15 Co 184/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení částky 31 025,23 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 5. 2024, č. j. 28 C 84/2024-48,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do stanovené hmotněprávní lhůty splatnosti přisouzené částky 28 916 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 916 Kč za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení, mění následovně:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni okresním soudem ve výroku I. přisouzenou částku 28 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 916 Kč za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 1 076 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 542 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 30 039,50 Kč (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 985,73 Kč, úroku ve výši 17,09 % ročně z částky 29 901,73 Kč od 14. 8. 2023 do 10. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 901,73 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 901,73 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 373,97 Kč (výrok II.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 848,10 Kč (výrok III.). Žalobkyně v řízení skutkově tvrdila, že dne 5. 3. 2023 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet u žalobkyně č. , č. účtu, . Podpisem rámcové smlouvy žalovaný současně požádal žalobkyni o úvěr ve výši 30 000 Kč, který mu byl žalobkyní schválen a dne 6. 3. 2023 vyplacen na jeho účet. Žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně pravidelnou měsíční splátkou v částce 542 Kč, počínaje dnem 12. 4. 2023. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného pak žalobkyně tvrdila, že nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale jím poskytnuté informace ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů, a to zejména pokud se jedná o příjmy žalovaného. Žalobkyně totiž prověřila příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši 25 948,33 Kč čistého měsíčně u společnosti , právnická osoba, . Při posuzování výdajů žalovaného pak žalobkyně vycházela z částek nutných k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Žalobkyně pak také čerpala informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, příp. registru SOLUS. Žalovaný zaplatil první dvě splátky, následně již na úhradu dlužné částky nezaplatil ničeho. Z důvodu závažného porušení smluvních podmínek žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila ke dni 14. 8. 2023. K tomuto dni byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 29 901,73 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 1 373,97 Kč představujícím úrok za dobu od 12. 5. 2023 do 13. 8. 2023. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 1 123,50 Kč jako nepovoleného debetu, do něhož se žalovaný na svém běžném účtu dostal.

2. Okresní soud po provedeném dokazování v prvé řadě dovodil důvodnost žaloby v části týkající se nároku vyplývajícího z nedovoleného debetu v částce 1 123,50 Kč. Dále okresní soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména pokud se týká zjištění jeho výdajů. V takovém případě je spotřebitel povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Obdržel-li žalovaný na základě neplatné smlouvy částku 30 000 Kč a uhradil dosud pouze 1 084 Kč, zavázal jej okresní soud k vrácení rozdílu obou částek ve výši 28 916 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy okresní soud žalobkyni nepřiznal smluvní úrok, ale také úrok z prodlení. Okresní soud dovodil, že § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ představuje speciální právní úpravu oproti obecné úpravě obsažené v § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V souladu s výkladem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak dospěl k závěru, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny úvěru ve smyslu § 1970 o. z., a proto ani žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 916 Kč za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že pravidlo o času plnění zakotvené v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a toto musí spotřebitel prokázat. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá schopnost splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou jistinu úvěru, přičemž pokud za této situace okresní soud presumoval neschopnost žalovaného bezdůvodné obohacení vrátit, neučinil tak správně. V takovém případě měl okresní soud naopak žalobkyni přiznat nárok na úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni, do něj měl žalovaný dluh uhradit na základě výzvy žalobkyně.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně ve výroku II., a to co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 28 916 Kč za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení. Odvolací soud však má současně za to, že žalobkyně napadla rozsudek okresního soudu i v jeho výroku I., a to ve lhůtě splatnosti tam přisouzené částky 28 916 Kč. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla také závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

6. Odvolací soud předesílá, že se s ohledem na obsah odvolání žalobkyně při odvolacím přezkumu zabýval pouze nárokem žalobkyně vyplývajícím ze smlouvy o úvěru a nikoliv nárokem na zaplacení nepovoleného debetu (v částce 1 123,50 Kč). V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tento závěr sdílí, přičemž jej ani sama žalobkyně v průběhu odvolacího řízení jakkoliv nezpochybnila.

7. Předmětem odvolacího přezkumu tak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 28 916 Kč v části výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená splatnost částky 28 916 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení.

8. Odvolací soud souhlasí se soudem okresním, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ, se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit úvěrující (žalobkyni) toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud však nemá (na rozdíl od okresního soudu) za to, že nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit žalobkyni dříve než po uplynutí lhůty tří dnů od právní moci rozsudku okresního soudu. V řízení totiž nebyly dle odvolacího soudu zjištěny žádné skutečnosti svědčící pro tento závěr.

9. Odvolací soud se proto v této věci zabýval tím, kdy se žalovaný dostal s vrácením nesplacené jistiny úvěru v částce 28 916 Kč do prodlení. Přitom zohlednil, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela procesně pasivní, ničeho netvrdil a nedoložil o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nejpozději do dne předcházejícího dni, od nějž po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení (tj. do 23. 8. 2023). Nic takového pak nevyšlo v řízení najevo ani jinak. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla dne 3. 6. 2024 vyplacena částka 30 000 Kč, aniž by bylo žalovaným jakkoliv tvrzeno, jak s touto částkou naložil. Odvolací soud tak vycházel z toho, že tato částka byla v dispozici žalovaného a mohla tak být žalovaným použita na vrácení plnění z neplatné smlouvy. K odkazu okresního soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak odvolací soud uvádí, že tento nepovažuje za v této věci přiléhavý, neboť odkazované rozhodnutí bylo vydáno za odlišné procesní situace. V tam souzené věci byl žalovaný spotřebitel v řízení procesně aktivní, tvrdil a dokládal své možnosti vrátit jistinu úvěru vyplaceného na základě neplatné smlouvy o úvěru. Za této situace pak obecné soudy stanovily splatnost dlužné částky toliko na základě výzvy věřitele k plnění, aniž by se možnostmi a schopnostmi spotřebitele vrátit jistinu úvěru vůbec zabývaly.

10. Odvolací soud tedy vyšel z toho, že pokud žalovaný v průběhu řízení nijak neprezentoval, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu ve výši 28 916 Kč vrátit, dostal se do prodlení s jejím zaplacením, a to nejpozději ke dni, od kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení. Odvolací soud proto rekapituluje, že pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 28 916 Kč, je možno tento její nárok považovat za opodstatněný za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení. Pokud se týče sazby úroku z prodlení, pak žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně, přičemž tuto sazbu je možno žalobkyni přiznat, neboť je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do lhůty splatnosti přisouzené částky ve výši 28 916 Kč a ve výroku II. co do úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 28 916 Kč za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni vedle částky 28 916 Kč také úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení.

12. Současně se změnou meritorní části napadeného rozsudku odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než žalovaný. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků přihlížel odvolací soud nejen k samotným jistinám, ale také k příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí okresního soudu (tedy ke dni 17. 5. 2024). Žalobkyně tak byla v prvostupňovém řízení úspěšná co do celkové částky 33 219,74 Kč (jistina ve výši 30 039,50 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 3 180,24 Kč) a procesně neúspěšná co do celkové částky 5 927,59 Kč (jistina v celkové výši 985,73 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 4 941,86 Kč). Žalobkyně tak byla procesně úspěšná v rozsahu 84,9 % a procesně neúspěšná v rozsahu 15,1 %. Po odečtení procesního neúspěchu od procesního úspěchu tak má žalobkyně vůči žalovanému v prvostupňovém řízení nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 69,8 %. Odvolací soud pak souhlasí s vyčíslením nákladů prvostupňového řízení žalobkyně, jak je vyčíslil ve svém rozsudku okresní soud částkou 1 542 Kč. Pro zestručnění pak odvolací soud plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu. Z této celkové částky nákladů řízení pak má žalobkyně nárok na náhradu v rozsahu 69,8 %, tedy na částku 1 076 Kč. K zaplacení této částky žalobkyni pak odvolací soud zavázal žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku.

13. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vzniklo vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 1 542 Kč sestávající ze soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 242 Kč a z paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis odvolání. K zaplacení této částky žalobkyni pak byl žalovaný zavázán výrokem III. tohoto rozsudku.

14. Lhůty k plnění byly dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanoveny v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud žádného důvodu.