15 Co 253/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 336,92 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 7. 2025, č. j. 24 C 41/2025-25,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 16 055,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 514,62 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 36 892,70 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 055,77 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; b) co do částky 27 281,15 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 727,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 281,15 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 727,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 336,92 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Následně podáním ze dne 30. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 16 055,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 514,62 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 36 892,70 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 055,77 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení. Na žalobě setrvala toliko co do částky 27 281,15 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 727,66 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že výpis čerpání splátek a úhrad zpracovaný a předložený k důkazu žalobkyní neprokazuje výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému z neplatně uzavřené smlouvy. Z této listiny dle žalobkyně lze mít naopak za prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému, který na předmětnou smlouvu uhradil částku 64 405 Kč. Skutečnost, že žalovaný na smlouvu částečně hradil, je pak dle žalobkyně dostatečným důkazem o tom, že mu byly finanční prostředky v souladu se smlouvou poskytnuty. Odkázala přitom na judikaturu Krajského soudu v Ostravě i Krajského soudu v Praze.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Protože žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu částečně zpět a žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu co do částky 16 055,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 514,62 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 36 892,70 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 430,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 055,77 Kč za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

5. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 27 281,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 727,66 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 18. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 336,92 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 9. 3. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. Anonymizováno. Před jejím uzavřením byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce v částce 42 000 Kč. Současně se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 91 686,15 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 64 405 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 19. 8. 2024. K zaplacení celého úvěrového dluhu byl žalovaný vyzván doporučeným dopisem ze dne 19. 8. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, poukázal na úpravu zákonné povinnosti úvěrující posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele zakotvenou v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) s následky porušení této povinnosti ve formě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ust. § 87 ZoSÚ a § 580 o. z. Současně dovodil, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně řádně a dostatečně posuzovala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, a proto vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou dne 9. 3. 2019 jako absolutně neplatnou. Dále konstatoval, že podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, jakou celkovou částku za dobu poskytnutí úvěru žalovaný vyčerpal a jakou uhradil, tedy o jakou částku se obohatil, když výpis čerpání splátek a úhrad zpracovaný a předložený k důkazu žalobkyní tuto skutečnost neprokazuje, neboť není důkazem způsobilým k prokázání tvrzení o poskytnutých a uhrazených částkách. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání před okresním soudem, nemohla být poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, aby doplnila tvrzení a nabídla důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, jakož i k výši bezdůvodného obohacení. Nebylo dle okresního soudu tedy prokázáno ani to, zda účet tak, jak je označen, je účtem žalovaného. Za stavu, že výše bezdůvodného obohacení nebyla tvrzena a prokázána, okresní soud žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.

8. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem čerpání splátek a úhrad u předmětné úvěrové smlouvy, ze které zjistil, že žalovaný v době od 9. 3. 2019 a dále od 14. 9. 2023 do 20. 5. 2024 vyčerpal celkem částku 91 686,15 Kč a za stejné období uhradil celkem 64 405 Kč. Současně odvolací soud v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz zprávou právnická osoba (když existence tohoto důkazu se podávala ze spisu před nastoupením účinků koncentrace řízení), kterou považoval za nezbytnou pro náležité zjištění skutkového stavu, z níž zjistil, že účet č. č. účtu, na který byla podle výpisu čerpání splátek a úhrad převedena částka 20 000 Kč dne 14. 9. 2023, dne 21. 9. 2023 částka 11 000 Kč, dne 22. 9. 2023 částka 5 000 Kč a dále dne 25. 9. 2023 částka 2 000 Kč, náleží žalovanému.

9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně posoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s tím, že následkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 a § 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Tento závěr žalobkyně podaným odvoláním nenapadla, odvolací soud se jím proto ani blíže nezabýval. V případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit úvěrující toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti spotřebiteli z neplatné smlouvy nevznikají. Podle okresního soudu žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, jakou částku podle neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla a jakou částku na tuto smlouvu již žalovaný uhradil. Žalobkyně však již v podané žalobě uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 91 686,15 Kč a uhradil částku 64 405 Kč. K prokázání těchto svých tvrzení pak žalobkyně k důkazu navrhla výpis čerpání splátek a úhrad, které tvrzení žalobkyně o výši vyčerpané i uhrazené částky prokazují. Ač se jedná o listinu zpracovanou žalobkyní, a tedy o listinu soukromou, žalovaný její pravost ani obsahovou správnost nenapadl a odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, neshledal jediný důvod, proč by v rámci zjišťování skutkového stavu z této listiny nemohlo být vycházeno, když konstatuje, že ze soukromých listin činí soudy skutková zjištění zcela běžně a ve značně větším rozsahu než z listin veřejných. Odvolací soud současně ověřil, že pokud je v uvedené listině uvedeno čerpání formou úhrad na tam označený účet, jedná se o účet náležející žalovanému, který v řízení ničeho nenamítal jak proti tvrzené výši vyčerpaných prostředků, tak prostředků jím na neplatnou smlouvu zaplacených.

10. Vyčerpal-li žalovaný podle neplatné smlouvy částku 91 686,15 Kč, z níž uhradil již částku 64 405 Kč, je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen zaplatit žalobkyni rozdíl obou částek jakožto nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 281,15 Kč.

11. Pokud jde o splatnost dlužné jistiny úvěru, uplatní se speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník s tím, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Pokud jde o možnosti žalovaného vrátit dlužnou jistinu neplatně sjednaného úvěru, žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, ničeho o svých platebních možnostech a schopnostech netvrdil, současně netvrdil ani neprokázal, jaké byly jeho majetkové poměry po poskytnutí úvěru, který čerpal co do částky 31 599 Kč dne 9. 3. 2019 a dále v období od 14. 9. 2023 až do 20. 5. 2024 a jenž byla žalobkyni částečně uhrazena formou úhrad žalovaného v celkové výši 64 405 Kč. Žalovaný se současně nedostavil jak k jednání okresního soudu, tak i soudu odvolacího, a to ač byl řádně předvolán a mohl být u těchto jednání poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrdit své možnosti a schopnosti k vrácení nesplacené jistiny neplatně sjednaného úvěru a tyto prokázat. V řízení současně ani nevyšlo najevo ničeho o tom, že by žalovaný nebyl schopen jistinu úvěru poskytnutou podle neplatné úvěrové smlouvy vrátit poté, co částky úvěru vyčerpal. Odvolací soud tak uzavírá, že splatnost částek postupně čerpaných nastala vždy poté, co se tyto částky dostaly do dispoziční sféry žalovaného.

13. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to ve výši 12,75 % ročně, ač prodlení žalovaného s úhradou vyčerpaných částek nastupovalo postupně, jak shora uvedeno. K datu 3. 9. 2024 již byl žalovaný v prodlení s vrácením celé požadované jistiny úvěru v částce 27 281,15 Kč, přičemž žalobkyní uplatněná úroková sazba ve výši 12,75 % ročně je nejnižší za celé období, v němž nastupovalo prodlení žalovaného s úhradou postupně čerpané jistiny úvěru. Úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 281,15 Kč dobu od 3. 9. 2024 do 18. 11. 2024 činí částku 727,66 Kč. Žalobkyně za další období, tj. počínaje dnem 19. 11. 2024, důvodně uplatnila nárok na běžící úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z přisouzené částky až do zaplacení.

14. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil zamítavý rozsudek okresního soudu co do částky 27 281,15 Kč s úrokovým příslušenstvím tak, že v této části žalobě vyhověl a žalovaného k úhradě zavázal.

15. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, stejně tak i o náhradě nákladů řízení odvolacího. V obou těchto řízeních se žalobkyně před částečným zpětvzetím žaloby domáhala včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu úhrady částky 62 664,55 Kč, úspěšná byla co do částky 31 705,22 Kč, tj. z 50 %. K částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo z důvodu chování žalovaného, v této části tedy žalobkyně zastavení řízení procesně zavinila. Dle ust. § 146 odst. 2 věty první a § 142 odst. 2 o. s. ř. při stejném procesním úspěchu a neúspěchu stran účastníkům vůči sobě vzájemně právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.