15 CO 230/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa, PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky 19 889 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 18. 7. 2022, č. j. 19 C 83/2022-66,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení: a) co do částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek; b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení: a) co do částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od datum do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; b) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 488 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 488 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), stejně jako zamítl žalobu co do částky 7 088 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. co do částky 2 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a proti výroku II. co do částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž nejprve poukázala na nesprávné poučení okresního soudu o tom, že proti rozhodnutí není odvolání přípustné s tím, že předmětem nalézacího řízení v době vydání napadeného rozsudku byla částka ve výši 10 180,18 Kč bez příslušenství. Dále namítala nesprávnost závěru okresního soudu o tom, že se v případě neplatnosti všech tří smluv o zápůjčce žalovaná na úkor žalobkyně neobohatila, když okresní soud dovodil, že žalovaná na smlouvy, které po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem řízení, tj. smlouvy číslo číslo zaplatila celkem 31 520 Kč. Zdůraznila, že tvrdila a dokládala, že na základě smlouvy o zápůjčce číslo poskytla její právní předchůdkyně žalované celkem částku 8 000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 5 200 Kč, zbývá tedy doplatit 2 800 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované celkem 8 000 Kč, žalovaná na ni zaplatila částku 7 600 Kč, bezdůvodné obohacení spočívající na straně žalované tak činí 400 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalovanou zaváže zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně i náhrada nákladů odvolacího řízení.

3. K odvolání žalobkyně žalovaná uvedla, že souhlasí s rozsudkem soudu okresního, a v případě, že by odvolací soud rozhodl jinak, žádá opětovně o možnost splátek do 1 000 Kč měsíčně a aby jí nebyla uložena náhrada nákladů odvolacího řízení. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že kromě doložených a níže uvedených výdajů splácí půjčku 1 000 Kč u anonymizována dvě slova a kupuje plynovou láhev za cca 500 Kč. Má dvě děti ve věku 11 a 16 let, na které pobírá přídavky ve výši 2 650 Kč měsíčně, a synovi hradí jízdné do školy v částce 670 Kč měsíčně.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, pouze však částečně.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a to ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum zaplacení částky 9 488 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 450,92 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 039,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 722,52 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku ve výši 20,5 % ročně z téže částky za totožné období. Dále ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 088 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 929,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 753,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 457,64 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku ve výši 20,50 % ročně z téže částky za stejné období. Podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum, číslo se pak domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 3 313 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 636,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 362,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 285,89 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 2 285,89 Kč za dobu od datum do zaplacení. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do pohledávky ze smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne datum, číslo Okresní soud v této části řízení zastavil usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. 19 C 83/2022-60. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že bude-li shledána důvodnou, žádala o úhradu dlužné částky ve splátkách nejvýše po 1 500 Kč měsíčně, což odůvodnila tak, že je samoživitelka se dvěma dětmi ve věku 10 a 16 let, hradí nájem ve výši 11 000 Kč, splácí závazky v částce 2 400 Kč a z její mzdy 21 000 až 25 000 Kč měsíčně jsou prováděny exekuční srážky ve výši 3 000 Kč měsíčně.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí byla poskytnuta částka 12 000 Kč, jež měla žalovaná uhradit s navýšením ve výši 10 033 Kč formou 60. týdenních splátek. Dne datum pak žalovaná uzavřela totožnou smlouvu se stejným věřitelem na částku 8 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením v částce 6 688 Kč formou 60. týdenních splátek. Dne datum pak žalovaná uzavřela se stejnou společností v pořadí 3. smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí byla úvěrující společností poskytnuta částka 8 000 Kč, jíž měla žalovaná uhradit s navýšením v částce 6 688 Kč formou 60. týdenních splátek. K prokázání skutečnosti o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelské zápůjčce žalobkyně předložila k důkazu pouze zákaznickou kartu ze dne datum, z níž na základě údajů poskytnutých samotnou žalovanou vyplynulo, že je nájemkyní bytu, je vdaná, má dvě nezaopatřené děti, pobírá celkový příjem 19 000 Kč a hradí nájem včetně inkasa v částce 2 000 Kč měsíčně. Na všechny tři uvedené smlouvy o spotřebitelské zápůjčce žalovaná uhradila žalobkyni, případně její předchůdkyni celkem částku 31 520 Kč, jak vyplynulo z přehledu uhrazených plateb. Žalovaná dne datum uznala vůči poskytovateli úvěru celkový dluh z výše uvedených smluv v částce 19 889 Kč. Pohledávky z úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne datum, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum současně s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení této výzvy, který byl žalované odeslán poštou dne datum.

7. V rámci právního posouzení věci dospěl okresní soud k závěru o absolutní neplatnosti všech tří uzavřených smluv o spotřebitelské zápůjčce, neboť žalobkyně neprokázala splnění povinnosti úvěrující společnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a dále dle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Dále konstatoval, že z absolutně neplatných smluv žalobkyni mohlo náležet toliko právo na vydání poskytnutého plnění z titulu bezdůvodného obohacení, avšak vzhledem k tomu, že žalovaná podle všech tří smluv obdržela částku 28 000 Kč a na všechny tři smlouvy zaplatila 31 520 Kč, tj. částku převyšující plnění předchůdkyně žalobkyně, okresní soud dovodil, že žalovaná není povinna cokoli žalobkyni platit a žalobu v rozsahu po částečném zastavení řízení zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem s tím, že úspěšná žalovaná náklady řízení neuplatnila.

8. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku a vyjádřila souhlas se žádostí žalované o splátky dlužné částky.

9. Odvolací soud zopakoval dokazování přehledem úhrad a výše dluhu z jednotlivých smluv o půjčce v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., ze kterých zjistil, že v případě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum činil závazek žalované částku 8 000 Kč na jistině dluhu a částku 6 688 Kč na souhrnném poplatku, celkem částky 14 688 Kč, přičemž zaplaceno dosud nebylo na jistině 5 722,52 Kč a na souhrnném poplatku částka 3 765,48 Kč.

10. V případě smlouvy o zápůjčce číslo činil závazek žalované k vrácení jistiny zápůjčky částku 8 000 Kč a k úhradě souhrnného poplatku 6 688 Kč. Po částečných úhradách činí dluh žalované na jistině zápůjčky 4 457,64 Kč a na souhrnném poplatku 2 630,36 Kč.

11. Z předžalobní upomínky žalobkyně z datum s podacím lístkem ze dne datum odvolací soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ze všech tří smluv o zápůjčce v celkové výši 31 171,19 Kč nejpozději do datum. Uvedená předžalobní výzva byla odeslána žalované na adresu adresa, která byla jako adresa žalované uvedena ve smlouvě o zápůjčce ze dne datum. V obou později uzavřených smlouvách o zápůjčce, které po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem řízení, byla uvedena adresa žalované adresa, která byla v období od datum do datum také adresou trvalého pobytu žalované.

12. K žádosti žalované o splátky dlužné částky odvolací soud provedl k důkazu listiny předložené žalovanou k jejím majetkovým poměrům, a to potvrzení zaměstnavatele ze dne datum, 3 ks ústřižky poštovních poukázek ze dne datum a dodatek ke smlouvě o podnájmu ze dne datum, ze kterých zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba s průměrnou měsíční čistou mzdou ve výši 25 663 Kč, ze které jsou prováděny exekuční srážky ve výši 2 891 Kč. Žalovaná zaplatila dne datum žalobkyni pod variabilním symbolem číslo částku 1 400 Kč, téhož dne příjemci platby, Wifi síť, částku 400 Kč a na účet u právnická osoba vložila částku 1 000 Kč. Na základě smlouvy o podnájmu žalovaná platí podnájemné ve výši 6 363 Kč měsíčně a za služby částku 3 637 Kč měsíčně.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly v období od datum do datum uzavřeny tři smlouvy o spotřebitelské zápůjčce, v nichž bylo ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalované spotřebitelskou zápůjčku ve formě peněžité částky v hotovosti. Tyto smlouvy odvolací soud hodnotí po právní stránce jako smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl., která současně podléhá právnímu režimu zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), byly-li uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou a předmětem smluv bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje odvolací soud i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv řádně, v rozporu s ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, neposoudila úvěruschopnost žalované, když nebyly prověřeny řádně jak její příjmy, tak i výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smluv o zápůjčce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a § 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyně ničeho nenamítala, stejně jako proti skutečnosti, že na vypořádání jejího nároku z titulu bezdůvodného obohacení v případě absolutní neplatnosti smluv je nutno započítat i bez námitky žalované také plnění jí na jednotlivé smlouvy poskytnuté s tím, že pouze nesouhlasila s postupem okresního soudu, který takto zohlednil plnění žalované na všechny tři smlouvy o zápůjčce, ač k datu jeho rozhodování byly předmětem řízení pouze nároky žalobkyně ze dvou z nich.

14. K tomu odvolací soud dodává, že ač ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni či její předchůdkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalované, aby byla vypořádána veškerá plnění, která sama žalobkyni poskytla. Dle názoru odvolacího soudu je však toto plnění nutno zohlednit již s ohledem na princip poctivosti co by stěžejní princip soukromého práva zakotveného v ust. § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní nepoctivosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v ust. § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli úvěru či zápůjčky mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila její předchůdkyně při sjednávání smluv o zápůjčce, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované coby spotřebitelky, k této přistupovala laxně, to vše při respektování zásady autonomie, vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany – spotřebitele. Nadto je nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v ust. § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislý na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyla žalovaná z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopna rozpoznat, že předchůdkyně žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat její úvěruschopnost a že důsledkem neplnění zákonné povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o úvěru. Nemohla-li tedy žalovaná jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze ji ani k tíži přičítat, že nevznesla námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá ust. § 2993 o. z. Jak shora uvedeno, žalobkyně nenamítala ničeho proti tomu, že okresní soud vzájemná plnění zúčtoval, nesouhlasila pouze s tím, jakým způsobem toto zúčtování provedl.

15. K odvolací námitce žalobkyně se proto odvolací soud zabýval tím, zda a v jaké výši se žalovaná v důsledku absolutně neplatných smluv o zápůjčce na úkor žalobkyně (její předchůdkyně) bezdůvodné obohatila a zda je případně povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.

16. K tomu odvolací soud uvádí, že vypořádání vzájemných nároků z neplatné smlouvy o úvěru v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 o. z., za použití § 3 odst. 2 písm. c), § 6 odst. 1 a 2 a § 4 odst. 2 o. z., je nutno provádět u každé smlouvy zvlášť. Jak vyplynulo ze žalobkyní předloženého přehledu úhrad a výše dluhu z jednotlivých smluv o zápůjčce, celkový dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 14 688 Kč (jistina ve výši 8 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč) činil k datu postoupení pohledávky, tj. k datu datum, částku 9 488 Kč. Na danou smlouvu tedy bylo žalovanou poskytnuto plnění (zaplaceno) 5 200 Kč. Poskytla-li předchůdkyně žalobkyně podle této smlouvy o zápůjčce žalované částku 8 000 Kč a žalovaná na její úhradu zaplatila 5 200 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalované z této neplatné smlouvy o zápůjčce částku 2 800 Kč. Nadto odvolací soud zdůrazňuje, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, kolik bylo na zápůjčky uhrazeno, nese v plném rozsahu žalovaná a nikoliv žalobkyně. Jelikož žalovaná v tomto směru ničeho netvrdila, jednání se nezúčastnila (a proto nemohla být soudem o svém břemeni tvrzení a důkazním dle § 118a o. s. ř. ani poučena), je nutno vyjít z tvrzení žalobkyně o tom, kolik bylo žalovanou na tu kterou smlouvu uhrazeno. Tato tvrzení nadto korespondovala s žalobkyní předloženým přehledem úhrad.

17. V případě smlouvy o zápůjčce číslo činil celkový závazek žalované částku 14 688 Kč, a to na jistině částku 8 000 Kč a na souhrnném poplatku 6 688 Kč. Dluh žalované k datu datum činil částku 7 088 Kč, kdy jak z předloženého přehledu úhrad a výši dluhu, tak i z vyjádření zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu plyne, že na tuto smlouvu bylo zaplaceno 7 600 Kč. Poskytla-li předchůdkyně žalobkyně podle této neplatné smlouvy o zápůjčce žalované 8 000 Kč a obdržela od žalované částku 7 600 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalované z této smlouvy o zápůjčce částku 400 Kč.

18. Pokud jde o splatnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, tato dle názoru odvolacího soudu nastala až v souvislosti doručením žaloby žalované v tomto řízení jakožto výzvy k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, když předžalobní upomínka žalované ze dne datum byla žalované zaslána na adresu adresa, ač žalovaná ve dvou naposledy uzavřených smlouvách o zápůjčce ze dne datum a datum, z nichž nároky po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly předmětem řízení, sdělila předchůdkyni žalobkyně svou adresu adresa, která byla v uvedeném období také adresou trvalého pobytu žalované. V době doručování upomínky pak měla žalovaná adresu trvalého pobytu na současné adrese adresa. Pokud tedy žalobkyně doručovala předžalobní upomínku žalované na adresu, kterou nelze považovat za sjednanou kontaktní adresu žalované ani za poslední věřitelce sdělenou adresu žalované, a nebyl předložen doklad o jejím faktickém převzetí žalovanou, není možno učinit závěr, že se výzva dostala do dispozice žalované a vyvolala účinky v podobě zesplatnění jejího dluhu. Tyto účinky vyvolala až žaloba, která podle obsahu spisu byla žalované doručena dne datum. Žalovaná pak měla žalobkyni dlužnou částku zaplatit ve lhůtě pěti pracovních dnů, kterou odvolací soud považuje za analogicky odpovídající lhůtě„ ihned“ uvedené v ust. § 1959 písm. e) o. z., tj. do datum. Pokud tak žalovaná neučinila dnem následujícím, tj. počínaje dnem datum se ocitla v prodlení a vznikla jí dále povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky dále úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně, žalobkyně však tento úrok uplatnila pouze ve výši 8,05 % ročně, přičemž soud je ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobou vázán a nemůže přiznat více, než kolik bylo žalobou uplatněno.

19. S ohledem na shora uvedené odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částky 2 800 Kč a 400 Kč vždy s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z těchto částek za dobu od datum do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu pak oba zamítavé výroky rozsudku okresního soudu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.

20. Pokud jde o lhůtu k plnění částky 2 800 Kč s příslušenstvím uvedenou ve výroku I., odvolací soud k žádosti žalované, s ohledem na shora uvedená zjištění o jejich osobních, rodinných a majetkových poměrech a na základě souhlasného stanoviska žalobkyně, v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. povolil žalované tuto částku uhradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod výhodou splátek. Částku 400 Kč s úrokovým příslušenstvím, ke které byla žalovaná zavázána ve výroku II., pak odvolací soud s ohledem na výši dlužné částky do splátek nerozložil, tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud originárně dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem tak, že zavázal žalobkyni zaplatit žalované, v řízení v prvním stupni procesně neúspěšné pouze v nepatrném rozsahu, částku 300 Kč představující paušální náklady advokátně nezastoupeného účastníka v souvislosti s podáním vyjádření k žalobě dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni byla přiznána poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 60 %, tj. částka 2 488 Kč. Žalobkyně se v odvolacím řízení domáhala včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodování odvolacího soudu celkem částky 4 701,74 Kč, úspěšná byla co do částky 3 743,31 Kč, tj. z 80 % a po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran jí tak náleží právo na náhradu nákladů řízení ze 60 %. Žalobkyni v řízení vznikly náklady celkem ve výši 4 146 Kč sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1 000 Kč, z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobkyně u dvou úkonů právní služby, a to sepisu odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu, po 1 000 Kč /§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% DPH z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč (§ 14a odst. 1 advokátního tarifu).

23. Současně odvolací soud v projednávané věci neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by v odvolacím řízení procesně úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení zcela či zčásti nepřiznal. Jak vyplývá z judikatury vyšších soudů, za takové důvody nelze bez dalšího považovat nepříznivé majetkové poměry, jiné důvody pro rozhodnutí, aby jí náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla ukládána, pak žalovaná netvrdila ani tyto v řízení nevyšly najevo.

24. Náhradu nákladů odvolacího řízení uvedenou ve výroku IV. tohoto rozsudku pak odvolací soud s odkazem na již shora uvedené důvody povolil žalované v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. splácet k rukám zástupce žalobkyně ve splátkách po 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou jejich výhody. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.