15 CO 286/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, PSČ obec zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 30. 7. 2021, č. j. 111 C 374/2020-69,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení a z částky částka za dobu od datum do zaplacení, potvrzuje, a ve výroku o lhůtě k plnění těchto částek mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení, z částky částka za dobu od datum do zaplacení a z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku; b) co do částky částka potvrzuje a ve výroku o lhůtě k plnění částky částka mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka je splatná dne datum a dále s tím, že splátky splatné ode dne vyhlášení tohoto rozsudku do dne jeho právní moci je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku; c) ve zbývajícím rozsahu mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám zástupce žalobkyně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu datum do datum ve výši částka a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka (výrok II.). Okresní soud po provedeném dokazování dovodil důvodnost nároku žalobkyně poté, co žalobkyně vzala žalobu již dříve částečně zpět a okresní soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 111 C 374/2020-52 Okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum, neboť žalobkyně před podpisem smlouvy nijak nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu se již okresní soud nezabýval argumentací žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu jeho přechodné duševní poruchy, neboť by to nemohlo mít na rozhodnutí soudu jakýkoliv vliv. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak okresní soud dále dovodil, že strany smlouvy by si měly vrátit to, co si na základě této smlouvy poskytly, tedy že žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky částka, z níž žalovaný dosud vrátil pouze částku částka a nadále tak žalobkyni dluží částku částka, o kterou se obohatil. První kvalifikovanou výzvou k plnění byla dle okresního soudu zesplatňující výzva žalobkyně ze dne datum odeslaná žalovanému dne datum se lhůtou splatnosti do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný tak byl vyzván k zaplacení do datum a dnem následujícím (datum) se ocitl v prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky částka s úrokem z prodlení od datum Okresní soud nepovažoval za nutné provést výslech manželky žalovaného ohledně jeho chování v době medikace léku Requip, neboť i kdyby byla duševní porucha v dané době u žalovaného prokázána, nemohlo by být jednání žalobkyně jako úvěrujícího subjektu shledáno nemravným. Nebylo by tak možno dospět k závěru, že v důsledku takové nemravnosti by žalovaný nebyl povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně sice jednala v rozporu se zákonem (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen„ ZoSÚ“), neboť nezkoumala řádně schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak toto její jednání bylo„ potrestáno“ závěrem o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a nemožností domáhat se nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru s výjimkou vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na jeho vrácení však neshledal okresní soud v této věci nemravným, neboť žalovaný měl zjevně celoživotní sklon k hráčství a lehkomyslnému nakládání s penězi. Žalovaný při jednání s žalobkyní nevykazoval zjevné příznaky duševní choroby a nebylo tak možno po žalobkyni spravedlivě žádat, aby zvýšila v tomto směru pozornost a případně od poskytnutí úvěru ustoupila. Ponechání zisku z bezdůvodného obohacení tak nelze mít ze strany žalovaného za mravností obhajitelný požadavek. Pokud se týče náhrady nákladů řízení, dospěl okresní soud k závěru, že procesní neúspěch žalobkyně v důsledku bezdůvodného zpětvzetí žaloby byl pouze nepatrný, a proto přiznal žalobkyni dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vůči žalovanému nárok na plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce částka.

2. Žalovaný napadl celý rozsudek včasným odvoláním a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Své odvolání odůvodnil tím, že v rámci řízení neuvedl, že by měl sklon k celoživotnímu hráčství, pouze konstatoval, že si sem tam vsadil, ale vždy malé částky a nikdy neprohrál větší sumu. Žalovaný rovněž netuší, z čeho okresní soud dovodil, že celoživotně lehkomyslně nakládal s penězi. Dále není žalovanému zřejmé, na základě čeho okresní soud dospěl k závěru, že nelze dát žalobkyni k tíži, že nemohla rozpoznat příznaky duševní choroby žalovaného. Předmětná smlouva o úvěru byla totiž uzavírána bez jakéhokoliv kontaktu s pracovníkem žalobkyně, a to prostřednictvím komunikace na dálku. Tedy již z tohoto důvodu měla být žalobkyně ještě pečlivější a obezřetnější, než v případě přímého jednání s žalovaným. Žalovaný ani nechápe, jak okresní soud dospěl k závěru, že selhala kontrola rodiny žalovaného, když odmítl provést výslech jeho manželky, který byl navrhován právě k popisu devastujících účinků jednání úvěrujících společností na její společný život s žalovaným. Manželka žalovaného navíc pracovala v kanceláři insolvenční správkyně a je tedy velice dobře obeznámena s postupy úvěrujících společností a kdyby ji alespoň jedna úvěrující společnost oslovila a požadovala její souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy, nemusel by žalovaný upadnout na úplné finanční dno. Přitom jeho závislost nebyla způsobena jeho nezodpovědným chováním. Okresní soud rovněž nesprávně ve svém rozsudku uvedl, že žalovaný nenavrhoval provedení znaleckého posudku k prokázání svého zdravotního stavu. Žalovaný rovněž namítal, že okresní soud žalobě nesprávně vyhověl, a to zcela v rozporu s § 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně nejednala při sjednávání úvěru poctivě, absolutně se nezabývala úvěruschopností žalovaného a porušila tím ustanovení ZoSÚ. Žalobkyně tuto zákonem jí uloženou povinnost činí liknavě a zcela formálně a je pro ni výhodnější, pokud spotřebitel úvěr neuhradí, jelikož po něm může požadovat další sankce, které nepoměrně navýší dlužnou částku. Žalobkyně tak nejednala poctivě a soud by ji měl svým rozhodnutím nutit k řádnému plnění jejích povinností ohledně zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelů. Nárok žalobkyně by tedy měl být v souladu s § 8 o. z. zamítnut.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že považuje s ohledem na své částečné zpětvzetí žaloby, kterým omezila svůj nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou vyplacenou žalovanému na základě smlouvy o úvěru a částkou dosud jím zaplacenou, rozsudek okresního soudu za zcela správný a navrhla jej v celém rozsahu potvrdit.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalovaného odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

5. Odvolací soud pokládá za nutné v prvé řadě uvést, že považuje veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o důkazy, jež ve smyslu § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. vyplývaly z obsahu spisu a jejichž provedení bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Jednalo se o důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného a jeho možnosti vrácení vyplacené jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Těmi se okresní soud nijak nezabýval, avšak již z obsahu samotného spisu vyplývalo, že majetkové poměry žalovaného nejsou příznivé, neboť jednak sám žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu bylo okresním soudem přiznáno usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 111 C 374/2020-34, a jednak sám žalovaný v žádosti o osvobození od soudních poplatků v měsíc rok uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši částka měsíčně. Podle odvolacího soudu tak jednoznačně v řízení vyvstala potřeba zjistit majetkové poměry žalovaného ve vazbě na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, kterou odvolací soud naplnil tím, že k důkazu sdělil obsah listin týkajících se majetkových poměrů žalovaného (výplatní lístky za měsíce měsíc rok až měsíc rok, oznámení ČSSZ ze dne datum, oznámení ČSSZ ze dne datum, čestné prohlášení ze dne datum, vyúčtování společnosti právnická osoba, pracovní smlouva ze dne datum, dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne datum a oznámení ČSSZ ze dne datum). Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí jednotlivá skutková zjištění učiněná z těchto důkazů níže, v rámci právního hodnocení věci.

6. Pokud se týče právního hodnocení věci, pak odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního o tom, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (žalobkyní) a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit rovněž podle ustanovení ZoSÚ, neboť předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. Odvolací soud pak rovněž zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o neplatnosti této smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat při uzavírání smlouvy schopnost žalovaného úvěr řádně splácet dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. V souvislosti s tímto závěrem pak okresní soud rovněž správně dovodil, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi žalobkyní vyplacenou částkou úvěru (částka) a žalovaným dosud vrácenou částkou (částka), tedy ve výši částka. Ostatně proti tomuto závěru nijak nebrojila ani samotná žalobkyně, která s ohledem na tento závěr i vzala žalobu částečně zpět. Proto odvolací soud pouze pro zestručnění plně odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku okresního soudu týkající se této problematiky.

7. S ohledem na tyto skutečnosti tak odvolací soud souhlasí se soudem okresním i v tom, že nebylo jakéhokoliv důvodu zkoumat zdravotní stav žalovaného v době uzavření smlouvy o úvěru, neboť by to nemohlo mít jakýkoliv vliv na závěr soudu o neplatnosti této smlouvy. Pokud tedy okresní soud nezadal vypracování žalovaným navrženého znaleckého posudku ke zkoumání jeho duševního zdraví v době uzavírání smlouvy o úvěru a rovněž k této otázce nevyslechl bývalou manželku žalovaného, nijak tím nepochybil. Smlouva o úvěru již totiž byla shledána neplatnou z jiného (výše uvedeného) důvodu a provádění dalšího dokazování by tak již z tohoto pohledu nebylo procesně ekonomické.

8. Odvolací soud se proto dále zabýval posouzením otázky, zda nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v částce částka není v rozporu s dobrými mravy dle § 3 o. z., či zda žalobkyně nejednala v právním styku nepoctivě dle § 6 o. z. či zda se nejedná o zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně ve smyslu § 8 o. z. I v této otázce je pak dle odvolacího soudu možno považovat závěry okresního soudu za zcela správné. V této souvislosti odvolací soud předesílá, že samotný závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku nedodržení povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet má pro žalobkyni za následek ztrátu nároků ze smlouvy o úvěru s tím, že je oprávněna požadovat vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých peněžních prostředků. Odvolací soud tak nesouhlasí s argumentem žalovaného, že je pro žalobkyni výhodnější, pokud spotřebitel úvěr neuhradí, neboť po něm může požadovat zaplacení sankcí stanovených ve smlouvě. V případě neplatnosti smlouvy se totiž žalobkyně po žalovaném nemůže domáhat zaplacení jakýchkoliv smluvních nároků a nemůže tak dojít k jakémukoliv navýšení dlužné částky (s výjimkou úroku z prodlení).

9. Odvolací soud tak má za to, že jen samotné porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nemůže vést k závěru o nemravnosti či nepoctivosti takového jednání žalobkyně (nebo jej považovat za zneužití práva) se závěrem o nepřiznání jí ani nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K takovému závěru by bylo možno dle judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020) dospět pouze tehdy, pokud by úvěrující poskytl spotřebiteli úvěr ze zištných důvodů, a to přestože ví, že spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. To však není tento případ, neboť žalobkyně nemohla jakkoliv při uzavírání smlouvy rozpoznat, že žalovaný by snad mohl být nějak omezen ve své schopnosti uzavřít danou smlouvu o úvěru. Jak totiž uváděl i sám žalovaný ve svém odvolání, smlouva o úvěru byla uzavírána prostřednictvím komunikace na dálku, a tudíž žalobkyně ani neměla šanci jakkoliv zjistit (v rámci osobní komunikace svých pracovníků se žalovaným), že by snad žalovaný mohl být ve svém jednání při uzavírání smlouvy jakkoliv omezen. Žalobkyně tedy nebyla povinna jakkoliv zvyšovat v tomto směru svou pozornost a případně od poskytnutí úvěru ustoupit, neboť při kontraktačním procesu zde nebyly žádné indicie vedoucí k závěru o omezení schopnosti žalovaného smlouvu o úvěru uzavřít. Ostatně ani sám žalovaný jakkoliv netvrdil, že by takové okolnosti nastaly.

10. V tomto směru pak nemůže obstát ani argumentace žalovaného, že si žalobkyně byla povinna před poskytnutím úvěru vyžádat souhlas jeho manželky s uzavřením smlouvy o úvěru, čímž by se zabránilo vzniku dluhu. Žalobkyně však neměla jakoukoliv povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru kontaktovat manželku žalovaného, a to ať již z důvodu zjišťování jeho zdravotního stavu či vyžádání souhlasu s uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud tak tedy žalobkyně neučinila, nelze z toho pro ni dovozovat jakékoliv nepříznivé následky a není tedy možné ani dovodit, že by byl její nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením částky úvěru žalovanému v rozporu s dobrými mravy.

11. Jak tedy již bylo zmíněno výše, má odvolací soud ve shodě se soudem okresním za to, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení jistiny úvěru ve výši částka. Na rozdíl od okresního má však odvolací soud za to, že je nutno při stanovení lhůty k plnění jistiny úvěru poskytnuté žalovanému žalobkyní na základě smlouvy o úvěru (z důvodu její neplatnosti pro nedodržení povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet) přihlédnout ke znění § 87 ZoSÚ. Dle tohoto ustanovení je povinen spotřebitel vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jak již bylo zmíněno výše, v průběhu řízení (podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků v měsíc rok) vyšlo najevo, že žalovaný pobírá pouze invalidní důchod, z čehož je možno dovodit existenci pochybností o schopnosti žalovaného dluh na jistině platit. Proto odvolací soud dále zkoumal možnosti žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to v rámci dokazování provedeného v odvolacím řízení a popsaného výše. Odvolací soud tak zjistil, že žalovanému byl vyplácen invalidní důchod prvního stupně od datum ve výši částka (oznámení ČSSZ ze dne datum na č. l. 32 spisu), dále od datum ve výši částka měsíčně (oznámení ČSSZ ze dne datum na č. l. 110 spisu) a od datum ve výši částka měsíčně (oznámení ČSSZ ze dne datum na č. l. 111 spisu). Odvolací soud dále zjistil z pracovní smlouvy ze dne datum na č. l. 119 spisu, že žalovaný je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba, a to na dobu určitou do datum, která mu byla dodatkem č. 1 pracovní smlouvy ze dne datum na č. l. 118 spisu změněna na dobu neurčitou. Z výplatních lístků za měsíce měsíc rok až měsíc rok na č. l. 97 až 108 spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný měl u společnosti právnická osoba, měsíční příjem za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka, za měsíc měsíc rok ve výši částka a za měsíc měsíc rok ve výši částka. Z čestného prohlášení ze dne datum na č. l. 112 spisu pak odvolací soud zjistil, že žalovaný přispívá měsíčně částkou částka na bydlení. Odvolací soud naposledy z vyúčtování společnosti právnická osoba na č. l. 113 až 117 spisu zjistil, že žalovaný platí měsíčně za telefonní služby, internet a televizní signál částku částka.

12. Z výše uvedených zjištění tedy odvolací soud dovodil, že žalovaný do měsíc rok pobíral pouze invalidní důchod ve výši částka, přičemž již v tomto období hradil pouze za bydlení částku částka měsíčně. Žalovaný tak dle odvolacího soudu nebyl v době do měsíc rok vůbec schopen splácet jistinu úvěru. Teprve od měsíc rok začal žalovaný pobírat příjem ze zaměstnání, a to v průměrné výši mezi částka částka - částka měsíčně. I v tomto období pak měl žalovaný příjem v podobě invalidního důchodu - v měsíc rok ve výši částka, po celý rok rok ve výši částka a od počátku roku rok ve výši částka. I když pak měl žalovaný v daném období výdaj za bydlení ve výši částka měsíčně a další běžné výdaje na jídlo, ošacení, hygienu a podobně (včetně výdaje za internet, telefon a televizi ve výši částka měsíčně), má odvolací soud za to, že od měsíc rok nabyl žalovaný schopnost splácet jistinu úvěru, a to ve výši částka měsíčně, vždy ke konci měsíce. Takovou výši splátky považuje odvolací soud ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ za zcela odpovídající možnostem žalovaného. V době předcházející měsíc rok již byl žalovaný žalobkyní ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzván k vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodného obohacení prostřednictvím výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum (v tomto smyslu je možno plně odkázat na příslušnou část odůvodnění rozsudku okresního soudu), neboť s ohledem na neplatnost celé úvěrové smlouvy je neplatným také ujednání stran o úhradě úvěrového dluhu ve splátkách.

13. Je tak možno dovodit, že žalovaný byl povinen platit žalobkyni splátku ve výši částka na jistinu úvěru, a to v období od datum a dále vždy ke každému poslednímu dni v měsíci. Žalovaný tak měl ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zaplatit splátky splatné od datum do datum, neboť splatnost splátky za měsíc rok nastala až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Jednalo se tak o celkem 14 splátek za období měsíc rok až měsíc rok, neboť dle § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen jistinu vrátit i bez ingerence soudu a žalovaný tak byl povinen hradit dle svých možností i před rozhodnutím soudu. A pokud tak neučinil, ocitl se vždy dnem následujícím po splatnosti dané splátky v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dané splátky.

14. Odvolací soud proto výrokem I. písm. a) potvrdil dle § 219 o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu nejen co do částky částka (jako 14 splátek po částka splatných za dobu od datum do datum), ale i co do úroku z prodlení z každé ze 14 splátek ve výši částka vždy od prvního dne měsíce následujícího po splatnosti splátky. Odvolací soud pak dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. současně změnil výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně lhůty k plnění částky částka s úroky z prodlení z jednotlivých splátek, a to tak, že jej v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal k zaplacení tohoto dluhu do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Tuto lhůtu považuje odvolací soud za přiměřenou zjištěným majetkovým poměrům žalovaného a také i výši tohoto dluhu.

15. Po odečtení částky, o níž bylo rozhodnuto výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku ve výši částka, pak zbývalo rozhodnout o zbylé části nesplacené jistiny úvěru v rozsahu částka (původně ve výši částka). Proto odvolací soud výrokem I. písm. b) potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu i ohledně zbylé části jistiny ve výši částka, přičemž rovněž u ní dospěl odvolací soud k nutnosti změny lhůty k plnění. Odvolací soud tak ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil lhůtu k plnění částky částka tak, že ji zavázal žalovaného zaplatit rovněž v měsíčních splátkách po částka, neboť jak již bylo uvedeno výše, tuto výši považuje odvolací soud za přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Pokud se týče splátek splatných od doby vyhlášení rozsudku odvolacího soudu do doby jeho právní moci, tak ty zavázal odvolací soud dle § 160 ods.t 1 o. s. ř. žalovaného zaplatit žalobkyni rovněž ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Rovněž v tomto případě odvolací soud přihlédl k výši dluhu za takto splatné splátky, zohlednil i výši částky stanovené ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku a také i majetkové poměry žalovaného.

16. Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že ačkoliv úhrada nesplacené dlužné jistiny úvěru v celkové výši částka ve splátkách po částka měsíčně významně prodlouží dobu úhrady dluhu, je nutno zdůraznit, že ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ stanoví mimo povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru také sankci úvěrujícího za nesplnění povinnosti k prověření úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 ZoSÚ. A touto sankcí (mimo nemožnost přiznat úvěrujícímu nároky sjednané ve smlouvě o úvěru pro její neplatnost) je právě i povinnost strpět úhradu jistiny úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele. K tomu dále odvolací soud připomíná, že pokud se ve smyslu § 87 odst. 3 ZoSÚ změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze stran neplatné úvěrové smlouvy dobu určenou rozhodnutím soudu změnit.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně úroku z prodlení nad rámec úroků z prodlení přiznaných ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku pak odvolací soud výrokem I. písm. c) tohoto rozsudku změnil meritorní výrok I. rozsudku okresního soudu a žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyně totiž nemá s ohledem na výše uvedené skutečnosti vůči žalovanému nárok na úrok z prodlení nad rámec částek uvedených ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku, a to včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum.

18. Současně s částečnou změnou napadeného rozsudku odvolací soud originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů prvostupňového řízení. Odvolací soud v tomto ohledu nesouhlasí se soudem okresním v tom, že by žalobkyně byla v prvostupňovém řízení pouze nepatrně procesně neúspěšná. Jako její neúspěch je totiž nutno zohlednit celý předmět řízení, o nějž bylo řízení zastaveno, tedy částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, úrok ve výši 23,88 % ročně z částky částka za dobu od datum do doby rozhodnutí okresního soudu (dne datum) ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka Celkem se tedy jedná o částku částka. Do neúspěchu žalobkyně v prvostupňovém řízení je dále nutno započítat i nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka, dále rozdíl mezi zákonným úrokem z prodlení požadovaným žalobkyní z částky částka za dobu od datum do doby rozhodnutí okresního soudu dne datum a zákonným úrokem z prodlení z celkové částky částka přiznaným žalobkyni výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku, tedy ve výši částka. Celkový procesní neúspěch žalobkyně v prvostupňovém řízení tak činí částku částka. Oproti tomu procesní úspěch žalobkyně v řízení před okresním soudem se skládá z jistiny ve výši částka a úroku z prodlení z celkové částky částka dle výroku I. písm. a) tohoto rozsudku kapitalizovaného ke dni rozhodnutí okresního soudu (datum) v celkové výši částka. Dohromady tedy procesní úspěch žalobkyně v prvostupňovém řízení činí částka. V procentuálním vyjádření je možno dospět k závěru, že žalobkyně byla v prvostupňovém řízení úspěšná v rozsahu 62,7 % a neúspěšná v rozsahu 37,3 %. Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalobkyně tak žalobkyni vůči žalovanému náleží náhrada nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 25,4 %. Pokud se týče samotné výše nákladů vzniklých žalobkyni v prvostupňovém řízení, pak odvolací soud plně odkazuje na příslušnou část odůvodnění rozsudku okresního soudu, a to s ohledem na okolnost, že sama žalobkyně se domáhala přiznání náhrady nákladů řízení pouze v rozsahu, ve kterém jí ji přiznal okresní soud. Ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5713/2017, je tak možno dospět k závěru, že se žalobkyně nad rámec jí výslovně vyúčtovaných nákladů řízení práva na náhradu dalších svých nákladů prvostupňového řízení vzdala. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyně v částce částka, tj. v rozsahu 25,4 % z celkových nákladů žalobkyně ve výši částka.

19. Odvolací soud pak dále výrokem III. rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. i o povinnosti žalovaného k poměrné náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni. V odvolacím řízení byla žalobkyně procesně úspěšnější, než v řízení před okresním soudem, neboť do jejího procesního neúspěchu se již nepočítal neúspěch v rozsahu uvedeném v usnesení o částečném zastavení řízení. Žalobkyně tak byla v odvolacím řízení procesně neúspěšná co do celkové částky částka (představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka a částku částka částka tvořenou rozdílem mezi zákonným úrokem z prodlení požadovaným žalobkyní z částky částka za dobu od datum do doby rozhodnutí okresního soudu dne datum a zákonným úrokem z prodlení z celkové částky částka přiznaným žalobkyni výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku) a procesně úspěšná ve stejném rozsahu, jako v prvostupňovém řízení, tedy co do částky částka. V procentuálním vyjádření tak byla žalobkyně v odvolacím řízení úspěšná v rozsahu 82,4 % a neúspěšná v rozsahu 17,6 %. Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalobkyně tak žalobkyni vůči žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 64,8 %. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí částku částka a sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za celkem dva úkony právní služby, a to za účasti u dvou jednání odvolacího soudu ve dnech datum a datum (dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí částku částka dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu při tarifní hodnotě částka, dále z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně ve výši částka ke každému z výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH z výše uvedených částek ve výši částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Z celkové částky částka pak žalobkyni náleží náhrada v rozsahu 64,8 %, proto odvolací soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka.

20. Odvolací soud stanovil lhůtu k plnění nároků přiznaných výrokem I. písm. a), výrokem I. písm. b) splatných do právní moci tohoto rozsudku a nároků na náhradu nákladů řízení, v délce tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na shora popsané majetkové poměry žalovaného a celkovou výši shora uvedeného dluhu. Odvolací soud považuje za přiměřené, aby žalovaný celkovou částku jistiny s příslušenstvím dle výroku I. písm. a), případně písm. b) a náhrady nákladů řízení (zhruba ve výši částka), a to zejména s ohledem na situaci, že žalovaný si měl být vědom existence svého dluhu a přizpůsobit své výdaje tomu, že bude povinen svůj dluh hradit. Tříměsíční lhůta splatnosti se pak jeví odvolacímu soudu jako zcela přiměřená.

21. Odvolací soud pak uzavírá, že žalovanému byla soudem ustanovena zástupkyně z řad advokátů, o jejíž odměně za zastupování žalovaného a náhradě paušálních výdajů rozhodne po pravomocném skončení tohoto řízení okresní soud. S ohledem na okolnost, že žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani před soudem odvolacím, nepřicházelo tak do úvahy zavázat žalobkyni k zaplacení náhrady hotových výdajů zástupkyni žalovaného a její odměny za zastupování žalovaného státu dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud tak o této povinnosti žalobkyně ani nijak nerozhodoval. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.