15 Co 170/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 421,73 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 4. 2025, č. j. 27 C 421/2024-33,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 34 077 Kč a ve výroku II. co do úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 077 Kč za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni z okresním soudem přisouzené částky 34 077 Kč i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7 546 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 077 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 16 344,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 251,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 635,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 421,73 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 16,9 % ročně z částky 49 225,3 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění o aktivní legitimaci žalobkyně, která uplatněnou pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Následně dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen z části. Vyšel ze zjištění, že mezi předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 15. 4. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč, žalovaný vyčerpal celkem 65 144 Kč, dosud na smlouvu uhradil 31 067 Kč. Okresní soud vytkl žalobkyni, že nepředložila soudu žádné dokumenty prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

3. Po právní stránce okresní soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotil jako spotřebitelskou smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy proto, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným nezkoumala řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Okresní soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové stránky žalovaného nezkoumala jeho skutečné výdaje a spokojila se pouze s údaji uvedenými žalovaným. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nenechala si doložit například nájemní smlouvu a výši nákladů spojených s bydlením a energiemi, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek.

4. Okresní soud pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ předchůdkyní žalobkyně dovodil absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a povinnost účastníků vypořádat se tak, že žalovaný je povinen vrátit dle § 87 odst. 1 ZoSÚ toliko nesplacenou jistinu úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Dle závěru okresního soudu v tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. Okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Vzhledem k tomu, že hmotněprávní lhůta splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy soudním rozhodnutím okresního soudu, žalovaný se nemohl dostat v době vydání rozsudku okresního soudu do prodlení s plněním dluhu ve výši 34 077 Kč (rozdíl mezi celkem čerpanou částkou a celkem zaplacenou částkou) jako nesplacené jistiny. Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobkyni z této úvěrové smlouvy toliko částku 34 077 Kč (výrok I.) jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, přičemž veškeré požadované příslušenství a další nároky mající základ v absolutně neplatné smlouvě zamítl (výrokem II.).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Toto odvolání posoudil odvolací soud dle jeho obsahu v souladu s § 41 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně podala odvolání jak proti výroku I. rozsudku okresního soudu, a to pouze proti tam stanovené hmotněprávní lhůtě splatnosti výrokem I. přisouzené částky 34 077 Kč, tak i proti výroku II., a to pouze v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 077 Kč od 5. 8. 2024 do zaplacení. Poukázala na znění § 1970 o. z., s tím, že žádala přiznat z jistiny o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 5. 8. 2024. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2024, které mu bylo odesláno dne 22. 7. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 5. 8. 2024 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky 34 077 Kč přisouzené jako bezdůvodné obohacení. K závěru okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, neboť žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit dříve, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese právě spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu senátu 15 Co Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci (senát 75 Co).

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal zcela procesně pasivní.

7. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, odvolací soud proto projednal odvolání žalobkyně v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 34 077 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 077 Kč za dobu od 5. 8. 2024 do zaplacení, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř., ty ostatně ani nikdo z účastníků řízení ani netvrdil. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je plně důvodné.

9. Odvolací soud předně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedeného dokazování, na tato odkazuje (odstavec 5 odůvodnění rozsudku okresního soudu) a činí je podkladem pro své rozhodnutí.

10. Odvolací soud předně sdílí závěr okresního soudu o aktivně věcné legitimaci žalobkyně. Odvolací soud rovněž sdílí závěr, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 15. 4. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Nutno však doplnit, že původně sjednaný úvěrový limit ve výši 5 000 Kč byl v průběhu trvání vztahu dle výpisů z účtu navýšen na 50 000 Kč.

11. Okresní soud rovněž zcela správně dovodil, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a správně poukázal na to, že na tuto smlouvu dopadá i právní úprava ZoSÚ, tj. § 86 a § 87 ZoSÚ.

12. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující) před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že sama žalobkyně v odvolání výslovně uvádí, že tento právní závěr ani nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrový smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.

13. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení (částka 34 077 Kč), která byla žalobkyni pravomocně přisouzena výrokem I. rozsudku okresního soudu, nebyla odvoláním napadena, a nabyla odděleně právní moci. Tuto částku je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smluv o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávky uplatněné v tomto řízení.

14. Odvolací soud se proto zabýval posouzením, zda a kdy nastala hmotněprávní splatnost částky 34 077 Kč, což bylo rozhodným pro učinění závěru, zda žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení, které okresní soud zamítl a jichž se žalobkyně v rámci odvolání domáhala z přisouzené částky 34 077 Kč v sazbě 15 % ročně od 5. 8. 2024 do zaplacení.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Odvolací soud nemá žádných pochyb, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro porušení povinnosti poskytovatelem spotřebitelského úvěru dle § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a pokud spotřebitel na základě takto neplatné smlouvy čehokoliv od poskytovatele úvěru na jistině úvěru obdržel, vznikne mu již okamžikem, kdy přijme plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy, povinnost toto plnění vrátit (povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním na základě absolutně neplatného právního jednání - § 2993 o. z.). Je nutno odlišovat okamžik vzniku nároku od okamžiku, kdy nastává jeho splatnost (dospělost). Odvolací soud má v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, za to, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí je speciální úpravou hmotněprávní splatnosti takto vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto se nepoužije obecná právní úprava občanského zákoníku, tj. § 1958 odst. 2 o. z., která stanoví, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Splatnost nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení se tedy odvíjí dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ od „doby přiměřené možnostem spotřebitele“ dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, tedy nikoliv jen od výzvy věřitele k zaplacení.

21. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.

22. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani z jeho smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh ve výši nesplacené jistiny bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Pokud žalovaný má za to, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu vrátit žalobkyni bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy prostředky na základě absolutně neplatných smluv převzal do své dispozice, pak bylo jeho procesní povinností skutkově tvrdit jaké byly a jsou (či nebyly a nejsou) jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu od čerpání jistiny do dne rozhodnutí soudu. Bylo tedy procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud jí zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností, a proto je bez příjmu apod.), z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti ke splácení dluhu (tj. i potencialitu). Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh ve výši nesplacené jistiny vrátit, ty mohou být každý měsíc jiné, a proto může nastávat situace, kdy se nárok na vrácení nesplacené jistiny bude stávat splatným postupně, tj. vždy v rozsahu té částky, kterou je schopen spotřebitel zaplatit a pokud tak neučiní, dostane se dnem následujícím do prodlení s vrácením příslušné částky.

23. Odvolací soud uzavírá, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh splatit, případně jaké jsou možnosti a schopnosti spotřebitele k vrácení nesplacené jistiny, tíží výhradě spotřebitele. Tento názor odvolacího soudu byl shledán v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu správným (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).

24. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by odvolací soud žalovaného dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil, žalovaný se však ani k jednání okresního a ani k jednání odvolacího soudu nedostavil.

25. Skutečnost, že žalovaný ničeho v řízení ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, se z procesního hlediska musí ve výsledku sporu projevit v neprospěch žalovaného, a nikoliv v neprospěch žalující strany, která o skutečných možnostech a schopnostech spotřebitele ničeho neví a nemá ani možnost zjistit.

26. Prostředky žalovaný čerpal od 15. 4. 2021 do 14. 4. 2023 (poslední čerpání), neprokázal (a ani netvrdil), že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dluh nejpozději k 15. 4. 2023 žalobkyni splatit. Jelikož prostředky nevrátil, dostal se se splněním této povinnosti do prodlení (§ 1970 o. z.) a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Výše úroku z prodlení k dubnu 2023 činí 15 % ročně (pro výši sazby je podstatné, kdy nastal první den prodlení a nikoliv den, od něhož žalobce požaduje úrok z prodlení) dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala odvoláním úroku z prodlení až od 5. 8. 2024, odvolací soud proto dle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z přisouzené částky 34 077 Kč i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 8. 2024 do zaplacení, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

27. Současně se změnou napadeného rozsudku byl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud povinen originárně rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vzniklých před soudem prvého stupně. Žalovaný byl v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než-li žalobkyně, a proto žalobkyni vznikla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit poměrnou náhradu nákladů řízení žalovanému. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení již nebyla celá žalovaná částka, ale pouze ty nároky, které žalobkyně vymezila svým odvoláním. V tomto směru byla žalobkyně se svým odvoláním v plném rozsahu procesně úspěšná a vzniklo jí právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení.

29. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení celkem náklady ve výši 7 546 Kč, tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1 278 Kč, z odměny za celkem 2 úkony právní služby, sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Odměna po 2 140 Kč za úkon právní služby, celkem na odměně 4 280 Kč dle § 11 odst. 1 písm. k), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), to vše počítáno z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 2 tarifu ve výši pětinásobku ceny ročního plnění v případě úroku z prodlení v sazbě 115 %ročně z částky 34 077 Kč (pětinásobek činí 25 557,75 Kč). Dále náklady sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, celkem 900 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, a z náhrady za 21% DPH ve výši 1 088 Kč (daň se zaokrouhluje nahoru). Odvolací soud uložil žalovanému zaplatit tuto náhradu výrokem III. tohoto rozsudku.

30. Lhůta k plnění v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

31. Pro aplikaci § 150 o.s.ř. neshledal odvolací soud důvodu, jeho aplikaci nenavrhovali ani účastníci řízení.