15 Co 157/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 484 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2026, č. j. 40 C 295/2025-41,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 913 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 484 EUR s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60,50 EUR od 16. 8. 2024 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 17. 9. 2024 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 16. 10. 2024 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 16. 11. 2024 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 17. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 60,50 EUR od 25. 3. 2025 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 16. 4. 2025 do zaplacení, z částky 60,50 EUR od 17. 6. 2025 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 125,60 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to v jeho plném rozsahu, podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že dne 21. 7. 2025 zaplatila žalobkyni žalovanou fakturu č. Anonymizováno, kdy tato byla uhrazena z osobního účtu společníka žalované jméno FO. Okresní soud pochybil, pokud svůj rozsudek založil jen na uznání dluhu a listinných důkazech, když žalovaná již v odporu namítala, že fakturované částky měly jen symbolický charakter v souvislosti s ústně dohodnutým budoucím odkupem vozidel. Okresní soud nesprávně dovodil, že nebyly naplněny podmínky pro odkup vozidla, avšak byla to právě žalobkyně, která realizaci odkupu vozidla žalované znemožnila, čímž porušila smluvní ujednání a zásady poctivého obchodního styku. Dále žalovaná nesouhlasila s tím, jak se okresní soud vypořádal s její námitkou, že žalobkyně zneužila procesního práva s cílem maximalizovat náhradu nákladů řízení právního zastoupení, když podala proti žalované celkem 8 samostatných žalob, čímž uměle navýšila náklady řízení. Žalobkyni by nemělo být přiznáno vůbec právo na náhradu nákladů řízení, případně jen náklady v minimální výši dle § 150 o. s. ř., když její postup vykazuje znaky šikany.

3. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného. Ohledně údajného umělého navyšování nákladů řízení odkázala žalobkyně na odůvodnění rozsudku okresního soudu. K námitce žalované ohledně údajného zmaření odkupu uvedla, že odkazuje na vše, co již v této věci uvedla v řízení před okresním soudem, když to byla právě žalovaná, která nenaplnila smluvní podmínky pro odkup tím, že řádně a včas neplnila závazky vůči žalobkyni. K namítané uhrazené faktuře žalobkyně uvedla, že tuto platbu žalobkyně neeviduje, nadto jde o námitku uplatněnou ze strany žalované v rozporu s principem neúplné apelace.

4. Krajský soud, jako soud odvolací, dospěl k závěru, že odvolání žalované proti rozsudku je přípustné, je včasné a bylo podáno osobou subjektivně k podání tohoto odvolání legitimovanou.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu, když takto byl odvoláním žalované napaden a k přezkumu odvolacímu soudu otevřen, při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, následně dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného dle § 219 o. s. ř.

6. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v řízení zahájeném dne 15. 8. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení částky 484 EUR s úrokem z prodlení s tvrzením, že žalobkyně jako nájemce uzavřela se žalovanou jako podnájemcem dne 4. 9. 2020 smlouvu o podnájmu dopravního prostředku, a to ve znění dodatků č. 1 až 5. Na základě této smlouvy žalobkyně přenechala žalované do podnájmu valníkový návěs Anonymizováno, RZ SPZ, žalovaná se zavázala hradit žalobkyni sjednané podnájemné ve výši 60,50 EUR měsíčně. Žalobkyně vystavila žalované na podnájemné za měsíce 8/2024 až 12/2024 a 3/2025 až 6/2025 celkem 8 faktur, každá faktura byla vystavena na sjednané podnájemné 60,50 EUR měsíčně, faktury nebyly ve lhůtě splatnosti, a ani po zaslání předžalobní upomínky, uhrazeny. Dále tvrdila, že žalovaná všechny žalované faktury, kromě jediné faktury za měsíc 6/2025 č. Anonymizováno, písemně uznala, a to písemným uznáním ze dne 24. 1. 2025 a ze dne 3. 4. 2025. K námitkám žalované dále doplnila, že podnájemné bylo sjednáno na 50 EUR + DPH měsíčně, splatnost byla ujednána na pevné datum, vždy nejpozději do 15. dne příslušného měsíce, nadto faktury byly žalované zasílány e-mailem. Tvrzení žalované, že faktury neobdržela, je vyvráceno písemným uznáním žalované, nadto se žalovaná nikdy o doručení faktur ani neupomínala. K námitkám žalované na odkup žalobkyně uvedla, že žalované by vzniklo právo na odkup dle dodatku č. 1 jen tehdy, pokud by řádně a včas splnila všechny své závazky podnájemce vůči žalobkyni, a to jednak všechny závazky vzniklé za dobu trvání smluvního vztahu, jakož i závazky z jiných vztahů a skutečností. K odprodeji návěsu nedošlo proto, že žalovaná byla dlouhodobě v prodlení s plněním svých závazků z této smlouvy, jakož i z jiných smluv.

7. Žalovaná v řízení před okresním soudem navrhovala zamítnutí žaloby, namítala, že žalobkyní označené faktury za podnájemné neeviduje, nadto faktury jsou nedůvodné i proto, že žalobkyně měla povinnost odprodat žalované předmětné vozidlo, žalobkyně však odprodej odmítla realizovat.

8. Okresní soud projednal věc v nepřítomnosti žalované. Žalovaná byla řádně a včas prostřednictvím svého zástupce předvolána k jednání, zástupce žalobkyně soudu dne 18. 2. 2026 sdělil, že jednání se za žalovanou zúčastní pověřený zaměstnanec žalované a doložil pověřovací listinu dle § 21 o.s.ř. pro tohoto zaměstnance. V den jednání se pověřený zaměstnanec žalované z jednání telefonicky omluvil z důvodu nemoci, o odročení žádáno nebylo. Za této situace okresní soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalované. U jednání provedl dokazování smlouvou o podnájmu včetně dodatků č. 1 až 5, předmětnými fakturami, předžalobní výzvou a písemným uznáním žalované ze dne 24. 1. 2025 a ze dne 3. 4. 2025. Následně ve věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem.

9. Okresní soud žalobě zcela jako plně důvodné vyhověl. Dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 9. 2020 smlouvu o podnájmu dopravního prostředku, kterou po právní stránce posoudil jako platnou Smlouvu o podnájmu dopravního prostředku dle § 2321 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále zjistil, že žalobkyně jako nájemce přenechala žalované jako podnájemci k dočasnému užívání vozidlo – návěs valníkový Anonymizováno, v.č. Anonymizováno, RZ SPZ, a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za předmět podnájmu podnájemné a náklady spojené s užíváním předmětu podnájmu vždy nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, nebude-li fakturou vystavenou nájemcem stanovena lhůta pozdější. Výše podnájemného byla naposledy stanovena Dodatkem č. 5 s účinností od 1. 4. 2023 na 50 EUR měsíčně + DPH. Doba trvání nájmu byla postupně upravována a Dodatkem č. 5 byla sjednána na dobu neurčitou. Okresní soud dále vyšel ze zjištění, že podnájem trval i v měsících 8/2024 až 12/2024 a 3/2025 až 6/2025, podnájemné však žalovaná žalobkyni za tyto měsíce neuhradila a žaloba je proto plně důvodná. Nadto okresní soud zjistil, že žalovaná uznáním ze dne 24. 1. 2025 písemně uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni vyplývající z neuhrazených faktur za pronájem techniky, mýto, PHM, pokuty a opravy v celkové částce 745 648,10 Kč a 70 432,46 EUR. Nedílnou součástí uznání učinila žalovaná seznam faktur, které tvořily uznanou částku, v tomto seznamu byly uvedeny mimo jiné faktury, které jsou předmětem tohoto řízení, a to fa. č. Anonymizováno (podnájemné za 8/2024), fa. č. Anonymizováno (podnájemné za 9/2024), fa. č. Anonymizováno (podnájemné za 10/2024), fa. č. Anonymizováno (podnájemné za 11/2024) a fa. č. Anonymizováno (podnájemné za 12/2024). Okresní soud dále zjistil, že dalším písemným uznáním ze dne 3. 4. 2025 žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni vyplývající z neuhrazených faktur za pronájem techniky, mýto, PHM, pokuty a opravy v celkové částce 745 648,10 Kč a 70 432,46 EUR. Nedílnou součástí uznání byl seznam faktur, v němž byly opětovně uvedeny mimo jiné faktury č. Anonymizováno, č. Anonymizováno, č. Anonymizováno, č. Anonymizováno a č. Anonymizováno a dále také faktury č. Anonymizováno (podnájemné za 3/2025) a fa.č. Anonymizováno (podnájemné za 4/2025). Okresní soud uzavřel, že uznáními má za prokázáno mimo jiné i to, že faktury byly žalované řádně doručeny. Ani další námitku žalované ohledně odkupu neshledal okresní soud důvodnou. Vyšel sice ze zjištění, že v dodatku č. 1 byl ujednán v čl. VI. nový odstavec 9, v němž se strany dohodly, že v případě trvání smluvního vztahu po celou dobu sjednanou v čl. VI. odst. 2 a dále za podmínky řádného a včasného plnění všech závazků podnájemce vůči nájemci vzniklých za celou dobu trvání smluvního vztahu jak z této smlouvy, tak z jiných závazkových vztahů či skutečností, nabídne nájemce podnájemci možnost přednostního odkoupení předmětu podnájmu uvedený v čl. I. odstavci 2 po ukončení leasingu či úvěru (a poté, kdy se nájemce stane sám vlastníkem předmětu podnájmu) za cenu 100 EUR. Okresní soud však uvedl, že žalovaná neplnila řádně a včas své závazky vůči žalobkyni, a proto smluvní podmínky pro realizaci práva odkupu vozu nebyly splněny.

10. Odvolací soud odvolání žalované projednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tato byla řádně a včas předvolána, zástupce žalované se z jednání omluvil, o odročení jednání nežádal.

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů tak, jak jsou obsažena v odstavcích 6 až 10 odůvodnění rozsudku okresního soudu, jsou úplná a správná, na tato skutková zjištění odvolací soud odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí. K možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně, srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod č. 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011.

12. Odvolací soud sdílí veškeré skutkové i právní závěry okresního soudu.

13. Odvolací soud sdílí skutkový závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnájmu dopravního prostředku dne 4. 9. 2020, odvolací soud sdílí rovněž právní závěr, že jde o platnou smlouvu dle § 2321 o. z.

14. Touto smlouvou vznikla žalované povinnost za podnájem platit sjednané podnájemné, a to v ujednané době splatnosti. Podnájemné dle smlouvy činilo v předmětné době (v měsících 8/2024 až 12/2024 a 3/2025 až 6/2025) částku 60,50 EUR měsíčně, přičemž jeho splatnost byla stranami výslovně ve smlouvě dohodnuta na 15. den v měsíci, nebude-li faktura stanovit lhůtu splatnosti pozdější. Za této situace je obrana žalované, že jí nebyly doručeny faktury zcela irelevantní, když splatnost podnájemného v případě, že faktura nestanovila datum pozdější, byla vázána nikoliv na doručení faktury, ale na datum 15. dne v měsíci, a to bez ohledu na to, zda byla faktura doručena či nikoliv. Nadto jde o obranu zcela zjevně účelovou, když odvolací soud sdílí skutkový závěr okresního soudu, že tím, že žalovaná uznala 7 z celkem 8 žalovaných faktur, a uvedla tato čísla faktur do přílohy vlastního uznávacího prohlášení (která byla nedílnou součástí písemného uznání), zcela zjevně musela mít tyto faktury k dispozici, neboť jen tak znala čísla faktur a jimi účtované částky. Tedy z toho lze učinit uzávěr, že faktury musely být žalobkyni doručeny, jinak by neznala jejich čísla a stěží by mohla předmětné faktury do uznání čísly faktur označit. Nadto jen stěží lze dovodit, že by podnikatel, který neobdržel fakturu, tuto skutečnost nereklamoval u protistrany průběžně, či alespoň po obdržení předžalobní upomínky, či v době, kdy sepisuje uznání dluhu. Pokud jde o poslední fakturu za podnájemné za měsíc 6/2025, pak tato pohledávka sice uznána nebyla, nicméně její existence, výše i splatnost byla žalobkyní prokázána. S ohledem na to, že podnájemné bylo dle smlouvy splatné 15. dne v měsíci, nestanovila-li faktura lhůtu pozdější, pak minimálně muselo být podnájemné za tento měsíc splatné k 15. 6. 2026. prokazovat pozdější datum stanovené ve faktuře bylo v zájmu žalované a nikoliv žalobkyně. Dokazováním bylo zjištěno, že faktura č. Anonymizováno stanovila splatnost později o jeden den, tj. na 16. 6. 2025. Nárok na podnájemné za 6/2025 je platný ke dni 16. 6. 2025 a od 17. 6. 2025 je žalovaná s jeho zaplacením v prodlení.

15. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná obranu o údajném nedoručení faktur uplatnila zcela zjevně účelově, nadto tím, že 7 z celkem 8 faktur sama uznala á ten účinek, že u podnájemného ze 7 uznaných faktur byla nastolena vyvratitelná domněnka, že tento uznaný dluh v době uznání trval, čímž došlo k přenosu břemene tvrzení a důkazního ohledně případné neexistence dluhu na žalovanou. Žalovaná ničeho ohledně toho, že by dluh neexistoval, či existoval, ale zanikl, například splněním, zápočtem či jinak, do nastoupení účinků neúplné apelace žalovaná ani netvrdila, natož aby neexistující tvrzení prokázala.

16. Pokud žalovaná namítala, že bylo porušeno její právo odkupu vozu, pak případné porušení práva na odkup vozu nemělo dle smluvních ujednání v podnájemní smlouvě žádný vliv na vznik nároku na podnájemné a jeho splatnost. Pokud v rozhodné době, za kterou je žalováno podnájemné, podnájemní smlouva trvala, pak měla žalovaná povinnost platit podnájemné za každý měsíc nejpozději vždy k 15. dni v měsíci. Proto je pro posouzení tohoto sporu o podnájemné zcela nerozhodné, zda měla žalovaná sjednáno nějaké právo odkupu či nikoliv.

17. Nadto lze souhlasit s okresním soudem, že právo na odkup mělo žalované vzniknout jen za podmínky, že splní veškeré své závazky vůči žalobkyni, což evidentně nesplnila minimálně tím, že nezaplatila faktury, které jsou předmětem tohoto řízení.

18. Odvolací soud uzavírá, že žaloba je zcela důvodná a okresní soud nepochybil, pokud jí vyhověl, a to včetně částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s vymáháním, které žalobkyně požaduje v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Okresní soud rovněž správně přisoudil žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě (§ 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb.).

20. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud žalovaná až v odvolání tvrdila, že dne 21. 7. 2025 zaplatila fa.č. Anonymizováno, pak k tomuto tvrzení odvolací soud nemohl přihlížet. K okamžiku skončení prvního jednání před okresním soudem nastala koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř., v předvolání byli účastníci poučení o tom, že skončením jednání dojde ke koncentraci a rovněž přítomné účastníky (jen žalobkyni, neboť žalovaná se nedostavila) soud poučil o tom, že skončením jednání koncentrace nastane. Žalovaná tvrdí, že k úhradě fa.č. Anonymizováno mělo dojít již dne 21. 7. 2025, tedy ještě předtím, než bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu (rozhodnuto dne 24. 2. 2026). Žalovaná proto měla a mohla tuto existující skutečnost uplatnit již v řízení před okresním soudem, pokud tak neučinila, jedná se o nepřípustnou skutkovou novotu, kterou již poté, co nastala koncentrace řízení, uplatnit v řízení nemůže. Dle § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř. k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti a důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. O žádný z těchto případů se nejedná. Odvolací soud proto k tomuto tvrzení přihlížet nemohl. Nadto žalovaná ani neoznačila a nedoložila důkaz prokazující tvrzenou údajnou úhradu, která byla sporná.

21. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud plně sdílí argumentaci okresního soudu k žalovanou namítané neúčelnosti. Žalovaná přehlíží, že není povinností žalobkyně kumulovat nároky z různých smluv do jedné žaloby. Pokud by žalobkyně bezdůvodně žalovala jednotlivé faktury z jedné smlouvy zvlášť samostatnými žalobami, jistě by bylo možno o případné neúčelnosti takto vzniklých nákladů uvažovat, nicméně žalobkyně uplatnila jednotlivými žalobami různé typy nároků z různých smluv na různá vozidla. Odvolací sodu ve shodě s okresním soudem neshledává žádné důvody, pro které by bylo možno žalobkyní vynaložené náklady považovat za neúčelně vynaložené. Rovněž zde není dán žádný důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř, naopak by bylo hrubě nespravedlivé, pokud by žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když je to žalovaná, která je dlouhodobě v prodlení se splněním své základní povinnosti hradit podnájemné, nadto které uznala, přesto nezaplatila.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a vzniklo jí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto činí celkem částku 4 913 Kč, tato sestává ze dvou odměn advokáta za sepis vyjádření ze dne 8. 6. 2026 k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 29. 7. 2026. Odvolací soud přepočetl hodnotu sporu z měny EUR na Kč dle kurzu ČNB ke dni učinění úkonu, ke dni 8. 6. 2026 činil kurz ČNB 24,160 Kč za 1 EUR, ke dni 29. 7. 2026 činil kurz ČNB 24,195 Kč. Tarifní hodnota činila k 8. 6. 2026 11 693,44 Kč a k 29. 7. 2026 částku 11 710,38 Kč. Výše odměny advokáta tak činí 1 580 Kč za jeden úkon, tj. za 2 úkony činí odměna 3 160 Kč, k tomu náleží dvě náhrady hotových výdajů, 2x 450 Kč, celkem 900 Kč a náhrada za 21% DPH ve výši 853 Kč, to vše dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g), dle § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.