15 CO 126/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 48 789,79 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 1. 3. 2022, č. j. 108 C 405/2021-81,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 38 239 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 239 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 127 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 343 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně je v daném sporu aktivně legitimována, což prokázala smlouvami o postoupení pohledávek a doklady o tom, že postoupení bylo žalovanému postupitelem vždy oznámeno. Okresní soud však dále dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala své tvrzení, že by právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“ či„ původní věřitel“) uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, neboť žalobkyní předložené listiny na čl. 22 až 34 spisu nazvané jako„ Detaily zadané operace“ neprokazují, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy konkrétního obsahu, když tyto listiny neobsahují žádný projev vůle smluvních stran. Okresní soud dále zdůraznil, že žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku, avšak tato svá tvrzení v řízení žádným z označených a předložených důkazů neprokázala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila a tím se zbavila možnosti být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno důkazní. Okresní soud se dále zabýval tím, zda lze žalobou uplatněnou částku přisoudit z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, avšak tvrzení žalobkyně, že původní věřitel poskytl žalovanému tvrzenou částku 50 000 Kč, rovněž nebyla žádným z označených a doložených listin žalobkyní prokázána. Tuto skutečnost rozhodně nelze mít dle okresního soudu za prokázanou z listiny neznámého původu označené jako Podklady pre súdne konanie. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně oponovala závěru okresního soudu o neprokázání uzavření tvrzené smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku. Namítala, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, přičemž takový způsob uzavírání smluv je zcela běžnou praxí. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví nazvaného [anonymizována dvě slova], přičemž zadání autorizačního kódu nahrazuje písemný podpis žalovaného, přičemž žalobce neeviduje žádné ztráty, odcizení nebo zneužití bezpečnostních údajů, a má tak za prokázáno, že smlouva o úvěru byla skutečně takto s žalovaným uzavřena. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěrem, že by neprokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, když tato částka byla žalovanému poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Listina s názvem Podklady pre súdne konanie byla vyhotovena původním věřitelem žalovaného a dle žalobkyně prokazuje nejen poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč žalovanému, ale také veškeré finanční transakce s úvěrem související.

4. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně nebylo podáno.

5. Krajský soud, jako soud odvolací, dospěl k závěru, že odvolání proti rozsudku je přípustné, je včasné a bylo podáno osobou subjektivně k podání tohoto odvolání legitimovanou.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu, protože takto byl odvoláním žalobkyně napaden, při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval závěrem okresního soudu, zda žalobkyně prokázala předloženými listinami, že mezi původním věřitelem (bankou) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v obsahu tvrzeném žalobkyní a způsobem tvrzeným žalobkyní.

8. Odvolací soud po zopakování dokazování listinami, které žalobkyně k prokázání této skutečnosti do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace označila a předložila, plně sdílí skutkový závěr okresního soudu o tom, že z těchto listin vskutku nelze učinit závěr, že by jimi bylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, nadto smlouvy o úvěru o obsahu, který tvrdila žalobkyně a jejíž znění vytiskla a založila na čl. 60 spisu.

9. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně nese v plném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní o tom že byla uzavřena smlouva o úvěru a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace a že byl úvěr v tvrzené výši žalovanému řádně poskytnut.

10. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného, kdy v souladu s obchodními podmínkami byla jeho identita ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Žalobkyně však zcela pomíjí, že v řízení neoznačila a nedoložila jediný důkaz, z něhož by bylo možno míti tato tvrzení za prokázána, když z jí předložených listin nelze učinit zjištění, že žalovaný vůbec nějaké internetové bankovnictví u původní věřitelky sjednáno a zřízeno měl (aby vůbec mohlo být prokázáno, že prostřednictvím tohoto internetového bankovnictví sjednal tvrzenou smlouvu), že měl sjednánu službu [jméno], jaké bylo ono smluvené telefonní číslo, na které se měly žalovanému zasílat autorizační kódy, které měly míti velký význam, neboť prostřednictvím nich měla být ověřena dle tvrzení žalobkyně identita žalovaného a měly nahrazovat jeho písemný podpis. Rovněž žádná z listin předložená žalobkyní (na čl. 20-34) neprokazuje, že by žalovaný měl zřízeno internetové bankovnictví u [právnická osoba], že by mu byl zaslán nějaký autorizační kód na telefonní číslo + [tel. číslo] [anonymizováno] (které se na listinách objevuje), že toto číslo bylo žalovaným určeno pro zasílání autorizačních kódů v rámci internetového bankovnictví, tyto listiny dále neprokazují ani to, o jaký úvěr kdo požádal, že požádal žalovaný, koho požádal, jaká smlouva s jakým obsahem mu byla zaslána k potvrzení elektronickým podpisem, jak byla smlouva podepsána a že tento elektronický podpis patřil žalovanému apod.

11. Odvolací soud zdůrazňuje, že skutečnost, že uzavírání smluv prostřednictvím internetového bankovnictví je dnes vskutku běžnou věcí (jak namítala žalobkyně), s čímž odvolací soud plně souhlasí, samo o sobě ještě neznamená, že by byl žalobce zbaven povinnosti prokázat uzavření smlouvy, tj. že by postačilo předložit smlouvu jakéhokoliv obsahu, kde místo vlastnoručního podpisu žalovaného je uveden text„ podepsáno elektronickým podpisem“ (jak je uvedeno na nyní posuzované smlouvě), aniž by bylo tvrzeno a řádně prokázáno, jaký elektronický podpis žalovaný měl a že vskutku náležel žalovanému a byl použit při akceptaci smlouvy s obsahem, který žalobkyně v řízení tvrdí a předkládá (že elektronický podpis patřil žalovanému a byl připojen právě k dokumentu, který se jako text smlouvy soudu předkládá).

12. Okresní soud byl připraven žalobkyni poté, co po provedení dokazování u nařízeného jednání zjistil, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy, poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se k jednání nedostavila a z jednání se omluvila, o odročení nežádala. Jelikož se tato poučovací povinnost realizuje zásadně při jednání soudu, zbavila se žalobkyně neúčastí u jednání soudu možnosti, aby ji soud mohl dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy. Již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, Nejvyšší soud zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2011, pod číslem 68, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

13. Odvolací soud uzavírá, že okresní soud zcela správně dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi původní věřitelkou a žalovaným o obsahu, který sama předložila, neprokázala, že by smlouvu s tímto obsahem žalovaný elektronicky podepsal. Uzavření smlouvy jinou formou v řízení rovněž prokázáno nebylo.

14. Odvolací soud po doplnění dokazování o výpis z úvěrového účtu [číslo] však již nesdílí závěr okresního soudu, že žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by původní věřitelka žalovanému poskytla tvrzenou částku 50 000 Kč.

15. Dle žalobkyní předložené smlouvy o úvěru (která je založena na čl. 60 spisu), o níž žalobkyně tvrdí, že byla mezi původní věřitelkou s žalovaným sjednána, měl být úvěr ve výši 50 000 Kč žalovanému zaslán na bankovní účet č. [bankovní účet] Okresní soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala poskytnutí prostředků, avšak zcela přehlédl, že žalobkyně k prokázání této skutečnosti v žalobě označila důkaz (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), a to výpis z úvěrového účtu [číslo]. V situaci, kdy je účastníkem označen důkaz, který není zároveň předložen, je povinností soudu dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. v rámci řádné přípravy jednání vyzvat účastníka k předložení listin, kterých se dovolává a k důkazu je označuje. Pokud ani poté účastník důkaz nepředloží, případně ani neoznačí osobu, z jejíhož držení má soud listinu postupem dle § 129 odst. 2 o. s. ř. vyžádat, pak vychází soud pouze z důkazů, které má k dispozici.

16. Za této procesní situace, kdy byl žalobcem včas (před nastoupením koncentrace a neúplné apelace) v řízení před okresním soudem označen důkaz (§ 119a odst. 1 o. s. ř. vyžaduje označení důkazu), který byl způsobilý prokázat tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, postupoval odvolací soud tak, že tyto listiny u žalobkyně vyžádal a provedl jimi důkaz. Nejedná se tak o důkaz nový, jde tedy o důkaz, k němuž mohl odvolací soud přihlížet.

17. Žalobkyně předložila soudu výpis z úvěrového účtu [číslo] který vedla původní věřitelka žalovaného [právnická osoba], přičemž z tohoto výpisu se podává, že dne [datum] byla poskytnuta původní věřitelkou žalovaného na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet] částka 50 000 Kč, přičemž dle tohoto výpisu bylo na úvěr splaceno 5 761 Kč.

18. Odvolací soud proto dospěl k odlišnému skutkovému závěru ohledně čerpání částky 50 000 Kč a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 50 000 Kč.

19. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (čl. 40) a z dokladu o odeslání doporučené zásilky na čl. 41 spisu má odvolací soud za prokázáno, že [právnická osoba] (původní věřitelka žalovaného) oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum], že předmětné pohledávky byly na [právnická osoba] [anonymizováno] postoupeny postupní smlouvou ze dne [datum] a dále vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku uhradil této společnosti ve výši 53 091,07 Kč na její bankovní účet. Tento dopis byl doporučeně odeslán žalovanému na adresu jeho bydliště dne [datum].

20. Odvolací soud po právní stránce dospěl k následujícím závěrům.

21. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, pak veškeré nároky, které měly právní základ v tvrzené smlouvě, jsou nedůvodné a okresní soud nepochybil, pokud žalobu v této části zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v této části dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako správný, jak ve výroku ad I. písm. b) uvedeno.

22. Důvodnou byla žaloba pouze ohledně částky 38 239 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo plněno bez právního důvodu, a proto je povinen bezdůvodné obohacení takto získané vydat dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovanému bylo zaplaceno bez právního důvodu 50 000 Kč, žalovaný již vrátil z tohoto titulu částku 11 761 Kč, a to 5 761 Kč dle výpisu z úvěrového účtu a úhradu další částky ve výši 6 000 Kč po postoupení pohledávky tvrdila v žalobě sama žalobkyně.

23. Žalobkyně prokázala v řízení svou věcnou aktivní legitimaci, v řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka byla na [právnická osoba], [anonymizováno] postoupena postupní smlouvou a následně byla pohledávka postoupena ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] na žalobkyni (viz postupní smlouva mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba]).

24. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stal splatným dle § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele. První prokázaná výzva byla výzva ze dne [datum], která byla žalovanému doporučeně odeslána dne [datum]. Dle domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z. se předmětná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po dni odeslání. Odeslána byla zásilka [datum] (čtvrtek), třetí pracovní den připadá na [datum], což je den doručení. Prvním dnem prodlení se zaplacením částky 38 239 Kč je den [datum]. Žalobkyni náleží úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení vlády č. 25/2021 Sb.

25. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. co do částky 38 239 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 68 % hodnoty sporu (co do částky 38 239 Kč a co do úroku z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, který při kapitalizaci do dne rozhodnutí odvolacího soudu činí 3 327,58 Kč). Naopak procesní neúspěch žalobkyně představuje celkem částku 19 874,21 Kč (součet všech zamítnutých částek a zamítnutých úroků a úroků z prodlení při jejich kapitalizaci ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), což představuje 32 % z hodnoty sporu.

27. Při poměření úspěchu a neúspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů řízení (68 % - 32 %). Příslušenství, ať již kapitalizované nebo běžící, ať již ve formě úroku či úroku z prodlení, učinil žalobce předmětem řízení, a proto úspěch či neúspěch i ohledně tohoto předmětu řízení je nutno při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu stran ve sporu zohlednit. Ostatně tato praxe je plně souladná s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, například lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08.

28. Žalobkyni vznikly v řízení před okresním soudem celkem náklady ve výši 8 684 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 440 Kč, dále z odměny advokátovi za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a to za sepis předžalobní výzvy, přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, když se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru a uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, což je známo odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti. Za sepis vyjádření ve věci ze dne [datum] (čl. 73 spisu) náleží žalobkyni náhrada odměny advokáta v plné výši 3 060 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. d) a dle § 7 bod 5 tarifu), dále náleží celkem 4 náhrada hotových výdajů, a to 3 po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu a jeden po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, celkem na náhradách 600 Kč a z náhrady za 21% DPH ve výši 1 084 Kč. Z částky celkových nákladů ve výši 8 684 Kč náleží žalobkyni na náhradě 36 %, tj. částka 3 127 Kč Odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. uvedeno.

29. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 11 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně je stejný, žalobkyni náleží 36 % všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto celkem činí částku 6 506 Kč, která sestává z odměny advokáta za sepis odvolání ve výši 3 060 Kč, z jedné náhrady hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu a z náhrady za 21% DPH ve výši 706 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2 440 Kč. Z částky 6 506 Kč činí 36 % částku 2 343 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni přiznal k náhradě, jak ve výroku ad III. uvedeno.

30. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. pro lhůtu delší či splátky neshledal odvolací soud žádného důvodu, tyto netvrdili ani účastníci.

31. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyly shledány žádné důvody, tyto nebyly ani stranami sporu tvrzeny.