15 Co 24/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 102 299,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, ze dne 4. 7. 2025, č. j. 19 C 267/2020-241,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích V. a VI. mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na náhradě nákladů řízení částku 347 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na náhradě nákladů řízení částku 3 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku VII. mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 128 303 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16 362 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v pořadí druhým rozsudkem (když první rozsudek byl s výjimkou výroku V. odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost zrušen) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 670,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 670,39 Kč od 31. 5. 2020 do zaplacení, částku 24 183,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 183,32 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši 6 193,20 Kč a úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 066,65 Kč (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 985,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 985,99 Kč od 12. 6. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 635,50 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 31 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 31. 5. 2020 do zaplacení (výrok IV.), žalobkyni uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 353 Kč (výrok V.) a žalované ve výši 3 567 Kč (výrok VI.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 125 897 Kč (výrok VII.).

2. Proti rozsudku podali včasné odvolání jak žalobkyně, tak i žalovaná. Odvolání žalobkyně, jež směřovalo proti zamítavému výroku IV. rozsudku, tj. co do částky 31 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení (sporná odměna za den dovozu a odvozu hrubotřídiče), bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 12. 2025, č. j. 15 Co 24/2023-275, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2025, pro vady (absence jakéhokoliv odvolacího důvodu) odmítnuto. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2025.

3. Žalovaná svým včasným odvoláním napadla rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., III., V., VI. a VII. (tj. ve všech vyhovujících výrocích a nákladových výrocích týkajících se žalované). Vytýkala okresnímu soudu nepřezkoumatelnost rozsudku a jeho překvapivost. Namítala, že okresní soud řádně nevyhodnotil provedené důkazy a v tomto důsledku dospěl k nesprávným skutkovým a následně i právním závěrům. Rovněž se neřídil závaznými pokyny odvolacího soudu a tyto nerespektoval. Konkrétně vytýkala okresnímu soudu, že považoval výpovědi jednatelů žalobkyně (jméno FO a jméno FO) za věrohodné, i když tito o tom, že se strojem byli schopni pracovat i v den jeho převozu na místo, a i v den odvozu, evidentně lhali, neboť jak okresní soud správně zjistil, stroj byl dovezen na místo 14. 4. 2020 až pozdě večer. Dále okresní soud pochybil, pokud nepoučil žalovanou dle § 118a odst. 1, 2, a 3 o. s. ř., byť přijal závěr, že žalovaná neprokázala, že to byla žalobkyně, kdo zavinil, že celá pracovní doba stroje nebyla využita. Nadto dle žalované v řízení bylo prokázáno, že hrubotřídič nebyl využit výlučně z důvodů na straně žalobkyně. Hrubotřídič byl závislý na práci nakladače (který nakládal materiál do hrubotřídiče), a dle výkazů práce nakladače tento řádně pracoval. Naopak žalovaná s hrubotřídičem o své vůli pracovala kratší dobu, než bylo sjednáno, což vyplyne při porovnání výkazů o práci hrubotřídiče a nakladače ze stejného dne, pouze dne 20. 4. 2020 byla doba provozu strojů totožná, jinak byl čas práce hrubotřídiče vždy kratší. To, že svědkyně jméno FO do záznamů o výkonech nezaznamenala nic ve vztahu k důvodům kratší pracovní doby, není rozhodné. Nadto svědkyně jméno FO je zcela nevěrohodná, přičemž okresní soud nesprávně vyhodnotil tuto jako věrohodnou a z její výpovědi vycházel. Bylo prokázáno, že lhala o tom, že bývala v Anonymizováno na místě samém každý den, ačkoli žalovaná prokázala, že na zakázce v Anonymizováno byla svědkyně v dubnu jen 5krát z dvanácti dnů a v květnu 3krát ze sedmi dnů. Nadto okresní soud nevyhodnotil u její věrohodnosti nově zjištěný vztah svědkyně k žalobkyni, kdy spolu spolupracují, rovněž správně nevyhodnotil komunikaci svědkyně s právním zástupcem žalobkyně. Okresní soud nesprávně dovodil, že žalobkyně oprávněně účtovala i převoz 660 tun materiálu, a to i když v průběhu řízení nebyla nově tvrzená dohoda o zaplacení za převoz prokázána a okresní soud nesprávně uzavřel, že tato činnost spadala pod původní objednávku. Okresní soud tak přijal za prokázané to, co žalobkyně ani netvrdila.

4. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním žalované jako správného. Okresní soud provedl řádné dokazování, jeho zjištění a hodnocení uzavřené smlouvy a závazkového vztahu jsou přehledně uvedena v odstavcích 37, 48 až 52 a 55 odůvodnění rozsudku okresního soudu, rozsudek tak rozhodně není nepřezkoumatelný. Okresní soud správně posoudil i věrohodnost slyšených účastníků a svědků, přičemž naopak v řízení bylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo ovlivňoval provoz hrubotřídiče, a to prostřednictvím zajištění personálu. Žalobkyně nadto poukazuje na to, že postup žalované je i ve vztahu k jiným smluvním partnerům obdobný. Žalovaná opakovaně uzavírá smlouvy, na základě těchto smluv získává plnění, za které pak svým partnerům neplatí, kdy lze odkázat na jiné spory vedené u okresního soudu pod sp. zn. 113 C 16/2020, či sp. zn. 16 C 7/2024. Odvolání žalované je zcela účelové.

5. Odvolací soud hodnotí odvolání žalované jako včasné, přípustné, podané osobou subjektivně legitimovanou.

6. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný. Tuto námitku odvolací soud nesdílí. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 100/2013 Nejvyšší soud vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele.

7. Odvolací soud má za to, že rozsudek okresního soudu vyhovuje všem požadavkům na odůvodnění rozsudku stanoveným v § 157 o. s. ř. Z rozsudku okresního soudu je zcela jasné, co bylo předmětem řízení, v čem spočívala obrana protistrany, jaké uplatnila námitky, jak se s nimi soud vypořádal, rovněž je zcela jasné, z jakých důkazů učinil soud svá zjištění, následně je z odůvodnění patrno vlastní hodnocení jednotlivých důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, rozsudek obsahuje skutkové i právní závěry okresního soudu. Okresní soud se rovněž pečlivě zabýval věrohodností slyšených osob a vyložil, proč svědkyni jméno FO i přes námitky žalované považoval za věrohodnou. Odvolací soud uzavírá, že v pořadí druhý rozsudek okresního soudu je pečlivě odůvodněn a nepřezkoumatelností netrpí.

8. Odvolací soud proto k odvolání žalované přezkoumal rozsudek okresního soudu v žalovanou napadeném rozsahu, tj. jen ve výrocích I., II., III., V., VI. a VII., když rozsudek okresního soudu ve výroku IV. v důsledku odmítnutí odvolání žalobkyně směřujícímu proti tomuto výroku nabyl odděleně právní moci. Při přezkumu odvolací soud postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, a proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., a III. jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ohledně nákladových výroků V., VI. a VII. shledal důvod ke změně dle § 220 o. s. ř.

9. Okresní soud předně zdůraznil, že jeho v pořadí první rozsudek nabyl ve výroku V. odděleně právní moci, a proto poté, co byl v ostatních výrocích v pořadí první rozsudek odvolacím soudem zrušen, zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na úhradu za práci hrubotřídiče ve výši 70 130,39 Kč s běžícím úrokem z prodlení a kapitalizovaný úrok z prodlení 6 193,20 Kč za pozdní úhradu částečného plnění, dále nárok ve výši 24 183,32 Kč s běžícím úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 066,65 Kč za pozdní úhradu částečného plnění ze strany žalované. Dále pak zůstala předmětem řízení v souvislosti s prací kolového nakladače částka 7 985,99 Kč (sporných 660 tun) s běžícím úrokem z prodlení a úrok z prodlení za pozdní úhradu dílčí částí nároku ve výši 2 635,50 Kč v kapitalizované výši, jakož i částka 1 200 Kč za náklady spojené s vymáháním (dříve uplatněné). Náklady spojené s vymáháním ve výši 2 x 1 200 Kč byly pravomocně v pořadí prvním rozsudkem zamítnuty.

10. Okresní soud provedl dokazování listinami – e-mailovou korespondencí ze dne 9. 4. 2020, ze dne 1. 5. 2020, 19. 5. 2020, 12. 5. 2020, objednávkou ze dne 14. 4. 2020 a objednávkou ze dne 28. 4. 2020, provozními výkazy nakladače, hrubotřídiče, fakturami č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, záznamem o provozu vozidla č. Anonymizováno, záznamem o provozu vozidla nákladní dopravy Anonymizováno, záznamem o provozu vozidla zn. Anonymizováno, cestovními příkazy a firemní knihou jízd, upomínkami. Okresní soud rovněž provedl dokazování výslechem jednatelů žalobkyně jméno FO, jméno FO a jednatele žalované jméno FO. Dále vyslechl svědky jméno FO, jméno FO, jméno FO. Účastníky i svědky vzájemně konfrontoval.

11. Po takto provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná v postavení objednatele se žalobkyní uzavřela celkem dvě smlouvy, a to jednu smlouvu na sjednané činnosti prováděné strojem – hrubotřídičem (Anonymizováno) a druhou smlouvu na činnosti prováděné kolovým nakladačem (Anonymizováno). Obě smlouvy po právní stránce posoudil jako smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to bez ohledu na to, že strany smlouvu nazvaly jako smlouvu o pronájmu.

12. Ohledně hrubotřídiče okresní soud uzavřel, že e-mailem ze dne 9. 4. 2020 zaslala žalobkyně (na základě předchozí poptávky žalované) cenovou nabídku, na základě nabídky žalovaná vyhotovila text písemné objednávky ze dne 14. 4. 2020, kterou objednala u žalobkyně „pronájem“ hrubotřídiče Anonymizováno od 14. 4. 2020 za sjednanou cenu 13 000 Kč za den s tím, že v ceně jsou zahrnuty pohonné hmoty a obsluha, a provoz je vymezen od 6 do 18 hodin. Okresní soud z předchozí e-mailové komunikace účastníků dovodil, že předmětem závazku bylo provedení drcení a třídění již předem odhadnutého množství materiálu, dle e-mailu ze dne 9. 4. 2020 v rozsahu přibližně 4 000 tun. Objednávka hrubotřídiče tedy nebyla vázána primárně na konkrétní lhůtu (dobu nájmu), ale na potřebu zpracovat již předem dané množství materiálu, tedy provést určitý rozsah činnosti. To jsou důvody, pro které posoudil okresní soud smlouvu jako smlouvu o dílo. Toto dílo (drcení a třídění) prováděla žalobkyně (okresní soud chybně uvedl „žalovaná“) na své náklady (svým strojem) a na své nebezpečí (svými odborně způsobilými pracovníky) ve sjednaném místě v areálu adresa. Úplata za tuto činnost nebyla závislá na sjednané době užívání stroje (jako v případě nájmu), ale na provádění sjednané činnosti. Tento závěr učinil i z toho, jak se strany následně chovaly, kdy sama žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou úplatu nikoli za všechny kontinuálně navazující dny, kdy měla žalovaná stroj k dispozici v Anonymizováno, ale účtovala pouze za dny pracovní. Hrubotřídič pracoval tzv. v lince, tj. byl závislý na práci jiných strojů (drtič – nakladač), hrubotřídič třídil navezený materiál, tedy provoz stroje žalobkyně byl závislý na tom, zda do něj jiný stroj, provozovaný nikoliv žalobkyní, navezl materiál, který měl být třídičem roztříděn, a následně opět jiný stroj materiál z hrubotřídiče odvážel. Okresní soud vzal za prokázáno, že takto hrubotřídič žalobkyně fakticky pracoval v období od 15. 4. do 13. 5. 2020 včetně. Skutečnost, že následně žalobkyně účtovala samostatnými fakturami zvlášť úplatu za činnost strojem v měsíci dubnu a květnu 2020, nikterak neprokazuje, že by v této souvislosti byly uzavřeny smlouvy dvě, jak tvrdí žalobkyně. Okresní soud měl z provozních výkazů hrubotřídiče prokázáno, že ode dne 15. 4. 2020 do dne 13. 5. 2020 stroj pracoval toliko v pracovních dnech pondělí až pátek, tedy mimo dny pracovního volna (sobota, neděle) a svátky (1. 5. 2020 a 8. 5. 2020). U každého jednotlivého pracovního dne byla v pracovním výkazu uvedena doba činnosti stroje, většinou od 6 či 7 hodin ráno do 17 či 16 hodin s poznámkou o čerpání poledních přestávek, s poznámkou o provedení údržby, poznačením aktuálního počasí, podpisem strojníka a podpisem zástupce žalované – svědkyně jméno FO. Svědkyně jméno FO byla oprávněna zakázku kontrolovat a plnění práce za žalovanou potvrzovat, což potvrdila svědkyně jméno FO jako tehdejší zaměstnanec žalované, rovněž tak i jednatel žalované p. jméno FO. V provozních výkazech není ani v jednom případě uvedeno, že by práce byla přerušena nebo předčasně ukončena z důvodů nepřipravenosti stroje či strojníka obsluhujícího hrubotřídič, tedy z důvodů na straně žalobkyně. Svědkyně jméno FO přitom v této souvislosti ve své výpovědi uvedla, že v případě, že by k takovéto skutečnosti došlo, poznámku o této skutečnosti by učinila. Okresní soud dále dovodil, že svědkyně jméno FO a svědek Anonymizováno (oba tehdy tehdejší zaměstnanci žalované) uvedli, že za dny, kdy stroj nepracuje, se platit nemělo, přičemž při výkladu projevu vůle stran při sjednávání smlouvy přihlédl k tomu, že svědkyně jméno FO smlouvu se žalobkyní předjednávala a svědek Anonymizováno objednávku písemně zpracoval. Z chování samotné žalobkyně, která žalované za práci stroje sama neúčtovala paušální denní úplatu za dny pracovního klidu a ani za svátky, okresní soud dovodil, že vskutku nemělo být placeno za dny, kdy stroj vůbec nepracoval. Z toho učinil okresní soud závěr, že sjednaná denní úplata za stroj byla vázána toliko na dny, kdy stroj činnost prováděl, a proto žalobu zamítl co do částky 31 460 Kč s příslušenstvím z této částky za dny dovozu a odvozu stroje, v nichž stroj vůbec nepracoval (2 x 13 000 Kč plus 21 % DPH). Rozsudek v této části nabyl odděleně právní moci.

13. Okresní soud se dále s ohledem na námitky žalované zabýval tím, zda částka 13 000 Kč + DPH byla ujednána jako paušální denní platba za práci stroje, či zda žalobkyni náležela jen odměna za skutečně odpracované hodiny se strojem a měla být za neodpracované hodiny krácena. Okresní soud dovodil, že částka 13 000 Kč plus DPH byla ujednána jako paušální cena za každý pracovní den (za stroj s obsluhou a pohonnými hmotami), v němž stroj pracoval. Doba od 6.00 hodin do 18.00 hodin uvedená v objednávce byla jen ujednanou maximální provozní dobou stroje, kdy měl být stroj s obsluhou žalované k dispozici. Stroj byl vázán na to, zda byl do stroje navážen materiál, stroj pracoval v tzv. „lince“. Z provozního výkazu o práci stroje dovodil, že stroj pracoval v pracovních dnech v období od 15. 4. 2020 do 13. 5. 2020. Poukázal na to, že výkaz o práci stroje potvrdila zaměstnankyně žalované jméno FO, která i ve své výpovědi potvrdila, že výkaz odpovídá skutečnosti. Dále svědkyně potvrdila, že k žádným prostojům či nedůvodnému ukončení práce ze strany žalobkyně nedošlo, jinak by to v záznamech poznačila. Z toho okresní soud dovodil, že to nebyla žalobkyně, kdo zavinil, že stroj nebyl využit po celou ujednanou hodinovou dobu v rámci pracovního dne. Z toho dovodil, že žalobkyni poté, co žalovaná již na faktury za duben a květem platila, náleží ještě doplatek za duben 2020 ve výši 38 670,39 Kč a za květen 2020 ve výši 24 183,32 Kč, a to včetně úroku z prodlení, u částek účtovaných fakturou za duben 2020 náleží úrok z prodlení od 31. 5. 2020 a za květen 2020 od 19. 6. 2020 (vždy dny následující po dnech splatnosti faktur). Okresní soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl.

14. Okresní soud dále ve vztahu k druhému uplatněnému nároku za práci kolového nakladače dovodil, že dokazováním zjistil, že žalovaná potřebovala pro výkon své činnosti v adresa další kolový nakladač včetně odborné obsluhy k převážení materiálu, a proto u žalobkyně objednala písemnou objednávkou ze dne 28. 4. 2020, podepsanou oběma stranami, čelní kolový nakladač Anonymizováno na dobu od 28. 4. 2020, a to včetně pohonných hmot, odborné obsluhy stroje, cena byla ujednána ve výši 10 Kč za tunu materiálu, přičemž dovoz nakladače si měla na místo výkonu práce stroje zajistit žalovaná. Uzavřel, že bylo prokázáno, že nakladač pracoval v adresa v době od 29. 4. 2020 do 11. 5. 2020, prováděl sjednanou činnost, a to přesun hmot, z pracovního výkazu stroje je patrné množství převezeného materiálu, výkaz byl potvrzen podpisem strojníka a za žalovanou její tehdejší zaměstnankyní svědkyní jméno FO, a to zcela bez výhrad. Celkem bylo dle výkazu přepraveno 6 196 tun materiálu, což při ceně 10 Kč za tunu plus 21% DPH činí částku 74 971,60 Kč, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fa. č. Anonymizováno se splatností 11. 6. 2022. Žalovaná v průběhu řízení na tuto fakturu žalobkyni uhradila 66 985,61 Kč, odmítla uhradit částku 7 985,99 Kč za účtovaných 660 tun materiálu. K předmětným 660 tunám okresní soud dovodil, že se jednalo o množství materiálu, který byl rovněž nakladačem naložen a převezen, toto množství bylo ve výkazu uvedeno zvlášť jen proto, že se jednalo o materiál, který musel být naložen a převezen opakovaně, neboť i po vytřídění materiálu hrubotřídičem nebyl materiál v množství 660 tun vhodný, a byl proto nakladačem převezen na jiné místo. Okresní soud uvedl, že nebyla prokázána tvrzená ústní dohoda se svědkyní jméno FO ohledně tohoto množství, nicméně dovodil, že podstatné je to, že toto množství 660 t bylo naloženo, zváženo (nakladač má přímo ve lžíci zabudovánu digitální váhu) a převezeno na určené místo, přičemž se jednalo o činnost, která spadala pod uzavřenou smlouvu objednávkou ze dne 28. 4. 2020, a proto žalobkyni i za toto převezené a naložené množství předmětným nakladačem náleží sjednaná odměna 10 Kč za tunu plus DPH. Okresní soud proto žalobě výrokem II. rozsudku vyhověl i ohledně nároku za činnost kolového nakladače co do částky 7 985,99 Kč s příslušenstvím (za sporných 660 tun). K námitkám žalované okresní soud uvedl, že žalovaná nepředložila v řízení žádný důkaz o tom, že by činnost žalobkyně nebyla prováděna řádně a námitky vznášela zcela účelově až několik měsíců po vyúčtování prací, kdy ji byly doručeny jak faktury, tak i výkazy, faktury uhradila částečně až po splatnosti v průběhu řízení. Svědkyni jméno FO i přes námitky žalované vyhodnotil jako zcela věrohodnou, zdůraznil, že tato v průběhu svědecké výpovědi nezaujímala negativně zaujatý vztah vůči žalované, naopak ocenila zaměstnance žalované, zejména svědkyni jméno FO i svědka Anonymizováno jako velmi zkušené pracovníky, odborně způsobilé. Projevila toliko z pohledu soudu zcela pochopitelné rozladění, které nijak neskrývala, nad skutečností, že práce, kterou žalobkyně pro žalovanou provedla, nebyla zaplacena řádně a včas. Okresní soud se zabýval i tím, že svědkyně sama potvrdila, že byla v kontaktu před zahájením řízení s právním zástupcem žalobkyně, což však dle okresního soudu samo o sobě neznamená, že by stranou žalující byla stran své svědecké výpovědi jakkoliv instruována. Okresní soud naopak zdůraznil, že svědkyně hodnověrně, a i velmi emotivně, při svých výsleších uvedla, že byla žalovanou pověřena projednávanými zakázkami, tyto zakázky dozorovala, byla oprávněna podepisovat jejich průběh, následně předkládala účtárně jí zpracované podklady pro další účetní postupy. Ani skutečnost, že v současné době spolupracuje se žalobkyní neznamená, sama o sobě neznamená, že v předmětné věci nevypovídala pravdivě. Hodnověrnost svědkyně dle okresního soudu nezpochybňují ani uváděné záznamy o pracovních jízdách, kterými hodlala žalovaná vyvrátit věrohodnost svědkyně, když tyto samy o sobě neprokazují, že by svědkyně na uvedených místech, tedy ať už v adresa či ve adresa, fyzicky nebyla přítomna.

15. Po právní stránce okresní soud zdůraznil, že smlouva o nájmu stroje s odborně způsobilou obsluhou zajištěnou pronajímatelem není v českém právním řádu samostatně upravena. Obecně je základním pojmovým znakem nájmu jeho úplatnost, dočasnost a přenechání individuálně určené věci. Oproti tomu smlouva o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku je charakterizována závazkem zhotovitele provést určité dílo na své vlastní náklady a nebezpečí oproti závazku objednatele dílo za sjednanou úplatu převzít. Obě smlouvy (na hrubotřídič i kolový nakladač) vyhodnotil jako platně uzavřené smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Dovodil, že se faktury staly splatnými v dny, jak uváděla žalobkyně, žalovaná se dostala do prodlení, a přiznala žalobkyni rovněž nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné sazbě za prodlení se zaplacením částek, které byly zaplaceny v průběhu řízení a rovněž i běžící úrok z prodlení se zaplacením částek, které dosud uhrazeny nebyly a jsou důvodné. Přiznala rovněž částku 1 200 Kč jako náklad spojený s vymáháním, pohledávky dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.

16. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. částečně zopakoval dokazování listinnými důkazy. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů tak, jak jsou obsažena v odstavcích 8 až 37 odůvodnění rozsudku okresního soudu, jsou úplná a správná, na tato skutková zjištění odvolací soud odkazuje a činí je podkladem pro své rozhodnutí. K možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně, srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod č. 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011.

17. Odvolací soud plně sdílí skutkové závěry okresního soudu o tom, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy, a to jedna na hrubotřídič a druhá na kolový nakladač. Odvolací soud rovněž přitaká okresnímu soudu v závěru, že to, že úplata za přenechání hrubotřídiče stroje s obsluhou byla rozdělena do dvou faktur, kdy jednou bylo fakturováno přenechání stroje za měsíc duben 2020 a druhé v měsíci květnu 2020, nevede k závěru, že by na hrubotřídič měly být uzavřeny dvě samostatné smlouvy. Naopak hrubotřídič žalobkyně využívala žalovaná v Anonymizováno i s obsluhou hrubotřídiče na základě jedné smlouvy, jejíž obsah byl dán objednávkou žalované ze dne 14. 4. 2020, která byla podepsána oběma stranami.

18. Ohledně hrubotřídiče odkazuje odvolací soud na správná zjištění v bodě 8 a 9 odůvodnění, ohledně kolového nakladače na bod 10 odůvodnění. Žalovaná ostatně ani nezpochybňovala, že byly předmětné smlouvy (objednávky žalované podepsané oběma stranami) s tímto obsahem uzavřeny. Sporným bylo v případě smlouvy na hrubotřídič mezi stranami to, co ujednaly strany ohledně ceny, tj. zda se jedná o denní paušální cenu 13 000 Kč bez DPH bez ohledu na to, zda bude stroj v provozu po celou dohodnutou provozní dobu stroje od 6.00 do 18.00 hodin v daném dni, či zda šlo jen o způsob určení ceny a ta se ve výsledku měla odvíjet od skutečně odpracovaných hodin daným strojem v tom kterém dni, v němž měla žalovaná od žalobkyně stroj i se strojníkem (obsluhou) k dispozici (kdy tento druhý výklad prosazovala v řízení žalovaná). Žalovaná prosazovala výklad, že cena se uplatní v plné výši jen v případě provozu stroje po celou sjednanou dobu od 6.00 do 18.00, naopak žalobkyně tvrdila, že bylo sjednáno denní paušální cena – nájemné, tj. placeno mělo být za každý den, kdy měla žalovaná stroj i s obsluhou k dispozici, dokud nebyl vrácen, tj. i za dobu, kdy si jej žalovaná přepravovala od žalobkyně na místo samé a následně zpět.

19. Za této situace bylo nutno provést výklad projevu vůle stran v souladu s výkladovými pravidly danými § 556 a § 557 o. z.

20. Interpretaci výkladových pravidel obsažených v § 555 a násl. o. z. poskytl dovolací soud např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod číslem 4/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém uvedl, že ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam (srov. důvodovou zprávu a v právní teorii např. Melzer, F. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 578). Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje pak ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 594-595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. (ve věcech týkajících se podnikatelů též ustanovení § 558 o. z.) uvádí pak demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (shodně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2024, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, či ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2486/2020).

21. Odvolací soud v souladu s výše uvedenými výkladovými pravidly považoval za rozhodné zjistit vůli účastníků v době učinění právního jednání a vtělenou do obou písemných objednávek, které představovaly právní rámec ujednaných práv a povinností smluvních stran a tvořily tak právní základ žalovaných nároků. Pokud úmysl jednajícího nelze zjistit, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je takový projev určen. Při takovém výkladu je pak ve smyslu § 556 odst. 2 o. z. nutno přihlédnout k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak stany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

22. Odvolací soud vyšel z předsmluvní komunikace účastníků (e-mail žalované ze dne 9. 4. 2020 obsahující cenovou nabídku, z předmětných objednávek ze dne 14. 4. 2020 a 18. 4. 2020), rovněž přihlédl k tomu, že jako první zaslala text objednávky žalovaná žalobkyni a byla to tak ona, která formulovala předmětné právní jednání, jakož i k výpovědi svědkyně jméno FO a svědka Anonymizováno, který objednávky sepsal a zaslal žalobkyni.

23. Odvolací soud proto provedl důkaz předmětnými objednávkami, rovněž i e-mailovou komunikací, která jejich vyhotovení předcházela, konkrétně e-maily ze dne 9. 4. 2020, 14. 4. 2020. Dále přihlédl k tomu, že svědkyně jméno FO vypověděla, že měla od svého zaměstnavatele pokyn, aby zajistila hrubotřídič i s obsluhou pro zakázku žalované. To potvrdil i jednatel žalované p. jméno FO ve svém výslechu, on sám nic nedojednával, pověřil tím své zaměstnance – paní jméno FO a p. Anonymizováno. Jednatel žalované p. jméno FO dále potvrdil, že paní jméno FO byla pověřena uzavírat zakázky tohoto typu, dílo přebírat, odsouhlasovat rozsah provedených prací a byla oprávněna výkazy prací podepisovat a potvrzovat. Již z e-mailové komunikace ze dne 9. 4. 2020, kterou přesílala svědkyně jméno FO p. jméno FO cenovou nabídku žalobkyně, tato zaměstnankyně žalované sama k ceně 13 000 Kč/den uvádí, že se jedná o „denní nájem“, přičemž stroj si musí dovézt a odvézt na místo sama žalovaná. Zaměstnanec žalované p. jméno FO pouze poté vyhotovil písemnou objednávku (aniž by komunikoval se žalobkyní) a tuto dne 14. 4. 2020 zaslal žalobkyni. Žalovaná je tedy autorem textu objednávky, kterou žalobkyně akceptovala. Sám svědek Anonymizováno ve své výpovědi uvedl, že byla sjednána denní sazba, a nikoliv sazba hodinová. Tedy žalované bylo zřejmé, že za den stroje, kdy ho má i s obsluhou k dispozici, bude muset hradit cenu 13 000 Kč bez DPH. Takto objednávku vnímala i žalobkyně, jak vypověděl jednatel žalobkyně jméno FO.

24. Odvolací soud rovněž přihlédl k závěrům Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 4. 11. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2921/2024, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že při zkoumání projevené vůle účastníků smlouvy je třeba vycházet z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy nechovaly nelogicky, výklad projevu vůle proto nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní. Řešení, která se příčí požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, jsou nepřijatelná.

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že vůlí stran bylo ujednat paušální cenu za jeden den, kdy měla žalovaná od žalobkyně stroj v dispozici i se strojníkem (obsluhou), mezi stranami nebyla ujednána hodinová sazba, tj. ujednání o ceně nebylo vázáno na skutečně odpracovanou motohodinu stroje. Ostatně tato úvaha logicky navazuje i na chování žalované, kdy svědkyně jméno FO poprvé v předsmluvním jednání použila termín „denní nájem stroje“ a s tím i svědek Anonymizováno vyhotovil objednávku jako objednávku na pronájem stroje. Tento termín použila žalovaná ve vztahu k žalobkyni jako první (§ 557 o.z.) a žalobkyně objednávku i chápala tak, že za dobu, kdy dá k dispozici žalované stroj i s obsluhou, obdrží úplatu 13 000 Kč za jeden takový den. Tento výklad nevede k nelogickým závěrům, naopak žalobkyně přenechala žalované k dispozici stroj i se strojníkem, po dobu, než stroj žalovaná žalobkyni vrátila zpět, žalobkyně nemohla stroj nemohla použít jinde a tržit za jeho provoz odměnu. Ostatně jednatel žalobkyně ve své výpovědi uvedl, že žalovaná si s žalobkyní mohla ujednat i cenu za motohodinu, ale takto cena ujednána nebyla a byla ujednána jako denní paušál. Pokud by byla pro určení ceny významná odpracovaná motohodina strojem, nepochybně by to bylo v objednávce uvedeno a nebyla by zde uvedena platba za den. Platba za hodinu a platba za den jsou zcela odlišné způsoby určení ceny a žalované, jako podnikatelce, nadto v daném oboru (kdy sama žalovaná má obdobné stroje, kterými vykonává podnikatelskou činnost – viz výpověď svědkyně jméno FO, svědka Anonymizováno, jednatele jméno FO), musel být tento rozdíl zcela zjevný. Pokud jde o v objednávce uvedenou dobu provozu od 6.00 hodin do 18.00 hodin, pak odvolací soud plně sdílí výklad, který k tomu zaujal okresní soud, tj. že se jednalo jen o dohodnutou provozní dobu stroje. Provozní doba stroje byla ujednána zjevně proto, že žalobkyně měla povinnost dodat se strojem žalované i strojníka, byla-li by doba neomezená, jistě by musela zajistit strojníků více, aby se mohli střídat. Odvolací soud uzavírá, že provozní doba stroje uvedená v objednávkách byla dohodnutým časovým rámcem denní doby, po kterou mohla žalovaná stroj i se strojníkem využít. Stejný závěr se týká i smlouvy na kolový nakladač, a to s jedinou výjimkou, že zde byl sjednán způsob určení ceny 10 Kč za tunu (logicky tunu naloženého materiálu, jelikož šlo o nakladač).

26. Odvolací soud nesdílí právní závěr okresního soudu, že by se v obou případech smluv jednalo po právní stránce o smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o.z.

27. Pojmovým znakem smlouvy o dílo, aby se jednalo o daný smluvní typ, musí být závazek provést určité dílo. Dílem se dle § 2587 o. z. rozumí zhotovení určité věci na zakázku, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. V obou objednávkách však nelze žádný takový závazek žalobkyně provést určité dílo vysledovat a ani z ničeho dovodit, a to ani výkladem. Okresní soud založil svou úvahu o smlouvě o dílo výhradně na tom, že v e-mailu žalobkyně ze dne 9. 4. 2020 bylo uvedeno, že zasílá cenovou nabídku na hrubotřídič, a byl zde uveden i údaj „cca 4 000 tun“. Ve vztahu ke kolovému nakladači svou úvahu, proč má jít o smlouvu o dílo, ničím nepodložil. Z obou smluv (objednávek ze dne 14. 4. 2020 a ze dne 28. 4. 2020) je však zcela zřejmé, že zde není žádný závazek žalobkyně k provádění jakéhokoliv díla, ke zhotovení jakékoliv věci, údržby či opravy nebo úpravy věci nebo k vykonání určité činnosti s daným výsledkem. Žalovaná měla zájem pouze získat od žalobkyně na určitou dobu stroj i se strojníkem, protože prováděla zakázku pro svého smluvního partnera a její stroje byly buď vázány jinde nebo kapacitně nebyly schopny zakázku pokrýt (viz výpověď jméno FO, jméno FO, jméno FO). Žalovaná si u žalobkyně neobjednala provedení díla – konkrétní činnost v konkrétním rozsahu. Objednala si poskytnutí stroje i se strojníkem, s tím, že žalobkyně měla zajistit i pohonné hmoty. Bylo rovněž určeno místo, kde bude stroj použit k činnosti a cena – způsob jejího určení. Pokud okresní soud odvozoval smluvní typ díla jen z toho, že v emailu z 9. 4. 2020 žalobkyně uvedla „cca 4 000 tun“, pak se nejednalo o žádný dohodnutý rozsah, který měl být přetříděn třídičem. Odvolací soud u odvolacího jednání učinil dotaz na žalobkyni ve vztahu k jí uvedenému orientačnímu množství 4 000 tun v daném e mailu ze dne 9. 4. 2020, přičemž ta uvedla, že toto množství sdělené jí žalovanou určovalo, na jak dlouhou dobu bude žalovaná stroj přibližně potřebovat (kolik tun přibližně s ním bude potřebovat přetřídit).

28. Odvolací soud po skutkové stránce uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná potřebovala pro svou činnost oba předmětné stroje, tyto poptala u žalobkyně (výpověď jméno FO, jméno FO, jméno FO, rovněž i jednatelů žalobkyně), byl dohodnut typ stroje a doba, odkdy má žalobkyně stroje i se strojníkem dát žalované k dispozici, stroje si měla žalovaná odvézt na místo a vrátit zpět sama (tvrdila žalovaná, nebylo sporné), v objednávkách byla dohodnuta cena, respektive způsob jejího určení, a to v obou případech, u hrubotřídiče paušální denní cena 13 000 Kč za den (tato nebyla vázána na motohodiny odpracované strojem), u nakladače byt dohodnut způsob určení tak, že cena činila 10 Kč za tunu (logicky naloženou tunu, když se jedná o nakladač, který má zabudovánu digitální váhu ve lžíci, jak se svědci shodli), byl dohodnut rozsah denní doby (provozní doba), po kterou může být stroj provozován – od 6.00 do 18.00 hodin, povinnost žalobkyně zajistit strojníka i pohonné hmoty ke strojům, bylo ujednáno místo, kde bude stroj provozován, rovněž byla ujednána splatnost faktur na 30 dnů. Smlouva neobsahuje žádný závazek žalobkyně vykonávat pro žalovanou jakoukoliv konkrétně vymezenou činnost s hmotným výsledkem. To, že když stroje slouží k práci a třídí nebo přepravují hmoty, tj. fakticky se s nimi vykonává určitá činnost, ještě neznamená, že by zapůjčením stroje i se strojníkem byl ujednán závazek vykonat konkrétní činnost v konkrétním rozsahu zpracovat (například přetřídit určité množství materiálu, či určené množství přepravit apod.). Taková vůle se z objednávek nepodává, nepodává se ani z předsmluvního jednání, které vedla za žalovanou výhradně svědkyně jméno FO. Na jakou dobu bylo přenechání strojů dohodnuto, smlouva neupravuje, byl dohodnut jen den odkdy mají být stroje k dispozici žalované. Bylo zcela na žalované, zda využije plně sjednanou provozní dobu stroje, či nikoliv a jak si bude práci stroji organizovat. Okresní soud správně dovodil, že stroje pracovaly v tzv. lince, jak vysvětlila svědkyně jméno FO, rovněž i svědkyně jméno FO a jednatelé žalobkyně ve svých výpovědích.

29. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že náš právní řád neobsahuje smluvní typ nájmu stroje s obsluhou.

30. Odvolací soud po právní stránce dovodil, že obě smlouvy (ze dne 14. 4. 2020 a 28. 4. 2020) jsou inominátní (nepojmenované) smlouvy dle § 1746 odst. 2 o. z. s prvky nejvíce se blížící smlouvě nájemní dle § 2316 o. z. Žalobkyně ve své podstatě přenechala do užívání od určitého data uvedeného ve smlouvě po sjednanou provozní dobu svůj stroj k tomu, aby jej žalovaná využila pro činnost, pro kterou stroj slouží. O typově upravenou smlouvu o podnikatelském nájmu věci movité se nejedná jen proto, že předmětem závazku žalobkyně bylo přenechat žalované se strojem i strojníka, který měl stroj obsluhovat, když žalovaná stroj sama obsluhovat neměla.

31. Odvolací soud plně sdílí skutkové závěry okresního soudu o tom, že hrubotřídič byl žalované řádně k dispozici i se strojníkem, přičemž správně okresní soud rovněž uzavřel, že bylo prokázáno, že pokud stroj nebyl v provozu po celou provozní dobu (od 6.00 do 18.00), pak to nebylo z důvodu na straně žalobkyně.

32. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že jí navrženým důkazem (výkaz od nakladače Anonymizováno) bylo prokázáno, že tento nakladač dle výkazů pracoval dříve a i poté, co již dle výkazu hrubotřídič žalobkyně nepracoval, a z toho dovozovala, že bylo prokázáno, že z důvodu na straně žalobkyně nebyla využita celá provozní doba stroje, pak přehlíží, že pokud její nakladač Anonymizováno pracoval dle výkazů, i když hrubotřídič žalobkyně ještě dle výkazů nebyl v činnosti, tak z toho lze usoudit logickou úvahou, že nakladač Anonymizováno musel nakládat materiál do jiného stroje, do jiného hrubotřídiče, než hrubotřídiče žalobkyně, když z výpovědí svědků (jméno FO, jméno FO, jméno FO) bylo prokázáno, že hrubotřídič tam nebyl jediný a nadto stroje vždy pracovaly v tzv. lince, tj. jeden byl odvislý od toho, že pracoval i druhý atd. Odvolací soud nadto ve shodě s okresním soudem zdůrazňuje, že výkazy žalovaná řádně potvrdila (zaměstnankyně žalované paní jméno FO, která byla žalovanou pověřena organizací a potvrzováním výkazů), přičemž tato svědkyně i v opakované výpovědi objasnila, a setrvala na tom, že se nikdy nestalo, že by stroj nepracoval z důvodů na straně žalobkyně. Žalovanou akcentovaný výkaz stroje Takuechi výše uvedený závěr okresního soudu nikterak nevyvrací. Nebyl důvod žalovanou poučovat dle § 118a o.s.ř., když bylo prokázáno, že výpovědí svědkyně jméno FO a výkazem hrubotřídiče, který nenese žádné výhrady k činnosti stroje či době provozu, bylo prokázáno, že činnost stroje ze strany žalobkyně byla řádná a bez výhrad. Nadto okresní soud žalovanou poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. 19 C 267/2020-223.

33. Žalovaná žádné vady v činnosti žalobkyně nikdy nevytýkala, neučinila tak ani v průběhu zakázky, ani poté, co jí byl doručen výkaz i faktury. Neučinila tak ani poté, co byla opakovaně urgována upomínkami k úhradě dluhu, například viz upomínka e-mailem ze dne 25. 8. 2020, na kterou reaguje účetní žalované paní jméno FO sdělením, že faktury má žalovaná v evidenci a upomínku předala vedení společnosti. Lze si jen těžko představit situaci, že podnikatel, který si v dubnu 2020 zapůjčí stroj i s obsluhou pro účely své zakázky, sjedná si denní paušální sazbu a provozní dobu stroje, a stroj mu nebude k dispozici se strojníkem tak, jak požaduje, že by potvrdil všechny výkazy o činnosti a provozu stroje bez výhrad, během zakázky neměl žádných výhrad k činnosti stroje ani strojníka, ničeho nenamítal ani po doručení faktur a výkazů. Odvolací soud nepřehlédl, že v reakci žalované ze dne 7. 10. 2020 (čl. 20 spisu) na předžalobní výzvu žalobkyně žalovaná nenamítá, že by stroj nepracoval z důvodu na straně žalobkyně, své výhrady k fakturám zakládá na předpokladu, že cena byla určena na částku 13 000 Kč denně jen tehdy, pokud stroj bude v provozu po celou dobu od 6.00 hodin do 18.00 hodin a jen z tohoto důvodu žádá krátit cenu o hodiny, kdy stroj v provozu nebyl. Ani zde neuvádí žádné námitky v tom smyslu, že by stroj nepracoval tehdy, kdy žalovaná požadovala, když to byla výhradně žalovaná, kdo měl práci se strojem organizovat. Bylo tedy plně na uvážení žalované, zda a v jakém rozsahu provozní dobu stroje využije. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, že již to samo o sobě dokládá účelovost obrany žalované. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalovaná žádné vady stran plnění žalobkyně vůči žalobkyni nikdy nevytkla. Pouze se domnívá, že cena byla zkonstruována jinak, než jak ujednání o ceně vyložily oba soudy. Nutno přihlédnout k tomu, že to byla žalovaná, kdo zkoncipoval objednávku a zaslal ji žalobkyni k akceptaci, byla to žalovaná, konkrétně p. jméno FO – zaměstnance žalované, kdo formuloval obsah projevu vůle v objednávce, a proto mohla a měla, pokud hodlala cenu vázat na odpracované hodiny, tak učinit. Žalobkyně objednávku, která jí byla doručena k akceptaci, vnímala tak, že se jedná o sazbu paušální za den bez ohledu na to, zda bude využita celá provozní doba.

34. Nadto pokud se jedná o smlouvu nepojmenovanou s prvky smlouvy nájemní, jak soud vyložil výše, tak za analogického použití nejbližšího smluvního typu (§ 2316 a násl. o.z.) lze analogicky aplikovat § 2318 o.z., tj. po dobu, po níž žalovaná nemohla stroj užívat (jak tvrdí, že se mělo stát z důvodů na straně žalobkyně), měla by právo na prominutí nájemného (ujednané ceny) nebo na slevu z nájemného (ujednané ceny) nebo snížení nájemného (ujednané ceny); ovšem své právo by dle § 2318 o. z. musela uplatnit do konce doby nájmu (přenechání stroje s obsluhou), jinak jí právo zanikne (prekluduje se). Jelikož v řízení bylo prokázáno, že tak do skončení užívání stroje žalovaná neučinila, právo žádat slevu z ceny či její prominutí nebo snížení ceny jí zaniklo (prekludovalo se).

35. Odvolací soud sdílí rovněž závěr okresního soudu, že cena byla ujednána jako paušální za den ve výši 13 000 Kč, pokud se jednalo o den, kdy stroj vůbec pracoval. Tento závěr shledává soud správným za použití výkladového hlediska dle § 556 odst. 2 o. z. Žalobkyně svým chováním (fakturami) dala jasně najevo, že za dny, kdy stroj nepracoval vůbec (dny pracovního klidu a svátky) žalované ničeho ve fakturách neúčtovala, tak by jistě nečinila, kdyby cena byla odvislá jen od doby, kdy měla žalovaná stroj v dispozici.

36. Problematiku nároku za den dovozu a odvozu hrubotřídiče odvolací soud neřešil, neboť nárok žalobce za tyto dny byl rozsudkem okresního soudu zamítnut a odvolání žalobkyně do tohoto výroku bylo pravomocně odmítnuto, v důsledku čehož odvolacímu soudu nepřísluší tento pravomocný výrok přezkoumávat.

37. Odvolací soud uzavírá, že závěr okresního soudu, že žalovaná na fakturách za 4/2020 (fa.č. Anonymizováno) a 5/2020 (fa.č. Anonymizováno) po částečných úhradách faktur ze strany žalované, po pravomocném zamítnutí částky 4 000 Kč (viz pravomocný výrok V. prvního rozsudku okresního soudu) a po pravomocném zamítnutí částky 31 460 Kč (viz výrok IV. druhého rozsudku okresního soudu – za den odvozu a dovozu stroje), dluží žalobkyni ještě doplatek na sjednané ceně ve výši 38 670,39 Kč (faktura za 4/2020) a ve výši 24 183,32 Kč (faktura za 5/2020). Okresní soud rovněž nepochybil, pokud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné sazbě 10 % ročně z dlužných částek za dobu následující po dni splatnosti faktur (§ 1970 o.z.) včetně úroku z prodlení v kapitalizované výši za prodlení se zaplacením částek, které již nejsou předmětem řízení, neboť byly žalovanou v průběhu řízení uhrazeny (6 193,20 Kč a 3 066,65 Kč).

38. Odvolací soud proto výrok I. rozsudku okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

39. Pokud jde o nárok ve výši 7 985,99 Kč (doplatek na fakturu č. Anonymizováno za kolový nakladač), pak i v tomto směru odvolací soud sdílí veškeré skutkové závěry okresního soudu s výhradou právního závěru, že smlouva na kolový nakladač je smlouvou o dílo. V tomto odkazuje odvolací soud na svou právní argumentaci uvedenou výše stran právního posouzení smlouvy o hrubotřídiči. O smlouvu o dílo se opět nejedná, neboť žádný závazek žalobkyně provést jakékoliv dílo z obsahu smlouvy neplyne, jedná se o smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o. z. s prvky smlouvy nájemní dle § 2316 o. z. (viz argumentace výše).

40. Okresní soud rovněž zcela správně uzavřel, že žalovaná na výkaze kolového nakladače svým podpisem potvrdila rozsah naloženého materiálu, který byl vážen digitální váhou zabudovanou přímo ve lžíci nakladače. Jak bylo vyloženo výše, byla to žalovaná, kdo měl dávat pokyny strojníkovi co a kde má naložit apod. Ten tak činil a množství naloženého materiálu bylo váženo a potvrzeno žalovanou ve výkaze. Svědkyně potvrdila správnost výkazů rovněž ve své opakované výpovědi. Pokud žalovaná použila stroj žalobkyně i se strojníkem a dala mu pokyn, aby oněch 660 tun převezl na jakékoliv místo v Obalovně, pak rozhodným je jen to, že materiál o této váze byl naložen, zvážen, vykázán a správně naúčtován. Pokud žalovaná v odvolání namítá, že žalobkyně v průběhu řízení začala tvrdit, že byla k těmto 660 tunám uzavřena nějaká dohoda ústní s paní jméno FO, která následně nebyla prokázána, a dále namítá, že soud přiznal žalobkyni plnění z jiného titulu, než který tvrdil a prokazoval, pak odvolací soud k tomu uvádí, že tuto námitku nesdílí. Skutek byl vymezen žalobními tvrzeními, žalobkyně od počátku vymezila skutek tak, že u kolového nakladače byla uzavřena smlouva ze dne 28. 4. 2020, že přenechala žalované stroj i se strojníkem, že cena byla ujednána 10 Kč za tunu naloženého materiálu, cenu vyúčtovala fa.č. Anonymizováno, doložila výkazem činnosti stroje množství tun a žádala zaplacení. V rámci tohoto skutku okresní soud přiznal žalobkyni zcela správně i částku odpovídající oněm 660 tunám. Jedná se o 660 tun uvedených na předmětném výkazu, který se váže ke smlouvě ze dne 28. 4. 2020 na kolový nakladač. Pokud jednatel žalobkyně v průběhu řízení začal tvrdit nějakou další ústní dohodu se svědkyní jméno FO, která prokázána nebyla, nemění to nic na tom, že prokázána byla písemná dohoda z 28. 4. 2020, dle ní evidentně bylo 660 tun naloženo, následně vyúčtováno. V tomto směru odvolací soud na straně okresního soudu žádného porušení procesních předpisů neshledává. Okresní soud přisoudil tuto částku na základě skutku vymezeného žalobou.

41. Odvolací soud nesdílí ani výtky žalované ohledně věrohodnosti svědkyně jméno FO. V tomto směru lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění okresního soudu v bodu 57 rozsudku okresního soudu. Okresní soud vyslechl svědkyni opakovaně, přímo vnímal při výslechu svědkyně všechny okolnosti, tj. zda váhá nebo vypovídá spontánně, jistě či váhavě, což jsou všechno okolnosti, které mají vliv na hodnocení svědecké výpovědi a věrohodnosti svědka. Logicky a přesvědčivě se okresní soud vypořádal rovněž se současným vztahem svědkyně k žalobkyni. Ani to, že se právní zástupce žalobkyně spojil se svědkyní s tím, zda bude ochotna znovu v řízení vypovídat, neznamená, že by to svědkyně vypovídala nepravdivě. To, že její výpověď neprospěla žalované, ještě neznamená, že nevypovídala pravdu. Nadto výpověď svědkyně byla v souladu i s listinnými výkazy důkazy (výkazy strojů).

42. K poslední odvolací námitce žalované, v níž poukazovala na skutečnost, že okresní soud vycházel z výpovědí jednatele žalobkyně jméno FO, ačkoliv bylo prokázáno, že hrubotřídič nebyl dne 14. 4. 2020 na místě a byl dovezen žalovanou na místo až ve večerních hodinách, odvolací soud uvádí, že okresní soud právě z výpovědi jednatele jméno FO v tomto směru nevyšel a dovodil, že bylo prokázáno, že k dovozu stroje na místo došlo až ve večerních hodinách. Nadto výpověď jednatele jméno FO v tomto směru byla mohla být rozhodná pro posouzení úplaty za dny dovozu a odvozu stroje, přičemž úplata za tyto dny byla okresním soudem pravomocně zamítnuta, a odvolacímu soudu nepříslušelo tento pravomocný výrok přezkoumávat. V dalším výpověď jednatele jméno FO korespondovala s dalšími provedenými důkazy, a proto okresní soud dle názoru odvolacího soudu v hodnocení důkazů nepochybil.

43. Odvolací soud uzavírá, že okresní soud nepochybil, pokud žalovanou zavázal výrokem II. k zaplacení doplatku na fakturu č. Anonymizováno ve výši 7 985,99 Kč. Faktura č. Anonymizováno ve výši 74 971,60 Kč se stala splatnou dle ujednání (do 30 dnů) dnem 11. 6. 2020, žalovaná uhradila na tento závazek v průběhu řízení částku 66 985,61 Kč, dluží tak 7 985,99 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné sazbě 10 % ročně, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení za prodlení s částkou 66 985,61 Kč za dobu od 12. 6. 2020 do dne úhrady 2. 11. 2020.

44. Odvolací soud proto jako ve výroku věcně správný potvrdil rozsudek okresního soudu i ve výroku II. dle § 219 o.s.ř. Správným je i výrok III., v tomto směru lze odkázat na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

45. Odvolací soud přezkoumal i výrok o náhradě nákladů nalézacího řízení, kterým okresní soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů nalézacího řízení částku 125 897 Kč. Žalobkyně se na náhradě nákladů nalézacího řízení domáhala přiznání částky 196 019,40 Kč.

46. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně byla v nalézacím řízení procesně úspěšná jen z části, a proto jí vzniklo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud korigoval drobným způsobem závěr okresního soudu o výši procesního úspěchu žalobkyně a rovněž dospěl k závěru o odlišné výši vzniklých a účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobkyně. Z tohoto důvodu výrok o náhradě nákladů řízení změnil dle § 220 o. s. ř., jak ve výroku ad III.) tohoto rozsudku uvedeno.

47. Předmětem řízení byla na jistinách částka 400 510 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 38 670,39 Kč, 24 183,32 Kč, 7 985,99 Kč. Nadto dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. žalovaná procesně zavinila zastavení řízení co do částky 294 210,30 Kč (součet částek 81 926,68 Kč, 145 298,01 Kč a 66 985,61 Kč, které žalovaná dne 2. 11. 2020 zaplatila na žalované částky až po podání žaloby), i v tomto rozsahu byla tedy žaloba podána důvodně a vzata zpět pro chování žalované, v tomto rozsahu je nutno dovodit rovněž procesní úspěch žalobkyně. Naopak procesní neúspěch žalobkyně představuje částka 4 000 Kč a částka 31 460 Kč, které byly pravomocně zamítnuty. Procesní úspěch žalobkyně (včetně částky 294 210,30 Kč, ohledně níž z procesního hlediska zavinila zastavení řízení) tak představuje celkem částku 365 050 Kč, tj. celkem 91,14 % hodnoty sporu. Naopak neúspěch žalobkyně činí 8,86 % hodnoty sporu. Žalobkyni tak vzniklo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů nalézacího řízení v rozsahu 82,28 % těchto nákladů (92,14 % - 8,86 %). Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady nalézacího řízení v celkové výši 155 934,45 Kč (budou jednotlivě odůvodněny níže), z nichž náleží žalobkyni jen poměrná část v rozsahu 82,28 %, tj. částka 128 303 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku přiznal.

48. Odvolací soud se nejprve zabýval účelností žalobkyní vykonaných a účtovaných úkonů právní služby, za něž požadovala náhradu, a to zejména proto, že žalovaná uplatnil k účelnosti úkonů a ke stanovení výše tarifní hodnoty, z níž má být odměna stanovena, celou řádu výhrad a námitek.

49. Konkrétně namítala, že žalobkyni nenáleží náhrada za předžalobní upomínku, neboť tuto nezasílal advokát žalobkyně, ale sama žalobkyně. Z předžalobní upomínky plyne, že tuto sepsal a podepsal zástupce žalobkyně, z podacího lístku pak plyne, že upomínku odeslala sama žalobkyně jako odesílatel. Pro posouzení, kdo úkon právní služby učinil, je rozhodné, kdo upomínku zpracoval a podepsal, samotný úkon odeslání není úkonem právní služby. Je lhostejné, kterou osobu advokát požádá, aby jím zpracovaný dokument podala k poštovní přepravě. Odvolací soud proto úkon upomínky hodnotí jako účelně vynaložený úkon právní služby právního zástupce žalobkyně, nicméně nejedná se o upomínku, která by obsahovala základní skutkový a právní rozbor ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), jedná se o prostou výzvu k zaplacení s pouhým odkazem na faktury. Za jednoduchou výzvu k plnění náleží odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu ve výši 4 970 Kč (z tarifní hodnoty 400 510 Kč).

50. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalované, že by žaloba byla o částku, která byla v průběhu řízení žalovanou zaplacena, podána z procesního hlediska nedůvodně, a že by v tomto rozsahu zavinila zastavení řízení žalobkyně. Naopak žalovaná byla po dlouhou dobu v prodlení, byla prostou předžalobní upomínkou řádně vyzvána k plnění nejpozději do 7 dnů ode dne doručení, odeslána jí byla 22. 9. 2020, nejpozději do tří pracovních dnů byla doručena (§ 573 o.z.), žaloba byla podána až 21. 10. 2020 a žalovaná částečně plnila až dne 2. 11. 2020, tj. po lhůtě stanovené v upomínce a po zahájení řízení. V upomínce byla upozorněna, že nezaplatí-li ve lhůtě stanovené, bude žaloba podána. Žalovaná jednoznačně co do částek zaplacených až v průběhu řízení z procesního hlediska zavinila zastavení řízení a v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně a vzata zpět pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Na tomto závěru nemůže změnit ničeho skutečnost, že se žalovaná domáhala v korespondenci na upomínku vystavení dobropisu a vystavení nových opravených faktur. Nevystavení dobropisu či nových faktur nezpůsobuje nedostatek součinnosti žalobkyně, který by bránil žalované v plnění, jak se ostatně ukázalo i v průběhu řízení, kdy částečně plnila. Bylo svobodnou volbou žalované, že pohledávku, která byla důvodná a s níž byla v prodlení ještě před zahájením řízení, uhradila až po jeho zahájení, a proto musí nést s tím spojené důsledky.

51. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně, ač od 2. 11. 2020 již věděla o částečné úhradě žalovaného dluhu, přesto se zpětvzetím žaloby otálela, a nevzala žalobu zpět ani před zahájením prvního jednání dne 17. 5. 2021, ač si byla zaplacení vědoma, což se podává hned z úvodu protokolu o jednání, a proto nelze za účast u jednání při výpočtu odměny za tento úkon vycházet z tarifní hodnoty 400 510 Kč, ale z částky ponížené o uhrazenou část dluhu, tj. z tarifní hodnoty 102 299,71 Kč.

52. Odvolací soud k této námitce uvádí, že je zcela na účastníku, zda a kdy učiní úkon zpětvzetí žaloby, a to bez ohledu na to, zda je dluh uhrazen. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobkyně prohlásila ještě před zahájením řízení, že bude brát žalobu v tomto rozsahu zpět, bylo zřejmé, že u tohoto jednání již byla projednávána věc, která představovala tarifní hodnotu 102 299,71 Kč, bez ohledu na to, že formálně bylo stále předmětem řízení 400 510 Kč. Tarifní hodnota se dle § 8 odst. 1 tarifu stanovuje z hodnoty peněžitého plnění, kterého se úkon týká, a to v době započetí úkonu. U jednání dne 17. 5. 2021 již bylo z prohlášení žalobkyně zřejmé, že bude brát žalobu zpět, a proto je namístě stanovit odměnu za úkon účasti u jednání dne 17. 5. 2021 z tarifní hodnoty ve výši 102 299,71 Kč, což odpovídá odměně za úkon ve výši 5 220 Kč.

53. Odvolací soud má rovněž za to, že pokud žalobkyně bezdůvodně otálela s učiněním úkonu částečného zpětvzetí žaloby (půl roku od platby) a neučinila jej ani před či v průběhu jednání dne 17. 5. 2021, ač není zřejmé, co by ji v tom bránilo, když měla dostatečný čas od platby na připravení si úkonu částečného zpětvzetí žaloby, a žádala odměnu za účast u jednání a následně za úkon částečného zpětvzetí žaloby učiněný v krátké době po jednání samostatným úkonem, dospěl odvolací soud k závěru, že úkon částečného zpětvzetí je neúčelně vykonaným úkonem, za který nebude žalobkyni přiznána žádná náhrada. Odvolací soud zdůrazňuje, že se zásadně hradí jen úkony účelně vynaložené, tj. úkony směřující k účelnému uplatnění či bránění práv (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Byť sám úkon částečného zpětvzetí žaloby je za standardních okolností účelným úkonem, pak v této situaci se jeví jako neúčelný a směřuje jen k umělému navyšování nákladů řízení. Odvolací soud proto uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon právní služby v podobě částečného zpětvzetí žaloby.

54. K námitce, že tím, že žalobkyně, ač jí v tom nebránilo ničeho, nevzala žalobu zpět ještě před prvním jednáním, a proto nemohlo být řízení zastaveno ještě před prvním jednáním, způsobila, že jí nemohla být vrácena podstatná část soudního poplatku, odvolací soud uvádí, že i tuto námitku žalované sdílí. Soudní poplatek byl zaplacen zcela účelně, neboť jinak by žalobkyni bylo řízení zastaveno, tento byl uhrazen již dne 22. 10. 2020, tj. ještě před platbami žalované na počátku řízení. Nicméně pokud by žalobkyně činila úkony způsobem směřujícím k účelnému uplatnění svých práv, a učinila úkon částečného zpětvzetí žaloby ještě před zahájením prvního jednání dne 17. 5. 2021, které se konalo téměř po půl roce od plateb (ostatně těsně před jednáním jiný úkon učinila, ale zpětvzetí do něj nezahrnula), mohlo být řízení částečně zastaveno ještě před zahájením prvního jednání 17. 5. 2021 a část soudního poplatku ve výši 9 543 Kč by byla žalobkyni vrácena zpět a nemusela by být přenášena v rámci náhrady na protistranu. Soudní poplatek (4 %) byl zaplacen ve výši 16 021 Kč, po zpětvzetí by zůstalo předmětem řízení na jistině 102 299,71 Kč, z toho činí soudní poplatek 4 092 Kč (při zaokrouhlení základu pro výpočet poplatku na celé desetikoruny nahoru dle § 6 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb.). Rozdíl mezi částkou 16 021 Kč a 4 092 Kč činí 11 929 Kč, dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, by z této částky po odečtení 20 % (2 406 Kč) soud vrátil na poplatku žalobkyni 9 543 Kč. Za této situace odvolací soud v rámci náhrady nákladů žalobkyně zohlednil na soudním poplatku jen částku 6 478 Kč (rozdíl mezi zaplaceným poplatkem 16 021 Kč a poplatkem 9 543 Kč, který by byl při řádném běhu věcí vrácen).

55. Odvolací soud dále za účelně vynaložený úkon nepovažuje vyjádření žalobkyně ze dne 16. 5. 2021, které žalobkyně zaslala soudu v nočních hodinách před konáním jednání dne 17. 5. 2021, ačkoliv jí bylo doručeno okresním soudem k vyjádření již dne 22. 1. 2021. Vyjádření již ani nemohlo být z časových důvodů zasláno protistraně a jde opět jen o neúčelné zmnožování úkonů. Své vyjádření za této situace již mohla žalobkyně přednést přímo u jednání 17. 5. 2021, za které úkon rovněž žádala a byl jí soudem k náhradě přiznán. Pokud neúčelně tento úkon učinila v nočních hodinách den před jednáním, nejedná se o účelně vynaložený úkon právní služby, ale o úkon činěný k neúčelnému navýšení nákladů řízení a nesměřující k řádnému uplatnění práv.

56. Odvolací soud posoudil jako účelně vynaložené náklady nalézacího řízení tyto náklady. Ze zaplaceného soudního poplatku ve výš 16 021 Kč jen jeho část ve výši 6 478 Kč. Dále celkem 14 úkonů právní služby. Tarifní hodnotu 400 510 Kč použil soud pro výpočet odměny za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby, tj. 2 x 9 940 Kč, a polovinu odměny za předžalobní výzvu, tj. 4 970 Kč, celkem 24 850 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada za úkony právní služby již z tarifní hodnoty 102 299,71 Kč (jak vyloženo výše), odměna z této hodnoty činí 5 220 Kč za úkon, přičemž účelné jsou tyto úkony právní služby: účast na jednání dne 17. 5. 2021, doplnění tvrzení ze dne 6. 6. 2021, 2 úkony za jednání dne 16. 11. 2021 přesahujícího 2 hodiny, za vyjádření ve věci samé ze dne 25. 11. 2021, za účast na jednání dne 27. 7. 2022, za vyjádření ze dne 23. 6. 2024, za účast na jednání dne 26. 6. 2024, dále 2 úkony za účast u jednání dne 15. 4. 2025 přesahujícího 2 hodiny a účast na jednání dne 25. 6. 2025, tj. odměna 57 420 Kč. Odměna za všechny účelné úkony právní služby tak činí 82 270 Kč, to vše dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) tarifu, dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu.

57. Dále náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů ke 14 úkonům, z toho 11 x 300 Kč a 3 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu ve znění do 31. 12. 2024, u třech náhrad ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem na této náhradě 4 650 Kč.

58. Dále náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas strávený cestou advokáta z místa sídla advokáta v Anonymizováno k jednáním okresního soudu (Valašské Meziříčí), za každé jednání 20 započatých půlhodin, u úkonů do 31. 12. 2024 činí náhrada 100 Kč za půlhodinu, od 1. 1. 2025 150 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu, přičemž ohledně jednání dne 15. 4. 2025 a 25. 6. 2025 žalobkyně sdělila, že se zároveň zúčastnila týž den i dalšího jednání u téhož soudu v jiné věci a požadovala jen ½ z těchto náhrad. Náhrada za jednání 17. 5. 2021, 16. 11. 2021, 27. 7. 2022 a 26. 6. 2024 činí za každé jednání 2 000 Kč, tj. 8 000 Kč, za jednání dne 15. 4. 2025 a 25. 6. 2025 by činila 2 x 3 000 Kč, tj. 6 000 Kč, polovina z těchto náhrad činí 3 000 Kč. Celkem na náhradě za promeškaný čas náleží 11 000 Kč.

59. Žalobkyni rovněž náleží cestovní náhrada za cestu jejího zástupce k jednáním okresního soudu z Anonymizováno do Valašského Meziříčí vozidlem reg. značka SPZ, spotřeba 5,2 l/100 km, při vzdálenosti 696 km. Za jednání 17. 5. 2021 a jednání 16. 11. 2021 činí náhrada 2 x 4 047 Kč (koeficient 4,40 Kč/km, nafta 27,20 Kč/1 l), za jednání 27. 7. 2022 činí náhrada 4 976 Kč (koeficient 4,70 Kč/km, nafta 47,10 Kč/1 l), za jednání 26. 6. 20242 činí náhrada 5 298 Kč (koeficient 5,60 Kč/km, nafta 38,70 Kč/1 l), za jednání 15. 4. 2025 a 25. 6. 2025 činí náhrada 2 x 5 294 Kč (koeficient 5,80 Kč/km, nafta 34,70 Kč/1 l), avšak za tato dvě jednání přiznal soud jako za sdílená jednání dle sdělení žalobkyně jen ½, tj. za každé z nich 2 647 Kč. Celkem na cestovních náhradách náleží 23 662 Kč.

60. Žalobkyně dále účtovala nocležné ve výši 903,45 Kč, náklad doložila dokladem o úhradě, jedná se o náklad zcela účelný s ohledem na vzdálenost sídla zástupce od soudu.

61. Zástupce žalobkyně požadoval na náhradě rovněž stravné. V rozsudku ze dne 21. 9. 2007, č. j. 5 A 544/2002-84, Nejvyšší správní soud vyložil, že k náhradě nákladů řízení náleží i stravné, to však je možné přiznat advokátu jen při těch tuzemských pracovních cestách, které byly delší než 12 hodin v kalendářním dnu, jak plyne mj. z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2007, č. j. Pst 5/2003-112 (nepublikováno), které vychází ze závěrů Vrchního soudu v Olomouci, zaujatých v rozhodnutí sp. zn. 5 To 100/2003 (publikovaném v Bulletinu advokacie č. 11-12/2003). V tomto rozhodnutí dospěl Vrchní soud k názoru, že advokátovi náleží v rámci náhrady cestovních výdajů i stravné, avšak pouze za předpokladu, že délka pracovní cesty činí více než 12 hodin. Taková náhrada advokátu nepřísluší na základě samotné aplikace zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ale až teprve při současné aplikaci zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kde v ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 2 se uvádí, že mezi výdaje osob samostatně výdělečně činných (tedy zdaňujících své příjmy dle § 7 tohoto zákona) patří mimo jiné výdaje na stravné při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu. Nejvyšší správní soud pak vyložil, že stravné lze přiznat pouze tehdy, trvá-li tuzemská pracovní cesta delší dobu než 12 hodin v kalendářním dni.

62. Zástupce žalobkyně požadoval stravné za cesty k soudním jednáním, přičemž cesta z Anonymizováno do Valašského Meziříčí trvala 10 hodin, rovněž při délce pracovní cesty je nutno k tomu přičíst délku trvání jednání a cestu k vozu a zpět, celkem tak není pochyb, že pracovní cesta trvala vždy více než 12 hodin. Advokát se všech jednání zúčastnil, a proto za každé jednání náleží advokátu stravné. Za pracovní cesty delší než 12 hodin k jednáním v roce 2021 vždy 3 x 138 Kč, tj. 414 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., při pracovní cestě k jednání 27. 7. 2022 činí stravné 181 Kč dle vyhl. č. 511/2021 Sb., při pracovní cestě k jednání 26. 6. 2024 činí stravné 212 Kč dle vyhl. č. 398/2023 Sb., při pracovní cestě k jednáním 15. 4. 2025 a 25. 6. 2025 činí stravné 2 x 225 Kč dle vyhl. č. 475/2024Sb., jedná se o sdílená jednání dle sdělení advokáta, a proto náleží jen ½, tj. za obě jednání jen 225 Kč. Celkem činí stravné 1 032 Kč.

63. Dále k nákladům náleží i náhrada za 21% DPH ze všech výše uvedených částek (kromě soudního poplatku), náhrada za DPH činí 25 939 Kč (daň se vždy zaokrouhluje nahoru).

64. Celkem tak účelně vynaložené náklady činily 155 934,45 Kč, z nich náleží žalobkyni jen poměrná náhrada v rozsahu 82,28 %, tj. částka 128 303 Kč, kterou odvolací soud žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku přiznal.

65. V důsledku závěru odvolacího soudu o úspěchu žalobkyně v rozsahu 92,14 % a neúspěchu v rozsahu 8,86 % změnil odvolací soud dle § 220 o. s. ř. i výroky o náhradě státních nákladů představovaných. Státu vznikly náklady na vyplaceném svědečném svědkyně jméno FO ve výši 3 920 Kč. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna nahradit státu 8,86 % těchto nákladů, tj. částku 347 Kč, naproti tomu žalovaná, která byla procesně neúspěšná z 91,14 % je povinna státu nahradit částku 3 573 Kč. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku změnil (byť marginálně) výroky V. a VI. rozsudku okresního soudu.

66. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 102 299,70 Kč, ohledně částky 31 460 Kč bylo odvolání žalobkyně usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 12. 2025, č. j. 15 Co 24/2023-275, pravomocně odmítnuto a bylo rovněž rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých v souvislosti s tímto odvoláním (žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých v souvislosti s jí podaným odvoláním nevzniklo – 146 odst. 3 o.s.ř. – viz usnesení). Ohledně zbytku předmětu odvolacího řízení (částka 70 839,70 Kč s přísl.), který představoval rozsah daný odvoláním žalované, byla žalobkyně plně procesně úspěšná a náleží jí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vzniklých v souvislosti s odvoláním žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta představuje částku 70 839,70 Kč (součet jistin), odměna advokáta za úkon právní služby tak činí dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu částku 3 940 Kč. Zástupce žalobkyně vykonal a účtoval v souvislosti s odvoláním žalované dva úkony právní služby, sepis vyjádření k odvolání žalované, který doručil odvolacímu soudu dne 20. 4. 2026 den před jednáním, a účast u jednání odvolacího soudu dne 21. 4. 2026. Odvolací soud hodnotí jako neúčelně vynaložený úkon spočívající ve vyjádření k odvolání žalované, a to jen proto, že zástupce žalobkyně vyjádření zaslal soudu opět těsně před jednáním (jeden den předem), ač k vyjádření byl vyzván již okresním soudem v září 2025, úkon byl činěn na poslední chvíli zjevně jen proto, aby byla účelově navýšena odměna. Takové vyjádření (ač samo o sobě by jistě bylo účelným úkonem) již ani nemohlo být zasláno protistraně tak, aby se s ním stihla seznámit, proto je ve svém důsledku tento úkon neúčelný, vyjádření měl a mohl přednést advokát u jednání odvolacího soudu, které se konalo druhý den, jehož se zúčastnil, a za tento úkon mu odměna byla přiznána. Za dané situace tak byl v odvolacím řízení vykonán jen jeden účelný úkon právní služby v podobě účasti u jednání odvolacího soudu, odměna činí 3 940 Kč (z tarifní hodnoty 70 839,70 Kč), náhrada hotových výdajů činí 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas v rozsahu 22 půlhodin strávených cestou ze sídla advokáta v Anonymizováno k jednání odvolacího soudu do Ostravy a zpět, jedna cesta 5,17 hodiny, tj. celkem 22 půlhodin za cestu tam i zpět, jedna půlhodina po 150 Kč, celkem 3 300 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu. Žalobkyni náleží rovněž cestovní náhrada za cestu motorovým vozidlem z Anonymizováno do Ostravy a zpět v celkové výši 5 832 Kč (motorové vozidlo reg. značky SPZ, spotřeba 5,2 l/100 km, palivo nafta za 34,10 Kč/l, koeficient 5,90 Kč/km, ujeto 760 km) dle vyhl. č. 537/2025 Sb., z výše uvedených částek náleží náhrada za 21% DPH ve výši 2 840 Kč. Celkem účelně vynaložené náklady odvolacího řízení činí částku 16 362 Kč, odvolací soud proto rozhodl, jak ve výroku ad IV.) tohoto rozsudku uvedeno.

67. Lhůta k plnění stanovená výroky rozsudku v délce tří dnů je plně v souladu s § 160 o. s. ř., lhůtu delší či splátky nenavrhovali ani účastníci řízení a odvolací soud sám dle obsahu spisu k takovému postupu důvod neshledal.

68. Odvolací soud rovněž neshledal žádných důvodů pro aplikaci § 150 o. s. ř., tuto nenavrhovali ani účastníci řízení. Proti výroku I. tohoto rozsudku, pouze v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok I. rozsudku okresního soudu, je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku okresního soudu, a proti výrokům II., III., a IV. tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.