15 Co 179/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky 14 826,53 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 5. 2024, č. j. 16 C 375/2023-46,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do zaplacení částky 14 826,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 18. 4. 2023 do zaplacení, a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 826,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 4. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 341,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 637,86 Kč a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 14 826,53 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalobkyně se svého nároku domáhala na základě tvrzení, že dne 1. 2. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, – dále jen „banka“) se žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu (dále jen „smlouva“), v níž se žalovanému zavázala poskytnout úvěr až do výše 15 000 Kč. Žalovaný se však dostal do nepovoleného záporného zůstatku, a proto banka prohlásila již vyčerpané částky úvěru včetně úroku a všech dalších finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 17. 4. 2023. K tomuto datu činil dluh žalovaného částku 15 805,64 Kč a skládal se z nesplacené jistiny úvěru v částce 14 826,53 Kč, smluvního úroku splatného ke dni 17. 4. 2023 v částce 637,86 Kč a úroku z prodlení splatného ke dni 17. 4. 2023 v částce 341,25 Kč. Na žalobkyni byla tato pohledávka postoupena ke dni 1. 6. 2023 smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023. Okresní soud pak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť banka nedostála svým povinnostem stanoveným v § 86 ZoSÚ. Banka sice mohla ověřit výši příjmů žalovaného z jí dostupných výpisů z běžného účtu žalovaného, ale současně je z těchto výpisů zjevné, že v době před poskytnutím úvěru žalovaný opakovaně čerpal mikroúvěry, činil četné neidentifikovatelné zahraniční platby a příležitostně vsadil částku v souhrnu 3 000 Kč u , Anonymizováno, . Z opakovaného čerpání mikroúvěrů dle okresního soudu vyplynulo, že mzda žalovanému nestačila na pokrytí jeho běžných životních nákladů. Současně pak banka dostatečně nezohlednila rizikové faktory v podobě čerpaných mikroúvěrů, častých zahraničních plateb a sázek. Za této situace pak měla důkladně a zodpovědně zkoumat, zda žalovaný bude schopen předmětný úvěr splácet a měla postupovat dle zásad zodpovědného úvěrování a řádné péče, čemuž však nedostála. Za situace, kdy banka věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a neprovedla potřebné lustrace, okresnímu soudu nezbylo než uzavřít, že před uzavřením smlouvy banka s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobkyně ani na výzvu okresního soudu nebyla schopna tvrdit, kolik celkem za dobu trvání úvěrové smlouvy žalovaný čerpal na jistině úvěru a sekundárně kolik celkem uhradil na splacení tohoto úvěru. Žalobkyně pak pouze uvedla, že s ohledem na povahu úvěrového produktu povoleného přečerpání k běžnému účtu není pro ni možné uvést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období. Na běžném účtu totiž klient nakládá i s dalšími úvěrovými produkty, ale zejména i se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Debetní a kreditní zůstatky na běžném účtu žalovaného tak byly každý den proměnlivé. Tyto skutečnosti pak žalobkyně uvedla i v rámci jednání okresního soudu na výslovný dotaz ze strany okresního soudu. Ten tak uzavřel, že není známo, kolik žalovaný vyčerpal na jistině úvěru, a proto nemohl provést vyčíslení ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti části výroku I. (co do zaplacení částky 14 826,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 4. 2023 do zaplacení) a proti výroku II., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě v tomto rozsahu. Žalobkyně nebrojila proti závěru okresního soudu, že banka nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pouze namítala, že čerpání jistiny úvěru v částce 14 826,53 Kč prokázala výpisem z účtu založeným do spisu. Poukázala na skutečnost, že tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu trvání smluvního vztahu uhrazeno nenese žalobkyně, ale žalovaný. Žalobkyni pak stačí jen tvrdit a prokázat, že prostředky byly žalovaným čerpány a že nebyly vráceny. Navíc částka 14 826,53 Kč je uvedena i v transakční historii jakožto převedená nesplacená jistina úvěru. U tohoto typu úvěru je pak nutno vzít v úvahu, že kompletní historické pohyby na běžném účtu nelze převést na částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtovaných na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů) a na částku úhrady za celé smluvní období, jelikož na běžném účtu současně klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Žalobkyně pak poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1931/2010, podle nějž platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, což je nutno považovat za neopominutelný atribut materiálního právního státu. Žalobkyně pak rovněž uvedla, že jí vůči žalovanému náleží úrok z prodlení z dosud poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tedy ve výroku I. co do zaplacení částky 14 826,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 4. 2023 do zaplacení a v nákladovém výroku II.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal, ostatně tyto nenamítal ani žádný z účastníků řízení. Po takto provedeném přezkumu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.

5. Odvolací soud považuje všechna skutková tvrzení učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů za zcela korektní, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud však považoval za nutné ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakovat dokazování provedené již předtím soudem okresním, neboť z mimořádného výpisu z účtu č. , Anonymizováno, za období od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022 zjistil skutečnosti, které předtím nezjistil okresní soud. Pro větší přehlednost je odvolací soud uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.

6. Pokud se týče právního hodnocení, pak odvolací soud v prvé řadě sdílí závěr okresního soudu, že žalovaný uzavřel dne 1. 2. 2021 s bankou ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, kterou je nutno považovat za smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ZoSÚ. Okresní soud proto zcela správně dovodil, že na tuto smlouvu je nutno aplikovat i ustanovení ZoSÚ, a to zejména povinnost stanovenou v § 86 ZoSÚ, tj. povinnost poskytovatele úvěru (banky) před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Odvolací soud pak souhlasí i se závěrem okresního soudu, že banka tuto svou povinnost nesplnila s odbornou péčí a že je tedy nutno smlouvu považovat dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou. Přitom na žalobkyni přešlo v důsledku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023 právo domáhat se po žalovaném pohledávek vzniklých na základě smlouvy. Ostatně proti těmto závěrům okresního soudu žalobkyně ve svém odvolání ani nijak nebrojila.

7. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru pak byl žalovaný v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru. Bylo tedy zapotřebí zjistit, v jaké výši, kdy a na základě jakých skutečností byla tato jistina úvěru (v žalobkyní tvrzené výši 14 826,53 Kč) žalovaným vyčerpána, přičemž žalobkyni v tomto směru tížilo břemeno tvrzení. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že žalobkyně toto své břemeno v prvostupňovém řízení neunášela, neboť řádně netvrdila, kdy a jaké konkrétní částky žalovaný vyčerpal jako jistinu úvěru. Za takové tvrzení není možno logicky považovat tvrzení žalobkyně, že s ohledem na povahu úvěrového produktu v podobě povoleného přečerpání k běžného účtu není pro ni možné uvést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období. Na běžném účtu totiž dle žalobkyně klient nakládá i s dalšími úvěrovými produkty, ale zejména i se svými vlastními a peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru, tudíž debetní a kreditní zůstatky byly na běžném účtu žalovaného každý den proměnlivé.

8. Žalobkyně pak v souvislosti se shora uvedeným tvrzením odkázala na mimořádný výpis z účtu, přičemž odvolacímu soudu je samozřejmě znám soudní praxí zastávaný názor akceptující jako výjimečný postup zprostředkované splnění povinnosti tvrzení odkazem na konkrétní listinu, která je účastníkem připojena k jeho podání a výslovně je na ni odkázáno. Nejvyšší soud tento názor vyslovil již v rozsudku ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, a navázal na něj také ve svých pozdějších rozhodnutích (např. ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, nebo ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, či v žalobkyní zmiňovaném usnesení ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 581/2014). Nicméně odvolací soud má za to, že Nejvyšší soud vždy současně zdůrazňoval výjimečnost a restriktivní aplikaci tohoto postupu, přičemž je nutno takový odkaz zohlednit zejména při posouzení projednatelnosti žaloby (tedy s ohledem na vylíčení skutkového děje v hrubém rysu). Meze restriktivní aplikace je pak dle odvolacího soudu nutno spatřovat v naplnění specifických okolností, za nichž není racionálního důvodu požadovat po žalobkyni, aby opisovala rozsáhlejší množství údajů obsažených v konkrétním listinném důkazním prostředku, které z něj zřetelně a jednoznačně vyplývají. Ústavní soud pak ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1566/14, odmítl, že by za přepjatý formalismus bylo možno považovat situaci, kdy obecné soudy trvají na jasném vymezení žalobních nároků i jasném popisu skutkového děje. Pokud tak okresní soud učinil, nebylo mu možno podle Ústavního soudu tudíž nic vytknout. Soud totiž nemůže dle odvolacího soudu tvrzení účastníka řízení dotvářet či domýšlet a vzápětí o nároku z těchto tvrzení (vyvozených dle úvahy soudu a nikoliv žalobkyně) vyplývajícím rozhodovat. Tím by byly popřeny základní zásady sporného nalézacího řízení, zásada dispoziční a projednací, a došlo by k nahrazení procesní aktivity žalující strany, a v důsledku toho porušení rovnosti stran i práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1566/14 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011).

9. Odvolací soud má přitom za to, že potřebná skutková tvrzení (kdy a jakým způsobem žalovaný vyčerpal částku jistiny úvěru ve výši 14 826,53 Kč) žalobkyně nejen netvrdila, ale tato tvrzení nevyplývala ani ze žalobkyní předložených dokladů (mimořádného výpisu z účtu žalovaného). Odvolací soud totiž z této listiny zjistil, že je tvořen několika desítkami stran obsahujících jednotlivé platby ve prospěch i v neprospěch běžného účtu žalovaného za období zhruba 6 let. Z takového důkazu pak zcela zjevně nelze jednoduše a přehledně odvodit skutková tvrzení žalobkyně. A to navíc za situace, kdy sama žalobkyně opakovaně v řízení uvádí, že ani ona sama není schopna uvést částku prostého čerpání úvěru s ohledem na de facto „nepřehlednost“ výpisu z účtu.

10. Odvolací soud pak má současně za to, že potřebná skutková tvrzení nelze jakkoliv dovodit z transakční historie, neboť ta uvádí pouze výslednou částku jistiny úvěru ve výši 14 826,53 Kč, ale již z ní nelze dovodit, jakým způsobem a kdy byla tato částka žalovaným vyčerpána.

11. Odvolací soud tak uzavírá, že má ve shodě se soudem okresním za to, že žalobkyně v řízení před okresním soudem neunášela břemeno tvrzení ohledně toho, kdy a jakým způsobem žalovaný vyčerpal jistinu úvěru v částce 14 826,53 Kč. Neboť teprve při takovéto individualizaci skutkových tvrzení je možno následně posoudit, zda vyčerpaná částka jistiny úvěru byla skutečně bankou zaúčtována oprávněně. A to zejména za situace, kdy byla smlouva shledána neplatnou, a tudíž bance nevzniklo oprávnění účtovat žalovanému např. smluvní úroky z jistiny úvěru. Stržení takové částky bankou z běžného účtu žalovaného by pak zcela jistě nebylo možno označit za čerpání úvěru žalovaným.

12. Nicméně pokud chtěl okresní soud založit svůj zamítavý rozsudek na neunesení břemene tvrzení žalobkyně, měl (s ohledem na přítomnost jejího zástupce u jednání dne 15. 5. 2024) poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení ve výše naznačeném směru. Jak totiž vyplývá z již konstantní judikatury vyšších soudů (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 212/06, a ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 807/2006, a ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3562/2008), smyslem poučení dle § 118a o. s. ř. je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má. Je tedy evidentní, že pokud okresní soud zamítl žalobu kvůli neunesení břemene tvrzení žalobkyně bez poskytnutí poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o povinnosti konkrétní tvrzení doplnit, pak pochybil. Za poskytnutí poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. totiž není možné považovat dotaz okresního soudu učiněný v průběhu jednání dne 15. 5. 2024, zda je žalobkyně schopna sdělit, kolik žalovaný celkem vyčerpal na jistině úvěru. Z takového dotazu totiž neplyne, že je účastníku dáváno poučení ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., nadto musí být současně účastník poučen o tom, že v případě nesplnění povinnosti doplnit potřebná tvrzení nebude mít úspěch ve sporu. Pouze takové poučení je možno považovat za řádně uskutečněné ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., tedy za takové, na jehož základě (v případě nedoplnění potřebných tvrzení) je možno učinit závěr o neunesení břemene tvrzení ze strany žalobkyně.

13. Odvolací soud však výše zmíněné pochybení okresního soudu napravil a vyzval žalobkyni k doplnění potřebných tvrzení v rámci odvolacího řízení. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 11. 10. 2024, v němž uvedla, jak konkrétně dospěla k výši žalovaným vyčerpané jistiny úvěru v částce 14 826,53 Kč. Tvrdila, že k vyčerpání jistiny v této částce došlo v období od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022, přičemž v tomto období žalovaný celkem vyčerpal částku 25 689,48 Kč (v žalobkyní popsaných konkrétních termínech a výších jednotlivých čerpání) a současně v tomto období i uhradil částku 10 862,95 Kč (rovněž v žalobkyní konkrétně tvrzených termínech a výších). Odvolací soud pak měl za to, že žalobkyně tímto způsobem řádně dotvrdila všechny potřebné skutečnosti, které byly nutné k rozhodnutí o věci, a že tedy již její žaloba netrpí deficitem skutkových tvrzení. Přitom byl odvolací soud oprávněn k těmto tvrzením přihlížet, a to v souladu s § 205a písm. d) o. s. ř.

14. Odvolací soud pak dále z mimořádného výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022 zjistil, že žalovaný skutečně vyčerpal částky uváděné žalobkyní tak, jak je žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 11. 10. 2024. Tedy že v období od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022 vyčerpal celkem částku 25 689,48 Kč. Nicméně s ohledem na okolnost, že žalobkyně založila do spisu listinný důkaz, jímž chtěla prokazovat výši čerpání úvěru žalovaným, nemohl odvolací soud přehlédnout části tohoto výpisu, které se týkaly vkladů žalovaného na účet, kterými evidentně musel být hrazen záporný zůstatek na účtu. Odvolací soud má totiž za to, že není možné z listinného důkazu vybrat pouze ty části, které hovoří ve prospěch žalobkyně (tedy čerpání úvěrové jistiny), ale je nutno přihlédnout i k platbám žalovaného, kterými došlo k úhradě vyčerpané jistiny úvěru. Neboť soud ve smyslu § 132 o. s. ř. při svém rozhodování pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v průběhu řízení najevo.

15. Odvolací soud tak z mimořádného výpisu z účtu za období od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022 dále zjistil, že na účet žalovaného, k němuž mu byl zřízen úvěr, byla vložena dne 13. 1. 2022 částka 18 356 Kč, dne 18. 1. 2022 částka 600 Kč, dne 20. 1. 2022 částka 400 Kč, dne 21. 1. 2022 částka 1 500 Kč, dne 25. 1. 2022 částka 300 Kč, dne 25. 1. 2022 dvakrát částka 200 Kč, dne 14. 2. 2022 částka 500 Kč, dne 20. 2. 2022 částka 500 Kč, dne 27. 2. 2022 částka 500 Kč, dne 28. 2. 2022 částka 2 500 Kč, dne 14. 3. 2022 částky 200 Kč a 100 Kč, dne 16. 3. 2022 částka 2 000 Kč, dne 17. 3. 2022 částka 300 Kč, dne 22. 3. 2022 částka 140 Kč, dne 27. 3. 2022 částky 140 Kč a 50 Kč, dne 9. 4. 2022 částka 1 379 Kč, dne 11. 4. 2022 částka 300 Kč, dne 18. 4. 2022 částka 500 Kč, dne 20. 4. 2022 částka 190 Kč, dne 13. 5. 2022 částka 1 000 Kč, dne 24. 5. 2022 částka 550 Kč, dne 3. 6. 2022 částka 1 600 Kč, dne 20. 6. 2022 částka 2 500 Kč, dne 16. 7. 2022 částky 250 Kč a 15 Kč, dne 13. 8. 2022 částka 500 Kč, dne 15. 8. 2022 částka 300 Kč, dne 31. 8. 2022 částka 500 Kč, dne 21. 9. 2022 částka 995 Kč, dne 22. 9. 2022 částka 500 Kč, dne 23. 9. 2022 částka 109 Kč, dne 27. 9. 2022 částka 995 Kč, dne 2. 10. 2022 částka 1 100 Kč a dne 5. 10. 2022 částka 995 Kč. Celkem se tak jednalo o částku 42 764 Kč, která byla v období od 1. 1. 2022 do 7. 10. 2022 vložena na běžný účet žalovaného.

16. Dle odvolacího soudu je tak zřejmé, že žalovaný jistinu úvěru, kterou měl v žalobkyní uvedeném období (1. 1. 2022 až 7. 10. 2022) vyčerpat, již žalobkyni vrátil. V žalobkyní uváděném období (v němž měl žalovaný úvěr čerpat tím, že na něm překročil kladný zůstatek) totiž žalovaný vyčerpal částku 25 689,48 Kč, ale současně v daném období na běžný účet vložil částku 42 764 Kč. Pokud tedy na účet v rozhodném období vložil částku vyšší, než kterou vyčerpal, logicky nemohl na konci tohoto období vyčerpat více, než byl kladný zůstatek na účtu. Tudíž není možno dospět k jinému závěru než tomu, že se žalovaný na úkor žalobkyně nijak bezdůvodně neobohatil, neboť svou povinnost vyplývající mu z § 87 odst. 1 ZoSÚ již splnil. Žalobu žalobkyně na zaplacení částky 14 826,53 Kč je tak nutno považovat za zcela nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení.

17. Pokud tedy okresní soud žalobu co do zaplacení částky 14 826,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 18. 4. 2023 do zaplacení zamítl, je možno jeho rozsudek považovat v této části za věcně správný. Odvolací soud jej proto v odvoláním napadeném rozsahu jeho výroku I. výrokem I. tohoto rozsudku dle § 219 o. s. ř. potvrdil. A to včetně bezchybného výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení. Také v této části považuje odvolací soud rozhodnutí okresního soudu za zcela správné, a pro zestručnění pak plně odkazuje na jeho odůvodnění uvedené v rozsudku okresního soudu.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu tohoto řízení. I v odvolacím řízení totiž byl žalovaný zcela procesně úspěšný, avšak žádné náklady odvolacího řízení mu prokazatelně nevznikly.