkyně vyzvána opakovaně k doplnění potřebných skutečností, neboť je předtím nedoplnila v předchozím podání, ačkoliv již k tomu byla soudem vyzvána v rámci jednání okresního soudu dne [datum] Odvolací soud dále nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby sepis podání ze dne [datum], v němž se žalobkyně pouze vyjadřovala k průběhu dokazování proběhlému v rámci jednání okresního soudu dne [datum]. Takové vyjádření totiž mohla a měla žalobkyně učinit již v rámci tohoto jednání, a pokud tak učinila až v samostatném podání, nelze takový úkon považovat za honorovatelný, neboť nebyl učiněn účelně.

48. Pokud se týče výše odměny za jednotlivé výše uvedené úkony právní služby, pak odvolací soud vyšel z toho, že první tři shora uvedené úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) činil zástupce žalobkyně toliko jako samostatné úkony v řízení o žalobě žalobkyně, tedy v řízení o částku 196 500 Kč. Odměna za každý z těchto úkonů tak činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu částku 8 980 Kč Celkem se tedy za tři úkony právní služby jedná o částku 26 940 Kč.

49. Všechny následně učiněné úkony právní služby již byly učiněny zástupcem žalobkyně jako úkony společné jak pro řízení o žalobě žalobkyně (ohledně nároku ve výši 196 500 Kč), tak pro řízení o vzájemné žalobě žalované (ohledně nároku ve výši 60 000 Kč). V souladu s § 12 odst. 3 advokátního tarifu je pak nutno odměnu za takto„ společně učiněný“ úkon právní služby vypočítat z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot, tedy z částky 256 500 Kč (196 500 Kč + 60 000 Kč). Odměna za takto společně učiněný úkon tak činí částku 9 340 Kč, z níž je možno do nákladů žalobkyně v řízení o její žalobě započítat poměrnou částku 7 192 Kč, jako 77 % z celkové odměny. Tento poměr totiž odpovídá rozsahu tarifní hodnoty peněžitého plnění řízení o žalobě žalobkyně ve vztahu k tarifní hodnotě tvořené součtem tarifních hodnot řízení o žalobě žalobkyně a vzájemné žalobě žalované. Odměnu ve výši 7 192 Kč je tak možno přiznat žalobkyni za celkem třináct shora popsaných úkonů právní služby, celkem se tedy jedná o částku 93 496 Kč.

50. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat paušální náhradu nákladů zástupce žalobkyně dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Pokud se jedná o samostatné (první tři) úkony právní služby, je možno do nákladů žalobkyně zahrnout paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů, celkem tedy částku 900 Kč. U následně činěných„ společných“ úkonů, je možno dle odvolacího soudu do nákladů žalobkyně započítat pouze ½ z částky 300 Kč jako paušální náhrady výdajů, neboť i tuto částku je nutno rozdělit mezi úkony činěné v řízení o žalobě žalobkyně a úkony činěné v řízení o vzájemné žalobě. A protože se vždy jednalo o jeden úkon právní služby (a nikoliv dva samostatné úkony právní služby), je nutno dle odvolacího soudu nutno tuto paušální náhradu rozdělit, a to rovným dílem. U této paušální náhrady totiž nelze dovodit závislost výše této paušální náhrady na výši předmětu řízení. Pro určení její výše jakožto společného nákladu pro řízení o žalobě žalobkyně a pro řízení o vzájemné žalobě žalované je tak klíčový pouze počet samostatných uplatněných nároků (v tomto případě dva – jeden v řízení o žalobě žalobkyně a jeden v řízení o vzájemné žalobě žalované). U„ společných“ úkonů právní služby tak odvolací soud považuje za paušální náhradu výdajů zástupce žalobkyně v řízení o žalobě žalobkyně částku 150 Kč, což za třináct úkonů právní služby činí částku 1 950 Kč.

51. Za náklady žalobkyně dále odvolací soud považuje cestovní výdaje zástupce žalobkyně za cesty k jednáním okresního soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum] (neboť náhradu cestovních výdajů za cestu k jednání dne [datum] zástupce žalobkyně nepožadoval). Pokud se jedná o první dvě cesty, odvolací soud plně odkazuje na rozhodnutí okresního soudu a jím spočítané částky cestovních výdajů ve výši 410 Kč (cesta dne [datum]) a ve výši 400 Kč (cesta dne [datum]). Pokud se týče cesty k jednání dne [datum], pak okresní soud přehlédl, že tuto cestu vykonal zástupce žalobkyně jiným vozidlem, a to vozidlem [značka automobilu], [registrační značka]. Za tuto cestu v celkové délce 60 km při průměrné spotřebě výše zmíněného vozidla 9,2 l benzinu natural 95 na 100 km a jeho ceně ve výši 37,10 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., a základní náhradě ve výši 4,70 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky, tak vznikly zástupci žalobkyně náklady v celkové výši 488 Kč. Celkové cestovní výdaje zástupce žalobkyně tak činily ke třem jednáním okresního soudu částku 1 298 Kč, z níž je možno na řízení o žalobě žalobkyně započítat částku v rozsahu ½, tedy částku 649 Kč. I v tomto případě je totiž nutno cestovní výdaje považovat za výdaje společné jak pro řízení o žalobě žalobkyně, tak i pro řízení o vzájemné žalobě žalované. Obdobně je to i s náhradu za ztrátu času strávenou zástupcem žalobkyně na cestě k výše uvedeným třem jednáním okresního soudu v celkové výši 1 200 Kč (v tomto ohledu odvolací soud plně souhlasí s výpočtem učiněným okresním soudem a plně na něj odkazuje s tím, že ani náhradu za ztrátu času strávenou na cestě k jednání dne [datum] zástupce žalobkyně nepožadoval). Pro řízení o žalobě žalobkyně je i v tomto případě možno započítat jen ½ z této částky, tedy částku 600 Kč. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat částku 2 000 Kč jako zálohu zaplacenou na náklady dokazování (vypracování znaleckého posudku) dne [datum]. V tomto případě se jednalo o znalecký posudek, který se vztahoval pouze k žalobě žalobkyně, a proto je možno jej zohlednit v celém rozsahu.

52. Celkové náklady žalobkyně za řízení o žalobě tak činí na odměně advokáta částku 120 436 Kč (26 940 Kč + 93 496 Kč), na paušální náhradě výdajů částku 2 850 Kč (900 Kč + 1 950 Kč), na cestovních výdajích částku 649 Kč, na náhradě za ztrátu času částku 600 Kč, na zaplaceném soudním poplatku částku 7 860 Kč a na záloze na náklady důkazu částku 2 000 Kč. Z výše uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku a zálohy na náklady důkazu), tedy z celkové částky 124 535 Kč, dále náleží zástupci žalobkyně ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH, tedy na částku 26 153 Kč. Celkové náklady žalobkyně za řízení o její žalobě tak činí částku 160 548 Kč, z níž má žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu v rozsahu 14,8 %. Jedná se o částku 23 761 Kč, k jejímuž zaplacení zavázal odvolací soud žalovanou výrokem II. tohoto rozsudku. Tímto výrokem pak došlo bez dalšího k odklizení nákladového výroku V. rozsudku okresního soudu v části týkající se nákladů řízení o žalobě žalobkyně.

53. Naproti tomu v řízení o vzájemné žalobě žalované byla žalovaná pouze nepatrně procesně neúspěšná, neboť její vzájemná žaloba na zaplacení částky 60 000 Kč byla okresním soudem zamítnuta pouze v nepatrné části požadovaného úroku z prodlení. Ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. tak má žalovaná vůči žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení o své vzájemné žalobě. Náklady žalované v rámci tohoto řízení o vzájemné žalobě žalované sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny advokáta zastupujícího žalovanou za celkem 13 úkonů právní služby poskytnutých žalované jejím zástupcem. Jednalo se o převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátní tarifu), sepis vzájemné žaloby ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum], sepis podání ze dne [datum] a sepis závěrečného návrhu ze dne [datum] (vše dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast u jednání okresního soudu ve dnech [datum], [datum] (v rozsahu 2 úkonů, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny), [datum] a [datum] (vše dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a jednání s protistranou v rámci setkání s mediátorem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu) Odvolací soud nepovažuje ani v tomto případě za účelně učiněný úkon právní služby sepis podání ze dne [datum], v němž se žalovaná pouze vyjadřovala k průběhu dokazování proběhlému v rámci jednání okresního soudu dne [datum]. Takové vyjádření totiž mohla a měla učinit již v rámci tohoto jednání, a pokud tak učinila až v samostatném podání, nelze takový úkon považovat za honorovatelný, neboť nebyl učiněn účelně. Pokud se jednalo o úkon v podobě sepisu otázek na znalce, pak odvolací soud nepovažuje tento úkon za učiněný v řízení o vzájemné žalobě žalované, neboť důkaz znaleckým posudkem byl učiněn pouze pro řízení o žalobě žalobkyně (pro určení výše obohacení získaného žalovanou na úkor žalobkyně).

54. Pokud se týče výše odměny za jednotlivé výše uvedené úkony právní služby, pak odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná činila tyto úkony vždy jako společné úkony jak pro řízení o žalobě žalobkyně (ohledně nároku ve výši 196 500 Kč), tak pro řízení o vzájemné žalobě žalované (ohledně nároku ve výši 60 000 Kč). V souladu s § 12 odst. 3 advokátního tarifu je pak nutno odměnu za takto„ společně učiněný“ úkon právní služby vypočítat z tarifní hodnoty tvořené součtem tarifních hodnot, tedy z částky 256 500 Kč, tedy ve výši 9 340 Kč. Z této částky pak poměrně dle výše obou tarifních hodnot připadá na řízení o vzájemné žalobě žalované odměna advokáta v rozsahu 23 %, tedy v částce 2 148 Kč. Za celkem třináct shora popsaných úkonů právní služby tak činí odměna advokáta zastupujícího žalovanou v řízení o vzájemné žalobě žalované částku 27 924 Kč.

55. Do nákladů žalované v řízení o její vzájemné žalobě je dále nutno započítat paušální náhradu nákladů jejího zástupce dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. I v tomto případě je nutno započítat pouze ½ těchto nákladů, tedy částku 150 Kč, neboť se vždy jednalo o„ společně“ učiněný úkon právní služby, jak již bylo zmíněno výše. Za třináct úkonů právní služby tak činí náhradu paušálních výdajů zástupce žalované částku 1 950 Kč.

56. Celkové náklady žalované za řízení o vzájemné žalobě žalované tak činí na odměně advokáta částku 27 924 Kč, na paušální náhradě výdajů částku 1 950 Kč, k nimž je dále nutno ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. připočítat nárok na náhradu za 21% DPH, tedy částku 6 274 Kč a soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkové náklady žalované za řízení o její vzájemné žalobě tak činí částku 39 148 Kč. S ohledem na okolnost, že okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě výrokem V. svého rozsudku nesprávně, odvolací soud výrokem V. tohoto rozsudku ve smyslu § 220 o. s. ř. tento výrok změnil a zavázal žalobkyni nahradit žalované na nákladech řízení o vzájemné žalobě žalované částku 39 148 Kč.

57. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem výroků VI. a VII., kterými okresní soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech státu, který hradil v průběhu prvostupňového řízení náklady na vypracování znaleckého posudku. Tyto náklady státu okresní soud stanovil ve výši 7 315 Kč, s čímž však odvolací soud nesouhlasí. Tyto náklady totiž byly částečně kryty zálohou ve výši 2 000 Kč zaplacenou žalobkyní, která již byla zohledněna v rámci nákladů žalobkyně za řízení o její žalobě. Tudíž samotné náklady státu, které vyplatil znalci za vypracování znaleckého posudku, činí„ pouze“ částku 5 315 Kč, kterou je nutno dle výsledků řízení o žalobě žalobkyně rozdělit mezi účastníky řízení k nahrazení. Jak již bylo zmíněno výše, odvolací soud považuje tento náklad pouze za náklad řízení o žalobě žalobkyně, neboť jím byla stanovována výše bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalované na úkor žalobkyně, což nemělo se„ zálohou“ zaplacenou žalovanou žalobkyni a požadovanou v rámci její vzájemné žaloby, nic společného. Pro stanovení poměru, podle něhož by měla být částka 5 315 Kč rozdělena k zaplacení mezi účastníky, proto odvolací soud vyšel z neúspěchu obou účastníků v prvostupňovém řízení o žalobě žalobkyně. Jak již bylo zmíněno výše, v tomto řízení byla žalobkyně procesně neúspěšná v rozsahu 42,6 % a žalovaná byla procesně neúspěšná v rozsahu 57,4 %. Z částky 5 315 Kč pak činí 42,6 % částku 2 264 Kč, k jejímuž nahrazení státu byla zavázána žalobkyně výrokem III. tohoto rozsudku. K náhradě nákladů státu v rozsahu 57,4 % (tedy co do částky 3 051 Kč z částky 5 315 Kč) byla žalovaná zavázána výrokem IV. tohoto rozsudku. V obou případech odvolací soud rozhodoval ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu originárně, neboť se jednalo o náklady řízení o žalobě žalobkyně, u níž došlo odvolacím soudem ke změně meritorního výroku. Těmito výroky pak byly bez dalšího odklizeny výroky VI. a VII. rozsudku okresního soudu.

58. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byla žalobkyně procesně úspěšná pouze zčásti. Z celkové částky 196 500 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení (odvolací soud nepovažuje za nutné zohledňovat požadovaný úrok z prodlení, který je u přiznané i zamítnuté jistiny ve stejném poměru k této jistině a nijak by nezměnil poměr úspěchu a neúspěchu ve věci), byla žalobkyně procesně úspěšná ohledně částky 117 000 Kč (59,5 %) a procesně neúspěšná ohledně částky 79 500 Kč (40,5 %). Po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v rozsahu 19 %. Žalobkyni vznikly v průběhu odvolacího řízení účelně vynaložené náklady sestávající z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za jeden úkon právní služby po 8 980 Kč, a to za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu) při výši tarifní hodnoty 196 500 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Pokud žalobkyně v průběhu odvolacího řízení učinila podání ze dne [datum], pak se sice jednalo o podání učiněné na základě výzvy odvolacího soudu, nicméně v něm žalobkyně sdělovala skutečnosti, které již měla uvést sama v průběhu prvostupňového řízení. Proto odvolací soud považuje toto podání za neúčelně učiněné, a tudíž nehonorovatelné. Obdobně pak odvolací soud hodnotí podání žalobkyně ze dne [datum], v němž žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, ale pouze zopakovala a rozvedla již dříve uváděné skutečnosti. Ani za sepis tohoto podání tak není možné žalobkyni přiznat nárok na odměnu jejího zástupce. K výše uvedenému úkonu právní služby dále náleží žalobkyni náhrada paušálních výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Do odvolacích nákladů žalobkyně je dále nutno započítat cestovní výdaje jejího zástupce za cestu z jeho sídla ve [obec] ke Krajskému soudu v Ostravě a zpět v celkové délce 48 km, a to vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 9,2 l benzinu natural 95 na 100 km a jeho ceně ve výši 41,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., a základní náhradě ve výši 5,20 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky, jejichž celková výše činí 432 Kč. Do nákladů žalobkyně je dále nutno zahrnout náhradu za ztrátu času zástupce žalobkyně strávenou na cestě k jednání odvolacího soudu, a to v celkové výši 200 Kč za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. K celkovým nákladům žalobkyně ve výši 9 712 Kč je dále nutno připočítat náhradu za 21% DPH z této částky (tedy částku 2 040 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tak žalobkyni vznikly v rámci odvolacího řízení náklady ve výši 11 752 Kč, z nichž byla žalovaná zavázána výrokem VI. tohoto rozsudku k náhradě v rozsahu 19 %, tedy k náhradě částky 2 233 Kč.

59. Lhůty k plnění byly stanoveny v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty delší, případně k plnění ve splátkách, nebyl dán dle obsahu spisu žádný důvod.