15 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 114 012,29 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 C 165/2024-35,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o lhůtě k plnění přisouzeného výrokem II. rozsudku okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výrokem II. rozsudku okresního soudu přisouzenou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 452 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu co do částky 82 447,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem 16,9 % ročně z částky 76 525,09 Kč za dobu od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem 16,9 % ročně z částky 3 128,6 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 3 092,84 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 11. 2023 do zaplacení, to vše dle svých možností do 2 let od právní moci rozhodnutí (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 12 464,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení 1 144,07 Kč, úroku 16,90 % ročně z částky 28 307,40 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a úroku 16,90 % ročně z částky 1 157,20 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení (výrok III.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Lhůtu k plnění ve výroku II. stanovil tak, že tam přisouzenou částku s příslušenstvím je žalovaná povinna zaplatit „dle svých možností do 2 let od právní moci rozhodnutí“. Ve spojení s odůvodněním rozsudku je zcela zjevné, že tuto lhůtu k plnění stanovil okresní soud jako pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a nikoliv jako hmotně právní lhůtu splatnosti nesplacené jistiny dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento závěr je zjevný z toho, že okresní soud přisouzené bezdůvodné obohacení posoudil již jako splatné nejpozději k 1. 11. 2023, neboť z této přisouzené jistiny přiznal žalobkyni úrok z prodlení již od 2. 11. 2023.

3. Za této situace přistupoval ke lhůtě plnění stanovené ve výroku II. rozsudku okresního soudu odvolací soud jako k pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku o lhůtě k plnění přisouzené částky výrokem II. rozsudku okresního soudu, podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud stanovil pariční lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Namítala, že žalovaná sama uvedla, že nejméně půl roku nebude schopna žalobkyni platit ničeho a od dubna 2025 si teprve bude hledat zaměstnání a bude se snažit své dluhy vyrovnat. Není proto žádného důvodu, aby žalobkyně se svou již od roku 2023 splatnou pohledávkou čekala na svůj přisouzený nárok další 2 roky.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že považuje rozsudek okresního soudu ohledně pariční lhůty za správný. Tvrdila, že je od 17. 4. 2024 z vlastního rozhodnutí v resocializačním zařízení pro drogově závislé, ukončení má plánováno na duben 2025, její jediný zdroj příjmu jsou dávky hmotné nouze, z nichž platí náklady na pobyt a stravu. Za léčbu hradí 310 Kč za den, po úhradě jí zbývá jen drobná částka na nejnutnější náklady, po ukončení léčby se bude snažit najít zaměstnání a začít dluhy odpovědně řešit. Dále uvedla, že má více neuhrazených dluhů.

6. Krajský soud, jako soud odvolací, k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu toliko v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku o lhůtě k plnění pohledávek přisouzených výrokem II. rozsudku okresního soudu, když jen v tomto rozsahu byl rozsudek okresního soudu odvoláním žalobkyně napaden a odvolacímu soudu otevřen k přezkumu. Odvolací soud o odvolání žalobkyně rozhodoval bez jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť se odvolání týkalo toliko výroku o lhůtě k plnění. Odvolací soud dospěl po přezkumu k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a jsou dle § 220 o. s. ř. splněny podmínky pro změnu napadeného rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu.

7. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že řízení bylo zahájeno dne 29. 5. 2024, žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 114 012,29 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 1. 2019 a ze dne 20. 12. 2021. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, uvedla, že nemá na splátky dluhu, dluhů má více, nachází se v léčebně drogově závislých, ukončení léčby má v dubnu 2025, poté se bude snažit najít zaměstnání a dluhy splácet, dluhů má větší množství. Jejím jediným příjmem jsou dávky hmotné nouze, z nichž hradí léčbu a nejnutnější náklady na živobytí. Následně se žalovaná dostavila k jednání, u jednání byla okresním soudem vyslechnuta jako účastnice řízení, ke svým současným majetkovým poměrům uvedla, že v léčebně bude do 17. 4. 2025, je nemajetná, pobírá jen dávky hmotné nouze, po skončení léčby si bude hledat doléčovací zařízení a práci, jakmile si najde práci, bude žádat o insolvenci. Okresní soud obě smlouvy posoudil jako absolutně neplatné pro porušení povinnosti původní věřitelky řádně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrových smluv, žalobě vyhověl pouze co do částky 19 100 Kč, kdy tuto částku přisoudil žalobkyni jako nesplacenou jistinu (rozdíl mezi vyplaceným úvěrem a splacenými částkami), a to jako nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění na základě neplatné smlouvy. Okresní soud posoudil nárok na zaplacení částky 19 100 Kč splatným před datem 2. 11. 2023, neboť z přiznané jistiny přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení od 2. 11. 2023. Lhůtu k plnění přisouzení částky stanovil dle možností žalované do 2 let od právní moci rozhodnutí.

8. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

9. Stanovení splátek v rozhodnutí soudu je výjimkou z pravidla, a proto je k této výjimce a její aplikaci vždy nutno přistupovat restriktivně. Soudu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ukládá, aby v případě, že uloží žalovanému povinnost k plnění, stanovil lhůtu k plnění zásadně v délce tří dnů od právní moci rozsudku, výjimečně však může stanovit splátky dluhu. Nejedná se o znak libovůle soudu, neboť soud stanovení splátek dluhu a výše těchto splátek musí vždy pečlivě odůvodnit, přičemž musí mít na paměti nejen zájmy dlužníka, ale také zájmy věřitele, do jehož práva bylo nezaplacením již splatného dluhu (již pravomocně přisouzeného) dlužníkem bezdůvodně zasaženo. Dle ustálené judikaturní praxe pak platí, že splátky lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu stanovit jen v takové výši, aby výší splátek nebyl nepřiměřeně poškozen věřitel, a to zpravidla tak, aby byl dluh uhrazen nejpozději do dvou let od právní moci rozsudku.

10. Žalovaná sama tvrdí, že je nemajetná, že nemá žádné příjmy, pobírá jen dávky hmotné nouze, které pokryjí její pobyt v léčebně a nejnutnější náklady na živobytí. Dále sama tvrdí, že do skončení léčby není schopna hradit ničeho a jakmile si po skončení léčby najde práci, bude žádat o oddlužení (insolvenci).

11. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro stanovení splátek dluhu přisouzeného výrokem II. rozsudku okresního soudu, natož na to, aby byl dluh uhrazen až za 2 roky od právní moci rozhodnutí a do té doby neobdržel věřitel ničeho. Odvolací soud zejména přihlédl k tomu, že žalovaná s ohledem na své majetkové poměry, které tvrdí, není schopna splácet jakékoliv splátky, natož splátky v přiměřené výši přisouzeného dluhu. Žádosti žalované by bylo možno vyhovět, pokud by měla příjmy v takové výši, aby byla schopna hradit alespoň splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně tak, aby dluh i s příslušenstvím byl uhrazen nejpozději do jednoho roku od právní moci rozsudku. Odvolací soud uvádí, že nelze stanovit splátky dluhu tomu, kdo tvrdí, že nemá žádné příjmy ke stanovení přiměřených splátek dluhu. Nadto žalovaná neplatila žalobkyni ani v průběhu řízení a ani dosud žádné, byť minimální pro ni přijatelné splátky. Dle pravomocného rozsudku se jedná o částku 19 100 Kč s úrokem z prodlení, který dle pravomocného rozsudku okresního soudu byl splatný již v roce 2023. Stanovovat pariční lhůtu u dluhu splatného v roce 2023 na další 2 roky v roce 2025 je nepřijatelné. Nadto, když žalovaná uvádí, že i když si najde práci, bude žádat o oddlužení, z toho lze dovodit, že žalovaná má za to, že je předlužená a v úpadku, naznačuje, že dluhů má více a tyto není schopna zcela uhradit. Z ničeho nelze dovodit, že by se měly poměry žalované v dohledné době jakkoliv zlepšit. Odvolací soud má za to, že nebyly splněny žádné zákonné důvody pro to, aby se soud odchýlil od pravidla stanoveného v § 160 odst. 1 o. s. ř., které ukládá soudu stanovit lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Odvolací soud zdůrazňuje, že naprostá nemajetnost dlužníka není sama o sobě důvodem pro stanovení splátek či delší lhůty splatnosti, zvlášť za situace, kdy nelze dlužníku splátky v přiměřené výši ve vztahu k výši přisouzeného dluhu ani stanovit.

13. Odvolací soud proto rozsudek změnil a stanovil lhůtu k plnění v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 1 452 Kč a sestávají z odměny advokáta za sepis odvolání směřujícího proti výroku o lhůtě k plnění, tarifní hodnota tak činí 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), výše odměny ve výši poloviny mimosmluvní odměny činí 750 Kč dle § 7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. c) tarifu, dále z náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu a z náhrady za 21% DPH ve výši 252 Kč. Tyto náklady byly vynaloženy zcela účelně k uplatnění svých práv před soudem.

15. Pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyly shledány důvody, jeho aplikaci nenamítali ani účastníci řízení.