15 CO 33/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 9. 2021, č. j. 18 C 156/2021-17,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení: a) co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] potvrzuje; b) co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Své nároky žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce částky [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za zpracování a doručení ve výši [částka]. Žalovaný však uhradil pouze [částka] a žalobkyně se domáhala zaplacení nezaplacené jistiny [částka], úroku ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení všech pohledávek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou posoudil jako spotřebitelskou a dospěl k závěru o její neplatnosti, neboť věřitel řádně nezkoumal schopnost žalovaného zápůjčku splácet ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož neověřoval jeho příjmy a výdaje a vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným. V závislosti na závěru o neplatnosti smlouvy pak okresní soud dovodil, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku [částka], neboť na poskytnutou zápůjčku ve výši [částka] zaplatil částku [částka] Okresní soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení za dobu od [datum].

2. Proti výroku II., pouze však co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Nebrojila proti závěru o neplatnosti smluv o zápůjčkách, avšak nesouhlasila se zjištěním okresního soudu o tom, že žalovaný na základě smlouvy o zápůjčce uhradil částku [částka]. Žalobkyně namítala, že již v podané žalobě uvedla, že žalovaný na smlouvu uhradil částku [částka]. K tomu žalobkyně již k žalobě doložila přehled plateb (Tabulku umoření), k níž dále uvedla, že vždy poslední řádek s datem [datum] neuvádí poslední platbu žalovaného, ale jedná se pouze o přehledový řádek, ve kterém jsou uvedeny zbývající části dluhu představované neuhrazenou částí dluhu. Jedná se tak o částku, která byla postoupena v rámci smlouvy o postoupení a nejedná se tak o součet úhrad žalovaného nebo jeho další platbu. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši [částka], neboť z částky nevrácené jistiny ve výši [částka] jí již okresní soud přiznal nárok na zaplacení částky [částka]. Žalobkyně má rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť pouze zčásti.

5. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Výjimku tvoří skutkové zjištění okresního soudu o výši částky, která byla žalovaným zaplacena na smlouvu o zápůjčce. V tomto smyslu pak odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování. Skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů pak odvolací soud uvádí pro větší přehlednost níže, v rámci právního hodnocení věci.

6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně (zapůjčitelka) před uzavřením této smlouvy se žalovaným, jakožto spotřebitelem, splnila povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost ve smyslu § 9 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud má za to, že okresní soud pochybil, pokud věc posoudil podle výše uvedeného zákona, neboť v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce již byl účinný zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Nicméně závěry uvedené okresním soudem jsou zcela přenositelné i při aplikaci ZoSÚ, a to zejména při aplikaci jeho ustanovení § 86. I v tomto případě je možno dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, a to s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ostatně závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce nenapadala ve svém odvolání ani sama žalobkyně.

7. Při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat rovněž § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, který ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytovanou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Dle názoru odvolacího soudu má citované ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ jakožto ustanovení speciální přednost před obecným ustanovením § 2993 věty druhé o. z., které pro celkové vypořádání neplatné smlouvy předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, které sám žalobkyni, resp. její předchůdkyni, poskytl.

8. Odvolací soud má za to, že jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli úvěru mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se (ona sama či její právní předchůdkyně) dopustila při sjednávání smlouvy, a které spočívá v řádném neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a následném poskytnutí úvěru žalovanému i přes nedostatečně zjištěné jeho majetkových poměrů. Tím by žalobkyně těžila ze smlouvy o zápůjčce uzavřené za výše uvedených okolností, a to i při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyl žalovaný z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopen rozpoznat, že žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost, a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle § 86 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o zápůjčce. Nemohl-li tedy žalovaný jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze mu ani dávat k tíži, že nevznesl námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá § 2993 o. z.

9. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému finanční plnění ve výši [částka] s tím, že žalovaný podle této smlouvy zaplatil částku [částka]. Tyto skutkové závěry okresního soudu nepovažuje odvolací soud za správné, neboť neodpovídají tvrzením žalobkyně ani nevyplývají ze žádného z důkazů předložených žalobkyní a v řízení provedených. Naopak odvolací soud akcentuje zjištění, která učinil z Tabulky umoření předložené žalobkyní již v řízení před okresním soudem. Z Tabulky umoření k číslu smlouvy [číslo] odvolací soud zjistil, že žalovaný zaplatil v době od [datum] do [datum] na smlouvu [číslo] celkem částku [částka]. Ostatně ani sama žalobkyně v žalobě netvrdila žádné další platby ze strany žalovaného. Přitom je nutno zdůraznit, že pokud jde o procesní břemeno tvrzení a důkazní, toto se na straně žalobkyně váže pouze k výši platby poskytnuté žalovanému, jakož i k důvodu této platby a není její povinností tvrdit ani prokazovat, zda či jakou částku žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně částečného splnění dluhu totiž tíží žalovaného.

10. Poskytla-li pak původní věřitelka žalovanému podle neplatné smlouvy o zápůjčce částku [částka], z níž žalovaný uhradil dle doložených skutečností částku [částka], je povinen v souladu s § 87 odst. 1 ZoSÚ žalobkyni zaplatit částku [částka]. A protože k zaplacení částky [částka] již žalovaného zavázal okresní soud výrokem I. svého rozsudku, je nutno žalovaného zavázat ještě k zaplacení částky [částka], jako rozdílu částky [částka] a částky [částka]. Žalovaný je tak nadále povinen vrátit žalobkyni na základě neplatné smlouvy o zápůjčce částku [částka].

11. K zesplatnění tohoto nároku žalobkyně došlo podle odvolacího soudu prostřednictvím výzvy k úhradě dluhu obsažené v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Jak odvolací soud zjistil z této listiny, byl v ní žalovaný vyzván k zaplacení dluhu vyplývajícího z předmětných dvou smluv o zápůjčkách ve lhůtě 10 dnů od jejího doručení. Jak pak odvolací soud zjistil z podacího lístku vážícího se k této listině, bylo toto oznámení odesláno žalovanému poštou dne [datum], a to na adresu, kterou žalovaný oznámil žalobkyni jako doručovací adresu v příslušné zákaznické kartě. Odvolací soud považuje již za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne [datum] Lhůta 10 dnů určená žalobkyní k zaplacení pak uplynula dne [datum] a ode dne následujícího (tedy od [datum]) je žalovaný v prodlení. Žalobkyni tak vůči němu vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] právě od [datum]. Současně lhůtu k plnění do [datum] považuje odvolací soud za lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného k plnění, jak má na mysli § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. V průběhu řízení totiž žalovaný netvrdil opak a ten ani jinak nevyšel v průběhu řízení najevo.

12. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadený výrok II. rozsudku okresního soudu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že v této části výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku žalobě vyhověl.

13. Ve zbylém rozsahu pak odvolací soud výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadenou část výroku II. rozsudku okresního soudu jako věcně správnou.

14. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť i s ohledem na změnu rozsudku byl v řízení procesně úspěšnější žalovaný, kterému v tomto řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.

15. Naopak v odvolacím řízení byla procesně úspěšnější žalobkyně, které tak v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží poměrná náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu celé jistiny ve výši [částka] a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu částkou [částka]. Naopak nebyla procesně úspěšná co do úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí odvolacího soudu v částce [částka]. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do částky [částka] (tedy v rozsahu 86,9 %) a procesně neúspěšná co do částky [částka] (tedy v rozsahu 13,1 %). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího procesního úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 73,8 %. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši [částka] sestávající z odměny advokáta za zastoupení žalobkyně za dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen„ advokátní tarif“) a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) po [částka], a to dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. advokátního tarifu při tarifní hodnotě [částka], z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, z náhrady za 21% DPH z výše uvedených částek [částka] ve výši [částka] dle 137 odst. 3 o. s. ř. a z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka]. Z celkových nákladů ve výši [částka] pak má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu 73,8 %, tedy na částku [částka]. K jejímu zaplacení odvolací soud zavázal žalovaného výrokem III. tohoto rozsudku.

16. Odvolací soud zavázal žalovaného k zaplacení žalované částky včetně náhrady nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal odvolací soud jakéhokoliv podkladu ve spisovém obsahu.