15 CO 315/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 10. 2021, č. j. 10 C 141/2021-34,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení: a) co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] potvrzuje; b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále úroku 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne [datum] uzavřeli žalovaný a společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] původní věřitel zapůjčil žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti, žalovaný byl povinen tuto částku původnímu věřiteli vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] Okresní soud dále ze zákaznické karty ze dne [datum] vzal za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení ubytovnu, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, dále, že je nezaměstnaný, pobírá (zřejmě) sociální dávky ve výši [částka] a má odhadované měsíční výdaje [částka]. Dále byl v zákaznické kartě uveden další příjem dlužníka (rovněž nespecifikovaný) ve výši [částka] měsíčně. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši [částka], přitom uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem [částka] a odhadovanými měsíčními výdaji [částka]; jiný zdroj příjmu nemá, doložil dvě výplatní pásky za měsíce červen a červenec [rok].

3. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva o zápůjčce měla charakter spotřebitelské smlouvy. Smlouvu o zápůjčce následně okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně dle závěrů okresního soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy s žalovaným řádným způsobem splnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet stanovenou v § 86 ZoSÚ. Okresní soud vyložil, že žalovaný byl dle zákaznické karty v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný a na sociálních dávkách, bydlel na ubytovně. I kdyby okresní soud akceptoval prokázání obou příjmů dlužníka, rozhodně by tyto nemohly stačit na pokrytí měsíčních nákladů dlužníka, které nemohly činit pouze [částka], když jen náklady bydlení na ubytovně musely činit částku daleko vyšší, a to zcela absentují další výdaje na základní životní potřeby, jako strava, hygiena, ošacení a jeho údržba a splátky předmětné zápůjčky [částka] měsíčně. Následně uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému na základě absolutně nepatné smlouvy o zápůjčce částku ve výši [částka], z níž žalobkyni nevrátil částku [částka], která tak představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Okresní soud zamítl nárok na úroky z prodlení z částky [částka] z důvodu, že zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím.

4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním v části zamítavého výroku I., a to co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s tím, že navrhovala vyhovění žalobě i v tomto rozsahu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně výslovně uvedla, že nenapadá svým odvoláním správnost právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a o tom, že žalobkyni vzniklo jen právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žalobkyně však oponovala správnosti závěru okresního soudu o tom, že jí nevznikl nárok na úroky z prodlení z částky, kterou soud přiznal žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Poukázala na to, že nárok na úroky z prodlení je nárokem zákonným, plyne z § 1970 o. z., nárok na ně vzniká přímo ze zákona v případě, že se dostane žalovaný do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal procesně nečinný. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se nedostavil k jednání odvolacího soudu, žalobkyně rovněž, a proto odvolací soud projednal odvolání žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. v části výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ostatní části výroku rozsudku okresního soudu napadeny odvoláním nebyly a nabyly odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že z části byly splněny podmínky pro změnu rozsudku, z části pro jeho potvrzení.

7. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] (sestávající z jistiny úvěru [částka], z dlužné části poplatku [částka]), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], úroku [částka] a běžícího úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že žalovaný s původní věřitelkou uzavřeli smlouvu o zápůjčce na částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] od [datum], kdy byla splatná první splátka, poslední splátku uhradil žalovaný dne [datum]. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný [částka]. Původní věřitel pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], po podpisu smlouvy o postoupení žalovaný již ničeho na dluh nehradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, kterou žalobkyně doložila včetně dokladu o odeslání této výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že tuto posoudil zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tvrdila, že údaje ověřila dle listin označených jako„ ověřené dokumenty“ a soud by neměl mít důvod o tom, že tyto listiny byly předloženy původnímu věřiteli, rovněž pochybovat. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne [datum] a po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. okresní soud o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem.

8. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů.

9. Odvolací soud zcela sdílí právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele. Z provedeného dokazování plyne, že původní věřitel neprověřoval žádným způsobem tvrzené výdaje žalovaného, které nadto byly uvedeny v nepřiměřeně nízké výši [částka]. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nezpochybňuje ani žalobkyně a v podaném odvolání uvádí, že tento nenapadá.

10. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce si pak strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Okresní soud již žalovaného pravomocně zavázal výrokem II. k zaplacení částky [částka] (tento výrok nebyl napaden odvoláním, a proto nabyl odděleně právní moci a odvolacím soudem nemohl být přezkoumáván).

11. Odvolací soud však již nesdílí závěry okresního soudu o tom, že je namístě zamítnout nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky [částka] Okresní soud zamítnutí nároku na úrok z prodlení z přisouzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení výrokem II. rozsudku okresního soudu odůvodnil tím, že § 87 ZoSÚ nově konstruuje povinnost spotřebitele vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a dále uvedl, že splatnost dluhu, který výrokem I. přisoudil, založil teprve svým rozhodnutím.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Odvolací soud závěry okresního soudu stran prodlení s vrácením jistiny nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesdílí.

15. Z právní úpravy § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ plyne, že spotřebitel je v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti podnikatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z důvodové zprávy lze dovodit, že se jedná o ustanovení na ochranu spotřebitele. Dle důvodové zprávy mohou z povinnosti spotřebitele bezodkladně na výzvu vrátit poskytnuté plnění vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, a proto zákonodárce stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen spotřebitel vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.

16. Nadto je nutno dovodit, že okresní soud patrně vychází z toho, že do dne jeho rozhodnutí nebylo vůbec v možnostech a schopnostech žalovaného cokoliv na dluh představovaný nárokem na vydání bezdůvodného obohacení splatit, aniž by pro tento radikální závěr byl ve spise náležitý skutkový podklad. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, co je v možnostech žalovaného, nese nepochybně v tomto sporném řízení žalovaný (který musí vědět, jaké jsou jeho možnosti jistinu vrátit) a nikoliv žalobkyně, přičemž žalovaný ohledně svých poměrů od doby, kdy jej žalobkyně vyzvala k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum], ničeho ani netvrdil, jednání soudu se neúčastnil, a proto nemohl být okresním soudem ani o svém břemeni tvrzení poučen (§ 118a o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný své poměry a možnosti ohledně schopnosti splatit dluh netvrdil a ani neprokázal, nelze dovodit, že nebylo v jeho možnostech dluh ve výši [částka] uhradit na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum] do deseti dnů ode dne doručení této výzvy.

17. Odvolací soud provedl dokazování oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího archu (které byly součástí spisu do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace) a vzal za prokázané, že žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím již tímto dopisem původního věřitele ze dne [datum], lhůta k zaplacení byla stanovena v tomto dopise na deset dnů ode dne doručení dopisu. Dopis byl dle podacího archu odeslán doporučeně žalovanému dne [datum] prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dle domněnky dojití dle § 573 o. z. byl žalovanému doručen dne [datum] (pondělí), lhůta deseti dnů k plnění uplynula dnem [datum], dnem [datum] se dostal žalovaný do prodlení se zaplacením částky [částka], žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Výše roku z prodlení činí 10 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně požaduje úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně, a proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadený výrok rozsudku okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. S ohledem na to, že odvolací soud částečně měnil rozsudek okresního soudu, byl povinen znovu rozhodnout originárně i o náhradě nákladů nalézacího řízení, jak stanoví § 224 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla pouze žalovaná jistina včetně příslušenství, běžící příslušenství bylo nutno zkapitalizovat ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného následně vyplynulo, že žalovaný byl ve sporu procesně úspěšnější než-li žalobkyně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl pouze úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobkyně byla úspěšná co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (96 % předmětu odvolacího řízení), naopak její procesní neúspěch představuje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (4 % předmětu odvolacího řízení). Částečný procesní neúspěch žalobkyně je nepatrný s ohledem na zbytek přisouzeného nároku, a proto jí vzniklo dle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto činí celkem částku [částka], která představuje odměnu advokáta za sepis odvolání ve výši [částka] (tarifní hodnotou je pětinásobek ceny ročního plnění příslušenství, které bylo předmětem odvolacího řízení, tj. částka [částka], dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], náhrada za 21% DPH, která činí částku [částka] a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka].

20. Lhůta k plnění v délce 3 dnů je stanovena plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení splátek či delší splatnosti dluhu nebyly zjištěny dle obsahu spisu žádné okolnosti a tyto nebyly tvrzeny ani účastníky řízení.