15 CO 17/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 11. 2021, č. j. 109 C 5/2021-52,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že se dostatečně nevypořádal s předkládanými důkazy, zejména s pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž bylo ve výrokové části uvedeno, že žalovaná je povinna uhradit závazky [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a to konkrétně pohledávky žalobkyně vzniklé z titulu neuhrazených faktur ve výši [částka], na jehož základě nezbylo žalobkyni v souladu s její povinností postupovat s péčí řádného hospodáře než-li dlužnou částku vymáhat po žalované. Sexistencí daného dědického rozhodnutí se okresní soud dle žalobkyně dostatečně a řádně nevypořádal a své rozhodnutí rovněž řádně neodůvodnil, přičemž jeho odůvodnění nesplňuje náležitosti ust. § 157 o. s. ř. Z tohoto důvodu je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné a protiústavní, což zakládá důvod pro jeho zrušení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně nemá žádné pohledávky za zůstavitelem [jméno] [příjmení] ani za žalovanou. Žalobkyně tvrdila pouze údajné pohledávky za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a své nároky vyvozovala z usnesení vydaného v rámci řízení o pozůstalosti pod č. j. [číslo jednací] [titul] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v Opavě. Toto usnesení je však dle žalované nicotné, neboť bylo vydáno v rozporu s právem. Okresní soud dle žalované tedy postupoval zcela správně, když po zahájení řízení zkoumal naplnění podmínek vedení řízení, včetně pasivní věcné legitimace žalované. Poukázala na závěr okresního soudu o tom, že obchodnězávazkový vztah vznikl mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, která není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tvrzená pohledávka může tedy představovat výlučně pohledávku za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Toto odůvodnění rozhodnutí okresního soudu žalovaná považuje za zcela dostatečné, aniž by vyvolávalo pochybnosti o tom, zda otázka podmínek řízení byla ze strany soudu I. stupně řádně posouzena a vyhodnocena. Současně žalovaná upozornila žalobkyni, že dne [datum] vydal Krajský soud v Ostravě pod č. j. [insolvenční spisová značka] usnesení, kterým zjistil úpadek dlužníka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., jíž ustanovil insolvenčního správce, a prohlásil konkurs na majetek této společnosti, kdy dále vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Má-li tedy žalobkyně pohledávky za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., nechť tyto řádně přihlásí do výše uvedeného insolvenčního řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě, jakož i úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], ve vztahu ke kterým vzala následně žalobu zpět a v této části bylo řízení zastaveno usnesením okresního soudu ze dne [datum]. Žalobkyně skutkově tvrdila, že mezi ní a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jakožto právním předchůdcem žalované, vznikl v [měsíc] [rok] obchodněprávní vztah, když si tato společnost objednala u žalobkyně zboží v celkové hodnotě [částka] s DPH, které jí bylo řádně dodáno dle dodacího listu dne [datum]. Jeho cenu pak žalobkyně této společnosti vyúčtovala dne [datum] fakturou č. [anonymizováno] [číslo] [rok] uvedenou částkou, s datem splatnosti [datum]. Následně si [právnická osoba] u žalobkyně v [měsíc] [rok] objednala další zboží, které bylo na její žádost doručeno přímo do závodu [právnická osoba] [právnická osoba] v Žimrovicích, což potvrzuje dodací list č. [číslo] ze dne [datum]. Po dodání a převzetí zboží vystavila žalobkyně dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] na částku [částka] s DPH, s datem splatnosti [datum]. Další zboží, opět s doručením přímo do závodu [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], si tatáž společnost objednala v [měsíc] [rok], jak dokládá dodací list č. [číslo] (správně [číslo]) ze dne [datum]. Na jeho cenu vystavila žalobkyně dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo] [rok] na částku [částka] s DPH, s datem splatnosti [datum]. Žádnou z předmětných faktur [právnická osoba] [anonymizováno] žalobkyni nezaplatila. Celkem tedy žalobkyně evidovala za právním předchůdcem žalované pohledávku ve výši [částka], kterou v souvislosti s úmrtím [jméno] [příjmení] přihlásila do dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalované zaslaná výzva k úhradě této částky, která nebyla zaplacena ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že ve sporu není pasivně věcně legitimována, neboť není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizováno] a nárok žalobkyně nemůže být opřen ani o ustanovení § 132 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, neboť [jméno] [příjmení] svou vkladovou povinnost před svou smrtí beze zbytku splnil.

6. Okresní soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Opavě sp. zn. [spisová značka], zejména přihláškou pohledávky do dědického řízení bez uvedení data, usnesením ze dne [datum] a listinami předloženými k žalobě žalobkyní a žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, aniž by se zabýval existencí či výší uplatněných pohledávek. Svůj závěr odůvodnil tak, že obchodněprávní závazkový vztah vznikl mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., a nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou, která není právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tvrzená pohledávka může představovat výlučně pohledávku za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a v pozůstalostním řízení po zemřelém společníku této společnosti mohla mít vliv pouze na posouzení hodnoty obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Zdůraznil, že [jméno] [příjmení] ani žalovaná neučinili žádná právní jednání směřující k zajištění nebo utvrzení předmětné pohledávky, která je předmětem sporu. Protože žalobkyně uplatnila nárok u soudu proti osobě, která není ve sporu pasivně legitimována, žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší požadované částky či důvodností nároku tak, jak byl žalobkyní uplatněn. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované částku [částka].

7. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nepovažuje za důvodnou námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

8. Pokud jde o nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí, pak jako měřítko toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, není subjektivní představa účastníků ani názor nadřízených soudů o náležitostech odůvodnění soudních rozhodnutí, nýbrž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. Proto platí, že i když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opravného prostředku na újmu práv účastníků řízení, a to tehdy, pokud nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a pokud tyto nedostatky odůvodnění nebrání soudu rozhodujícím o opravném prostředku zaujmout názor na věc. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, rozsudek ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Z obsahu odvolání je pak zřejmé, že odvolatelkou vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního jí nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezila odvolací důvody, stejně jako odvolacímu soudu nebránily seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a jaký závěr k věci zaujal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí okresního soudu tudíž v daném případě dána není.

9. Současně odvolací soud nepovažuje za opodstatněné výtky k procesnímu postupu okresního soudu, který měl dle žalobkyně při závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované ve věci rozhodnout jinak než rozsudkem. Obsahovala-li žaloba náležitosti ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., a to i pokud jde o vylíčení rozhodných skutkových okolností, tedy skutkového děje, nebyl důvod k postupu podle ust. § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. a k odmítnutí žaloby. Byly-li splněny podmínky řízení, když za podmínku řízení nelze považovat věcnou legitimaci stran, nebyl dán žádný důvod pro zastavení řízení. Věcná legitimace, aktivní či pasivní, vyplývá z hmotněprávního vztahu, který je předmětem řízení a náleží subjektu, který má pohledávku (aktivní věcná legitimace) či naopak dluh (pasivní věcná legitimace), souvisí tedy s posouzením důvodnosti či nedůvodnosti žaloby a s rozhodnutím soudu ve věci samé ve formě rozsudku, tedy tak, jak správně postupoval okresní soud.

10. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování spisem Okresního soudu v Opavě sp. zn. [spisová značka], zejména přihláškou pohledávky žalobkyně do dědického řízení bez uvedení data a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze kterých zjistil, že [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], jako jediný společník a jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zemřel dne [datum] bez zanechání listiny o pořízení pro případ smrti. Do řízení o pozůstalosti žalobkyně na základě úmrtí této osoby přihlásila do dědického řízení pohledávky ze své obchodní činnosti vůči [právnická osoba] [anonymizováno] v celkové výši [částka], které doložila nezaplacenými fakturami, dodacími listy a objednávkami, jak uvedla ve své přihlášce založené v dědickém spise na č. l.

15. Pozůstalostní řízení skončilo usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jehož účastníky byly vedle žalované jakožto zůstavitelovy manželky dále zůstavitelovy dcery [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] a [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]. Tímto usnesením byla stanovena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela částkou [částka], výše dluhu ve společném jmění manželů pak částkou [částka]. Z tohoto pak bylo ve výroku usnesení o pozůstalosti určeno, jaký majetek připadne pozůstalé manželce, tedy žalované, zahrnující obchodní podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno] s tím dále, že bylo rozhodnuto o tom, že zůstavitelova manželka odpovídá za dluhy ve společném jmění manželů, které je povinna uhradit, včetně závazků ve [právnická osoba] [anonymizováno], vůči žalobkyni z titulu neuhrazených faktur v aktuální výši [částka]. Ve výroku III. pak okresní soud schválil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti s tím, že žalobkyně nabyla nemovitosti označené v tomto výroku a pohledávku z vypořádání SJM manželů za zůstavitelovou manželkou ve výši [částka], proti tomu, aby hradila nekryté pohřební výlohy částkou [částka]. Současně bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti všem dědicům, kteří dědili podle zákonné posloupnosti v první třídě s výhradou soupisu.

11. Po zopakování dokazování odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované vůči nároku žalobkyně uplatněnému v tomto řízení.

12. Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady ceny dodaného zboží dle kupní smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], která existuje, byť byl na její majetek aktuálně prohlášen konkurs. Z uzavřené kupní smlouvy, přesněji několika žalobkyní tvrzených kupních smluv, vznikl žalobkyni jako prodávající v souladu s ust. § 2079 o. z. závazek odevzdat předmět koupě kupující a [právnická osoba] [anonymizováno] jako kupující závazek zaplatit za zboží jeho kupní cenu. Existence tohoto závazkového právního vztahu pak určuje aktivní i pasivní věcnou legitimaci v řízení o zaplacení sjednané kupní ceny. Jak správně uvedl okresní soud, žalovaná jako dědička není právní nástupkyní existentní [právnická osoba] [anonymizováno], nýbrž svého zemřelého manžela [jméno] [příjmení], a to v souladu s ust. § 1701 odst. 1 a § 1479 o. z., proto na ni jako dědičku mohly dědictvím přejít pouze ty závazky, které tížily zůstavitele ([jméno] [příjmení]) k datu jeho smrti. Vznik a existenci žádného takového závazku [jméno] [příjmení] či závazku patřícího do společném jmění manželů - [jméno] [příjmení] a žalované - žalobkyně ani netvrdila, nemohl tedy na základě dědictví přejít ani na žalovanou. Současně žalobkyně ani netvrdila, že by závazek k úhradě žalované částky vznikl originárně přímo žalované po smrti [jméno] [příjmení].

13. Nárok na úhradu žalované kupní ceny dodaného zboží žalobkyni nevznikl vůči žalované ani na základě pravomocného usnesení o pozůstalosti vydaného Okresním soudem v Opavě dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém okresní soud rozhodl, že žalovaná odpovídá za dluhy ve společném jmění manželů a je povinna uhradit závazek vůči žalobkyni z titulu neuhrazených faktur v aktuální výši [částka], neboť toto rozhodnutí soudu nemohlo založit žádný nový závazek přímo žalované. Jak jednoznačně dovodila judikatura vyšších soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4110/2014 či usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1517/2015), usnesení o dědictví má pouze deklaratorní povahu a je prostředkem k potvrzení dědického práva dědicům zpětně k okamžiku smrti zůstavitele, s výjimkou některých později vzniklých závazků, např. na úhradu nákladů potřeb zůstavitele či na úhradu odměny či hotových výdajů soudního komisaře. Žalobkyní uváděné, byť pravomocné usnesení proto nemohlo konstituovat, tedy založit dluh dědiců, který současně netížil zůstavitele k datu jeho smrti. Současně platí, že dědické usnesení je závazné jen mezi účastníky řízení o pozůstalosti, kterým žalobkyně nebyla, a není ani exekučním titulem ve vztahu k subjektům mimo okruh těchto účastníků řízení.

14. Byť tedy bylo shora označeným usnesením Okresního soudu v Opavě rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit projednávaný dluh žalobkyni, není možno nároku žalobkyně uplatněném v tomto řízení vyhovět. Závazek k úhradě kupní ceny dodaného zboží tak nadále tíži [právnická osoba] [anonymizováno] jako kupující a žalovaná, proti které byl nárok v řízení uplatněn, není v tomto řízení pasivně věcně legitimována.

15. S ohledem na shora uvedené, zamítl-li okresní soud jako nedůvodnou žalobu v celém rozsahu, je toto jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně nákladového výroku opírajícího se o plný procesní úspěch žalované v řízení i o správně vyčíslené náklady, které žalované v tomto řízení v souvislosti s bráněním jejich práv účelně vznikly.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalované byla na náhradě nákladů řízení přiznaná částka [částka] sestávající z nákladů na právní zastoupení žalované u dvou úkonů právní služby, a to sepisu vyjádření k odvolání žalobkyně a účasti u jednání odvolacího soudu, po [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupkyně žalované k uvedeným dvěma úkonům právní služby po [částka] (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupkyně žalované k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6,8 l nafty /100 km, v ceně pohonných hmot dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč za 1 ujetý kilometr, při ujetí celkem 764 km na cestě v obou směrech, náhrada cestovních výdajů zástupkyně žalované celkem ve výši [částka] a z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka], když jiné náklady v souvislosti se zastoupením žalované v odvolacím řízení nebyly účtovány.

17. K výši okresním i odvolacím soudem přiznané odměny za právní zastoupení procesně úspěšné žalované odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalované podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalované v této věci.

18. Současně odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nepřiznal. Tyto odvolací soud neshledal v motivech žalobkyně pro zahájení řízení vycházejících dle jejího tvrzení z obsahu dědického usnesení, zejména i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla v řízení advokátně zastoupena a dostalo se jí tak odborné pomoci při uvážení důvodů i následků zahájení řízení a reálného posouzení možnosti úspěchu ve věci.