15 CO 192/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 14 536,06 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2022, č. j. 19 C 66/2022-23,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 260,61 Kč a částky 6 987,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 260,61 Kč a částku 6 987,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem 10 000 Kč a úrokovou sazbou 22,99 % ročně. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem částku 11 604,38 Kč a zaplatil žalobkyni 13 616,42 Kč.

3. Okresní soud po právní stránce posoudil smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, dovodil, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel. Následně dospěl k závěru, že na smlouvu dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou dle § 87 ZoSÚ a § 588 o. z. Okresní soud dovodil, že z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, zejména neprověřovala výdaje žalovaného, a ač v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, v tomto směru žádné relevantní důkazy nedoložila. Následně okresní soud uvedl, že žalovaný od žalobkyně vyčerpal prostředky ve výši 11 604,38 Kč, zaplatil žalobkyni 13 616,42 Kč, a proto nebylo možno žalobě vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

4. Proti rozsudku v jeho plném rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, s jeho závěrem, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a ani s jeho skutkovým závěrem, že žalovaný vyčerpal pouze částku 11 604,38 Kč, když žalovaný vyčerpal částku 20 604,38 Kč.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Odvolací soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., tito byli řádně předvoláni, žalobkyně se z jednání se omluvila, o odročení nežádala, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 14 536,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 479,58 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum]. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že vycházela z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, tyto informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posoudit úvěruschopnost. O jaké konkrétní databáze šlo, nekonkretizovala, rovněž neoznačila žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Okresní soud usnesením ze dne 2. 3. 2022, č. j. 19 C 66/2022-11, žalobkyni vyzval, aby tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby označila ke svým tvrzením důkazy. Žalobkyně v podání ze dne [datum] (čl. 16 spis) uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce poměrů, tato tvrzení i prověřila, a to nahlédnutím do databáze BRKI a NRKI, nahlédla do insolvenčního rejstříku a databáze MV ČR. Rovněž zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a údaje o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (dále jen„ ČSÚ“). Tvrzení žalovaného porovnala se statistickými údaji a historickými daty ČSÚ. S ohledem na výši úvěrové splátky dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr řádně splácet. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnaneckého poměru, tento byl ověřen výpisem z jeho běžného účtu a činil 29 370 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti byl 30 000 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyně odhadla dle historických dat ČSÚ, tímto získala žalobkyně částku disponibilních zdrojů žalovaného, z nichž by mohl úvěr splácet. Žalovaný měl závazky jen ve výši 60 Kč měsíčně. Žalovaný tedy byl schopen splácet úvěr ve výši 10 000 Kč splátkou 391,58 Kč měsíčně.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování platební historií, vyjádřením k procesu úvěruschopnosti a výpisem z běžného účtu žalovaného [číslo] až [číslo] a upomínkou ze dne [datum] včetně podacího archu.

10. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] písemná smlouva o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, s úrokem 22,90 % ročně. Žalovaný měl splácet úvěr ve splátkách ve výši minimálně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] plyne, že žalovaný v této žádosti uvedl ke svým poměrům, že má průměrný čistý měsíční příjem 29 370 Kč, je zaměstnán jako dělník ve společnosti [právnická osoba], u svých měsíčních nákladů uvedl částku 0 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného [číslo] za dobu od [datum] do [datum], tj. ještě před poskytnutím úvěru, plyne, že žalovanému byla na účet připsána částka 26 207 Kč, ke konci účtovaného období po výběrech činil zůstatek na účtu 397,68 Kč. Z výpisu [číslo] za období [měsíc] činil příjem žalovaného dle výpisu 28 765 Kč, dále činil jen výběry a platby z účtu a zůstatek činil 7 917 Kč. Z výpisu [číslo] za období od [datum] do [datum] plyne, že jediným příjmem byl příjem 31 118 Kč od [právnická osoba], jinak žalovaný činil jen výběry a platby z účtu a jeho zůstatek na účtu činil mínus 1 332,10 Kč. Z výpisu [číslo] za období od [datum] do [datum] plyne, že konečný zůstatek na účtu žalovaného po jeho výběrech a platbách činil mínus 2 530,61 Kč. Z výpisu [číslo] za dobu od [datum] do [datum] plyne, že jediným příjmem byla částka 29 974 Kč (výplata), dále činil žalovaný jen výběry a platby kartou, konečný zůstatek činil 7 284,39 Kč. Z výpisu [číslo] za dobu od [datum] do [datum] plyne, že žalovaný měl jediný příjem, a to částku 22 688 Kč (výplata), jinak učinil výběry a platby ve výši 27 717,29 Kč, tj. jeho platby a výběry převýšily jeho jediný příjem, to vše ještě předtím, než byl žalovanému žalobkyní úvěr, jež je předmětem tohoto řízení, poskytnut.

12. Výpisy z běžného účtu žalovaného, které žalobkyně předložila ke svým tvrzení, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného, prokazují, že žalovaný měl vskutku příjem, a to jediný příjem, ve výši cca 29 000 Kč měsíčně, nicméně prokazují rovněž to, že žalovaný měl výdaje rovny či vyšší než jeho jediný příjem a často se na svém účtu ke konci období dostával do mínusového zůstatku, a to vše ještě předtím, než byl žalovanému předmětný úvěr poskytnut. Již tato skutečnost měla vést žalobkyni, jako profesionála v oboru, jež je povinen postupovat s odbornou péčí, ke zvýšené opatrnosti a pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

13. Rovněž skutečnost, že je žalovaným v žádosti uváděna 0 Kč na výdajích, nemůže odpovídat realitě, neboť každý člověk má výdaje, a to minimálně na bydlení a základní obživu (jídlo, ošacení apod.), které zpravidla bývají nejpodstatnějšími pravidelnými nezbytnými výdaji každého člověka.

14. Ostatně již ze samotných tvrzení žalobkyně o tom, z čeho při zkoumání úvěruschopnosti vycházela, plyne, že žádným způsobem neprověřila výdajovou stránku žalovaného, když sama uvedla, že u výdajů žalovaného vycházela jen z historických dat ČSÚ a nikoliv z konkrétních výdajů žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti je povinen provést poskytovatel úvěru s odbornou péčí a lze ji provést jen řádným poměřením pravidelných příjmů a výdajů žadatele, kdy jen tím lze zjistit případnou výši disponibilních zdrojů pro splátku požadovaného úvěru. Rovněž je již judikaturní notorietou, že nelze vycházet jen z tvrzení žadatele, ale že poskytovatel úvěru je povinen tato tvrzení prověřit tak, aby nebyly o úvěruschopnosti žadatele důvodné pochybnosti. Rovněž je již judikaturní notorietou, že statistické údaje nic nevypovídají o konkrétních výdajích žadatele o úvěr, a proto statistické údaje o nákladech na bydlení či nákladech jiných na domácnost, mohou být jen vodítkem, ale rozhodně nejsou dostatečným prověřením výdajů žadatele o úvěr. Zkoumání výdajové stránky nelze chápat tak, že je nutno mít doloženy absolutně všechny výdaje žadatele, ale je nezbytné prověřit ty zásadní výdaje, které právě u nízkopříjmových osob činí zásadní část jejich příjmu, a to náklady na bydlení a služby s tím spojené, kdy není nikterak zatěžujícím, aby žadatel na výzvu poskytovatele doložil tyto náklady (doklad o výši nájemného, doklad o výši plateb na služby, nájemní smlouvu, doklad o vlastnictví nemovitosti apod.). To vše zvlášť za situace, kdy žalobkyně již z výpisů z běžného účtu musela a měla vědět, že žalovanému jeho jediný příjem ze zaměstnání na jím měsíčně činěné výdaje ani nedostačuje, když opakovaně končil při hospodaření na účtu v mínusovém zůstatku. Rovněž skutečnost, že žalovaný není veden v ISIR či v jiných evidencích, samo o sobě nic nevypovídá o tom, že bude schopen s ohledem na své pravidelné měsíční příjmy a výdaje (které plynou z výpisů), jež přesahovaly jeho příjmy, úvěr splácet.

15. Závěr okresního soudu, že žalobkyně nedostála řádně s odbornou péčí své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného, je tak správný a plně obstojí. Námitky žalobkyně, že se okresní soud nezabýval tím, že žalobkyně ještě nahlížela do databází, a to insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR, či BRKI a NRKI, nic nemohou změnit na tom, že žalobkyně se nikterak nezajímala o zásadní měsíční výdaje žalovaného (výdaje na bydlení a živobytí), a tyto nikterak neprověřila. Skutečnost, že žalovaný nebyl v insolvenčním řízení, nic nevypovídá o tom, jaké jsou jeho příjmy a výdaje a o tom, zda bude schopen úvěr řádně splácet. To samé lze říci o blíže nespecifikované databázi MV ČR. To, že žalobkyně nahlédla do databází NRKI a BRKI nemůže vést k závěru, že by řádně splnila svou povinnost dle § 86 a § 87 ZoSÚ. To vše zvlášť za situace, kdy již sama tvrdí, že se nikterak nezabývala konkrétními výdaji žalovaného a neprověřovala jeho výdajovou stránku (náklady na bydlení a živobytí).

16. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně údaje o příjmech žalovaného prověřila (výpisy z účtu), nicméně nikterak neprověřila výdajovou stránku poměrů žalovaného, ač již jen z výpisů z běžného účtu musela mít důvodné pochybnosti o tom, že by byl žalovaný schopen navrhovanou splátku úvěru řádně splácet.

17. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ.

18. Okresní soud rovněž správně dovodil, že se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto směru lze plně odkázat na odstavec 14, 15 a 17 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

19. Odvolací soud dále odkazuje na jednoznačné závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky.

20. Odvolací soud však již nesdílí skutkový závěr okresního soudu, že žalovaný na základě absolutně neplatné smlouvy vyčerpal prostředky ve výši jen 11 604,38 Kč. Naopak odvolací soud zopakoval dokazování platební historií úvěru a z této zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 20 604,38 Kč. Tato částka je součtem výběrů a plateb kartou ze strany žalovaného, v této částce nejsou zahrnuty žádné úroky, poplatky a ani jiné účtované náklady, jež by měly mít základ v absolutně neplatné smlouvě. Z platební historie dále plyne, že žalovaný již žalobkyni vrátil částku 13 616,42 Kč.

21. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak je nutno provést vypořádání v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

22. Ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. Odvolací soud však má s ohledem na níže uvedenou argumentaci za to, že soud je povinen provést vzájemné vypořádání smlouvy i bez námitky vzájemnosti ze strany žalovaného.

23. Dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví, že spotřebitel je z neplatné smlouvy povinen vrátit jistinu úvěru, tedy toho, oč sám zaplatil méně, než podle neplatné smlouvy od úvěrujícího přijal, aniž by byl povinen vznášet námitku vypořádání jím poskytnutých plnění, jak předpokládá obecné ust. § 2993 o. z.

24. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí částku 6 987,96 Kč, jako rozdíl mezi částkou 20 604,38 Kč, kterou žalovaný vyčerpal, a částkou 13 616,42 Kč, kterou žalobkyni již vrátil. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě co do částky 6 987,96 Kč (dlužná jistina) vyhověl.

25. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že se zaplacením této částky se dostal žalovaný do prodlení dnem [datum], a to v důsledku toho, že byl vyzván k zaplacení žalobkyní dopisem ze dne [datum], který byl odeslán [datum] (viz podací arch), v dopise byla žalovanému stanovena lhůta pro zaplacení do [datum]. Dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že jsou tu skutečnosti, pro které není v možnostech žalovaného dlužnou částku vrátit bez zbytečného odkladu, nese v plném rozsahu žalovaný. Žalovaný v řízení netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu do [datum] (lhůta pro zaplacení stanovené žalobkyní), a proto dospěl odvolací soud k závěru, že se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částky 6 987,96 Kč již dne [datum] na základě výzvy dopisem ze dne [datum]. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, a proto je žalobkyní požadovaná sazba 8,50 % ročně nedůvodná. Žalobkyně požadovala z dlužné jistiny jednak kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu do [datum] ve výši 362,88 Kč a dále požadovala z jistiny úrok běžící v sazbě 8,50 % od [datum] do zaplacení.

26. Žalobkyni však náleží jen úrok z prodlení z částky 6 987,96 Kč v sazbě 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, což v kapitalizaci do [datum] činí 260,61 Kč, která je důvodná. Dále je žaloba důvodná i co do běžícího úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 987,96 Kč od [datum] do zaplacení. Odvolací soud proto i v této části rozsudek okresního soudu dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl, jak ve výroku ad I. písm. a) tohoto rozsudku uvedeno.

27. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř., neboť na pohledávky, jež mají základ v absolutně neplatné smlouvě, není nárok dán.

28. V důsledku změny meritorního výroku rozsudku okresního soudu byl odvolací soud povinen znovu originárně rozhodnout o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvého stupně. Odvolací soud zkapitalizoval veškeré požadované příslušenství ke dni svého rozhodnutí a dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků je zhruba stejný, a proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádnému z nich nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

29. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.