15 CO 23/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částky 16 798,80 EUR s příslušenstvím a částky 1 320 EUR, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 3. 11. 2022, č. j. 117 C 38/2019-121,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění následovně: Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 16 798,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 567,60 EUR za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 13 231,20 EUR za dobu od [datum] do zaplacení a částku 1 320 EUR, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 118,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 567,60 EUR od [datum] do zaplacení a z částky 13 231,20 EUR od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 105 715 Kč (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že její tvrzení o vadách díla nebyla prokázána, stejně jako o tom, že hlavním předmětem sporu byla otázka kvality kontroly výroby žalované, neboť předmětem sporu je otázka ceny a způsobu poskytování služby kontroly výrobků žalované, kterou prováděla žalobkyně. Poukázal na skutečnost, že dne [datum] žalobkyně předložila žalované nabídku na kontrolu výrobků dvěma způsoby, a to [anonymizováno] s hodinovou sazbou 240 Kč a [anonymizováno] s hodinovou sazbou ve výši 17 EUR, přičemž k těmto částkám náležely příplatky. Žalovaná si s ohledem na požadavky svého klienta objednala službu [anonymizováno]. Žalobkyně však pracovní postupy dle [anonymizováno] neprováděla, pouze na ně vystavovala faktury. V průběhu července [rok] přišly od konečného zákazníka reklamace na kvalitu výrobků kontrolovaných žalobkyní. V emailové komunikaci zaslané žalované dne [datum] pak koordinátor žalobkyně [jméno] [příjmení] sám uvedl, že je žalovanou reklamována služba [anonymizováno], žádnou [anonymizováno] kontrolu však žalobkyně u žalované neprovádí. Rovněž zaměstnanec žalobkyně [jméno] [příjmení] potvrdil v emailu z [datum], že neproběhl přechod do režimu kontroly [anonymizováno]. Stejné skutečnosti pak vyplývají z emailu ze dne [datum], v němž [titul] [jméno] [příjmení], manažer žalobkyně, žádá žalovanou o pochopení dané situace a nezohlednění pouze faktu, že byla žalované fakturovaná jiná služba, a zasílá cenovou nabídku [anonymizováno], přičemž žádá o vyplnění objednávkového formuláře zpětně, od data zahájení [datum]. Dne [datum] žalovaná uhradila žalobkyni fakturu [anonymizováno] ve výši 15 446 EUR za služby prováděné v červnu [rok], v níž byla fakturovaná služba [anonymizováno], a to i přesto, že pracovníci žalobkyně potvrdili, že žádnou takovou službu u žalované neprováděli. Fakturu za službu [anonymizováno] žalovaná obdržela až v srpnu [rok]. Částka, kterou na fakturu za měsíc červen [rok] žalovaná uhradila, převyšuje o 4 459 EUR hodnotu poskytnutých služeb podle služby provedené [anonymizováno]. Rovněž namítala, že dle času a počtu zkontrolovaných kusů je žalobkyní účtovaný čas na kontrolu 1 ks neúměrně a nadstandardně dlouhý a nemůže tak odpovídat realitě.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Souhlasila zejména se závěrem okresního soudu, že žalované poskytla službu, kterou si žalovaná objednala. Odkázala přitom na písemnou objednávku služby [anonymizováno], jakož i na denní reporty, na jejichž základě žalovaná od žalobkyně poskytnutou službu přebírala, stejně jako na komunikaci účastníků, v rámci které žalovaná u žalobkyně reklamovala službu [anonymizováno] s tím, že se námitky žalované o poskytnutí jiné služby objevily až po skončení spolupráce účastníků.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 118,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 567,60 EUR od [datum] do zaplacení a z částky 13 231,20 EUR od [datum]. Skutkově tvrdila, že si žalovaná u ní dne [datum] objednala službu [anonymizováno] – kontroly výrobků certifikovanými auditory, tj. žalobkyní, jejímž výsledkem je zajištění kvality výrobků zákazníka prostřednictvím nezávislého certifikovaného subjektu s tím, že konkrétní činnosti této služby byly vykonány dle dohodnuté specifikace služby. Služba [anonymizováno] oproti službě [anonymizováno] zajišťuje vedle činnosti [anonymizováno] dodatečnou kontrolu prostřednictvím ověřeného, nezávislého a certifikovaného subjektu. Služba [anonymizováno] naproti tomu představuje druh kontroly, jejímž obsahem je třídění a rework, tedy zkoušku kompatibility (částí) komponentů výrobků se specifikací a ISO normami, jejich třídění a v některých případech přepracování, přičemž součástí je i výstupní kontrola finálního produktu. Žalobkyně žalované objednané služby [anonymizováno] od května [rok] do konce srpna [rok] poskytovala, a to za dohodnutou cenu dle ceníku žalobkyně, přičemž za služby poskytnuté od [anonymizováno] do [datum] požadovala zaplacení částky 3 567,60 EUR vyúčtované fakturou č. [anonymizováno] se splatností ke dni [datum] a za služby poskytnuté od [datum] do [datum] zaplacení částky 13 231,20 EUR vyúčtované fakturou č. [anonymizováno] se splatností dne [datum] Tyto faktury žalovaná neuhradila. Žalobkyně dále tvrdila, že pokud bylo v některých jejích emailech uvedeno, že byla poskytnuta služba [anonymizováno], není současně z emailu patrné, k jakému období se vztahují. Žalobkyně se vedle proplacení faktur za květen a červenec [rok] domáhala vůči žalované zaplacení smluvní pokuty v částce 680 EUR za prodlení s úhradou faktury [anonymizováno] v období od [datum] do [datum] a za prodlení s úhradou faktury [anonymizováno] v období od [datum] do [datum] v částce 640 EUR. Žalovaná potvrdila, že si u žalobkyně dne [datum] objednala služby kontroly [anonymizováno], a to kontrolu dílů pro automobilový průmysl na projekt [anonymizováno] dle cenové nabídky žalobkyně, ovšem namítala, že kontrola žalobkyně vykazovala nedostatky, které byly zjištěny až u německého klienta žalované. Vzhledem k opakovaným problémům v kvalitě služeb poskytovaných žalobkyní byla žalovaná nucena ukončit s ní spolupráci ke dni [datum]. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované službu [anonymizováno], ve skutečnosti však byla poskytována toliko služba [anonymizováno], která je finančně hodnocena méně než služba [anonymizováno]. V reakci na upozornění žalované na tuto skutečnost na žádost o nápravu reagovala žalobkyně e-mailovým sdělením z [datum], ve kterém výše uvedený způsob nepopřela, avšak žádala, aby žalovaná podepsala antidatovanou objednávku na postup kontroly [anonymizováno] s datem od [datum], s čímž žalovaná nesouhlasila a naopak požadovala opravu faktur a vrácení rozdílu nákladů mezi službou [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaná dále namítala, že čas vyúčtovaný žalobkyní za služby neodpovídal skutečnosti, neboť žalobkyně si účtovala kontrolu jednoho dílu v trvání 60 až 90 vteřin, zatímco firma v Německu, pro kterou byly výrobky dodávány, tyto kontrolovala 20 až 25 vteřin na jeden výrobek. Žalovaná dne [datum] uhradila žalobkyni fakturu [anonymizováno] ve výši 15 446 EUR za službu poskytnutou v červnu [rok], kdy tato částka o 4 459 EUR převyšuje hodnotu ve skutečnosti poskytnuté služby [anonymizováno]. Úhradou této částky žalovaná navíc způsobila zánik dluhu na zaplacení žalovaných částek. Jedinou správně vystavenou fakturou dle postupu [anonymizováno] byla faktura č. [anonymizováno] ze dne [datum] za služby poskytované v srpnu [rok] na částku 43 560 Kč za 150 hodin práce při sazbě 240 Kč hodina. Tuto fakturu žalovaná neuhradila z důvodu rozporů mezi účastníky. Účtovanou smluvní pokutu žalovaná označila za nepřiměřenou a žádala soud o její snížení, přičemž uváděla okolnosti jejího sjednání tak, že vzhledem ke značnému nedostatku pracovní síly v uvedeném období byla žalovaná, podobně jako jiní výrobci v automobilovém průmyslu, nucena využít externího dodavatele k různým mimovýrobním činnostem, včetně kontroly kvality finální výroby. Na smluvní pokutě trvala žalobkyně a v situaci, ve které se v té době žalovaná nacházela, bylo rozhodnuto se smluvní pokutou souhlasit. Popřela údaje uváděné žalobkyní o tom, že jí neposkytla požadované informace k reklamacím, neboť žalovaná u žalobkyně služby reklamovala [datum] emailem a přílohami, které k němu zaslala.

6. Okresní soud provedl v řízení důkaz listinami předloženými účastníky, zejména objednávkou služeb [anonymizováno] a [anonymizováno], všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, denními reporty poskytnuté služby, zápisem z jednání účastníků, emailovou komunikací účastníků včetně jejich příloh, vyslechl svědky [titul] [jméno] [příjmení], ředitele žalované a [titul] [jméno] [příjmení], zaměstnankyni žalobkyně a provedl účastnický výslech jednatele žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] a po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o dílo, včetně dohody o jeho ceně, stejně jako prokázala provedení díla a jeho předání žalované, v důsledku čehož jí ve smyslu ust. § 2586 a 2605 o. z. vznikl nárok na zaplacení služeb poskytnutých žalované v měsících květnu a červenci [rok]. Dále okresní soud uvedl, že bylo na žalované, aby prokázala svá tvrzení, že její povinnost zaplatit žalovanou částku nenastala, případně zanikla v důsledku vad poskytnutých služeb nebo tím, že přeplatila fakturu za červen [rok]. Žalovaná byla u jednání dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů k reklamaci služeb, jakož i k přesné specifikaci, zda, jakým způsobem a v jakém rozsahu uhradila částky požadované žalobou, případně aby doplnila tvrzení, jakým jiným způsobem došlo k zániku jejího dluhu na zaplacení žalovaných částek. Žalovaná však relevantní tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila a okresní soud proto konstatoval, že její tvrzení o vadách či o zániku povinnosti cenu díla zaplatit nebyla prokázána. K námitkám žalované o chybnosti kontroly i možnosti provést kontrolu za kratší časový úsek či poskytnutí jiného typu služby pak uvedl, že jde o tvrzení, že provedené dílo neodpovídá smlouvě, čili je vadné. Žalovaná dle okresního soudu prokázala pouze to, že vytkla dne [datum] vady kontroly na vstupní kontrole zákazníka žalované u dílů, které prošly kontrolou žalobkyně. Svá tvrzení o nedostatečné kontrole, která údajně nezachytila vadné díly, však žalovaná nedoplnila o tvrzení, zda a jaký byl rozsah chybovosti žalobkyně v měsících květnu, jaký v červnu a jaký v červenci [rok], když vyjma fotografií, které nejsou dostatečně zřetelné, nepředložila žádný důkaz o tvrzené nedostatečné kontrole. Podle okresního soudu bylo v řízení emaily a výslechem svědka [titul] [příjmení] prokázáno, že žalovaná dne [datum] a poté i dne [datum] vytkla vadu poskytnutí jiného typu služby [anonymizováno] namísto [anonymizováno] u služeb poskytovaných v červnu [rok] a uplatnila požadavek na slevu služby v rozdílu cen obou služeb v částce 11 322 EUR. Zaplacení služeb za červen [rok] však nebylo předmětem řízení a současně její tvrzení o poskytnutí jiného, než-li objednaného typu služby v měsíci květnu a červenci [rok] nebylo prokázáno. Naopak dle okresního soudu v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované služby [anonymizováno] poskytla. K tomu okresní soud uvedl, že se strany v řízení shodly, že z hlediska technické kontroly je služba [anonymizováno] totožná se službou [anonymizováno] až na to, že kontrolu [anonymizováno] může výrobce provádět vlastními silami, pokud má dostatečný počet zaměstnanců, zatímco [anonymizováno] je typ kontroly, kterou musí provádět subjekt od výrobce odlišný s certifikací pro tento typ kontroly. V řízení nebylo zpochybňováno, současně bylo i prokázáno, že žalobkyně certifikaci pro kontrolu [anonymizováno] má. Jediným důkazem svědčícím pro tvrzení žalované o tom, že jí byla poskytnuta pouze služba [anonymizováno], byl dle okresního soudu email žalobkyně z [datum], který však zůstal osamocen v sérii jiných uvedených důkazů svědčících o opaku. Proto jeho obsahu okresní soud neuvěřil. Pokud kontrola prováděná žalobkyní vykazovala chybnost v podobě nedohledání vadně vyrobených dílů, jak žalovaná tvrdila, pak uvedené neznamená, že by byl poskytován jiný typ služby, přičemž službu [anonymizováno] žalovaná mohla reklamovat, což také učinila, byť se jí vadnost poskytnuté služby ze strany žalobkyně nepodařilo prokázat. Zdůraznil dále, že z upozornění na nedostatečné podmínky pro provádění kontroly na pracovišti žalované ani z přístupu žalobkyně, která chtěla pokračovat v poskytování služeb žalované nabídkou zlevnění dosud poskytovaných služeb na cenu [anonymizováno], nelze usuzovat na poskytnutí jiného než-li objednaného typu služby, když v emailu ze dne [datum] [titul] [příjmení] se zjevně vyjadřuje k reklamaci faktury za červen [rok]. K námitkám žalované, že úhradou faktury č. [anonymizováno] ve výši 15 446 EUR za červen [rok] došlo k zániku dluhu na zaplacení žalovaných částek, kdy mělo být fakturováno o 4 459 EUR méně, okresní soud vyložil, že i pokud by žalovaná prokázala svá tvrzení o přeplacení služby za měsíc červen [rok], což se nestalo, pak sama existence vzájemných pohledávek na peněžitá plnění, bez dohody účastníků o jejich započtení nebo bez námitky započtení, zánik pohledávek nezpůsobuje. Co do částek za poskytnutí služby v měsících květnu a červenci [rok] proto okresní soud shledal žalobu jako důvodnou, a to včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, přičemž pokud jde o splatnost účtovaných částek, vyšel z dohody o splatnosti služeb do 30 dnů od vystavení faktury za měsíční vyúčtování ceny služby. Žalobu pak shledal důvodnou i co do účtované smluvní pokuty, kterou nepovažoval za nepřiměřenou s ohledem na okolnosti jejího sjednání. Okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k otázce nepřiměřenosti smluvních pokut a k možnosti použití moderačního práva dle ust. § 2051 o. z. a zdůraznil, že ač byla smluvní pokuta koncipována výlučně žalobkyní, nic nenasvědčuje tomu, že by byla nepřiměřeně vysoká. Poukázal na její funkci a uvedl, že dosahovala-li cena díla za měsíc částky kolem 10 000 EUR, pak pobídka, aby bylo placeno, smluvní pokutou ve výši 40 EUR za měsíc, je zcela adekvátní. Správnou pak shledal také výši účtované smluvní pokuty při prodlení žalované s úhradou jednotlivých faktur a uvedl, že doplnění dokazování odborným vyjádřením či znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny služby považoval za nadbytečné, neboť tato cena byla zjištěna ceníkem žalobkyně, nadto nebylo nutné ji s ohledem na skutkové a právní závěry, ke kterým okresní soud dospěl, znát. S tímto závěrem žalobě v celém rozsahu vyhověl a s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, kterou vyčíslil na částku 105 715 Kč.

7. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. postupem podle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování objednávkou ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, denními reporty za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], emailovou komunikací účastníků z července a srpna [rok], jakož i z června [rok], a konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud doplnil, jak bude uvedeno níže. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výslechem svědka [titul] [jméno] [příjmení], ředitele žalované, který považoval za nezbytný pro náležité zjištění skutkového stavu. I z této výpovědi pak zjistil nad rámec zjištění okresního soudu další skutečnosti, které budou uvedeny níže.

8. Po zopakování dokazování má odvolací soud za prokázané, že na základě objednávky z [datum] si žalovaná u žalobkyně jako u certifikovaného nezávislého kontrolora objednala provádění kontroly svých plastových výrobků určených pro automobilový průmysl na úrovni kontroly [anonymizováno], když právě tento druh výstupní kontroly výrobků si vymínil odběratel žalované v Německé republice. Jak se strany shodly v průběhu řízení, tento typ kontroly – [anonymizováno 5 slov]), je druh technické kontroly výrobků, obsahově stejné jako [anonymizováno 5 slov]), kterou, na rozdíl od [anonymizováno], mohou provádět i vlastní pracovníci výrobní firmy, provádí proškolená třídící společnost odlišná od výrobce, přičemž k tomu pak žalovaná v odvolacím řízení doplnila, že kontrola [anonymizováno] je přísnější a předpokládá se u ní zachycení chybovosti v téměř 100 %, kdy její chybovost se počítá pouze v promilech. Kontrola [anonymizováno] zpravidla probíhá po kontrole [anonymizováno]. V rámci oběma stranami podepsané objednávky z [datum] si účastníci dohodli, jak obě strany potvrdily u odvolacího jednání, že žalobkyně bude kontrolu provádět ve výrobních prostorách žalované v rámci projektu [anonymizováno], přičemž prováděna bude kontrola/technická analýza typu [anonymizováno], jejíž písemný postup není vyžadován a jejímž výsledkem bude označování výrobků značením„ [anonymizováno]“. Současně žalovaná jako zákazník svým podpisem objednávky akceptovala všeobecné obchodní podmínky na poskytování služby žalobkyně a mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta objednatele za neuhrazení odměny ve stanoveném termínu ve výši 40 EUR (1 000 CZK) za každý kalendářní měsíc, přičemž vznik tohoto nároku měl počínat běžet 1. dnem po splatnosti uvedené na faktuře. Přílohou této objednávky byla cenová nabídka žalobkyně, jejímž odsouhlasením si strany sjednaly hodinovou sazbou za práci kontrolora v částce 17 EUR s dalšími náklady – příplatky za práci v nočních hodinách, o sobotách, nedělích a státních svátcích, za činnost koordinátora účtovanou v rozsahu 10 % z celkové odpracované doby a dopravné ve výši 0,40 EUR km. Fakturována pak měla být každý započatá hodina, minimální čas fakturace 4 hodiny za den a pracovníka a doba splatnosti odměny 30 dnů. V rámci dalších ujednání si pak účastníci mimo jiné sjednali rychlou reakční dobu objednané služby a dostupnost 24 hodin/7 dní v týdnu s tím, že pro účely sledování uskutečněných akcí měla být evidována docházka a vypracovány denní reporty. Provádění služby pak mělo být v souladu s ISO normami.

9. Jak u odvolacího jednání popsala žalovaná a současně žalobkyně nerozporovala, faktická spolupráce stran probíhala tak, že podle konkrétních požadavků žalované se pracovníci žalobkyně dostavili do sjednaných prostor žalované, odlišných od prostor výrobních, a na pokyn pracovníků žalované podle písemné specifikace kontroly (jež byla v řízení předložena), po proškolení prováděli kontrolu konkrétních výrobků žalované v počtech jí určených, kdy kontrolovány byly parametry výrobků podle zadání žalované. Výrobky, které prošly kontrolou jako bezvadné, byly žalobkyní označovány zeleným štítkem s vyznačeným typem kontroly. Nevyhovující výrobky byly označeny jako vadné a vyřazeny. Dobu provádění kontroly jednotlivých výrobků, typ kontrolovaného výrobku, jejich vadnost a naopak správnost s uvedenými jmény kontrolorů pak žalobkyně vykazovala v denních reportech, které byly za žalovanou odsouhlaseny.

10. Zjištěné skutečnosti odvolací soud právně hodnotil tak, že na základě cenové nabídky žalobkyně a oběma stranami podepsané objednávky služby kontroly [anonymizováno] byla mezi účastníky uzavřena rámcová normativní smlouva o kontrolní činnosti, v níž si účastníci dohodli typ sjednané kontrolní činnosti prováděné certifikovaným kontrolorem nezávislým jak na výrobci dílů, tedy žalované, tak i na jejím odběrateli, jejíž cena byla sjednána základní hodinovou sazbou 17 EUR s dohodnutými příplatky. Tuto smlouvu, v níž nebyly uvedeny konkrétní typy výrobků, které měly projít kontrolou, ani jejich počty, hodnotí odvolací soud, jak shora uvedeno, toliko jako smlouvu rámcovou či normativní, která nezakládá konkrétní závazkový vztah. Pohledávky a závazky z ní tudíž stranám přímo ani vzniknout nemohly. Význam rámcové smlouvy obecně spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jímž budou podléhat všechny konkrétní tzv. realizační smlouvy na jejich základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné konkrétní realizační smlouvě uvedeno jinak. Rámcová smlouva tedy nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních realizačních smluv, jejichž obsah předurčuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 936/2012).

11. K uzavření jednotlivých realizačních smluv o kontrolní činnosti pak dle názoru odvolacího soudu došlo v okamžiku, kdy žalobkyně nejméně konkludentně akceptovala požadavek žalované na provedení kontroly konkrétního typu výrobků v jí určených počtech podle jí stanovených parametrů.

12. Jak shora uvedeno, takto uzavřené realizační smlouvy ve spojení se smlouvou rámcovou, odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, hodnotí jako smlouvu o kontrolní činnosti ve smyslu ust. § 2652 a násl. o. z.

13. Podle ust. § 2652 odst. 1 o. z. smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu.

14. Jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení, podstatnými náležitostmi smlouvy o kontrolní činnosti jsou závazek kontrolora nestranně zjistit stav určité věci, popř. ověřit výsledek určité činnosti, závazek kontrolora vydat kontrolní osvědčení o výsledku kontroly a úplatnost smlouvy.

15. Ač tento smluvní typ má blízko ke smlouvě o dílo dle ust. § 2586 a násl. o. z., jak daný obchodněprávní vztah hodnotil okresní soud, od tohoto smluvního typu se liší nezávislostí kontroly, tím, že činnost není prováděná na vlastní náklad a nebezpečí kontrolora a výsledkem kontrolní činnosti je kontrolní protokol, kdy v tomto znaku se smlouva o kontrolní činnosti liší také od smlouvy příkazní dle ust. § 2430 a násl. o. z.

16. Dle názoru odvolacího soudu splňuje již rámcová smlouva uzavřená mezi účastníky podstatné znaky smlouvy o kontrolní činnosti, neboť předmětem kontroly bylo úplatné a současně nestranné zjištění stavu výrobků žalované certifikovaným kontrolorem jakožto osobou od výrobce (objednatele) odlišnou a na něm nezávislou, jak se shodly v řízení obě strany, a výsledkem provedené kontroly bylo vydání kontrolního osvědčení ve formě označení výrobků, které kontrolou úspěšně prošly, s uvedením typu kontroly [anonymizováno], v tomto případě ve formě nalepení zeleného štítku na výrobek s příslušným označením. Na takovémto označování výrobků se strany dohodly, jak vyplynulo z jejich prohlášení u odvolacího jednání, přičemž k tomu odvolací soud dodává, že zákon žádné obsahové ani formální náležitosti kontrolního osvědčení jakožto výsledku kontrolní činnosti nestanoví.

17. Odvolací soud v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí u jednání sdělil stranám, že posuzovaný závazkový vztah mezi účastníky posuzuje jako smlouvu o kontrolní činnosti ve smyslu ust. § 2652 a násl. o. z. a na toto sdělení jim umožnil reagovat. Ač se žalobkyně ztotožnila s posouzením tohoto vztahu jako smlouvy o dílo, ke kterému dospěl okresní soud, žádná strana proti hodnocení provedeného odvolacím soudem nevznesla žádnou skutkovou ani právní argumentaci.

18. Podle ust. § 2656 odst. 1 o. z. právo kontrolora na odměnu vzniká provedením kontroly a vydáním kontrolního osvědčení. Podle ust. § 2659 o. z. pak neprovede-li kontrolor kontrolu řádně, nemá právo na odměnu a náhradu nákladů. K tomu pak judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ve věci sp. zn. 32 Odo 1161/2004) dovodila, že vadným (nikoliv řádným) provedením kontroly je rovněž provedení kontroly v jiném rozsahu nebo jiným způsobem, než byl dohodnut, popř. než je obvyklý při obdobných kontrolách (§ 594 odst. 1). Důsledkem vadného provedení kontroly je, že vykonavatel nemá nárok na úplatu a na vynaložené náklady, a to ani částečně. Odvolací soud pak k tomu dodává, že ač se uvedená judikatura vztahuje ke starší právní úpravě obsažené v zák. č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník, platné do [datum], je dle jeho názoru plně uplatnitelná rovněž za úpravy obsažené v zák. č. 89/2012 Sb. – nový občanský zákoník (o. z.).

19. V podmínkách projednávané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že se účastníci dohodli na provedení kontrolní činnosti na standardu [anonymizováno], jejímž výsledkem mělo být označení výrobků kontrolním osvědčením o tom, že tyto výrobky jako bezvadné kontrolou prošly, s uvedením údajů„ [anonymizováno]“. Jak vyplynulo z provedených důkazů, konkrétně z fotografií připojených k emailu ve věci reklamace žalované zaslanému žalobkyni dne [datum], z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] i z emailové komunikace stran z června [rok], byly výrobky kontrolované pracovníky žalobkyně v rozporu s ujednáním stran označovány zeleným štítkem [anonymizováno], což pracovnice žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], [titul], v emailu z [datum] odůvodňovala tak, že žalovaná nedodržela a nezabezpečila žalobkyni vhodné pracovní podmínky pro výkon kontroly [anonymizováno], proto žalobkyně odmítla převzít riziko zodpovědnosti za kontrolu [anonymizováno] a z tohoto důvodu nepřistoupila pro označení kontrolovaných dílů označením [anonymizováno]. Pouze k tomu namítala, že o odlišném značení kontrolovaných dílů žalovaná v průběhu poskytování služeb věděla.

20. Bez ohledu na žalovanou tvrzenou chybovost kontroly prováděné žalobkyní lze za vadu sjednané kontrolní činnosti považovat již samotný (v řízení prokázaný) fakt, že výsledkem kontrolní činnosti prováděné žalobkyní bylo jiné označení výrobků, než na jakém se strany v rámci oboustranně odsouhlasené objednávky z [datum] dohodly. K tomuto odvolací soud uvádí, že považuje za prokázané, že chybné označování výrobků probíhalo po celou dobu trvání vztahu mezi účastníky, tedy i v květnu a červenci [rok], jak vyplynulo z výpovědi svědka [titul] [příjmení] i z emailové komunikace stran z června [rok], když je logickým, že v této době strany řešily úhradu faktur za měsíc květen a červenec [rok], neboť faktura za měsíc červen [rok] již byla uhrazena, byť se žalovaná dovolávala vrácení přeplatku na ni. Závěr o chybnosti provedené kontrolní činnosti nejméně v otázce jiného označování výrobků, které kontrolou prošly, tedy kontrolního osvědčení, než na jakém se strany dohodly, nemůže zvrátit skutečnost, že žalovaná podepisovala denní reporty, jež dokládají toliko to, že se daného dne uskutečnila označenými pracovníky žalobkyně kontrola konkrétních výrobků žalované s uvedením počtu dílů vadných a bezvadných, přičemž denní reporty podle obsahu cenové nabídky jakožto přílohy objednávky služeb z [datum] byly vyhotovovány za účelem sledování uskutečněných akcí, nikoliv k účelům jiným, dalším.

21. K námitkám žalobkyně zachyceným v emailu [titul] [příjmení] z [datum] o důvodech označování kontrolovaných výrobků jiným než sjednaným způsobem, spočívajících v tvrzení o nevytvoření pro kontrolu vhodných podmínek ze strany žalované, odvolací soud uvádí, že ač ustanovení § 2655 o. z. ukládá objednateli poskytnout kontrolorovi součinnost nutnou k provedení kontroly, zejména mu umožnit potřebný přístup k předmětu kontroly, tedy i vytvořit podmínky pro řádný výkon kontrolní činnosti, nesplnění této součinnosti by mohlo vést pouze k právu kontrolora odstoupit od smlouvy o kontrolní činnosti s nárokem na náhradu vzniklé škody ve smyslu ust. § 2913 o. z., nikoliv k právu provést kontrolní činnost jinak, než jak bylo mezi účastníky sjednáno, a i tak si nárokovat úhradu sjednané ceny. K tomu pak odvolací soud uvádí, že ač se v emailové komunikaci stran objevuje tvrzení žalobkyně o nevhodných podmínkách pro provedení kontroly a ač ze zápisu z jednání stran z [datum] vyplývá, že řešeny byly nesplněné body ze strany žalované – nové pracoviště/vzorky/pravidla při hraničních kusech, žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by žalovanou vyzvala k odstranění konkrétních nedostatků či vytvoření konkrétních podmínek v rámci součinnosti objednatele, a to s poskytnutím termínu pro jejich zajištění a s případným upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy o kontrolní činnosti. Naopak žalobkyně, jak vyšlo v řízení najevo, doufala v pokračování spolupráce stran nejméně v režimu kontroly [anonymizováno], jak vyplývá z emailové komunikace, kdy žalobkyně zasílala žalované cenovou nabídku na služby [anonymizováno], uzavření dohody o kontrolní činnosti tohoto typu služby na úrovni [anonymizováno] však netvrdila žádná ze stran.

22. Protože žalobkyně neprovedla sjednanou kontrolní činnost řádně nejméně v tom, že kontrolované výrobky neoznačovala sjednaným způsobem ([anonymizováno]), resp. tyto označovala jiným typem kontrolního osvědčení ([anonymizováno]), ve smyslu citovaného ustanovení § 2659 odst. 1 o. z. i judikatury Nejvyššího soudu jí nárok na sjednanou odměnu za provedenou kontrolní činnost, a to ani částečně, nenáleží. Nevznikl-li žalobkyni nárok na odměnu za provedenou kontrolní činnost, nemůže být důvodnou její žaloba ani v části, ve které se domáhala úhrady smluvní pokuty za prodlení se zaplacením této odměny.

23. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud, aniž by se zabýval dalšími odvolacími námitkami žalované, v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil vyhovující výrok I. rozsudku okresního soudu tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, tedy tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť procesně zcela úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení v obou stupních výslovně vzdala.