15 CO 297/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 10. 2021, č. j. 10 C 154/2021-34,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení: a) co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje, b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce, původní věřitel zapůjčil žalovanému částku [částka], žalovaný byl povinen tuto částku původnímu věřiteli vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši [částka] sestávajícím z úroku 29 % ročně ve výši [částka], z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a z poplatku za komfortní splácení ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši [částka], přitom uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem [částka] a odhadovanými měsíčními výdaji [částka]; jiný zdroj příjmu nemá, doložil dvě výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2018.

3. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva o zápůjčce měla charakter spotřebitelské smlouvy. Smlouvu o zápůjčce následně okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně dle závěrů okresního soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy s žalovaným řádným způsobem splnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet stanovenou v § 86 ZoSÚ. Okresní soud vyložil, že ač bylo v zákaznické kartě u žalovaného uvedeno, že byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem [částka], byl svobodný a bezdětný a odhadoval své měsíční výdaje na [částka], přesto mu byla poskytnuta zápůjčka pouze ve výši [částka], nikoliv v žádané výši [částka]. Již pouhá tato skutečnost vnáší dle okresního soudu do průběhu procesu zkoumání dlužníkovy úvěruschopnosti a uzavírání smlouvy o zápůjčce významné pochybnosti. K zákaznické kartě nebyly žalobkyní doloženy výplatní pásky, ačkoliv původnímu věřiteli předloženy dle obsahu zákaznické karty byly. Dále je nepravděpodobné, aby dlužník s měsíční volnou rezervou [částka] žádal o půjčku ve výši [částka], navíc se splatností 15 měsíců. Dále dlužník uvedl jako adresu svého trvalého pobytu adresu [adresa], což je adresa magistrátu města, tedy úřední adresa; je potom otázkou, zda byl vůbec dlužník kontaktní osobou. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě absolutně nepatné smlouvy o zápůjčce částku ve výši [částka], kterou zcela nevrátil, což na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Důkazní návrh žalobkyně učiněný u ústního jednání soud zamítl, protože takové dokazování mělo být provedeno již u prvého ústního jednání, když k doplnění tvrzení a označení či předložení důkazů byla žalobkyně vyzvána již před nařízením ústního jednání. Proto soud její důkazní návrh zamítl a jednání neodročil, když požadované měla být žalobkyně, navíc po předchozí výzvě soudu, připravena doplnit již u nařízeného jednání.

4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním v části zamítavého výroku I., a to co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s tím, že navrhovala vyhovění žalobě i v tomto rozsahu a přiznání nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně výslovně uvedla, že nenapadá svým odvoláním správnost právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a o tom, že žalobkyni vzniklo jen právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však oponovala správnosti závěru okresního soudu o tom, že jí nevznikl nárok na úroky z prodlení z částky, kterou soud přiznal žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Poukázala na to, že nárok na úroky z prodlení je nárokem zákonným, plyne z § 1970 o. z., nárok na ně vzniká přímo ze zákona v případě, že se dostane žalovaný do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal procesně nečinný. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se nedostavil k jednání odvolacího soudu, žalobkyně se z jednání předem omluvila, o odročení nežádala, a proto odvolací soud projednal odvolání v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. v části výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ostatní části výroku rozsudku okresního soudu napadeny odvoláním nebyly a nabyly odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že z části byly splněny podmínky pro změnu rozsudku, z části pro jeho potvrzení.

7. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] (sestávající z jistiny úvěru [částka], z dlužné části poplatku [částka]), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], úroku [částka] a běžícího úroku z prodlení v sazbě 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že žalovaný s původní věřitelkou uzavřeli smlouvu o zápůjčce na částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] od [datum], kdy byla splatná první splátka, poslední splátku uhradil žalovaný dne [datum]. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný [částka]. Původní věřitel pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], po podpisu smlouvy o postoupení žalovaný již ničeho na dluh nehradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, kterou žalobkyně doložila včetně dokladu o odeslání této výzvy. Okresní soud následně vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení o tom kdy, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet s tím, aby žalobkyně doložila svá tvrzení rovněž důkazy (usnesení okresního soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 10 C 154/20021-16). Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel vyšel z tvrzení žalovaného o jeho poměrech uvedených v zákaznické kartě, o kterých neměl důvod pochybovat, nadto tato tvrzení ověřil dle listin označených jako„ ověřené dokumenty“ a soud by neměl mít důvod o tom, že tyto listiny byly předloženy původnímu věřiteli, rovněž pochybovat. Následně okresní soud nařídil ve věci jednání na 4. 10. 2021, žalovaný se bez omluvy nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Žalobkyně byla vyzvána, aby předložila výplatní pásky za měsíce 7 a 8/ 2018, žalobkyně uvedla, že je nemá ve své dispozici a žádala o odročení jednání a poskytnutí lhůty k jejich předložení, soudem jí nebylo vyhověno a po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. okresní soud o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem.

8. Odvolací soud provedl dokazování smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, smlouvou o zápůjčce, žádostí žalovaného o spotřebitelský úvěr a výzvou k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum].

9. Odvolací soud má smlouvou o postoupení pohledávek za prokázáno, že je žalobkyně aktivně věcně legitimována k nároku, který je předmětem odvolacího řízení, když z této smlouvy ve spojení s přílohou plyne, že pohledávka uplatněná v žalobě byla na žalobkyni řádně postoupena původním věřitelem.

10. Ze smlouvy o zápůjčce odvolací soud nad rámec správných skutkových zjištění učiněných okresním soudem dále zjistil, že dle čl. 7 7. smlouvy je zásilka zasílaná zákazníkovi považována za doručenou dle § 573 o. z. třetím pracovním dnem po jejím předání k poštovní přepravě, a to i v případě, že si zákazník zásilku nepřevezme na poslední známé adrese. Ve smlouvě byla u žalovaného uvedena adresa [adresa].

11. Ze zákaznické karty odvolací soud nad rámec správných skutkových zjištění dále zjistil, že žalovaný zde uvedl náhradní kontaktní adresu [adresa]. Z této listiny dále plyne, že ohledně výdajů žalovaného nebyly původnímu věřiteli poskytnuty žádné doklady k jejich ověření.

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky nejpozději do [datum], výzvu adresovala žalovanému na jím sdělenou náhradní kontaktní adresu [adresa]. Z předloženého podacího lístku pak plyne, že tato výzva byla žalovanému odeslána jako doporučená poštovní zásilka dne [datum].

13. Odvolací soud zcela sdílí právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele. Z provedeného dokazování plyne, že původní věřitel neprověřoval žádným způsobem tvrzené výdaje žalovaného, které nadto byly uvedeny v nepřiměřeně nízké výši. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nezpochybňuje ani žalobkyně a v podaném odvolání uvádí, že tento nenapadá.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru si pak strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Okresní soud již žalovaného pravomocně zavázal výrokem II. k zaplacení částky [částka] (tento výrok nebyl napaden odvoláním, a proto nabyl odděleně právní moci a odvolacím soudem nemohl být přezkoumáván).

15. Odvolací soud však již nesdílí závěry okresního soudu o tom, že je namístě zamítnout nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky [částka] Okresní soud zamítnutí nároku na úrok z prodlení z přisouzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení výrokem II. rozsudku okresního soudu odůvodnil tím, že § 87 ZoSÚ nově konstruuje povinnost spotřebitele vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a dále uvedl, že splatnost dluhu, který výrokem I. přisoudil, založil teprve svým rozhodnutím.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Odvolací soud závěry okresního soudu stran prodlení s vrácením jistiny nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesdílí. Předně odvolací soud ctí zásadu, že soudním rozhodnutím nelze přiznat dluh, který není splatný, a proto nemůže akceptovat argument okresního soudu, že svým rozhodnutím zakládá splatnost přisouzeného dluhu. Nadto je nutno dovodit, že okresní soud patrně vychází z toho, že do dne jeho rozhodnutí nebylo vůbec v možnostech žalovaného cokoliv na dluh představovaný nárokem na vydání bezdůvodného obohacení splatit, aniž by pro to byl náležitý skutkový podklad, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o tom, co je v možnostech žalovaného, nese nepochybně v tomto sporném řízení žalovaný (který ví, jaké jsou jeho možnosti dluh uhradit) a nikoliv žalobkyně, přičemž žalovaný ohledně svých poměrů od doby, kdy jej žalobkyně vyzvala k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum] ničeho ani netvrdil, jednání soudu se neúčastnil, a proto nemohl být ani soudem o svém břemeni tvrzení poučen (§ 118a o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný své poměry a možnosti ohledně schopnosti splatit dluh netvrdil a ani neprokázal, vychází odvolací soud z toho, že bylo v poměrech žalovaného splatit dluh ve výši [částka] ve lhůtě stanovené mu k tomu žalobkyní ve výzvě ze dne [datum], tj. splatit dluh ve výši [částka] do [datum]. Žádná dřívější výzva k plnění, která by byla odeslána žalovanému a která by byla schopna vyvolat splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení ke dni [datum], když od [datum] žalobkyně požaduje úroky z prodlení, nebyla žalobkyní tvrzena a ani prokázána. Rovněž nebylo v řízení tvrzeno a ani nevyšlo najevo, že by žalovaný vyvolal spor ve smyslu § 87 odst. 2 ZoSÚ.

19. Z uvedeného plyne, že žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky [částka] nejdříve dnem [datum] (nikoliv již dnem [datum], jak tvrdila žalobkyně), od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úroky z prodlení v zákonné sazbě, která odpovídá sazbě 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (nikoliv v sazbě 9 % ročně, jak požadovala žalobkyně).

20. Odvolací soud proto napadený výrok dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadeného výroku rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. S ohledem na to, že odvolací soud částečně měnil rozsudek okresního soudu, byl povinen znovu rozhodnout originárně i o náhradě nákladů nalézacího řízení, jak stanoví § 224 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla žalovaná jistina včetně příslušenství, běžící příslušenství bylo nutno zkapitalizovat ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného následně vyplynulo, že žalovaný byl ve sporu procesně úspěšnější než-li žalobkyně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.

23. Lhůta k plnění v délce 3 dnů je stanovena plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení splátek či delší splatnosti dluhu nebyly zjištěny dle obsahu spisu žádné okolnosti a tyto nebyly tvrzeny ani účastníky řízení.