15 CO 315/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 4. 10. 2021, č. j. 10 C 141/2021-34,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení: a) co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum potvrzuje; b) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a dále úroku 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne datum uzavřeli žalovaný a společnost právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo původní věřitel zapůjčil žalovanému částku částka, kterou žalovaný převzal v hotovosti, žalovaný byl povinen tuto částku původnímu věřiteli vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka Okresní soud dále ze zákaznické karty ze dne datum vzal za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení ubytovnu, důvod zápůjčky neočekávané výdaje, dále, že je nezaměstnaný, pobírá (zřejmě) sociální dávky ve výši částka a má odhadované měsíční výdaje částka. Dále byl v zákaznické kartě uveden další příjem dlužníka (rovněž nespecifikovaný) ve výši částka měsíčně. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný žádal o zápůjčku ve výši částka, přitom uvedl, že je svobodný, bezdětný, je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem částka a odhadovanými měsíčními výdaji částka; jiný zdroj příjmu nemá, doložil dvě výplatní pásky za měsíce červen a červenec rok.

3. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva o zápůjčce měla charakter spotřebitelské smlouvy. Smlouvu o zápůjčce následně okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně dle závěrů okresního soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy s žalovaným řádným způsobem splnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet stanovenou v § 86 ZoSÚ. Okresní soud vyložil, že žalovaný byl dle zákaznické karty v době uzavírání smlouvy nezaměstnaný a na sociálních dávkách, bydlel na ubytovně. I kdyby okresní soud akceptoval prokázání obou příjmů dlužníka, rozhodně by tyto nemohly stačit na pokrytí měsíčních nákladů dlužníka, které nemohly činit pouze částka, když jen náklady bydlení na ubytovně musely činit částku daleko vyšší, a to zcela absentují další výdaje na základní životní potřeby, jako strava, hygiena, ošacení a jeho údržba a splátky předmětné zápůjčky částka měsíčně. Následně uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému na základě absolutně nepatné smlouvy o zápůjčce částku ve výši částka, z níž žalobkyni nevrátil částku částka, která tak představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Okresní soud zamítl nárok na úroky z prodlení z částky částka z důvodu, že zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím.

4. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním v části zamítavého výroku I., a to co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s tím, že navrhovala vyhovění žalobě i v tomto rozsahu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně výslovně uvedla, že nenapadá svým odvoláním správnost právního závěru okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a o tom, že žalobkyni vzniklo jen právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. Žalobkyně však oponovala správnosti závěru okresního soudu o tom, že jí nevznikl nárok na úroky z prodlení z částky, kterou soud přiznal žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Poukázala na to, že nárok na úroky z prodlení je nárokem zákonným, plyne z § 1970 o. z., nárok na ně vzniká přímo ze zákona v případě, že se dostane žalovaný do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, v odvolacím řízení zůstal procesně nečinný. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se nedostavil k jednání odvolacího soudu, žalobkyně rovněž, a proto odvolací soud projednal odvolání žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tj. v části výroku I. a v závislém výroku o nákladech řízení III.), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, ostatní části výroku rozsudku okresního soudu napadeny odvoláním nebyly a nabyly odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že z části byly splněny podmínky pro změnu rozsudku, z části pro jeho potvrzení.

7. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne datum se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky částka (sestávající z jistiny úvěru částka, z dlužné části poplatku částka), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši částka, úroku částka a běžícího úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku 28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Skutkově tvrdila, že žalovaný s původní věřitelkou uzavřeli smlouvu o zápůjčce na částku částka, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 60 týdenních splátkách po částka od datum, kdy byla splatná první splátka, poslední splátku uhradil žalovaný dne datum. Do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný částka. Původní věřitel pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, po podpisu smlouvy o postoupení žalovaný již ničeho na dluh nehradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou, kterou žalobkyně doložila včetně dokladu o odeslání této výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že tuto posoudil zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tvrdila, že údaje ověřila dle listin označených jako„ ověřené dokumenty“ a soud by neměl mít důvod o tom, že tyto listiny byly předloženy původnímu věřiteli, rovněž pochybovat. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne datum a po poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. okresní soud o věci rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem.

8. Odvolací soud uvádí, že plně sdílí skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů.

9. Odvolací soud zcela sdílí právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze strany původního věřitele. Z provedeného dokazování plyne, že původní věřitel neprověřoval žádným způsobem tvrzené výdaje žalovaného, které nadto byly uvedeny v nepřiměřeně nízké výši částka. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nezpochybňuje ani žalobkyně a v podaném odvolání uvádí, že tento nenapadá.

10. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce si pak strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Okresní soud již žalovaného pravomocně zavázal výrokem II. k zaplacení částky částka (tento výrok nebyl napaden odvoláním, a proto nabyl odděleně právní moci a odvolacím soudem nemohl být přezkoumáván).

11. Odvolací soud však již nesdílí závěry okresního soudu o tom, že je namístě zamítnout nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky částka Okresní soud zamítnutí nároku na úrok z prodlení z přisouzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení výrokem II. rozsudku okresního soudu odůvodnil tím, že § 87 ZoSÚ nově konstruuje povinnost spotřebitele vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a dále uvedl, že splatnost dluhu, který výrokem I. přisoudil, založil teprve svým rozhodnutím.

12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Odvolací soud závěry okresního soudu stran prodlení s vrácením jistiny nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesdílí.

15. Z právní úpravy § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ plyne, že spotřebitel je v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti podnikatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z důvodové zprávy lze dovodit, že se jedná o ustanovení na ochranu spotřebitele. Dle důvodové zprávy mohou z povinnosti spotřebitele bezodkladně na výzvu vrátit poskytnuté plnění vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, a proto zákonodárce stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen spotřebitel vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.

16. Nadto je nutno dovodit, že okresní soud patrně vychází z toho, že do dne jeho rozhodnutí nebylo vůbec v možnostech a schopnostech žalovaného cokoliv na dluh představovaný nárokem na vydání bezdůvodného obohacení splatit, aniž by pro tento radikální závěr byl ve spise náležitý skutkový podklad. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, co je v možnostech žalovaného, nese nepochybně v tomto sporném řízení žalovaný (který musí vědět, jaké jsou jeho možnosti jistinu vrátit) a nikoliv žalobkyně, přičemž žalovaný ohledně svých poměrů od doby, kdy jej žalobkyně vyzvala k vrácení dluhu dopisem ze dne datum, ničeho ani netvrdil, jednání soudu se neúčastnil, a proto nemohl být okresním soudem ani o svém břemeni tvrzení poučen (§ 118a o. s. ř.). Za situace, kdy žalovaný své poměry a možnosti ohledně schopnosti splatit dluh netvrdil a ani neprokázal, nelze dovodit, že nebylo v jeho možnostech dluh ve výši částka uhradit na základě výzvy žalobkyně ze dne datum do deseti dnů ode dne doručení této výzvy.

17. Odvolací soud provedl dokazování oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum včetně podacího archu (které byly součástí spisu do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace) a vzal za prokázané, že žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dluhu ve výši částka s příslušenstvím již tímto dopisem původního věřitele ze dne datum, lhůta k zaplacení byla stanovena v tomto dopise na deset dnů ode dne doručení dopisu. Dopis byl dle podacího archu odeslán doporučeně žalovanému dne datum prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dle domněnky dojití dle § 573 o. z. byl žalovanému doručen dne datum (pondělí), lhůta deseti dnů k plnění uplynula dnem datum, dnem datum se dostal žalovaný do prodlení se zaplacením částky částka, žalobkyni náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Výše roku z prodlení činí 10 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně požaduje úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně, a proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobě co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadený výrok rozsudku okresního soudu jako ve výroku věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. S ohledem na to, že odvolací soud částečně měnil rozsudek okresního soudu, byl povinen znovu rozhodnout originárně i o náhradě nákladů nalézacího řízení, jak stanoví § 224 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla pouze žalovaná jistina včetně příslušenství, běžící příslušenství bylo nutno zkapitalizovat ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného následně vyplynulo, že žalovaný byl ve sporu procesně úspěšnější než-li žalobkyně (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, jak ve výroku ad II. tohoto rozsudku uvedeno.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl pouze úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, žalobkyně byla úspěšná co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (96 % předmětu odvolacího řízení), naopak její procesní neúspěch představuje úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum (4 % předmětu odvolacího řízení). Částečný procesní neúspěch žalobkyně je nepatrný s ohledem na zbytek přisouzeného nároku, a proto jí vzniklo dle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto činí celkem částku částka, která představuje odměnu advokáta za sepis odvolání ve výši částka (tarifní hodnotou je pětinásobek ceny ročního plnění příslušenství, které bylo předmětem odvolacího řízení, tj. částka částka, dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka, náhrada za 21% DPH, která činí částku částka a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši částka.

20. Lhůta k plnění v délce 3 dnů je stanovena plně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení splátek či delší splatnosti dluhu nebyly zjištěny dle obsahu spisu žádné okolnosti a tyto nebyly tvrzeny ani účastníky řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné.