15 CO 148/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 108 618 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 19. 4. 2022, č. j. 138 C 8/2021-99, Rozsudek okresního soudu se v celém rozsahu zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 108 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 618 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 50 837 Kč (výrok II.). Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 108 618 Kč s tím, že dne [datum] uzavřela jako klient se žalovanou jako poradcem smlouvu o poskytování poradenství, na základě které žalovaná poskytovala žalobkyni poradenské služby vedoucí k získání dotace v rámci Programu [anonymizováno 15 slov]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni poradenské služby vedoucí k získání dotace a dále služby související s jejím čerpáním a žalobkyně se zavázala za tyto služby zaplatit žalované úplatu, a to ve výši pevné odměny v částce 15 000 Kč a ve výši odměny za úspěch v rozsahu 4 % z přidělené dotace (tedy v částce 108 618 Kč), přičemž za přidělenou se dle smlouvy měla považovat dotace, na kterou je ze strany správce programu vydáno tzv. Rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na získání dotace pro financování projektu. Žalobkyně zaplatila žalované odměnu ve výši 15 000 Kč dne [datum] a ve výši 108 618 Kč dne [datum]. Dne [datum] udělila žalobkyně žalované plnou moc, aby ji zastupovala ve všech právních úkonech souvisejících s projektem, přičemž dne [datum] podala žalovaná jménem žalobkyně žádost o podporu v rámci programu [anonymizováno 17 slov], dle níž žalobkyně žádala o dotace na koupi osobních automobilů na elektřinu a dobíjecí stanice, přičemž projekt měl být realizován v období od [datum] do [datum]. Následně dne [datum] vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen„ MPO“) Rozhodnutí o poskytnutí dotace a dne [datum] si žalobkyně koupila elektromobil. Dne [datum] (ve lhůtě pro realizaci projektu) žalobkyně zastoupena žalovanou podala žádost o změnu žádosti o podporu, kterou se měl prodloužit termín pro realizaci projektu. Tuto žádost vypracovala žalovaná, která ubezpečovala žalobkyni, že dojde k prodloužení lhůty pro podání žádosti. MPO žádost o změnu vrátilo dne [datum] k přepracování a poskytlo žalované lhůtu deseti pracovních dnů ke zjednání nápravy. Žalovaná nijak neinformovala žalobkyni o tom, že je třeba žádost o změnu přepracovat nebo doplnit a žalobkyně se o požadavku ministerstva včas nedozvěděla, neboť žalovaná informovala žalobkyni o potřebě doplnění žádosti o změnu až v [měsíc] roku [rok]. Z tohoto důvodu byla žádost o změnu podána znovu až dne [datum] a ministerstvo ji zamítlo dne [datum] kvůli opožděnosti. Žalobkyně pak neobdržela dotaci, což bylo zaviněno žalovanou, přičemž neobdržení dotace je obdobné situaci, kdy poskytovatel vyzve k vrácení dotace. Žalovaná tak nemá nárok na odměnu za úspěch ve výši 108 618 Kč, neboť žádného úspěchu nedosáhla. Následně pak žalobkyně v podání ze dne [datum], které bylo soudu a žalované doručeno dne [datum] uvedla, že dle Rozhodnutí ministerstva měla žalobkyně získat dotaci v celkové výši 2 244 170,17 Kč, kterou však nezískala v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou. Žalovaná totiž neposkytla žalobkyni řádně služby vyplývající ze smlouvy o poradenství, a to poskytnout žalobkyni poradenské služby vedoucí k získání dotace a dále služby související s jejím čerpáním. Žalobkyni tím vznikla škoda ve výši 2 244 170,17 Kč, z níž se žalobkyně domáhá úhrady poměrné části v rozsahu 108 618 Kč. Mezi vznikem škody a porušením povinnosti žalované je pak zřejmá příčinná souvislost v podobě nedbalosti.

2. Zamítnutí žaloby okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy se žalovanou o poskytování poradenství dne [datum] mezi žalobkyní jako klientem a žalovanou jako poradcem na straně druhé dne [datum]. V čl. V. bodu 5.9 smlouvy je obsaženo ujednání, že žalovaná se zavazuje vrátit žalobkyni uhrazenou provizní část odměny v případě, že poskytovatel dotace vyzve žalobkyni k vrácení dotace, přičemž povinnost žalované vznikne pouze za předpokladu, že požadavek na vrácení dotace bude důsledkem jejího zavinění. Okresní soud dovodil, že z tohoto smluvního ujednání nelze dovodit povinnost žalované k vrácení provizní části odměny, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by poskytovatel dotace (MPO), který vydal Rozhodnutí o poskytnutí dotace platné od [datum], vyzval žalobkyni k vrácení dotace či její části. Rozhodnutí o poskytnutí dotace žalobkyni bylo vydáno, přičemž odměna za úspěch (provizní část odměny) je vázána pouze na vydání rozhodnutí o dotaci. Okresní soud tak dospěl k závěru, že nenastaly smluvně sjednané podmínky, za kterých by byla žalovaná povinna vrátit odměnu za úspěch. Formulace smlouvy o povinnosti žalované k vrácení odměny žalobkyni nedopadá na situace, kdy žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila zcela důsledně. Bylo však věcí smluvních stran, jakým způsobem si ve smlouvě ujednají vznik práva žalované na zaplacení odměny za její poradenskou činnost pro žalobkyni a jakým způsobem si ujednají též povinnost k vrácení této odměny pro případ, že by žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas.

3. Nadto okresní soud uvedl, že pokud se následně žalobkyně domáhala žalované částky z titulu povinnosti žalované k náhradě škody vzniklé jí neobdržením dotace (jak to v průběhu řízení učinila změnou svých žalobních tvrzení), pak nebyly prokázány předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Okresní soud neshledal příčinnou souvislost mezi případným porušením smluvní povinnosti žalované ze smlouvy a vznikem škody v podobě nečerpání dotace. Z dokazování vyplynulo, že bylo nutné podat žádost o změnu, která je odůvodňována mimo jiné tím, že nebylo možné zajistit dostatečný počet vozidel, a že je nedostupná nabíjecí stanice. Svědek [titul] [příjmení] (jednajícího za MPO) uvedl, že problém u předmětného projektu byl v tom, že nebyl realizován v požadovaném rozsahu pěti aut a tří dobíjecích stanic a nebylo doloženo, jestli zbývající vozidla a nabíjecí stanice byly pořízeny. Pokud tedy poskytovatel dotace neposkytl dotaci a nepovolil žádost o změnu projektu, lze příčinu nevyhovění žádosti o změnu projektu spatřovat i ve skutečnosti, že žalobkyně nebyla schopna (byť ne jejím zaviněním, ale např. v důsledku situace na trhu) pořídit původně zamýšlený počet elektromobilů a nabíjecích stanic. Nevyhovění poskytovatele dotace žádosti žalobkyně o změnu projektu tak mohlo být zapříčiněno skutečností, že žalobkyně nebyla schopna prokázat pořízení zamýšlených automobilů a nabíjecích stanic v původně požadovaném rozsahu. Navíc z dokazování vyplynulo, že žalovaná chtěla projekt prodloužit, avšak žalobkyně jej chtěla uzavřít. Pokud na to žalovaná reagovala žádostí o prodloužení termínu, nemohla žalobkyni vzhledem k uvedeným okolnostem vzniknout škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalované.

4. Proti celému rozsudku si žalobkyně podala včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Žalobkyně namítala, že z výpovědí svědků vyplynulo, že příčinou, proč MPO dotaci žalobkyni nevyplatila, bylo pozdní podání žádosti o změnu žalovanou. Nevyplacením dotace pak vznikla žalobkyni škoda. MPO ve výzvě k doplnění žádosti uvedlo, co musí být stanoveno, aby došlo k prodloužení lhůty k realizaci projektu. Tyto podmínky pak byly splněny. K prodloužení lhůty muselo dojít proto, že nebylo možno zajistit dostatečný počet elektromobilů a dobíjecí stanici. Žádost o změnu projektu obsahovala jednak žádost o změnu termínu pro realizaci projektu a jednak žádost o změnu projektu tak, aby mohl být pořízen pouze 1 elektromobil, oproti původním 5. Z výpovědi svědka [titul] [příjmení] vyplynulo, že žádosti nebylo vyhověno proto, že byla podána po lhůtě. Rovněž svědek [titul] [příjmení] vypověděl, že pokud okolnosti nasvědčují tomu, že projekt bude dokončen v náhradním termínu a tento nekoliduje s termíny stanovenými v programu jako nejzazší, pak obvykle MPO s žádostí souhlasí. Je tak zřejmé, že kdyby žalovaná nepochybila a podala žádost o prodloužení lhůty řádně a včas, MPO by lhůtu prodloužilo a projekt změnilo na nákup 1 elektromobilu, který již měla žalobkyně zakoupen a zcela zjevně by na něj dostala dotaci. Je tak evidentní, že k nevyplacení dotace došlo jen kvůli porušení povinnosti ze strany žalované, neboť pokud by žalovaná podala žádost řádně a včas, dotace by jí byla vyplacena. Nárok žalobkyně na náhradu škody je tak zcela zjevně důvodný.

5. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že navrhuje potvrzení odvoláním napadeného rozsudku, který považuje za věcně zcela správný. Žalovaná namítala, že na dotaci není právní nárok, přičemž to, že žalobkyně dotaci nečerpala, protože nesplnila podmínky pro její čerpání, není možné považovat za její škodu. Byla to žalobkyně, kdo nebyl schopen do konce termínu projektu splnit podmínky pro čerpání, v důsledku čehož bylo nutno podat žádost o prodloužení termínu pro realizaci projektu, na což rovněž není právní nárok. Je tedy zcela nerozhodné, zda podaná žádost byla správná a jestli byl správný postup MPO při jejím vyřízení. Nicméně žalovaná má za to, že žádosti nebylo ze strany MPO vyhověno nesprávně, avšak žalobkyně odmítla ve věci cokoliv dalšího činit, a to přesto, že ji k tomu žalovaná poskytla veškerý právní servis. Žalobkyně pak ani netvrdila, jakou konkrétní výši dotace by mohla čerpat, kdyby byla úspěšná. Žalovaná rovněž namítla, že zaplacená odměna nemůže být škodou, která by žalobkyni vznikla, neboť se jednalo o smluvní plnění. Nadto je snížení majetku žalobkyně o nenárokovou dotaci pouze hypotetické a nepředvídatelné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, neboť takto byl odvolacímu přezkumu otevřen, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

7. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě uvést, že žalobkyně se nejprve svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 108 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky [datum] do zaplacení. Žalobkyně tento svůj nárok skutkově vymezila tak, že se jedná o nárok na vrácení odměny vyplacené žalované žalobkyní, neboť dle smlouvy ze dne [datum] vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni provizní část vyplacené odměny.

8. Následně pak žalobkyně podáním ze dne [datum], doručeným soudu i žalované dne [datum], požadovala žalobkyně zaplacení totožné jistiny i totožného příslušenství, avšak na základě nových změněných skutkových tvrzení. Žalobkyně takto nově uváděla, že jí vznikla porušením povinností žalované vyplývajících jí ze smlouvy ze dne [datum] škoda v důsledku nevyplacení dotace, a to právě ve výši nevyplacené dotace v částce 2 244 170,17 Kč, z níž se pak žalobkyně domáhala vůči žalované úhrady částky 108 618 Kč.

9. Odvolací soud má za to, že ohledně věci samé je podstatné, že žalobkyně učinila svým podáním ze dne [datum] změnu žaloby. Jak totiž vyplývá z celé řady rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudky ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 21/2003, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1186/2005, či ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2083/2019) o změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu, než jak ho vylíčil v původní žalobě.

10. Taktomu bylo i v této věci, v níž se sice žalobkyně i nadále domáhá po žalované zaplacení částky 108 618 Kč se stejným úrokovým příslušenstvím, avšak na základě zcela jiného vymezení skutku. Původní skutkové vymezení žaloby, představované nárokem na vrácení již dříve vyplacené odměny, žalobkyně změnila na nárok na náhradu škody vzniklé porušením smluvních povinností žalované, která jí vznikla v důsledku nevyplacení dotace.

11. Okresní soud však na tuto změnu žaloby nijak nereagoval, přičemž dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. již shora zmíněná rozhodnutí, či dále rozsudky ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2911/2016, ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1512/2020, či usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5030/2017, a ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2532/2015) přísluší o změně žaloby uplatněné v řízení před soudem prvního stupně rozhodovat právě a jen tomuto soudu. Přitom dokud soud prvního stupně o uplatněné změně žaloby nerozhodne postupem podle § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř., nemůže jednat a rozhodovat nejen o„ změněné“ žalobě, ale ani o původní žalobě, neboť není závazným způsobem vyřešeno, co je vlastně předmětem řízení. Tuto skutečnost nelze zhojit ani tím, že okresní soud se v odůvodnění svého rozsudku vypořádá jak s původním nárokem žalobkyně, tak s jeho změněnou podobou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2911/2016). Odvolací soud pak nemůže nahrazovat nezaměnitelnou činnost soudu prvního stupně tím, že by jeho opomenutí rozhodnout o navržené změně žaloby napravil v odvolacím řízení. Vada řízení spočívající v tom, že okresní soud v řízení jednal, aniž jakkoliv rozhodl o změně žaloby učiněné žalobkyní, tak nemůže být zhojena v odvolacím řízení.

12. Odvolací soud tak uzavírá, že okresní soud zatížil řízení vadou, která není reparovatelná v odvolacím řízení, a proto odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek okresního soudu zrušit dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátit k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

13. V dalším průběhu řízení pak okresní soud v prvé řadě rozhodne o změně žaloby učiněné žalobkyní v podání ze dne [datum] a upřesněné dalšími podáními žalobkyně učiněnými v následném průběhu řízení, a to i v rámci odvolacího řízení. Při rozhodování o návrhu na změnu žaloby okresní soud zejména přihlédne k tomu, že na překážku připuštění změny žaloby není ani okamžik, kdy došlo ke změně žaloby, neboť změna žaloby nebyla navržena až po nastolení účinků koncentrace řízení před soudem prvního stupně, jelikož se tak stalo ještě před prvním jednáním soudu (a přípravné jednání se nekonalo). Dle odvolacího soudu pak připuštění změny žaloby nebrání ani další předpoklad, a to že by výsledky dosavadního řízení, zejména provedené důkazy, nemohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu. V této souvislosti je totiž nutné vyjít z toho, že ke změně žaloby došlo ještě před prvním jednáním ve věci, tudíž ještě před začátkem jakéhokoliv dokazování o věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že okresní soud o této změně žaloby bude rozhodovat až následně, po zrušení věci odvolacím soudem, a tedy již po dokazování, které u svého jednání provedl okresní soud.

14. Pokud by okresní soud připustil změnu žaloby, projedná dále věc v intencích těchto nových skutkových tvrzení žalobkyně, na nichž staví svůj nárok na náhradu škody. Přitom ve svém dalším rozhodnutí o věci vypořádá veškeré námitky, které byly kterýmkoliv z účastníků v průběhu řízení (tj. i v rámci tohoto odvolacího řízení) vzneseny. V rozhodnutí, kterým bude okresní soud řízení končit, pak rovněž okresní soud rozhodne o náhradě nákladů řízení, a to včetně nákladů tohoto odvolacího řízení.