15 Co 147/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 bytem Anonymizováno o zaplacení částky 59 147,93 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2024, č. j. 24 C 380/2023-22,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 do zaplacení mění následovně:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 787 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadovaného úroku a úroku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobkyni zavázal doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 592 Kč (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, toliko však proti výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 do zaplacení a výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozhodnutí tak, že jí bude přiznán úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 do zaplacení. Uvedla, že tímto odvoláním nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neztotožnila se však s rozsudkem okresního soudu, jímž bylo žalobě vyhověno pouze co do jistiny ve výši 39 000 Kč bez zákonného úroku z prodlení. Odkázala na ustanovení § 1970 o. z. a zdůraznila, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastala na výzvu věřitele. Žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2023, které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetím dnem po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, které byla poskytnuta lhůta pro zaplacení v trvání 10 dnů, která uplynula dne 26. 8. 2023. Žalovaná se tak počínaje dnem následujícím dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení tomuto rozhodnutí předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 7. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 59 147,93 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou dne 5. 9. 2022, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky, dohodnuté úroky a poplatky za pojištění uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 2 580 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a v souladu se smlouvou jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení v délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dnů, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 21. 12. 2022 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, poplatků za pojištění a smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, stejně jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění za každý den prodlení vyčíslené za dobu od zesplatnění úvěru do 10. 9. 2023 s tím, že dlužné pokuty celkem činí částku 12 960,01 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 22. 12. 2022 má pak žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,91 % ročně z dlužné jistiny ve výši 39 000 Kč až do jejího zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla původní úvěrující na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 postoupena žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni neuhradila ničeho, a to přestože byla před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinnou.

6. Okresní soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru nesplnila svou povinnost řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Z tohoto důvodu okresní soud vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, když současně konstatoval, že smlouva bez dalšího nesplňuje ani podmínky pro platnost právního jednání žalované pro absenci řádného podpisu dle ust. § 561 odst. 1 o. z., ve spojení s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 Sb. a zákona č. 297/2016 Sb. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ tak vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tedy co do částky 39 000 Kč. Okresní soud proto žalobě co do uvedené částky vyhověl. Dále okresní soud uvedl, že tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná neposkytla, a proto soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadovaných úroků, úroků z prodlení, poplatků a smluvních pokut okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Dále okresní soud v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil žalobkyni soudní poplatek ze žaloby částkou 592 Kč.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování dopisem ze dne 11. 8. 2023 a podacím lístkem z téhož dne, ze kterých zjistil, že dopisem ze dne 11. 8. 2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení a byla vyzvána k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o dílo v celkové výši 66 208,56 Kč na uvedený účet žalobkyně jakožto postupitele do 10 dnů po obdržení dopisu, který byl na adresu trvalého pobytu žalované odeslán prostřednictvím České pošty, s. p., jako doporučená zásilka podaná dne 11. 8. 2023 na podací poště České Budějovice 90 pod podacím číslem , Anonymizováno, .

9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně, zapůjčitelka, před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaným jakožto spotřebitelem splnila povinnosti řádně posoudit jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Tento závěr okresního soudu žalobkyně v odvolání nenapadla. Jeho správností se proto odvolací soud nezabýval.

10. Předmětem odvolacího přezkumu nebyla výše tohoto bezdůvodného obohacení žalované, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 39 000 Kč v odvoláním nenapadeném výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Současně odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud nestanovil splatnost částky 39 000 Kč ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, odkázal-li v odstavci 9 odůvodnění napadeného rozsudku na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovící pariční procesní lhůtu ke splnění soudním rozhodnutím uložené povinnosti. Odvolací soud se tak zabýval otázkou splatnosti povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a s tím souvisejícím nárokem žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z.

11. Z důvodové zprávy k ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb. se podává, že ... „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrátí poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“. Z toho je možno dle odvolacího soudu dovodit, že smyslem a účelem právní úpravy obsažené v § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby jeho splatnost byla vázána na faktické schopnosti a možnosti spotřebitele jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnost k vrácení celé jistiny nejsou dány. Tentýž závěr je pak možno dovodit i z odborné literatury - např. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J., Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s., v němž je k § 87 ZoSÚ uvedeno: … „důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrátí jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o splátkách jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran“. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené zastává názor, že § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost), a nikoliv pariční lhůtu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru, v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.

12. V podmínkách projednávané věci nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo ničeho o tom, že by v možnostech žalované nebylo vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě, která byla žalované poskytnuta ve výzvě ze dne 11. 8. 2023, jež marně uplynula dne 26. 8. 2023, a to i s ohledem na datum poskytnutí úvěru podle neplatné úvěrové smlouvy k datu 5. 9. 2022. Nevrátila-li tedy žalovaná žalobkyni, na níž přešla pohledávka na vrácení jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ postoupením pohledávky ve lhůtě do 26. 8. 2023, vznikla jí povinnost dle ust. § 970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení, jehož zákonná výše k datu počátku prodlení činila 15 %.

13. Z tohoto důvodu posoudil odvolací soud nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 jako důvodný a dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II. v napadeném rozsahu tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 27. 8. 2023 do zaplacení.

14. Současně odvolací soud originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci měli v řízení před okresním soudem úspěch v rozsahu ½ a vzájemně si nejsou povinni hradit náklady řízení. Žalobkyně se žalobou včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala celkem zaplacení částky 89 067,46 Kč, úspěšná byla co do částky 44 551,87 Kč, tj. co do 50 %. Ve stejném rozsahu pak měla procesní úspěch v řízení také žalovaná.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 6 787 Kč sestávající z náhrady nákladů za právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení dle § 8 odst. 2 vyh. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve výši 29 205 Kč po 1 900 Kč /§11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 5 advokátního tarifu/, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% DPH z částky 4 400 Kč ve výši 924 Kč a z náhrady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 463 Kč.

16. Současně soud v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni zcela či zčásti právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.