15 CO 357/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 185 596 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2020, č. j. 130 C 15/2017-254, Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33 404,93 Kč a dále částku 65 036 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 120 560 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 30 800 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 66 982 Kč za dobu [datum] do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že předmětem řízení je nárok žalobce za žalovaným z titulu ručení žalovaného za závazky společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný v rozhodné době jednatelem a společníkem. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení a žalobce má za společností [právnická osoba] dvě pohledávky, a to pohledávku ve výši 30 800 Kč za zprostředkování prodeje bytu 2+1 na ulici [ulice a číslo] v [obec] [obec] a pohledávku ve výši 66 982 Kč, která představuje provize snížené o neoprávněně účtovanou daň z přidané hodnoty. Tyto pohledávky byly žalobci vůči společnosti [právnická osoba] přiznány dvěma pravomocnými rozhodčími nálezy včetně úroků z prodlení a nároku na náhradu nákladů řízení. Těmito rozhodčími nálezy přiznané pohledávky nebyly žalobci ze strany společnosti [právnická osoba] dosud zaplaceny, a to ani částečně.

3. Okresní soud shledal žalobu důvodnou pouze částečně. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako jednatel porušil vůči společnosti [právnická osoba] svou povinnost jednatele zajistit řádné obchodní vedení společnosti a povinnost řádného účtování, neboť společnost [právnická osoba] neoprávněně opakovaně prováděla odpočet DPH z provizních odměn žalobce a nevyplatila žalobci smluvenou odměnu v plné výši, tímto jednáním žalovaný jako jednatel porušil vůči společnost [právnická osoba] povinnost jednatele jednat s péčí řádného hospodáře, přičemž v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla společnosti [právnická osoba] škoda, a to škoda ve výši úroku z prodlení a nákladů řízení, a to konkrétně škoda ve výši částky 98 440,93 Kč, která představuje v rámci rozhodčího řízení (vedeného u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod [anonymizováno] [značka automobilu]) pravomocně přiznaný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 66 982 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, který vyčíslen ke dni [datum] představuje částku 33 404,93 Kč, a nákladů rozhodčího řízení ve výši 65 036 Kč. Co do částky 98 440,93 Kč tedy žalovanému (jako bývalému jednateli) vzniklo zákonné ručení za závazky společnosti [právnická osoba] vůči žalobci. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou pro neunesení břemene důkazního ze strany žalobce zamítl.

4. Žalobce odvolání proti rozsudku nepodal.

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III., podal odvolání pouze žalovaný. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu (výrok I. a III.) zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný vytýkal okresnímu soudu nesprávné právní závěry ohledně otázky péče řádného hospodáře a nesprávné závěry o odpovědnosti žalovaného z titulu ručení za závazky předmětné společnosti.

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako správného.

7. O odvolání žalovaného rozhodoval odvolací soud již jednou, a to rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. 15 Co 357/2020-295, kterým rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), a dále originárně rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok II.) a náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se v souladu s procesní ekonomií zabýval nejprve přezkumem závěru okresního soudu o aktivní věcné legitimaci žalobce. Okresní soud ve vztahu k nárokům, kterým svým rozsudkem žalobě vyhověl, musel dovodit, že žalobci aktivní věcná legitimace svědčí, a to i poté, co všechny žalobou uplatněné nároky žalobce ještě dříve, než okresní soud o žalobě rozhodl, postoupil postupní smlouvou ze dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], o čemž rovněž informoval žalovaného, aniž by však tento závěr byl výslovně v odůvodnění rozsudku uveden. Odvolací soud oproti okresnímu soudu dospěl k odlišnému právnímu závěru ve věci aktivní věcné legitimace žalobce. Odvolací soud dovodil, že postoupením pohledávky postupní smlouvou nabyla [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupník dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nejen pohledávku, ale také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, a to včetně jejího zajištění. Žalovanému jako ručiteli bylo postoupení v souladu s § 1883 o. z. ze strany žalobce jako postupitele řádně notifikováno (dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen, jak sám v řízení tvrdil), čímž se vůči žalovanému stalo účinným. K translačním účinkům postupní smlouvy došlo bez ohledu na to, že soudem nebylo vyhověno návrhu žalobce dle § 107a o. s. ř., k čemuž rovněž došlo předtím, než okresní soud o žalobě rozhodl. Odvolací soud zdůraznil, že do doby nastoupení účinků neúplné apelace žalobce ani netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno dojít k závěru, že pozbytou aktivní legitimaci žalobce opět nabyl zpět, či že by mu svědčila aktivní legitimace z jiného důvodu. Odvolací soud dále zdůraznil, že o absenci aktivní věcné legitimace nepřísluší stranu sporu poučovat, jednalo by se o nepřípustné poučení o hmotném právu, ostatně to, že aktivní věcnou legitimaci žalobce postoupením pohledávky pozbyl, mu bylo dobře známo, jak se podává z čl. II. jeho podání ze dne [datum] (čl. 102 spisu), kde uvádí, že„ …postoupením pohledávky došlo ke skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práv účastníka.“. To, že návrhu žalobce podanému dle § 107a o. s. ř. nebylo vyhověno, neznamená, že by smlouvu o postoupení pohledávek bylo možno posoudit jen z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou dle § 588 o. z. Postrádal-li žalobce jeden ze základních předpokladů pro vyhovění žalobě, a to aktivní věcnou legitimaci ve vztahu k předmětnému nároku, pak odvolací soud shledal zcela nadbytečným dále přezkoumávat správnost závěrů rozsudku okresního soudu, na nichž byl založen vyhovující výrok rozsudku okresního soudu, když již samotný závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobce musel nutně vést k závěru o nedůvodnosti žaloby a k jejímu zamítnutí.

8. K dovolání žalobce byl rozsudek odvolacího soudu rozsudkem dovolacího soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 2704/2021-331, zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal dovolání důvodným proto, že dle závěrů dovolacího soudu se odvolací soud svým rozhodnutím založeným na posouzení do té doby výslovně neřešené otázky, zda dovolateli svědčí aktivní věcná legitimace i poté, kdy uzavřel smlouvu o postoupení žalobou uplatněných pohledávek, dopustil ve vztahu k účastníkům překvapivého rozhodnutí, neboť je se svým odlišným právním názorem na aktivní věcnou legitimaci žalobce neseznámil a nedal jim tak příležitost se k němu vyjádřit. Dále dovolací soud uvedl, že dospěje-li odvolací soud k názoru, dle něhož se z dosavadních tvrzení dovolatele a z doposud provedených důkazů nepodává, že by mu svědčila ve sporu aktivní věcná legitimace, je povinen o tom žalobce dle § 118a o. s. ř. poučit. K aplikaci § 118a o. s. ř. v odvolacím řízení a ve vztahu k poučovací povinnosti a koncentraci řízení, respektive ve vztahu k tzv. neúplné apelaci, odkázal dovolací soud na své rozsudky ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011 a ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2256/2019.

9. Odvolací soud poté, co byl zrušen jeho v pořadí první rozsudek, k odvolání žalovaného znovu přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III. (přičemž v zamítavém výroku II. nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden a nabyl odděleně právní moci). Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro potvrzení rozsudku (§ 219 o. s. ř.) ani pro jeho změnu (§ 220 o. s. ř.), nýbrž jsou splněny podmínky pro jeho zrušení dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

10. Odvolací soud uvádí, že dle toho, co bylo účastníky řízení tvrzeno v řízení před soudem prvého stupně do nastoupení účinků tzv. neúplné apelace, a z důkazů, které byly obsahem spisu do nastoupení účinků tzv. neúplné apelace (do dne rozhodnutí soudu prvého stupně, tj. do dne [datum]), setrvává stále na svých závěrech vyjádřených v odstavcích 13 až 17 odůvodnění svého v pořadí prvního rozsudku, tj. na závěru, že žalobce postoupením pohledávek, jež jsou předmětem tohoto řízení, pozbyl ve vztahu k těmto pohledávkám aktivní věcnou legitimaci, a to bez ohledu na to, že jeho návrhu dle § 107a o. s. ř. nebylo soudem vyhověno, kdy tuto legitimaci pozbyl ještě předtím, než o jeho žalobě okresní soud rozhodl.

11. Odvolací soud proto postupoval v dalším řízení v souladu se závěry vyjádřenými v rozsudku dovolacího soudu, kterými je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

12. S ohledem na to, že odvolacímu soudu bylo dovolacím soudem vytknuto, že se svým odlišným právním názorem na otázku aktivní věcné legitimace účastníky neseznámil a nedal jim tak příležitost se k tomu vyjádřit, postupoval odvolací soud u jednání odvolacího soudu dne [datum] tak, že předestřel účastníkům svůj odlišný právní názor na otázku aktivní věcné legitimace žalobce a poučil při jednání odvolacího soudu přítomného žalobce (jemuž avizoval obsah poučení výzvou učiněnou ještě před konáním jednání písemně) dle § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že oproti okresnímu soudu má odlišný právní názor na otázku jeho aktivní věcné legitimace poté, co postupní smlouvou ze dne [datum] (uzavřenou ještě před vyhlášením rozsudku okresního soudu) postoupil žalobce pohledávky uplatněné v tomto řízení na třetí subjekt, a to společnost [právnická osoba] Odvolací soud předestřel účastníkům svůj právní názor, že platným postoupením pohledávek žalobce pozbyl aktivní věcnou legitimaci ohledně pohledávek, které byly postoupeny, a to i když nebylo vyhověno návrhu žalobce dle § 107a o. s. ř., aby nabyvatel pohledávky vstoupil do řízení na jeho místo.

13. Dovolací soud v odstavci 23 svého rozsudku vyjádřil závěr, že pokud odvolací soud i poté dospěje k závěru, že se z dosavadních tvrzení a důkazů (tj. důkazů, které byly obsahem spisu do nastoupení tzv. neúplné apelace) nepodává, že by dovolateli svědčila ve sporu aktivní věcná legitimace, že je o tom povinen dovolatele poučit dle § 118a o. s. ř.

14. Odvolací soud, jelikož měl dle tvrzení a důkazů, jež byly obsahem spisu do doby rozhodnutí soudu prvého stupně, stále za to, že žalobci poté, co pohledávky postoupil, nesvědčí aktivní věcná legitimace ve sporu, postupoval dle § 118a odst. 2 o. s. ř. (neboť měl odlišný právní názor na otázku aktivní věcné legitimace oproti právnímu názoru žalobce) a poučil žalobce, aby skutkově tvrdil, z čeho konkrétně odvozuje svou aktivní věcnou legitimaci či oprávnění vymáhat pohledávky, které jsou předmětem odvolacího řízení, a to v tomto řízení poté, co pohledávky postoupil předmětnou postupní smlouvou ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], a aby k prokázání svých tvrzení o tom, že mu i nadále svědčí aktivní věcná legitimace, označil důkazy, jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve sporu pro neunesení břemene tvrzení či důkazního ohledně otázky své aktivní věcné legitimace v tomto sporu.

15. Na toto poučení žalobce reagoval tak, že uvedl, že poučení porozuměl, odkázal na své podání ze dne [datum] založené na č. l. 346, v němž uvedl, že postupní smlouvou ze dne [datum] sice postoupil předmětné pohledávky na společnost [právnická osoba], avšak tato společnost od postupní smlouvy ze dne [datum] dopisem ze dne [datum] písemně odstoupila, přičemž v důsledku tohoto odstoupení se stal žalobce opět aktivně legitimovaným v této věci. U jednání odvolacího soudu žalobce dále doplnil, že důvodem odstoupení bylo to, že odvolací soud nepřipustil společnost [právnická osoba] namísto žalobce do řízení a neumožnil tak postupníkovi vymáhat předmětné postoupené pohledávky, a proto tato společnost jako postupník písemně dopisem ze dne [datum] od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila, čímž získal žalobce zpět svá práva k pohledávkám a také svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu. K prokázání těchto svých tvrzení o své aktivní věcné legitimaci označil žalobce jako důkaz písemné odstoupení postupníka ze dne [datum] (založeno na čl. 347 spisu – poznámka odvolacího soudu). Dále žalobce uvedl, že„ z opatrnosti“ případně navrhuje k důkazu účastnický výslech žalobce a výslech jednatele společnosti [právnická osoba] pana [titul] [jméno] [příjmení]. Výslechy těchto osob navrhl žalobce k prokázání svého tvrzení, že k odstoupení od postupní smlouvy skutečně dne [datum] došlo a že písemné odstoupení bylo osobně p. [příjmení] doručeno dne [datum] do rukou žalobce.

16. Na nově uvedená tvrzení a na nově označené důkazy reagoval žalovaný tak, že tvrzení žalobce, že od postupní smlouvy bylo postupníkem dne [datum] odstoupeno, je zcela smyšlené a účelové tvrzení, což dokládá mimo jiné i to, co tvrdí žalobce ve svém dovolání v jeho čl. IV. bod 4., kde uvedl, že namítá absolutní neplatnost postupní smlouvy. Pokud by tedy vskutku již dne [datum] k odstoupení od postupní smlouvy došlo, nepochybně by tuto skutečnost žalobce namítal již v dovolání, které je datováno až dnem [datum].

17. Dle § 213b odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo § 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.

18. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda může přímo odvolací soud sám za dané procesní situace s ohledem na § 213b odst. 1 o. s. ř. posoudit a vyhodnotit nové skutkové tvrzení žalobce o tom, že od postupní smlouvy bylo dopisem postupníka ze dne [datum] doručeným žalobci osobně dne [datum] odstoupeno (toto tvrzení se v řízení před okresním soudem neobjevilo) a zda je oprávněn odvolací soud sám provést důkaz předmětným odstoupením od smlouvy, případně navrženými výslechy. Odvolací soud dospěl k závěru, že tomu, aby tak učinil přímo odvolací soud sám, brání § 211a a § 205a o. s. ř., neboť není splněna žádná z výjimek stanovená v § 205a o. s. ř. Žalobce, který měl být dle pokynu dovolacího soudu poučen dle § 118a o. s. ř., nebyl v řízení před soudem prvého stupně ohledně odvoláním přezkoumávaného výroku rozsudku okresního soudu neúspěšný a ani v řízení před okresním soudem ohledně tohoto výroku nebyl neúspěšný pro neunesení břemene tvrzení či důkazního, ba naopak, byl ve vztahu k předmětnému výroku I. rozsudku okresního soudu úspěšným, a proto se neuplatní výjimka § 205a písm. d) o. s. ř., nadto žalobce nebyl odvolatelem. Neuplatní se ani výjimka dle § 205a písm. f) o. s. ř., neboť předmětné odstoupení mělo nastat ještě před rozhodnutím soudu prvého stupně a nikoliv až poté, co bylo vyhlášeno. Není naplněna ani žádná další výjimka dle § 205a o. s. ř.

19. Dle § 213b odst. 2 o. s. ř. porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.

20. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, na který odkazoval rovněž dovolací soud v bodě 22 svého rozsudku, je odkazováno na ustálený judikaturní závěr Nejvyššího soudu, že poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu, není významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil a zda se o potřebě poučení vůbec dozvěděl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001). V tomto rozsudku je dále zdůrazněno, že jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení § 118a o. s. ř. považováno za vadu řízení (§ 213b odst. 2 o. s. ř.), pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší (§ 219a odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je stižen takovou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (§ 213b odst. 2 o. s. ř.), a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Je tedy dán důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu stanovený v § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

22. Okresní soud je v dalším řízení vázán právním názorem odvolacího soudu, který spočívá v tom, že poté, co postupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou ještě před vyhlášením rozsudku okresního soudu postoupil žalobce pohledávky uplatněné v tomto řízení na třetí subjekt, a to společnost [právnická osoba], pozbyl žalobce svou aktivní věcnou legitimaci ohledně pohledávek, které byly postoupeny, a to i když nebylo vyhověno návrhu žalobce dle § 107a o. s. ř., aby nabyvatel pohledávky vstoupil do řízení na jeho místo. Žalobce tvrdil, že pohledávky postoupeny byly a za postup byla zaplacena postupníkovi částka 100 000 Kč (protokol odvolacího soudu ze dne [datum]).

23. Okresní soud se v dalším řízení proto bude zabývat tvrzeními žalobce o tom, že znovu nabyl zpět svou aktivní věcnou legitimaci ve sporu v důsledku odstoupení postupníka ze dne [datum] od postupní smlouvy z tam uvedených důvodů (viz podání na čl. 346 a odstoupení založené na čl. 347 spisu). V tomto směru okresní soud zohlední žalobcova tvrzení a důkazní návrhy a poté přijme odpovídající skutkové a právní závěry k otázce aktivní věcné legitimace žalobce a rovněž znovu ve věci samé. Neopomene se rovněž vypořádat s námitkami žalovaného o účelovosti ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobce, které žalovaný snesl u jednání odvolacího soudu, jakož i se všemi dalšími tvrzeními a námitkami snesenými účastníky do doby rozhodnutí odvolacího soudu.

24. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (jakož i dovolacího řízení) rozhodne okresní soud v novém rozhodnutí (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).