15 CO 224/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 361 396,75 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2022, č. j. 40 C 65/2015-329,

I. Odvolání žalobkyně ze dne [datum] se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 190 700 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 361 396,75 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 188 630 Kč (výrok II.) a současně zavázal žalobkyni zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 102 791,50 Kč (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že se odvolává proti celému rozsudku s tím, že odvolacími důvody jsou ty uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), tedy že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyni tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, dále že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dále že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a dále že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Současně pak žalobkyně ve svém odvolání uvedla, že odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí uložil okresnímu soudu, aby bylo z jeho dalšího rozhodnutí zjistitelné, z jakých konkrétních důkazů učinil jednotlivá skutková zjištění a jak věc následně právně posoudil a proč zrovna podle daných zákonných ustanovení. Okresní soud se tak měl při vypracování svého dalšího rozhodnutí zaměřit na to, aby z něj bylo zjistitelné, na základě jakých konkrétních skutkových zjištění učiněných z jednotlivých důkazů dospěl okresní soud k přesně a jednoznačně formulovaným právním závěrům. Okresní soud si tak ve svém dalším rozhodnutí o věci měl v prvé řadě ujasnit, co bylo předmětem smlouvy, tj. zejména na čem se strany smlouvy dohodly co do jakosti a provedení loga na otvírácích a zda mezi nimi vůbec došlo ke smluvnímu konsenzu ohledně základních náležitostí smlouvy, neboť použití ustanovení § 1726 o. z. není možné u podstatných náležitostí smlouvy. Okresní soud se měl rovněž zabývat tvrzením žalované ohledně nemožnosti plnění v případě, že by bylo ujednáno nanesení barevného loga laserem. Ve svém rozhodnutí pak měl okresní soud jasně a srozumitelně uvést, jak k jednotlivým závěrům ohledně uzavření smlouvy a jejích základních náležitostí dospěl a jakým konkrétním způsobem podle něj došlo k uzavření smlouvy. Zejména měl tedy uvést, co v souladu s § 1732 odst. 1 o. z. považuje za konkrétní nabídku na uzavření smlouvy a co v souladu s § 1740 o. z. za její akceptaci. Okresní soud se v této souvislosti měl zabývat i okolnostmi týkajícími se včasností akceptace nabídky ve smyslu § 1734 a násl. o. z. a okamžikem nabytí účinnosti této nabídky, neboť s ohledem na § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy nabývá účinnosti přijetí nabídky. Okresní soud ve svém rozhodnutí měl rovněž přehledně objasnit, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru o podřazení dané smlouvy určitému smluvnímu typu v o. z. Okresní soud měl také uvést, jaké konkrétní právní jednání žalobkyně považuje za vytknutí vady a jaké za uplatnění nároku z této vady, což je podstatné pro posouzení otázky včasnosti těchto úkonů ze strany žalobkyně a v důsledku toho i důvodnosti samotného nároku žalobkyně v tomto řízení. Přitom neměl okresní soud přehlédnout, že ustanovení § 2111 o. z. stanoví prekluzi práva na odstoupení od smlouvy v případě, kdy nedojde k včasnému oznámení vady věci. Okresní soud měl rovněž ve svém dalším rozhodnutí posoudit všechny žalobkyní namítané nesoulady dodaného předmětu plnění s jeho sjednanou jakostí a provedením, tj. jak okolnost, že logo bylo na otvíráky naneseno jiným, než podle žalobkyně sjednaným způsobem, tak i okolnost, že logo na otvírácích nemá dle žalobkyně sjednanou kvalitu co do jeho trvanlivosti. Na základě všech těchto skutečností pak měl okresní soud posoudit, zda věci dodané na základě řádně sjednané a určité smlouvy trpěly nějakými vadami, zda tyto vady byly spolu s nároky z nich vyplývajícími uplatněny včas, o jaké nároky se jednalo a zda tyto nároky žalobkyni z těchto důvodů svědčí. Žalobkyně pak závěrem svého odvolání zmínila, že rozvedení toho, v čem spatřuje pochybení okresního soudu, uvede v podrobnějším vyjádření, které soudu doručí do [datum]. Žalobkyně pak současně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek okresního soudu změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila.

4. Odvolací soud postupoval dle § 212a odst. 2 a 5 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci ostatně nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že zde není prostor pro věcné projednání odvolání žalobkyně.

5. Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno.

6. Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).

7. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

8. Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody.

9. Okresní soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně (tedy podání ze dne [datum]) trpí vadami, a proto ji ve smyslu § 43 o. s. ř. usnesením ze dne [datum] (doručeným žalobkyni dne [datum]) vyzval k odstranění těchto vad s tím, že má uvést, v čem konkrétně žalobkyně spatřuje nesprávnost odvoláním napadeného rozsudku po skutkové nebo právní stránce, popřípadě v čem konkrétně spočívá nesprávný postup okresního soudu, který vydání rozsudku předcházel. K odstranění těchto vad byla žalobkyni stanovena lhůta 5 dnů od doručení usnesení, a to s ohledem na okolnost, že již sama žalobkyně ve svém odvolání deklarovala, že jeho doplnění provede ve lhůtě do [datum]. Současně pak byla žalobkyně poučena o tom, že pokud výše zmíněné doplnění svého odvolání neprovede, bude její odvolání odvolacím soudem pro vady odmítnuto. Žalobkyně však ani přes výše uvedenou výzvu své odvolání nijak nedoplnila a jeho vady tedy neodstranila. Z jejího odvolání tak není dosud patrno, jaký konkrétní odvolací důvod z těch uvedených v § 205 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně v rámci svého odvolání uplatňuje.

10. Žalobkyně dosud pouze obecně popsala (opsala) zákonné důvody pro podání odvolání zmíněné v § 205 odst. 2 o. s. ř. a nijak blíže je skutkově nekonkretizovala, tedy zejména neuvedla konkrétně, k jakým žalobkyní tvrzeným skutečnostem či označeným důkazům okresní soud nepřihlédl, jak přesně zjistil okresní soud skutkový stav neúplně a jaké konkrétní důkazy neprovedl, k jakým nesprávným skutkovým zjištěním okresní soud dospěl a jak nesprávně věc právně posoudil. Pokud žalobkyně ve svém odvolání uvedla (opsala), jaké konkrétní skutečnosti vytýkal odvolací soud ve svém předešlém zrušujícím rozhodnutí okresnímu soudu, pak nelze jakkoliv dovodit, že by tyto vady žalobkyně vytýkala i rozsudku okresního soudu ze dne [datum]. Z použitých formulací„ okresní soud si měl ujasnit“ či„ okresní soud měl uvést“ apod. pak nevyplývá, že by tyto skutečnosti vytčené předchozímu rozhodnutí okresního soudu, vytýkala žalobkyně současnému rozsudku okresního soudu. Nadto i sama žalobkyně uvedla, že skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení okresního soudu, rozvede ve svém dalším podání.

11. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud dospěl k závěru, že je nutno dovodit neprojednatelnost odvolání žalobkyně, neboť žalobkyně v něm skutkově nijak nevymezila, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí okresního soudu nebo postupu okresního soudu. Odvolání žalobkyně je tak neprojednatelné a tato neprojednatelnost spočívající v absenci konkrétního odvolacího důvodu dle § 212a odst. 2 o. s. ř. brání pokračování v odvolacím řízení. Žalobkyně byla okresním soudem řádně vyzvána k odstranění těchto vad odvolání, přičemž odvolací soud považuje lhůtu stanovenou okresním soudem v délce 5 dnů za přiměřenou, a to právě s ohledem na skutečnost, že sama žalobkyně deklarovala, že své odvolání doplní ve lhůtě do [datum]. Ostatně je rovněž nutno přihlédnout i k tomu, že žalobkyně své odvolání nedoplnila ani do doby rozhodnutí odvolacího soudu. Proto odvolací soud ve smyslu § 211 ve spojení s § 43 o. s. ř. odvolání žalobkyně odmítl.

12. Odvolací soud dále nepřehlédl, že proti rozsudku okresního soudu ze dne [datum] si podala včasné odvolání i žalovaná, avšak pouze proti jeho nákladovému výroku II. Za situace, kdy nebylo možno s ohledem na odmítnutí odvolání žalobkyně zabývat se meritorním přezkumem rozsudku okresního soudu, zabýval se tedy odvolací soud pouze přezkumem nákladového výroku II.

13. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že nesouhlasí s výší přiznaných nákladů řízení v částce 188 630 Kč a navrhovala, aby byl rozsudek okresního soudu v této části změněn a byla jí na náhradě nákladů řízení přiznána částka 228 950 Kč. Žalovaná se nad rámec částek přiznaných okresním soudem dále domáhala přiznání odměny advokáta za celkem čtyři úkony právní služby po 9 780 Kč, a to za sepis doplnění odporu ze dne [datum] a za sepis tří vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum]. Konkrétní důvody, kvůli nimž tak učinila, uvádí odvolací soud pro větší přehlednost níže u každého z výše popsaných úkonů právní služby zvlášť.

14. Žalobkyně se k odvolání žalované nijak nevyjádřila.

15. Žalovaná má za to, že jí okresní soud nesprávně přiznal odměnu její zástupkyně pouze za jeden úkon právní služby za sepis odporu a za sepis jeho doplnění ze dne [datum], ačkoliv se jedná o dva zcela samostatné úkony právní služby. Odvolací soud v tomto ohledu souhlasí se soudem okresním v tom, že odpor žalované proti platebnímu rozkazu je nutno posoudit jako samostatný úkon právní služby, a to dle § 11 odst. 1 písm. k ) ve spojení s § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). Jedná se o opravný prostředek ve věci samé, tudíž je nejblíže podání odvolání do věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Odpor však nemusí, na rozdíl od odvolání, obsahovat ve smyslu § 174 o. s. ř. odůvodnění, a proto je jej možno považovat za úplný (a tím i právní službu poskytnutou advokátkou žalované) i v situaci, kdy tento odpor není nijak odůvodněn. I za této situace tak podle názoru odvolacího soudu náleží zástupkyni žalované odměna za poskytnutí tohoto úkonu právní služby (odporu). Tento odpor pak neobsahoval žádnou argumentaci týkající se věci samé, s výjimkou sdělení, že žalovaná při dodání otvíráků žalobkyni nijak nepochybila. Z toho pak zcela jasně vyplývá, že následné podání žalované označené jako doplnění odůvodnění odporu ze dne [datum] lze podřadit pod úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť se jedná o vyjádření žalované ve věci samé, které žalovaná do té doby ve věci neučinila. Toto podání tak není možné posoudit jen jako doplnění odporu, které měla dle okresního soudu zástupkyně žalované učinit součástí odporu samotného. Odvolací soud tak má za to, že pokud okresní soud nezohlednil v rámci nákladů žalované odměnu její zástupkyně za sepis doplnění odporu ze dne [datum], pak tím pochybil.

16. Ohledně podání ze dne [datum] okresní soud uvedl, že jej nepovažuje za úkon právní služby, neboť se v něm žalovaná vyjadřovala k důkazům provedeným v rámci předchozího jednání okresního soudu ze dne [datum], což mohla učinit přímo v rámci tohoto jednání. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že ve svém podání poukazovala na některé části výpovědí svědků vyslechnutých u jednání dne [datum] a hodnotila je, což považovala za důležité, neboť výpovědi svědků se rozcházely v zásadní otázce týkající se vymezení předmětu smlouvy. V tomto podání pak žalovaná rovněž právně vyhodnotila tvrzení žalobkyně a poukázala na příslušná zákonná ustanovení, což předtím nikdy neučinila. Podání ze dne [datum] se tak dle žalované jevilo potřebné k účelnému uplatňování a bránění práva. S výkladem podaným žalovanou se však odvolací soud neztotožňuje, neboť má za to, že žalovaná mohla (a měla) vyjádření k výpovědím svědků učinit přímo v rámci jednání dne [datum], stejně jako mohla v rámci tohoto jednání vyhodnotit tvrzení žalobkyně a poukázat na příslušná zákonná ustanovení. Nic samozřejmě nebrání žalované učinit tato vyjádření až v rámci samostatného podání, nicméně takové podání nelze hodnotit jako účelně učiněné a tudíž honorovatelné dle advokátního tarifu. Pokud tedy okresní soud nepřiznal žalované nárok na odměnu za tento úkon právní služby, učinil tak zcela správně.

17. Pokud se týče podání žalované ze dne [datum], okresní soud uvedl, že nepřiznal žalované nárok na odměnu za jeho sepis proto, že toto podání neobsahovalo žádné nové skutečnosti, ale pouze v něm žalovaná opakovala a precizovala skutečnosti již dříve uvedené. Žalovaná k tomuto hodnocení podání okresní soudem ve svém odvolání uvedla, že jím reagovala na podání žalobkyně ze dne [datum], která je učinila v reakci na poučení okresního soudu u jednání dne [datum]. Žalobkyně ve svém podání uvedla nová tvrzení, k nimž žalovaná považovala za nutné se vyjádřit. Žalovaná pak rovněž podrobně rozvedla své právní stanovisko k projednávané věci a poukázala na účelové tvrzení žalobkyně v jejím podání ze dne [datum]. I toto podání žalované tak bylo potřebné k účelnému uplatňování práv žalované. Odvolací soud ani v tomto případě nesdílí názory žalované na její podání ze dne [datum]. Žalobkyně totiž v rámci svého podání ze dne [datum] doplňovala skutečnosti týkající se posouzení včasnosti jejího odstoupení od smlouvy. Nicméně žalovaná ve svém podání ze dne [datum] nejprve pouze zopakovala svá tvrzení týkající se samotného uzavření smlouvy a jejího předmětu, a pokud se týče otázky včasnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy, pak sama zdůraznila, že„ opakovaně“ vznáší námitku, že žalobkyně neoznámila vadu otvíráků včas, a proto žalobkyni právo odstoupit od smlouvy ani nevzniklo. Je tedy evidentní, že žalovaná v podání ze dne [datum] neuvádí žádné nové skutečnosti, a to ani v reakci na podání žalobkyně ze dne [datum]. Pokud tedy okresní soud nepřiznal žalované nárok na odměnu za tento úkon právní služby, odvolací soud se s tím plně ztotožňuje, neboť ani v tomto případě se nejedná o účelně učiněný úkon právní služby.

18. Okresní soud pak nepřiznal žalované nárok na odměnu ani za sepis podání ze dne [datum], neboť v tomto podání žalovaná reagovala na výzvu soudu učiněnou v rámci jednání okresního soudu dne [datum] a žalovaná mohla tyto skutečnosti sdělit v rámci dalšího jednání dne [datum]. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že v podání ze dne [datum] uvedla otázky na znalce, na které by měly odpovědět v rámci soudem zvažovaných znaleckých posudcích. Učinila tak na základě výslovné výzvy soudu, a to v soudem stanovené lhůtě 14 dnů od jednání dne [datum], přičemž z tohoto pohledu nepovažuje odvolací soud za ní relevantní výtka okresního soudu, že tak neučinila v rámci jednání okresního soudu dne [datum] Odvolací soud má za to, že v tomto konkrétním případě je možno považovat úkon spočívající v sepisu otázek na znalce, na které měl odpovědět v rámci jím vypracovaném znaleckém posudku, za účelně učiněný úkon právní služby, a to jako sepis podání ve věci samé. Sice se jedná o podání týkající se dokazování, ale odvolací soud má současně za to, že se nejedná o prostý návrh na provedení důkazu. Při formulaci otázek na znalce je totiž potřeba vycházet ze skutečností bytostně se týkajících věci samé. Odvolací soud tak má na rozdíl od soudu okresního za to, že za tento úkon je možno přiznat žalované náhradu odměny její zástupkyně. Odvolací soud pak souhlasí se žalovanou, že za situace, kdy jí bylo uloženo vypracovat tyto otázky ve lhůtě do [datum] (14 dnů od skončení předchozího jednání okresního soudu), nelze jí následně vyčítat, že tyto otázky nesdělila soudu až v rámci dalšího jednání okresního soudu nařízeného na [datum] (tedy až v době po uplynutí soudem stanovené lhůty).

19. Odvolací soud se pak při přezkumu odvolání žalované zabýval přezkumem oprávněnosti i dalších nákladů, které považoval okresní soud za důvodné, a které nebyly žalovanou zmíněny v odvolání. Odvolací soud souhlasí se strukturou i výší těchto nákladů (jak je uvedl okresní soud v odůvodnění svého rozsudku), s výjimkou odměny zástupkyně žalované za sepis odvolání žalované proti rozsudku ze dne [datum] a za sepis podání ze dne [datum]. Pokud se týče odvolání proti rozsudku ze dne [datum], pak je odvolací soud považuje za účelně učiněné, nicméně nesouhlasí s výši odměny v částce 9 780 Kč, jak ji přiznal okresní soud. Žalovaná totiž podala odvolání pouze proti nákladovému výroku II. rozsudku okresního soudu ze dne [datum] a nikoliv proti meritorní části tohoto rozsudku. Odměnu tak nebylo možno ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu vypočítat z tarifní hodnoty 361 396,75 Kč, ale pouze z částky 60 480 Kč, která představuje výši nákladů řízení uvedenou ve výroku II. rozsudku okresního soudu ze dne [datum]. Odměna za úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání proti nemeritornímu výroku II. rozsudku okresního soudu ze dne [datum] pak činí dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu částku 1 770 Kč jako ½ z plné odměny ve výši 3 540 Kč (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, sp. zn. 1 Cdo 47/93, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 2/1996).

20. Odvolací soud pak má (na rozdíl od soudu okresního) za to, že do nákladů žalované nelze zahrnout ani odměnu zástupkyně žalované za sepis podání ze dne [datum]. V tomto podání totiž žalovaná pouze shrnuje svá předchozí skutková tvrzení a konstatuje skutečnosti zjištěné z výslechů znalců v rámci jednání okresního soudu dne [datum] a vyjadřuje se i k písemným znaleckým posudkům. Všechny tyto skutečnosti pak mohla žalovaná či její zástupkyně učinit již v rámci jednání okresního soudu dne [datum] a nemusela kvůli nim činit samostatné podání. Pokud tak učinila, nelze toto podání považovat za účelně učiněné a přiznat žalované nárok na náhradu nákladů za jeho sepis. Pokud okresní soud zahrnul tuto částku do nákladů řízení žalované, neučinil tak správně.

21. Odvolací soud tak shrnuje, že do nákladů žalované za řízení před okresním soudem je možno zahrnout odměnu zástupkyně žalované za učinění celkem 18 úkonů právní služby v plné sazbě (částce 9 780 Kč) za každý z těchto úkonů, a to za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), za sepis odporu ze dne [datum], doplnění odporu ze dne [datum], podání ze dne [datum] a podání ze dne [datum], dále za poradu zástupkyně žalované se žalovanou ze dne [datum] přesahující 1 hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu) a za účast u jednání okresního soudu dne [datum] (2 úkony), dne [datum] (1 úkon), dne [datum] (1 úkon), dne [datum] (1 úkon), dne [datum] (1 úkon), dne [datum] (1 úkon), dne [datum] (2 úkony), dne [datum] (2 úkony) a dne [datum] (1 úkon). Do nákladů žalované je dále nutno započítat odměnu zástupkyně žalované za účast u vyhlášení rozsudku dne [datum] (§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu), a to v rozsahu ½ plné odměny (tedy v částce 4 890 Kč), a odměnu za sepis odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne [datum] v částce 1 770 Kč (viz odstavec 19. tohoto odůvodnění). Celková výše odměny zástupkyně žalované tak činí částku 182 700 Kč (18 x 9 780 Kč + 4 890 Kč + 1 770 Kč). Do nákladů žalované za řízení před okresním soudem je pak rovněž nutno započítat náhradu paušálních výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených 20 úkonů právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy celkem částku 6 000 Kč a dále částku 2 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila jako zálohu na důkaz. Celková částka nákladů žalované za prvostupňové řízení tak činí 190 700 Kč.

22. A protože okresní soud přiznal žalované vůči žalobkyni výrokem II. svého rozsudku nárok na náhradu nákladů řízení pouze v částce 188 630 Kč, odvolací soud pak ve smyslu § 220 o. s. ř. přistoupil ke změně tohoto nákladového výroku. Učinil tak výrokem II. tohoto usnesení, kterým uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 190 700 Kč.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud má za to, že pokud se týče odvolání žalobkyně, pak dle § 146 odst. 3 o. s. ř. by měla žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť odvolání žalobkyně bylo odmítnuto. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením o odvolání žalobkyně nevznikly, bylo možno dospět k závěru, že žádnému z účastníků není možno přiznat právo na náhradu nákladů řízení o odvolání žalobkyně. Obdobně je to pak i v případě řízení o odvolání žalované. Ta se odvolala proti nákladovému výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované částku 188 630 Kč. Žalovaná se pak svým odvoláním domáhala navýšení přiznané částky nákladů řízení na částku 228 950 Kč. Pokud pak odvolací soud změnil nákladový výrok II. rozsudku okresního soudu tak, že žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované v částce 190 700 Kč, je možno dospět k závěru, že žalovaná byla se svým odvoláním procesně úspěšná pouze z menší části. Odvolací soud totiž zvýšil částku nákladů řízení přisouzených žalované vůči žalobkyni okresním soudem pouze o částku 2 070 Kč (z částky 188 630 Kč na částku 190 700 Kč), přičemž žalovaná se svým odvoláním domáhala zvýšení náhrady nákladů řízení o částku 40 320 Kč (z částky 188 630 Kč na částku 228 950 Kč). Ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. by tak žalobkyně měla vůči žalované nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení o odvolání žalované. Nicméně s ohledem na okolnost, že ani žalobkyni v souvislosti s řízením o odvolání žalované žádné náklady nevznikly, je možno dospět k závěru, že žádnému z účastníků není možno přiznat právo na náhradu nákladů řízení o odvolání žalované. Odvolací soud pak souhrnně výrokem III. tohoto usnesení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.