15 Co 172/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0, narozený dne Anonymizováno trvale bytem Anonymizováno o zaplacení částky 67 896,62 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 5. 2024, č. j. 18 C 49/2024-40,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do lhůty splatnosti přisouzené částky ve výši 52 810,04 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 810,04 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 810,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 810,04 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 9 241 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 810,04 Kč (výrok I.), ve zbývající části, tj. co do částky 15 086,58 Kč s veškerým úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 810,04 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení. Poukázala na znění ust. § 1970 o. z. s tím, že žádala o úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 30. 9. 2023. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2023, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 30. 9. 2023 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Připomněla dále, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023, jejíž odeslání do sféry dispozice žalovaného prokázala podacím lístkem České pošty. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu úvěru, což však neučinil. K závěru okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, namítala, že splatnost dluhu nastala daleko dříve, již před podáním žaloby, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněz, když žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku I. ve lhůtě splatnosti přisouzené částky 52 810,04 Kč, když žalobkyně podaným odvoláním napadá závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu, je tedy napadán závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 254/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 52 810,04 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení, jehož se žalobkyně v rámci podaného odvolání domáhá. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 31. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 896,62 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 28. 4. 2022 smlouvu o půjčce č. Anonymizováno, na základě které věřitelka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 72 000 Kč za úrok ve výši 29,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 434 Kč počínaje dnem 25. 5. 2023, sjednané splátky však neplnil, a proto banka pohledávku žalovaného s účinností od 17. 7. 2023 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 8. 2023 s účinností ke dni 1. 9. 2023 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 67 140,62 Kč, z poplatků ve výši 756 Kč a dále z kapitalizovaných smluvních úroků i úroků z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dlužné částky bezvýsledně vyzýván předžalobní výzvou žalobkyně odeslanou doporučeně dne 13. 12. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinným.

6. Okresní soud po provedeném dokazování při závěru o aktivní věcné legitimace žalobkyně dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem, a to dle ust. § 86 a 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se spokojila pouze s údaji z interní a externí databáze a ničím neověřenými údaji sdělenými samotným žalovaným s tím, že k této neplatnosti smlouvy o zápůjčce je soud povinen přihlížet dle ust. § 588 o. z. i bez návrhu. V takovém případě je spotřebitel povinen dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Obdržel-li žalovaný na základě neplatné smlouvy částku 72 000 Kč a uhradil již 19 189,96 Kč, zavázal jej okresní soud k vrácení částky rozdílu obou částek ve výši 52 810,04 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení, toto nemohlo být dle okresního soudu žalobkyni přiznáno ve smyslu ust. § 1968 a 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, když ust. § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti soudem stanovené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Žaloba tak byla ve zbývající části již uhrazené jistiny a co do příslušenství zamítnuta. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaného byl při zohlednění příslušenství ze žalované pohledávku téměř stejný, a tudíž žádnému z účastníků nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení.

7. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2023 s dokladem o odeslání zásilky téhož dne, ze kterých zjistil, že původní úvěrující prohlásila z důvodu prodlení se splácením splátek dle smlouvy č. Anonymizováno dluh včetně vyčerpané částky úvěru, úroků a ostatních finančních závazků ke dni sepisu dopisu, tj. ke dni 17. 7. 2023, za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 80 404,59 Kč na uvedený bankovní účet. Podání žalobkyně bylo žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě zasláno poštou podanou na poště pod podacím číslem Anonymizováno.

9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně, úvěrující, před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, žalobkyně tento závěr okresního soudu v odvolání nenapadla, a proto se jím odvolací soud blíže nezabýval.

10. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 52 810,04 Kč v části výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na níž přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek právo vymáhat pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 52 810,04 Kč, kterou okresní soud odkazem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 stanovil na uplynutí tří dnů od právní moci svého rozhodnutí.

11. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2014 Sb. – občanský zákoník, s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Nesdílí však přesvědčení okresního soudu o tom, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni, resp. její předchůdkyni, vrátit dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

12. Žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, ničeho netvrdil a nedoložil ohledně toho, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit v době, kdy byl k tomu žalobkyní, resp. její předchůdkyní, vyzýván, nic takového pak nevyšlo v řízení najevo ani jinak. K vrácení dluhu z předmětné smlouvy o úvěru byl přitom žalovaný vyzván již původní věřitelkou, úvěrující, v oznámení o okamžité splatnosti dluhu ze dne 17. 7. 2023, která byla stejného dne žalovanému zaslána na adresu, kterou předchůdkyni žalobkyně sdělil, a to prostřednictvím České pošty, s. p., a která se tak dostala do sféry dispozice žalovaného, opak žalovaný v řízení netvrdil. Ve smyslu ust. § 573 o. z., tedy v souladu s domněnkou doby dojití, se tak zásilka obsahující výzvu žalovanému k plnění dostala do sféry jeho dispozice uplynutím třetího pracovního dne po jejím odeslání, tj. dne 20. 7. 2023. Byl-li pak žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě „okamžitě“, kterou odvolací soud považuje za totožnou se lhůtou „ihned“ uvedenou v ust. § 1959 písm. e) o. z. v trvání 5 dnů, pak měl žalovaný dlužnou částku zaplatit do 25. 7. 2023. Pokud tak neučinil, dostal se počínaje dnem následujícím do prodlení a vznikla mu v souladu s ust. § 1970 povinnost zaplatit žalobkyni vedle samotné dlužné částky dále úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně, a to až do zaplacení. Odvolací soud pak byl vázán odvolacím návrhem žalobkyně, která uplatnila nárok na úrok z prodlení z okresním soudem přisouzené částky 52 810,04 Kč až od 30. 9. 2023 do zaplacení, aniž by ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobu mohl překročit.

13. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do lhůty splatnosti přisouzené částky ve výši 52 810,04 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 810,04 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 52 810,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 30. 9. 2023 do zaplacení.

14. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně se v řízení včetně požadovaného úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala celkem zaplacení částky 115 827,89 Kč, úspěšná byla co do částky 60 477,34 Kč, tj. z 52 %. Žalovaný pak byl v řízení úspěšný ze 48 %. Byly-li obě procesní strany v zásadě v řízení shodně procesně úspěšné, nejsou si povinny vzájemně hradit náhradu nákladů řízení.

16. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto vzniklo právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 9 241 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 981 Kč, z nákladů na odměnu za právní zastoupení žalobkyně u 2 úkonů právní služby, a to u sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, po 2 700 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. c), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif/, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu). Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání samostatně přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.