15 Co 167/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o změnu závazku obnovením rovnováhy práv a povinností stran rozhodnutím soudu podle § 1766 občanského zákoníku, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 29. 1. 2024, č. j. 116 C 125/2023-134,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 0 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému rozhodnutí soudu tak, že závazek v podobě Dohody č. 1/2014 k zajištění ochrany nemovitostí a zájmů města , adresa, , uzavřené dne 24. 9. 2014 mezi žalovaným a , právnická osoba, , jako právním předchůdcem žalobce (dále jen „Dohoda“), se s účinností od 1. 1. 2023 mění tak, že výše ročního příspěvku sjednaného v bodě 1.7. uvedené Dohody činí pro období roku 2023 částku ve výši 698 630 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkal nesprávný výklad závazku, jehož změny se domáhal, i nesprávná zjištění o jeho obsahu, který okresní soud založil na preambuli Dohody, nikoliv na sjednaných právech a povinnostech stran a jejich vzájemné a logické provázanosti. Podle žalobce okresní soud pominul podstatný obsah vzájemných práv a povinností smluvních stran, nezhodnotil dostatečně jejich obsah a jejich výchozí rovnováhu, která byla nepředvídatelnou změnou vnějších okolností následně porušena a jež má být na návrh žalobce obnovena. Namítal, že nikdy nepopíral, že těžební činnost realizovaná v blízkosti města , adresa, po dobu aktivní těžby měla podstatný vliv na žalovaného a podmínky pro život jeho obyvatel i další rozvoj města. Tato skutečnost proto byla výchozím kontextem při uzavření předmětné Dohody, avšak nebyla hlavním důvodem uzavření Dohody, jímž bylo vypořádání střetu zájmů podle § 33 horního zákona, jak dokládá také ujednání o ukončitelnosti Dohody výpovědí v případě, že rozhodující závazky nebudou plněny. Taková podmíněnost vzájemných závazků zcela popírá takový výklad Dohody, který její smysl spojuje s kompenzací historické činnosti předchůdce žalobce. Uvedl, že nesouhlasí s významem preambule Dohody, kterou mu přidělil okresní soud. Namítal, že preambule nemá zákonem definované náležitosti, neobsahuje základní obsah, nýbrž spíše záměr, se kterým strany k uzavření smlouvy přistupovaly, a účel, kterého by mělo být Dohodou dosaženo. Preambule by měla sloužit jako výkladové vodítko pro obsah dotčené smlouvy, stěží proto může sloužit jako samostatné shrnutí jejího obsahu či v ní obsažených závazků, a to tím spíše v případech, kdy je preambule s těmito závazky ve zjevném rozporu. Odkázal na formulaci jednotlivých závazků stran, zejména vymezených v článku III. odst. 5 a IV. odst. 3 Dohody, jakož i článku II. odst. 3 Dohody. Podle žalobce základní rovnováhu vzájemných práv a povinností stran Dohody spočívá v tom, že žalovaný udělil svůj souhlas s budoucí jasně vymezenou aktivní těžební činností žalobce a žalobce se zavázal vykonávat tuto aktivní těžební činnost v souladu se sjednanými podmínkami. Vzájemná podmíněnost těchto práv a povinností je přitom potvrzena sjednáním o ukončitelnosti Dohody výpovědí pro případ, že právě tyto klíčové povinnosti nebudou plněny, jakož i tím, že Dohoda je uzavřena na dobu určitou odpovídající době platnosti Závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životním prostředí ze dne 11. 1. 2016, č. j. , Anonymizováno, (dále jen „povolení E.I.A.“) pro aktivní těžební činnost. Podle žalobce jsou tedy vzájemná práva a povinnosti stran Dohody vázána pouze na aktivní těžební činnost žalobce, pro kterou se uděluje souhlas podle horního zákona a kompenzace negativních dopadů způsobených historickou těžební činností představuje pouze kontext a motivaci žalovaného uzavřít Dohodu v takové podobě, aby byly budoucí těžební aktivity rozumně kompenzovány. Pokud by smyslem Dohody bylo kompenzovat dopady již nastalé, z povahy věci by Dohoda nemohla obstát právě citovanou možností výpovědi. Dále žalobce okresnímu soudu vytýkal závěry ohledně neočekávatelnosti skutečnosti, které žalobce vedly k požadavku na obnovení jednání o obsahu smlouvy. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2989/2022, které cituje i okresní soud v napadeném rozhodnutí, s tím, že je nepochybné, že si lze jen stěží představit větší nenadálou a stranami neovlivnitelnou změnu hospodářských a ekonomických poměrů, než byly dopady pandemie COVID a války na Ukrajině, které žalobce doložil, a to i v podmínkách trhu s uhlím. Pokud pak okresní soud odkázal na tržní výkyvy v roce 2016, pak tyto nastaly až po uzavření Dohody s tím, že právě tyto tržní výkyvy z roku 2016 přivodily nutnost zahájení insolvenčního řízení právní předchůdkyně žalobce a řešení jejího úpadku formou reorganizace. Namítal, že ani po profesionálech v určité oblasti nelze očekávat, že budou schopni předpokládat budoucí tržní vývoj ceny podléhající tržním vlivům. Ač lze jistě souhlasit, že profesionál a podnikatel v dané oblasti by měl být připraven na určité výkyvy cen a změny na trhu, změny, které jsou v tomto řízení namítány, však jistě nemohl očekávat jakýkoliv profesionál. Stejně tak dle žalobce se nenachází v Dohodě žádné ujednání, ze kterého by mu bylo možno jakkoliv dovozovat, že strany předpokládaly po dobu účinnosti Dohody ukončení aktivní těžby žalobce. Dohoda žádné takové ustanovení neobsahuje a skutková zjištění okresního soudu na straně 26 tedy nemají oporu v dokazování, stejně jako jsou v přímém rozporu s orientačním harmonogramem těžby tvořícím nedílnou součást povolení E.I.A., na které Dohoda odkazuje. Navazující hornická činnost spočívající v zajišťování a likvidaci důlních děl dle § 2 písm. c) zákona o hornické činnosti předpokládá samostatné vypořádání střetu zájmů podle § 33 odst. 6 horního zákona a vyžadovala by samostatný souhlas žalovaného v článku III. odst. 2 až 4 a zejména pak odkaz na jiné povolení E.I.A. v odst. 1 a vymezení likvidační činnosti v odst. 3, která odkazuje výlučně na hornickou činnost spočívající v dobývání nerostů. Dohoda obsahuje jedinou zmínku o hornické činnosti spočívající v likvidaci a sanaci důlních provozů, a to ve 4. odrážce 2. oddílu článku I. odst. 3 Dohody, kde jsou však zmíněny pouze sanační a rekultivační práce, které probíhaly již v okamžiku uzavření Dohody, nikoliv práce, které by navazovaly na ukončení těžební činnosti, ohledně které byla Dohoda uzavírána ve smyslu vypořádání střetu zájmů podle § 33 odst. 2 horního zákona. V návaznosti na citované ustanovení § 33 odst. 6 horního zákona má tak žalobce za nepochybné, že ohledně navazující likvidační hornické činnosti by byla uzavírána samostatná dohoda o vypořádání střetu zájmů a s ohledem na podstatné snížení zátěže žalovaného při její navazující hornické činnosti je přesvědčen, že taková paušální platba by v takové dohodě vůbec nebyla sjednávána, tato by se týkala spíše konkretizace provedení zajišťovacích prací a zabránění jejich konkrétním dopadům. Podle žalobce tedy hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních obsažených v Dohodě byl zapříčiněn podstatnou a smluvními stranami nepředvídatelnou a neovlivnitelnou změnou okolností vyvolanou vnějšími faktory, pro které žalobce nemohl nadále vykonávat aktivní těžební činnost, a plněním jeho platební povinnosti se dostal do hrubého nepoměru vůči jeho právům z Dohody. Žalobce tak byl oprávněn domáhat se jednání o Dohodě a následně navrhnout soudu změnu Dohody obnovením rovnováhy práv a povinností stran ve smyslu ust. § 1765 a § 1766 občanského zákoníku.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Odkázal na svá vyjádření prezentovaná v průběhu celého řízení před okresním soudem, jenž shrnul tak, že právní předchůdkyně žalobce převzala závazek, o který v řízení jde, zcela dobrovolně. Dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2023 a jejím účelem bylo zmírnit nepříznivý demografický vývoj a vytvořit příznivější podmínky pro spokojený život obyvatel města , adresa, . Žalobce také dobrovolně převzal od své právní předchůdkyně právní povinnosti z této Dohody a v průběhu její platnosti plnil povinnosti z Dohody vyplývající, s výjimkou roku 2021, kdy byl příspěvek zaplacen co do částky 4 166 667 Kč dne 22. 12. 2021 žalobcem poté, co dne 10. 1. 2022 , právnická osoba, , uhradila poměrnou částku 833 333 Kč. V plné výši byl uhrazen závazek žalobce i v roce 2022 (15. 12. 2022) a dne 31. 7. 2023 žalobce uhradil částku 698 630 Kč. Zdůraznil, že žalobcem tvrzená nutnost dalšího posouzení E.I.A. v souvislosti s těžbou uhlí v předmětných dobývacích prostorech v katastru města , adresa, nemůže mít žádný právní význam, neboť žalobce není těžební společností, povaha jeho činnosti spočívá výhradně v zahlazování následků hornické činnosti a s tím souvisejících činností. Dále žalovaný uvedl, že ač je v úvodu Dohody odkazováno na ust. § 33 zák. č. 44/1988 Sb. (horní zákon), jejím účelem bylo nikoliv jen zajištění ochrany nemovitostí, ale především zájmů města , Anonymizováno, tak, jak jsou tyto v Dohodě definovány, tj. zmírnit nepříznivý demografický vývoj a vytvořit příznivější podmínky pro spokojený život obyvatel města , adresa, , což předmětnou Dohodu právně zařazují mezi taková jednání, na které dopadá ust. § 1746 odst. 2 o. z. Nesouhlasil se zpochybňováním významu preambule Dohody, která naopak podle žalovaného jednoznačně stanoví účel Dohody s tím, že Dohoda tak, jak byla mezi smluvními stranami uzavřena, není v rozporu s žádným ustanovením § 1721 a násl. o. z., ani v rozporu s žádným ustanovením jiného obecně platného právního předpisu. Otázka prokázání nepříznivého demografického vývoje ve městě , adresa, pak byla žalovaným řádně zodpovězena předloženými důkazy, jenž jsou součástí spisu.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 21. 4. 2023 se žalobce domáhal, aby soud jeho závazek z Dohody s účinností od 1. 1. 2023 změnil tak, že výše ročního příspěvku sjednaného v bodě 1.7 pro období roku 2023 činí 698 630 Kč. Tvrdil, že je v postavení provozovatele , Anonymizováno, právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . Mezi touto společností a žalovaným byla dne 24. 9. 2014 uzavřena Dohoda, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností stran souvisejících s výkonem hornické činnosti , právnická osoba, , která by mohla ohrozit činnost města , adresa, a zasahovat do práv a povinností občanů této obce nebo se jich jinak dotýkat. Závazek hradit paušální platbu 5 000 000 Kč ročně sjednanou v článku I. v bodě 1.

7. Dohody byl sjednán na dobu určitou, a to do konce roku 2023, přičemž tato Dohoda byla výslovně uzavřena v návaznosti na stanovení podmínek pro výkon hornické činnosti , Anonymizováno, spočívající v aktivní těžbě (dobývání nerostů) a Dohoda proto přímo souvisí s výkonem této hornické činnosti, jak je výslovně uvedeno v článku III. odst. 1 a v článku IV. odst. 1, a současně vychází z podmínek výkonu hornické činnosti stanovených v příslušném rozhodnutí Ministerstva životního prostředí. Ve vazbě na stanovisko E.I.A. (viz článek III. odst. 1 Dohody) a souhlas žalovaného s hornickou činností , právnická osoba, , je tak s dodržením stanovených podmínek výslovně svázán. Paušální platba Dohody představuje peněžitou kompenzaci dopadů těžební činnosti žalobce na žalovaného a občany města , adresa, , jenž jsou však svým výskytem dlouhodobé a obtěžující, např. v podobě občasných citelných otřesů nebo hluku způsobených ražením nových porubů při těžbě, což jsou zásahy, které nedosahují intenzity škody na majetku, život občanů však mohou ovlivňovat. Právě uvedené zásahy však již od března 2021 nemohou nastávat, neboť v únoru 2021 byla fakticky ukončena hornická činnost v podobě dobývání ložisek nerostů, a to z důvodů, které předchůdce žalobce nemohl v době uzavření Dohody očekávat, v podobě masivních změn na trhu s vytěženým nerostem a navazujících energetických a jiných trzích. Nedosažitelnost rentability těžby byla navíc umocněna i pandemií koronaviru COVID-19. Žalobce projednal ukončení těžební činnosti se žalovaným již v roce 2021 bezprostředně poté, co se stal právním nástupcem , právnická osoba, , a to přestože se jednalo pouze o faktické zanechání těžební činnosti a pro navazující činnosti (zajištění důlních děl a následná likvidace důlních děl) nebyly splněny ještě zákonné předpoklady. Výsledkem tohoto jednání bylo uzavření dodatku č. 4 k Dohodě a úprava výše paušálního poplatku za rok 2021. Žalovaný nicméně odmítl definitivní úpravu paušální platby. Obdobným způsobem proběhlo uzavření dodatku č. 5 k Dohodě pro rok 2022. Ke dni 21. 2. 2023 bylo žalobci doručeno závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí (dále jen „Stanovisko“), které stanovilo konečné podmínky pro výkon hornické činnosti žalobce v podobě zajištění důlních děl a jejich likvidaci, tj. podmínky pro výkon hornické činnosti, a po jejichž realizaci již nebude ani technicky možné obnovit aktivní těžbu nerostů (tzn. otvírka a dobývání ložiska nebude reálně proveditelná). Nejpozději po doručení Stanoviska tak nastala situace, kdy žalobce může završit likvidaci děl, jejichž provoz v rámci aktivní těžby odůvodňoval povinnost k pravidelné paušální platbě v rámci Dohody. Žalobce proto vyzval žalovaného k uzavření dodatku k Dohodě, kterým bude výše paušální platby pro rok 2023 upravena na částku reflektující nastalou změnu ve formě stanovení podmínek pro likvidaci důlních děl, po které již bude jakékoliv znovuzahájení aktivní těžby vyloučeno. Žalovaný změnu Dohody v části vyplacené paušální platby formou uzavření navrhovaného dodatku č. 6 odmítl. Podle žalobce je vydání Stanoviska ze dne 21. 2. 2023 posledním z dílčích kroků, kterým bylo potvrzeno, že aktivní těžba ve smyslu zákona o hornické činnosti na straně žalobce je fakticky ukončena a že žalobce může završit likvidaci dotčených důlních děl a znemožnit jakoukoliv budoucí aktivní těžbu. V rámci zajišťovacích a likvidačních prací žalobce nebude zasahovat do práv žalovaného způsobem srovnatelným s předchozí aktivní těžbou, tj. tímto okamžikem se stalo pro žalobce i žalovaného zjevným, že nastala, resp. byla završena podstatná změna okolností, která činí trvalou paušální platbu žalobce vůči žalovanému neodůvodněnou, a to v důsledku toho, že jí mají být kompenzovány zásahy do práv žalovaného spojené toliko s aktivní těžební činností žalobce, která již neprobíhá a probíhat nebude. V rámci Dohody přitom není obsaženo ujednání o tom, že by na sebe kterákoliv strana převzala nebezpečí podstatné změny okolností, tj. ustanovení § 1766 a násl. o. z. je pro smluvní strany bez dalšího využitelné, je-li naplněna jeho hypotéza. Ve smyslu ust. § 1765 odst. 1 o. z. lze proto konstatovat, že předmět plnění Dohody o střetu zájmů, totiž faktické umožnění těžební činnosti žalobce ze strany žalovaného ve formě souhlasu ve smyslu § 33 horního zákona, pozbylo pro žalobce zcela své hodnoty, a to z důvodů, které nemohl při uzavření Dohody očekávat. Aktivní dobývání nerostů muselo být ukončeno dříve než skončí doba, na kterou byla Dohoda, resp. povinnost žalobce k pravidelné úhradě paušální platby, sjednána, povinnost paušální platby žalobce však, a to přestože kompenzuje právě vliv aktivního dobývání nerostů žalobce na žalovaného, neskončí dříve než s původně předpokládanou dobou trvání aktivní těžby, a tedy dobou, na kterou byla uzavřena celá Dohoda. Jelikož po splnění posledního z předpokladů pro podstatnou změnu okolností nedošlo k Dohodě stran ohledně uzavření navrhovaného dodatku, domáhá se žalobce změny podanou žalobou ve smyslu ust. § 1766 o. z.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil se stejnou argumentací jako ve svém vyjádření k odvolání žalobce.

7. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými účastníky a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Uvedl, že žalobce svůj nárok opírá o ustanovení § 1765 odst. 1 o. z., podle kterého dojde-li ke změně okolnosti tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění nebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy anebo se dotčené straně stala známou až po uzavření smlouvy. Ze zákonné úpravy obsažené jak v citovaném ustanovení § 1765 odst. 1 o. z., tak i z ust. § 1766 odst. 1 o. z. dle okresního soudu vyplývá, že pro uplatnění výjimky ze zásady „pacta sund servanda“ musí být kumulativně naplněno několik podmínek, a to podstatná změna okolností, její nepředvídatelnost a neovlivnitelnost, vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran důsledkem zvýšení nákladů plnění či snížení hodnoty předmětu plnění a příčinná souvislost mezi změnou okolností a vznikem zvlášť hrubého nepoměru mezi právy a povinnostmi stran. Zdrojem změny okolností přitom mohou být nejrůznější vnější vlivy, a to ať již přírodní, technické, právní či právně-politické či společensko-ekonomické povahy, musí však vždy jít o zásadní a nepředvídatelné změny vnější povahy, které primárně nastaly až po uzavření smlouvy. Jen výjimečně se může jednat o skutečnosti nastalé již před tímto okamžikem, a to však pouze tehdy, pokud se dotčené straně stanou známé až po uzavření smlouvy. Zásada změny poměrů představuje korektiv, který je v souladu s ochranou legitimního očekávání nutno aplikovat toliko ve výjimečných situacích. Podmínkou práva domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně změny smluvního závazku rozhodnutím soudu podle § 1765 odst. 1 a 1766 odst. 1 o. z., je tedy mimo jiné skutečnost, že nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran byl zapříčiněn (způsoben) podstatnou, smluvci nepředvídatelnou a neovlivnitelnou změnou okolností vyvolanou vnějšími (na smluvcích nezávislými) faktory; kterými odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu příkladmo mohou být působení přírodních sil, nemoc, zdravotní poškození či úmrtí, selhání techniky nebo škodní události způsobené třetí osobou anebo změna legislativy, společenských či politických poměrů nebo obecných poměrů hospodářských a ekonomických (výrazné zvýšení míry inflace, narušení podnikatelsko-odběratelských vztahů apod.). Uvedl, že žalobce vyzval žalovaného k obnovení jednání o smlouvě svým dopisem z 6. 4. 2023, a to v návaznosti na vydání nového závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 21. 2. 2023, které definitivně ukončilo těžbu uhlí v dané lokalitě, a to v přiměřené lhůtě dle ust. § 1766 odst. 2 o. z., když samotné stanovisko bylo ze dne 21. 2. 2023. Žalobce dle okresního soudu v předmětné Dohodě na sebe nepřevzal nebezpečí změny okolností ve smyslu ust. § 1765 odst. 2 o. z. Vyložil, že aby mohl posoudit oprávněnost nároku žalobce, tedy zda nastala taková podstatná změna okolností, která ve svém důsledku již nadále neodůvodňuje úhradu pravidelné platby žalobce žalovanému v původně sjednané výši, a to v návaznosti na ukončení aktivní těžby v dané lokalitě, musel se zabývat nejprve samotným účelem smlouvy z 24. 9. 2014 vyjádřeným dle okresního soudu již v samotné preambuli, kterou označil za nejpodstatnější část. Z jejího výslovného vyjádření je pak dle okresního soudu zřejmé, že obě smluvní strany si byly vědomy dlouhodobých negativních vlivů způsobených nejen těžbou černého uhlí v dané lokalitě, ale i existencí negativních vlivů při současné případné likvidaci důlních a přidružených provozů, včetně ztráty pracovních míst. Zejména je pak kladen důraz na stálý ubytek obyvatelstva , Anonymizováno, a při současně případné likvidaci důlních a přidružených provozů i na ztrátu pracovních míst. Dále se pak v samotném textu smlouvy podává, za jakých podmínek , adresa, souhlasí s pokračující těžbou černého uhlí v dotčené lokalitě a za jakých podmínek lze zajistit s určitou pravděpodobností kvalitní životní podmínky pro obyvatelstvo , Anonymizováno, . Jedná se zejména o zachování pracovních příležitostí obyvatel závislých na důlních provozech, zajištění kompletní náhradní bytové výstavby, pokud by došlo k hromadnému vypořádávání důlních škod, zaměřuje se na rekultivaci území po hornické činnosti, obsahuje závazek , Anonymizováno, nést odpovědnost za náhradu škody za hornickou činností poškozené nemovitosti, komunikace, kanalizace, hřbitovy a např. dále pokračování v legislativním procesu vedoucím k odstranění staré ekologické zátěže. Součástí samotné Dohody je pak závazek , Anonymizováno, hradit , Anonymizováno, počínaje rokem 2015 příspěvek ve výši 5 000 000 Kč ročně na rozvoj a obnovu , Anonymizováno, . Za podmínek stanovených v Dohodě , adresa, souhlasila s hornickou činností a činností prováděnou hornickým způsobem definovaným v § 2 a 3 zák. č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, a to za podmínky, že vždy budou dodržena stanoviska příslušeného Ministerstva k E.I.A., platné do roku 2023, mezní vlivy uvedené v dokumentaci k E.I.A., jakož i jiná rozhodnutí, povolení, stanoviska či úkony obdobného charakteru orgánů státní správy a samosprávy vydaná ve vztahu k E.I.A. v souladu s platným právním řádem. Dohoda byla uzavřena dle § 33 zák. č. 44/1988 Sb. a řeší tzv. střet zájmů, což představuje konflikt nebo rozpor mezi zájmem na naplánované těžbě a hospodárném vydobytí výhradního ložiska na jedné straně a zájmem na ochraně objektů a dalších zákonem chráněných zájmů ohrožených využitím výhradního ložiska na straně druhé, přičemž střet zájmů musí být vyřešen před podáním žádosti o vydání povolení hornické činnosti. V samotné Dohodě je pak odkazováno na hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem definovaným v § 2 odst. 3 zák. č. 61/1988 Sb. Závazným Stanoviskem z 21. 2. 2023 pak bylo prokázáno, že došlo ke stanovení konečných podmínek pro výkon hornické činnosti žalobce v podobě zajištění důlních děl a jejich likvidace, tj. podmínky pro výkon hornických činností, po jejichž realizaci již nebude ani technicky možné obnovit aktivní těžbu nerostů. Samotné likvidační a demoliční práce budou probíhat pouze v katastrálním území , adresa, s tím, že samotné zajištění a likvidace důlních děl bude představovat zátěž pro danou lokalitu, byť nižší než zátěž při samotné těžbě uhlí, avšak i nadále bude uvedená lokalita zatížena činnostmi, které se předpokládaly i v samotné Dohodě z 24. 9. 2014, tedy že může dojít i k likvidaci důlních děl a přidružených provozů. Ke skutečnosti, zda žalobce či jeho právní předchůdkyně, , právnická osoba, , nemohli očekávat v době uzavření Dohody v roce 2014, kdy probíhala intenzivní těžební činnost , právnická osoba, , nedosažitelnost rentability těžby z důvodu masivních změn na trhu s vytěženým nerostem a navazujících energetických změn, navíc umocněných i pandemií koronaviru COVID-19, okresní soud uvedl, že nesouhlasí se stanoviskem žalobce, že jeho předchůdkyně jako podnikatelský subjekt pohybující se na trzích s vytěženým nerostem po řadu let nemohla při uzavření předmětné Dohody na dobu určitou předpokládat, že může dojít k dřívějšímu ukončení aktivního dobývání nerostů žalobcem, tedy dříve než ve smlouvě předpokládané době trvání aktivní těžby, když se pohybovala na trhu s touto komoditou desítky let s tím, že se ceny této komodity v letech měnily v závislosti na řadě dalších faktorů, jak tomu bylo např. v roce 2016, kdy došlo k prudkému poklesu ceny této komodity na světových trzích. S možností ukončení aktivní těžby bylo nadto počítáno již v samotné Dohodě, a to odkazem na ust. § 2 horního zákona, které vymezuje hornickou činnost a zahrnuje i zajištění a likvidaci důlních děl, což je vymezeno i v samotné preambuli Dohody, kde zmiňuje i případná likvidace důlních děl a přidružených provozů ve vztahu ke ztrátě pracovních míst. Samotná ekonomická situace na trhu s touto komoditou tak již dle okresního soudu nebyla nepředvídatelná a nemůže jít k tíži žalovaného, přestože došlo k ukončení samotné aktivní těžby. Dle okresního soudu je nezbytné poukázat na to, že dopady dlouhodobé těžby nerostů i v minulosti, včetně následných prací souvisejících s likvidací a ukončením aktivní těžby, budou mít dlouholeté důsledky pro danou lokalitu, se kterými se budou muset obyvatelé žijící v této lokalitě potýkat ještě řadu let, a to ať už se jedná o životní prostředí, možnost pracovního uplatnění, složení obyvatelstva v dané lokalitě, včetně vlivů na životní prostředí, odchodu mladých lidí z této lokality, zvýšenou kriminalitu apod. Samotná těžba uhlí pak v dané lokalitě výrazně ovlivnila život obyvatelstva, o čemž svědčí i potřeba města uvedenou situaci řešit vydáním veřejné vyhlášky ze 7. 8. 2019, která poukazuje na negativní vlivy na samotné obyvatelstvo, ať už se jedná o zvýšenou kriminalitu, nezaměstnanost, vysoký podíl občanů závislých na dávkách pomoci v hmotné nouzi, narušování veřejného pořádku, vznik dětských gangů, užívání návykových látek a gamblerství. Okresní soud proto shrnul, že ač ukončení samotné těžby lze považovat za změnu okolností, nejedná se o změnu tak podstatnou, která by zakládala hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran předmětné Dohody, a to i přestože žalobce přestal generovat zisk, neboť přes ukončení aktivní těžby uhlí budou i nadále probíhat práce směřující k ukončení hornické činnosti v dané lokalitě. Přestože přetrvávající zátěž pro danou lokalitu včetně jeho obyvatelstva bude podstatně nižší než v době aktivní těžby i nadále tu bude činnost související s ukončením hornické činnosti tak, jak je tato popisována v závazném Stanovisku z 21. 2. 2023 s tím dále, že v důsledku těžby v dané lokalitě, ať už v souvislosti s ovlivněním krajiny, zástavby, poškození komunikací a inženýrských sítí, ztrátou pracovních míst či stálým úbytkem obyvatelstva, se bude muset město , adresa, včetně jejího obyvatelstva vypořádávat ještě řadu let po ukončení aktivní těžby uhlí. S tímto závěrem okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.

8. Odvolací soud postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování Dohodou č. 1/2014 o zajištění ochrany nemovitostí a zájmů města , adresa, ze dne 24. 9. 2014 včetně příloh a dodatků č. 1, 3, 4 a 5, závazným stanoviskem k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 11. 1. 2016 a Stanoviskem ze dne 21. 2. 2023 a dle ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o graf znázorňující průměrnou roční inflaci v letech 1998 až 2022 – údaj zveřejněný na stránkách Českého statistického úřadu, který považoval za nezbytný pro náležité zjištění skutkového stavu. Po takto části doplněném a části nově provedeném dokazování konstatuje, že okresní soud z řádně provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud doplnil, jak bude uvedeno níže.

9. Žalobce se v řízení domáhal s účinností od 1. 1. 2023 změny svého závazku platit roční příspěvek sjednaný v bodě 1.

7. Dohody v podobě jeho snížení na částku 698 630 Kč. Svůj nárok opřel o ust. § 1765 odst. 1 o. z. a § 1766 odst. 1 o. z. s tvrzením, že v důsledku vydání a doručení Stanoviska ze dne 21. 2. 2023 byly vymezeny konečné podmínky pro výkon hornické činnosti žalobce v podobě zajištění a likvidace důlních děl v lokalitě , adresa, na , Anonymizováno, v oblasti dobývacích prostorů , adresa, a , adresa, , jímž bylo potvrzeno, že aktivní těžba ve formě otvírky a dobývání výhradního ložiska ve smyslu zákona o hornické činnosti je fakticky ukončena a dojde k likvidace dotčených důlních děl znemožňující jakoukoliv budoucí aktivní těžbu, přičemž v rámci zajišťovacích a likvidačních prací žalobce nebude zasahovat do práv žalovaného způsobem srovnatelným s předchozí aktivní těžbou. Tímto tedy byla završena podstatná změna okolností, která činí trvalou paušální platbu žalobce vůči žalovanému nedůvodnou a neodůvodnitelnou, a protože se strany v přiměřené lhůtě na úpravě závazku z Dohody nedohodly, je nutno takto nastalý zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran řešit formou žaloby ve smyslu ust. § 1766 o. z. Současně žalobce tvrdil, že ve smyslu ust. § 1765 odst. 2 o. z. nepřevzal na sebe nebezpečí změny okolností, čemuž dal okresní soud za pravdu v rámci odůvodnění svého rozhodnutí (bod 34 rozsudku). Tento názor odvolací soud nesdílí.

10. V článku IV. odst. 2 Dohody se smluvní strany dohodly, že Dohoda vychází z rozsahu plánované hornické činnosti v období do 31. 12. 2023 a odráží záměry , Anonymizováno, vycházející ze současného stavu a znalostí jak hornického, tak ekonomického prostředí. Vzhledem k časovému rozsahu Dohody a možnému vlivu mnoha faktorů se obě smluvní strany dohodly, že pokud dojde k situaci, kdy plněním této Dohody může být ovlivněna nebo ohrožena existence jedné ze smluvních stran, bude na podnět jakékoliv smluvní strany zahájeno jednání o úpravě této Dohody za účelem zachování vzájemných dobrých vztahů. Obě smluvní strany se zavazují, že vyvinou maximální úsilí k nalezení oboustranně přijatelného kompromisu.

11. Uvedené smluvní ujednání odvolací soud podrobil výkladu podle pravidel zakotvených v ust. § 555 a násl. o. z. i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž se zabýval skutečnou vůlí (úmyslem jednajících stran), která byla nebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Za tím účelem vyzval oba účastníky, aby odvolacímu soudu sdělili, jaký byl smysl a účel tohoto článku Dohody a jaký význam strany uvedenému ujednání přikládaly. Žalobce na výzvu odvolacího soudu sdělil, že smyslem ujednání bylo změkčení případných krajně negativních dopadů způsobených změnami podmínek nastalými po uzavření předmětné Dohody, jak jednoznačně vyplývá z 1. věty ujednání, které je odůvodněno nemožností dostatečně předvídat vlivy velkého množství různých faktorů v okamžiku uzavření Dohody, která byla uzavřena na dlouhou dobu bez toho, že by ji bylo možno jednostranně ukončit. Strany si tedy byly už při uzavření Dohody vědomy toho, že mohou očekávat, že plnění podle Dohody se může v průběhu jejího trvání svou výhodností pro obě strany značně proměňovat a bylo na místě založit povinnost stran projednat úpravy Dohody v případě extrémního negativního dopadu na jednu ze stran Dohody. Předmětné ustanovení podle žalobce potvrzuje jím opakovaně vyzdvihovaný význam paušální platby a její vazbu na aktivní těžební činnost s tím, že kompenzační povinnost odvolatele byla sjednána úměrně k očekávanému rozsahu budoucí aktivní těžby odvolatele. Povinnost smluvních stran nalézt vhodné kompromisní řešení podle citovaného ustanovení byla vázána toliko na situace, ve kterých je „ovlivněna nebo ohrožena existence jedné ze smluvních stran“, která však nenastala. Žalovaný pak sdělil, že uvedenému článku Dohody nepřikládal jiný význam než ten, ke kterému je možno dospět jazykovým výkladem, tedy takový, že pro případ vzniku takové situace, která může do konce platnosti Dohody, tj. do 31. 12. 2023, nastat, jež bude mít vliv na existenci některé ze smluvních stran, bude zahájeno jednání o případné úpravě Dohody. Jednalo se tedy o článek, který deklaroval možnost jednání mezi stranami o změně obsahu Dohody, byla-li by některá ze smluvních stran ohrožena existenčně z důvodu plnění Dohody. Článek byl přitom do Dohody zapracován v době, kdy smluvní stranou byl předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , tedy těžební společnost, u které mohlo dojít v průběhu plnění smlouvy k takovým změnám, jenž by mohly mít vliv na možnost plnění Dohody, a to např. v souvislosti s útlumem těžby, cenami těžebních nerostů apod. Dle žalovaného pak uvedená situace vůbec nedopadá na žalobce, který není těžební společností, jež by mohla být jakkoliv ohrožena tržními či jinými okolnostmi při těžbě nerostů.

12. Po posouzení v podstatě stejného významu a účelu, který strany Dohody uvedenému článku IV. odst. 2 přikládaly, jenž musel být znám i druhé ze smluvních stran, nadto i odpovídal jeho jazykovému vyjádření, dospěl odvolací soud k závěru, že se smluvní strany odchýlily od dispozitivní právní úpravy obsažené v ust. § 1765 odst. 1 o. z. a smluvně vyloučily možnost změny jejich závazků založených Dohodou vyplývajících z rozsahu plánované hornické činnosti v období do 31. 12. 2023 v podmínkách hornického i ekonomického prostředí pro jiné situace než ty, v nichž by byla ovlivněna nebo ohrožena samotná existence jedné ze smluvních stran. Jinými slovy strany převzaly na sebe nebezpečí změny okolností, a to hornického i ekonomického charakteru, s výjimkou případů, kdy bude ovlivněna nebo ohrožena existence jedné ze smluvních stran, a to ať již charakteru ekonomického, která mohla vést k ukončení existence smluvní strany podnikatelského subjektu, např. insolvence ve formě konkurzu, či právního na straně obou smluvních stran vedoucí ke ztrátě jejich právní subjektivity. Dovolává-li se tedy v současné době žalobce podstatné změny okolností spočívající právě ve vydání Stanoviska ze dne 21. 2. 2023, jímž došlo s definitivní platností k ukončení aktivní hornické činnosti žalobce v dotčených oblastech, pak bez ohledu na to, jak závažná tato změna je a jak se nastalá situace liší od rozsahu plánované hornické činnosti v době podpisu Dohody, nemůže se žalobce dovolávat změny závazků vyplývajících z Dohody rozhodnutím soudu ve smyslu ust. § 1766 odst. 1 o. z., netvrdí-li a současně nedokládá, že by touto skutečností byla ovlivněna či ohrožena jeho samotná existence. K tomu pak odvolací soud dodává, že ve smyslu zák. č. 77/1997 Sb. o státním podniku žalobce netvrdil, že by bylo přijato rozhodnutí zakladatele o zrušení podniku ve smyslu ust. § 6 odst. 1 tohoto zákona či by došlo k jakémukoliv jinému právnímu kroku směřujícímu ke zrušení podniku či jeho likvidaci, a to i např. z ekonomických důvodů. Naopak žalobce v tomto řízení konstantně tvrdí, že je organizací, které bylo uvedeným závazným Stanoviskem uloženo zahlazovat následky hornické činnosti, což zahrnuje likvidační, sanační a rekultivační práce v areálech původních provozů a zařízení spojených s těžbou a úpravou nerostů a jinou průmyslovou činností, zmírnění ekologických škod způsobených touto činností a správou a údržbou břemen s tím spojených na území České republiky, jak je uvedeno v předmětu činnosti tohoto státního podniku, aniž by byla k datu rozhodování odvolacího soudu ovlivněna či ohrožena jeho existence. Nadto v podání ze dne 16. 9. 2024 žalobce sám uvedl, že situace předpokládaná v čl. IV odst. 2 Dohody nenastala.

13. Odvolací soud tak shrnuje, že převzala-li předchůdkyně žalobce na sebe riziko nebezpečí změny okolností, a to i podstatné, ve formě hornických či ekonomických okolností, za kterých byla Dohoda uzavřena, v návaznosti na plánovanou hornickou činnost v dotčeném území a nedošlo-li současně k ovlivnění či ohrožení samotné existence žalobce jakožto právního nástupce této smluvní strany, pak se žalobce nemůže dovolávat, při nesouhlasu smluvního partnera se změnou závazku, této změny rozhodnutím soudu dle ust. § 1766 odst. 1 o. z. a již z tohoto důvodu nebylo možno žalobci vyhovět.

14. I kdyby však závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce v rámci ujednání obsaženém v článku IV odst. 2 Dohody na sebe převzal nebezpečí změny okolností, za kterých byla Dohoda uzavřena, s výjimkou situace, kdy bude touto změnou ovlivněna či ohrožena samotná jeho existence, neobstál a žalobci zůstalo zachováno právo domáhat se u soudu změny závazku hradit žalovanému příspěvek dle bodu 1.7. ve výši sjednané v Dohodě, nebyla by jeho žaloba důvodná pro nesplnění podmínek pro změnu obsahu Dohody rozhodnutím soudu ve smyslu ust. § 1765 odst. 1 o. z.

15. Jak okresní soud správně vyložil v bodě 34 odůvodnění napadeného rozsudku, pro uplatnění výjimky ze zásady pacta sund servanda dle ust. § 1765 odst. 1 o. z. a § 1766 odst. 1 o. z. musí být kumulativně naplněno několik podmínek, za které se považuje podstatná změna okolností, nepředvídatelnost a neovlivnitelnost této změny, vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran v důsledku zvýšení nákladů plnění či snížení hodnoty předmětu plnění a příčinná souvislost mezi změnou okolností a vzniklým zvlášť hrubým nepoměrem mezi právy a povinnostmi smluvních stran.

16. Okresní soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho předchůdkyně, mohla v době podpisu Dohody předpokládat, že může dojít k ukončení aktivní těžby před uplynutím doby, na kterou byla Dohoda uzavřena, když již samotná Dohoda ve své preambuli počítá s případnou likvidací důlních a přidružených provozů ve vztahu ke ztrátě pracovních míst. Dále předchůdkyně žalobce jako podnikatelský subjekt pohybující se na trzích s vytěženým nerostem po řadu let měla a mohla předpokládat, že může dojít ke značnému snížení ceny nerostů a tím i k nedosažení předpokládané rentability těžby, a to bez ohledu na samotnou pandemii koronaviru COVID-19 či na válku na Ukrajině. Současně dovodil, že ač samotné plánované práce související s likvidací a ukončením aktivní těžby uhlí budou pro danou lokalitu i její obyvatelstvo představovat zátěž podstatně nižší než za doby aktivní těžby nerostů, nedojde tímto způsobem ke změně poměrů, která by založila hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi smluvních stran Dohody.

17. Tyto závěry odvolací soud sdílí a pro zestručnění na ně odkazuje, stejně jako na skutečnosti, jimiž okresní soud tyto své závěry odůvodnil, které dále odvolací soud doplňuje následovně.

18. Jak vyplývá z ust. § 1765 odst. 1 o. z. a prozatím ještě ojedinělé judikatury vyšších soudů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2989/2022), dalším, okresním soudem co do jeho naplnění výslovně neřešeným předpokladem změny smluvního závazku rozhodnutím soudu, je neovlivnitelnost změny tou smluvní stranou, která se jí dovolává. V podmínkách projednávané věci žalobce, a to na dotaz odvolacího soudu, výslovně uvedl, že rozhodnou a podstatnou okolností, která založila zvlášť hrubý nepoměr v plnění stran sjednaných předmětnou Dohodou ve smyslu ust. § 1765 a 1766 o. z., pro kterou byla podána žaloba, je vydání závazného Stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 21. 2. 2023, které stanovilo konečné podmínky pro výkon hornické činnosti žalobce v podobě zajištění důlních děl a jejich likvidaci. Z uvedeného Stanoviska přitom vyplývá, že bylo vydáno ke změně původního záměru o pokračování hornické činnosti , právnická osoba, , , adresa, , na , Anonymizováno, , v období let 2015-2023, směrem k ukončení hornické činnosti, označované jako „záměr“, na podnět jeho oznamovatele, jímž původně byla společnost , právnická osoba, , na jejíž místo vstoupil žalobce. Oznamovatel záměru nejen že inicioval vydání závazného stanoviska, ale měl i podstatný vliv na dobu jeho vydání, žádal-li žalobce opakovaně o pozdržení jeho vydání (žádost ze dne 3. 8. 2022 a 23. 9. 2022), a to až doby, kdy dne 21. 12. 2022 sdělil Ministerstvu životního prostředí, že pominuly důvody uvedené v jeho žádosti ze dne 23. 9. 2022, pro které o pozdržení vydání Stanoviska žádal, a proto žádá o jeho vydání. Za situace, kdy vydání Stanoviska, od něhož žalobce odvozuje podstatnou změnu poměrů, bylo vyvoláno samotným žalobcem, resp. jeho předchůdkyní, a oznamovatel měl v moci také dobu jeho vydání (a to i např. k datu ukončení platnosti Dohody), nelze uzavřít, že žalobcem namítaná podstatná změna okolností, pro které se změny závazku domáhá, byla jím neovlivnitelná a tím současně i jím nepředvídatelná.

19. K absenci zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran ve smyslu ust. § 1765 odst. 1 o. z. pak odvolací soud nad rámec odůvodnění okresního soudu dále uvádí, že podle historických dat Českého statistického úřadu zveřejněných na jeho internetových stránkách vyplývá, že v době podpisu Dohody v roce 2014 činila meziroční míra inflace méně než 1 % (0,4 %), v roce 2022 pak převyšovala 15 % (15,1 %), podle aktuální informací zveřejněných na internetových stránkách Českého statistického úřadu pak v roce 2023 činila dalších 11 % (10,7 %). Je tedy zjevné, že částka 5 000 000 Kč, k jejímuž placení se předchůdkyně žalobkyně v roce 2014 žalovanému ke sjednanému účelu v Dohodě zavázala, měla zcela jinou, a to významně vyšší reálnou hodnotu, než stejná částka v roce 2023, kdy vznikla žalobci za tento rok povinnost k její úhradě, již z tohoto důvodu má proto odvolací soud za to, že k zvlášť hrubému nepoměru v právech a povinnostech smluvních stran v souvislosti s výplatou sjednanému příspěvku za rok 2023 nedojde, když snížení jeho reálné hodnoty koresponduje se snížením zátěže dané lokality a jejího obyvatelstva po skončení aktivní těžby uhlí, před dokončením navržených likvidačních a sanačních prací popsaných v závazném stanovisku z 21. 2. 2023, kterou podrobně vylíčil okresní soud na straně 21 a 22 napadeného rozsudku.

20. K odvolací námitce žalobce, že posuzovaná Dohoda byla uzavřena podle § 33 horního zákona jen v podmínkách aktivní těžby nerostů a že k plánované likvidaci důlních děl bude zapotřebí nové dohody o střetu zájmů dle § 33 odst. 6 téhož zákona, odvolací soud uvádí, že horní zákon nevylučuje, aby v dohodě o střetu zájmů byl souhlas dotčené právnické osoby s hornickou činností ve formě aktivního dobývání či naopak s likvidací důlních děl podle ust. § 33 odst. 1 a 6 z. č. 44/1988 Sb. řešen v jedné dohodě, například tak jako v posuzované Dohodě, v níž žalovaný souhlasí s hornickou činností i činností prováděnou hornickým způsobem definovanými v § 2 a v § 3 z. č. 61/1988 Sb. (článek III. odst. 1 Dohody), která odkazuje na obecnou definici hornické činnosti zahrnující dobývání ložisek nerostů i zajišťování a likvidaci starých důlních děl, vše v návaznosti na stanoviska ministerstva k E.I.A. platná do roku 2023, kterým je nesporně i Stanovisko z 21. 2. 2023. Ostatně k uzavření jiné dohody o střetu zájmů podle § 33 odst. 6 horního zákona mezi účastníky po vydání Stanoviska nedošlo, nic takového tvrzeno nebylo, ač žalobce jistě v roce 2023 plnil jeho obsah.

21. Jak shora uvedeno, žalobce založil svůj požadavek na změnu smluvního závazku z Dohody na podstatné změně okolností, za nichž došlo k uzavření Dohody ve smyslu ust. § 1765 odst. 1 o. z. a § 1766 odst. 1 o. z., čímž vymezil skutek, jímž se soudy v řízení zabývaly. Pokud až v průběhu odvolacího řízení uvedl, že povinnost jednat o změně sjednaného příspěvku byla mezi stranami sjednána také v dodatcích č. 4 a 5 k Dohodě, tedy že žalovaného vázala smluvní povinnost dohodu o změně výše příspěvku uzavřít, odvolací soud uvádí, že toto nové tvrzení nesouvisí s předmětem řízení a vybočuje tak ze skutkového děje, jímž se soudy zabývaly, neboť splnění smluvního závazku žalovaného uzavřít se žalobcem ohledně ročního příspěvku pro rok 2023 novou dohodu, která zohlední skutečnost, že po převzetí závazku , Anonymizováno, byly dobývání a aktivní těžba na předmětném území zcela zastaveny, se žalobce nedomáhal.

22. I kdyby však i tento závěr odvolacího soudu nebyl správný, pak by žalobě nebylo možno vyhovět ani dle ust. § 1785 a násl. o. z., neboť takto žalován by byl závazek ze smlouvy budoucí, jak odvolací soud hodnotí ujednání obsažené v čl. II. odst. 3 dodatku č. 4 k Dohodě, v níž nebyla ujednána lhůta, ve které měly strany po vyzvání uzavřít novou dohodu o ročním příspěvku za rok 2023. Žalobce tak mohl žalovaného vyzvat k uzavření takové dohody jen v prekluzivní lhůtě jednoho roku uvedené v § 1785 o. z. běžící ode dne účinnosti dodatku č. 4, tj. od data 17. 12. 2021, která uplynula marně, neboť dle doložené výzvy žalobce vyzval žalovaného k uzavření dodatku č. 6 platného pro rok 2023, pokud jde o úhradu sjednaného příspěvku, až dne 6. 4. 2023. Dodatek č. 5 ze dne 8. 12. 2022 pak žádné nové povinnosti žalovanému k uzavření dodatku pro rok 2023 nezakládá, pouze odkazuje na dodatek č. 4 (článek I odst. D). Smluvní závazek žalovaného uzavřít se žalobcem dodatek Dohody pro rok 2023 týkající se příspěvku tak dle ust. § 1788 o. z. zanikl.

23. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně správného nákladového výroku, neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení před okresním soudem výslovně vzdal.

24. Negativně pak bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů odvolacího řízení ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i v odvolacím řízení se plně procesně úspěšný žalovaný práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.