15 CO 150/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 525 083 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 5. 2022, č. j. 42 C 169/2016-75,

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Napadeným usnesením okresní soud řízení zastavil s odkazem na ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala žalobu zpět před zahájením jednání (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 55 843,60 Kč s odůvodněním, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, neboť insolvenční řízení na majetek žalované, do něhož žalobkyně řádně přihlásila svou pohledávku, bylo ukončeno a žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Současně okresní soud odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3028/17, a uvedl, že žalobkyně ještě před zahájením insolvenčního řízení uplatnila svou pohledávku za žalovanou, tuto řádně v insolvenčním řízení přihlásila, nárok na náhradu nákladů soudního řízení však vzniká až pravomocným rozhodnutím o těchto nákladech a do insolvenčního řízení tak tento nárok nebylo možno přihlásit, tudíž se na tuto pohledávku nemůže vztahovat osvobození o dluhu v rámci oddlužení.

2. Proti tomuto usnesení, pouze však proti výroku o nákladech řízení, podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalovaná není povinna hradit náklady řízení. Své odvolání odůvodnila tak, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo vzato na vědomí splnění jejího oddlužení a zároveň byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny pohledávky věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017, z něhož vyplývá, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ust. § 147 a 148 odst. 2 o. s. ř., nelze dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném nákladovém výroku, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela důvodné.

4. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 525 083 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum]. V průběhu řízení bylo u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka - žalované a usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo žalované povoleno řešení úpadku oddlužením s plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 12. 9. 2016, č. j. 42 C 169/2016-17, okresní soud účastníkům oznámil, že v souladu s ust. § 140a odst. 1 insolvenčního zákona je řízení v této věci přerušeno a nelze v něm pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované s tím, že ve výroku IV. vyslovil, že se dlužnice osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 42 C 169/2016-66, pak okresní soud v této věci rozhodl o pokračování v řízení po skončení insolvenčního řízení žalované. Podáním ze dne [datum] následně žalobkyně s ohledem na výsledek insolvenčního řízení vzala žalobu v celém rozsahu zpět a požádala o vrácení zaplaceného soudního poplatku.

5. Podle ust. § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

6. V podmínkách projednávané věci bylo řízení vedeno o pohledávku, která byla následně žalobkyní přihlášena v posléze zahájeném insolvenčním řízení. Insolvenční řízení žalované skončilo oddlužením žalované, včetně jejího osvobození jakožto dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Žalobkyně posléze vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Okresní soud napadeným usnesením řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

7. Pohledávka věřitele z titulu práva na náhradu nákladů řízení je příslušenstvím pohledávky, o kterou se řízení vede (§ 513 o. z.). Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (R 146/2011). Přestože žalobkyně uplatnila v insolvenčním řízení žalované svou pohledávku včetně pohledávky z titulu náhrady nákladů tohoto řízení, z judikatury soudů (R 85/2015) plyne, že před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení náhradu nákladů řízení (před samotným okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky. Pohledávka žalobkyně z titulu náhrady nákladů tohoto řízení tedy vznikla jednoznačně až po splnění podmínek oddlužení žalované, současně má však stále charakter příslušenství pohledávky. V takovém případě se na toto příslušenství pohledávky vztahuje osvobození uvedené v ust. § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění, aniž by bylo možno na tuto pohledávku pohlížet jako na pohledávku vzniklou až poté, co nastanou účinky schválení oddlužení ve smyslu ust. § 409 odst. 2 věty druhé téhož právního předpisu.

8. Za dané situace se tedy osvobození uvedené v § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jednoznačně vztahuje také na pohledávku z titulu náhrady nákladů tohoto řízení a po nastoupení účinků výroku IV. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], již proto nelze žalovanou k náhradě nákladů tohoto řízení jakožto příslušenství pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení zavázat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015 ve věci sp. zn. 29 NSCR 110/2015, rozsudek ze dne 31. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 ICdo 62/2014, usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2019 ve věci sp. zn. 29 ICdo 155/2017 či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2018 ve věci sp. zn. I. ÚS 2730/18).

9. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu v napadeném nákladovém výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 124 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když byť náklady odvolacího řízení rovněž představují příslušenství v žalobě uplatněné pohledávky, osvobození uvedené v § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se však z logiky věci vztahuje pouze na pohledávky věřitelů vůči dlužníkům, tedy závazky úpadce, nikoliv jeho vlastní pohledávky vůči věřiteli. V odvolacím řízení procesně zcela úspěšné žalované vznikl nárok na náhradu nákladů řízení představovaných paušální náhradou ve výši 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. v souvislosti s jedním provedeným procesním úkonem, a to podaným odvoláním.

11. Současně odvolací soud neshledal v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal, když v projednávané věci mělo řízení standardní průběh modifikovaný zahájením insolvenčního řízení a jeho průběhem ve formě povoleného oddlužení, včetně splnění jeho podmínek.