15 CO 5/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul sídlem ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2021, č. j. 59 C 102/2017-377,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II., III. a IV. mění následovně: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku částka k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II.) a dále nahradit žalovanému zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši částka (výrok III.) a současně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku částka (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že zcela pominul daňovou povinnost žalobkyně, pokud zohlednil cenu předmětu leasingu včetně DPH ve výši 20 %. V případě, že by obvyklá cena vozidla činila skutečně částka včetně DPH, pak mohla žalobkyně započíst oproti pohledávce vůči žalovanému maximálně částku částka. Žaloba byla tedy opodstatněná minimálně co do částky částka. Současně nesouhlasila s cenou vozidla dle znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba s tím, že je zjevně a významně nadhodnocená. Zpracovatelé tohoto posudku zcela nereflektovali faktický stav vozidla, stejně jako jeho nehodovou historii, a to v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Současně také z výslechu zpracovatelů tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že koeficient prodejnosti stanovili na základě srovnávacích údajů aktuálních k měsíc rok, ač vozidlo mělo být oceněno k měsíc rok. Na základě tohoto posudku tedy okresní soud dospěl ke zcela fiktivnímu a realitě neodpovídajícímu ocenění, a to samotným laickým porovnáním příkladů prodejů obdobných vozidel uvedených paradoxně přímo v tomto znaleckém posudku, jejichž průměrná cena činila částka. Poukázala na judikaturu vyšších soudů, z níž plyne, že závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale jejich správnost je zapotřebí ověřovat i jinými důkazy, přičemž všechny popsané námitky vůči tomuto znaleckého posudku žalobkyně uvedla již v řízení před okresním soudem. Dále namítala, že rozsudek okresního soudu je zjevně nepřezkoumatelný. Ke znaleckému posudku znaleckého ústavu právnická osoba se okresní soud vyjádřil mimořádně stručně, aniž by se zabýval zásadními námitkami žalobkyně k jeho závěrům. Současně zcela pominul opakovaný důkazní návrh žalobkyně na vypracování nového řádného znaleckého posudku. V tomto směru žalobkyně odkázala na judikaturu Ústavního soudu zabývající se důkazními návrhy účastníků a povinností soudu vypořádat se s nimi.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznil, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně prodala vozidlo úmyslně hrubě pod cenou, v rozporu s péčí řádného hospodáře, přičemž odkázal na k tomu se vážící judikaturu Nejvyššího soudu. Dále uvedl, že se více méně ztotožňuje se závěry znaleckého ústavu právnická osoba, když znalci během svého výslechu byli schopni odstranit všechny podstatné pochybnosti. V řízení bylo také dostatečně prokázáno, že iS paket byl součástí původní prodejní ceny vozu. Při úvaze o skutečné výši původní hodnoty vozu bylo na právním posouzení soudu taktéž zohlednění individuální slevy poskytnuté žalovanému, když věrnostní sleva jako atribut aktiva, který není dostupný všem, nesmí být uvažována při stanovení tržní hodnoty předmětu smlouvy. Namítal, že výchozí cena ke dni první registrace, tj. ke dni datum, činila částku částka včetně DPH a sestávala z ceny základního modelu včetně DPH ve výši částka, ceny zvláštní výbavy včetně DPH v částce částka a ceny iS paketu včetně DPH v částce částka. Zdůraznil, že v rámci prvostupňového řízení byly předloženy čtyři znalecké posudky, z nichž první, zpracovaný jméno příjmení je nutno posuzovat toliko jako listinný důkaz. Znalecký posudek titul jméno příjmení považuje žalovaný za nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný. Současně znalecké posudky titul jméno příjmení, stejně jako znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem právnická osoba, neobsahuje žádná závažná pochybení. Ze znaleckých posudků titul příjmení, titul příjmení i znaleckého ústavu právnická osoba vyplývá, že žalobkyně vozidlo prodala za kupní ceny ani zdaleka nedosahující obvyklé ceny vozu v daném místě a čase. Dle žalovaného okresní soud vzal správně za prokázanou obvyklou cenu vozu v daném místě a čase stanovenou jedním ze dvou znaleckých posudků, které neobsahovaly závažné rozpory, přičemž zpracování dalších znaleckých posudků ve věci by vedlo toliko k prodlužování sporu a dalším nákladům řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení. Skutkově tvrdila, že na základě leasingové smlouvy ze dne datum, číslo poskytla žalovanému finanční leasing ve výši částka za účelem financování značka automobilu. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal žalobkyni hradit po dobu leasingu leasingové splátky ve výši částka měsíčně dle dohodnutého splátkového kalendáře, avšak tuto svou povinnost porušil, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s čl. 9 obchodních podmínek od smlouvy odstoupila písemným oznámením ze dne datum. Žalobkyně následně žalovanému předmět financování odebrala a zpeněžila. V případě porušení povinností leasingového nájemce zakládajícího právo na předčasné ukončení smlouvy má žalobkyně jako leasingový pronajímatel dle obchodních podmínek (čl. 4 a čl. 9 odst. 3) nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši všech zbývajících leasingových splátek dle splátkového kalendáře, které nebyly splatné ke dni porušení smlouvy nájemcem, a to včetně zůstatkové ceny předmětu financování. Žalobkyně má nárok i na úhradu pohledávek vzniklých do data předčasného ukončení smlouvy, na náhradu škody i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s porušením povinností žalovaného a ukončením smluvního vztahu, zejména pak na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky a nákladů zpeněžení předmětu financování v souladu s čl. 4 obchodních podmínek. Žalovaný jako leasingový nájemce má pak nárok, aby v rámci končeného finančního vyrovnání byla zohledněna cena předmětu financování. Na základě uvedeného žalobkyně vyhotovila konečné finanční vyrovnání ke smlouvě, ve kterém vyčíslila veškeré své nároky za žalovaným a současně zohlednila cenu předmětu financování. Konečná výše její pohledávky vůči žalovanému činí částka a skládá se z dlužných splátek leasingu, poplatků za upomínky, nákladů na inkasní agentury, pojištění a smluvní pokuty splatných ke dni předčasného ukončení smlouvy, celkem v částce částka, smluvní pokuty ve výši částka, když v případě předčasného ukončení smlouvy má žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši všech zbývajících leasingových splátek dle splátkového kalendáře, které nebyly splatné ke dni porušení smlouvy nájemcem, včetně zůstatkové ceny předmětu financování, přičemž částka představuje odúročený souhrn splátek leasingu od ukončení leasingové smlouvy do konce splátkového kalendáře. Dále žalobkyně nárokuje náklady za zhotovení znaleckého posudku ve výši částka. Dluh žalovaného činil celkem částka a po odečtení dosažené kupní ceny odebraného předmětu leasingu ve výši částka, o kterou se pohledávka žalované snižuje, představuje žalovanou částku. Žalovaný byl písemně v rámci konečného finančního vyrovnání vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do datum, toto však neučinil a na výzvu žalobkyně nereagoval.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. V procesní obraně vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně s ohledem na jeho splatnost ke dni datum a délku promlčecí doby vyplývající z ust. § 397 zák. č. 513/1991 Sb. - obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v trvání 4 let. Žaloba byla soudu doručena dne datum. Žalovaný učinil spornou výši nároku a namítal, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem došlo k výpočtu žalované částky. Dále rozporoval uplatněný nárok na úrok z prodlení jakožto odporující dobrým mravům, neboť prodlení nebylo zaviněno jeho jednáním, nýbrž jednáním žalobkyně, zejména pak nesouhlasil s vyčíslením ceny odebraného předmětu leasingu, když žalobkyně prodala vozidlo v rozporu se zásadou péče řádného hospodáře hluboce pod jeho hodnotu. Zdůraznil, že původní hodnota předmětu leasingu při jeho koupi v měsíc rok činila částka. V měsíc roku rok žalobkyně prodala předmět leasingu za částka včetně DPH a žalovanému vyčíslila částku na odpočet ve výši částka. Namítal, že za dobu 4 let, kdy bylo vozidlo servisováno pouze ve značkovém servisu, mělo najeto 114 000 km, bylo ve výborném technickém stavu a také mělo nadstandardní výbavu v hodnotě částka, nemohla jeho hodnota klesnout na necelou ¼ své původní hodnoty. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu vylučující libovůli leasingového pronajímatele při prodeji předmětu leasingu, jehož důsledky by dopadly na leasingového nájemce s tím, že je vždy nutno posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu prodán, a pokud by se jeho prodejní cena v neprospěch leasingového nájemce podstatně odchylovala od obvyklé ceny, za kterou by bylo možno předmět leasingu v daném místě a čase prodat, je třeba při odečtu vyjít z této obvyklé ceny, jinak by se leasingový pronajímatel na úkor leasingového nájemce bezdůvodně obohatil. Dále žalovaný tvrdil, že nárok uplatněný žalobou již neexistuje, neboť byl uhrazen zápočtem ze dne datum na pohledávku žalovaného za žalobkyní, která vznikla porušením povinností žalobkyně v souvislosti s poškozením vozidla při dopravní nehodě ze dne datum, kterou zavinil řidič traktoru jméno příjmení. Vozidlo bylo následně opraveno u společnosti právnická osoba, která cenu opravy vyúčtovala žalovanému částkou částka a za zapůjčení náhradního vozidla si pak nárokovala částku částka Tyto částky musel žalovaný uhradit ze svých prostředků a následně jejich proplácení požadoval po pojišťovně, která z nich však odmítla plnit částku částka. Tuto částku bez DPH pak žalovaný začal vymáhat soudní cestou po viníku dopravní nehody jméno příjmení. Řízení vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. spisová značka a následně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka skončilo pro žalovaného převážně neúspěšně z důvodu nedostatku jeho aktivní věcné legitimace k podání žaloby, neboť žalovaný nebyl vlastníkem vozidla. Žalovaný se pak pokoušel dohodnout se žalobkyní, aby na něj postoupila pohledávku za viníkem dopravní nehody, toto však neučinila, stejně jako neučinila ani jiné kroky, které by žalovanému pomohly domoci se náhrady škody, jíž musel vynaložit na opravu vozidla. Dle žalovaného proto žalobkyně porušila svou povinnost zakotvenou v čl. 5 písm. g) obchodních podmínek pronajímatele pro finanční leasing, tj. povinnost vydat nájemci na jeho žádost podklady nutné k uplatnění nároku v soudním řízení, čímž mu způsobila škodu spočívající v povinnosti uhradit náklady neúspěšného soudního řízení v celkové částce částka a škodu spočívající v nemožnosti domoci se náhrady škody za opravu a pronájem vozidla v celkové výši částka po viníku dopravní nehody. Z důvodu procesní opatrnosti žalovaný opětovně uplatnil zápočet této své specifikované pohledávky za žalobkyní vůči pohledávce požadované žalobkyní v tomto řízení a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

7. Žalobkyně k námitce promlčení doplnila žalobu tak, že splatnost její pohledávky nastala dne datum. Dne datum pak podala rozhodčí žalobu, rozhodčí řízení skončilo vydáním usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, jímž bylo řízení zastaveno z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce. Podáním rozhodčí žaloby tak došlo ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu ust. § 402 obch. zák., žalobkyně pak v souladu s ust. § 16 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení podala žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci rozhodce, konkrétně dne datum. Proto zůstaly účinky podané rozhodčí žaloby zachovány a pohledávka žalobkyně promlčená není, když promlčení pohledávky podle žalobkyně dále není možné ani s ohledem na prodloužení promlčecí doby ve smyslu ust. § 405 odst. 2 obch. zák. Žalobkyně zpeněžila předmět financování za částku částka s DPH, bez DPH pak ve výši částka O tuto částku byla ponížena pohledávka za žalovaným. Při zpeněžení předmětu financování žalobkyně vycházela z ocenění předmětu financování provedeného znaleckým posudkem znalce jméno příjmení, který ocenil předmět financování na částku částka včetně DPH. Předmět financování tak byl zpeněžen za částku převyšující jeho obvyklou cenu. Dále uvedla, že povinnost dle čl. 5 písm. g) obchodních podmínek se vztahuje výhradně na uplatnění nároku z odpovědnosti za vady vůči prodejci předmětu financování. Tvrzení žalovaného k započítávané pohledávce označila za nedostatečná a neurčitá s tím, že by měl tvrdit a prokázat, na základě čeho mu nebyla pojišťovnou uhrazena částka částka s tím dále, že je minimálně sporné, zda údajná pohledávka žalovaného za viníkem dopravní nehody vůbec existovala. Žalovaný si způsobil neúspěch ve sporu s viníkem dopravní nehody tím, že se označil za vlastníka vozidla, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že toto tvrzení není pravdivé, přičemž své nároky mohl uplatnit i na základě svého postavení jako leasingového nájemce ve smyslu ustanovení čl. 5 písm. e) obchodních podmínek a není důvod, aby tvrzený nárok na náhradu škody uplatňoval vůči žalobkyni.

8. Okresní soud posoudil jako nedůvodnou žalovaným vznesenou námitku promlčení, když přejal jako zcela správnou argumentaci žalobkyně. Následně provedl dokazování listinami předloženými stranami, včetně znaleckých posudků znalců jméno příjmení, titul jméno příjmení, odborného vyjádření titul jméno příjmení. V řízení pak zadal zpracování znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny předmětného vozidla k datu datum a datum znalcem titul jméno příjmení a následně vypracování revizního znaleckého posudku právnická osoba - právnická osoba právnická osoba, právnická osoba a provedl výslech zpracovatelů znaleckého posudků i výslech žalovaného a po provedeném dokazování dovodil, že k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky došlo odstoupením žalobkyně od smlouvy z důvodu na straně žalovaného, který neplnil sjednané leasingové splátky a dlužil na nájemném částku částka a na smluvní pokutě částku částka, celkem tedy částka. Současně mu vznikl nárok na odpočet hodnoty odebraného vozidla, o kterou v řízení vznikl spor. Okresní soud vyšel při jejím stanovení ze závěrů revizního znaleckého posudku, o jehož správnosti neměl pochybnosti, když znalecký ústav stanovil obvyklou cenu posuzovaného vozidla k datu jeho prodeje na částku částka včetně DPH a vzhledem k tomu, že obvyklá cena vozidla byla vyšší než dluh žalovaného, žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, když se současně vyjádřil k neúčinnosti zápočtu provedenému žalovaným. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na které úspěšnému žalovanému přiznal částku částka. Současně zavázal žalobkyni nahradit žalovanému zaplacenou zálohu na znalecké posudky ve výši 2 x částka i zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě náhradu znalečného a odměny zpracovatelů znaleckého posudku ve výši částka.

9. U odvolacího jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

10. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o finančním leasingu ze dne datum včetně všeobecných obchodních podmínek a splátkového kalendáře, fakturami žalobkyně, o které opřela své finanční vyrovnání leasingu, fakturou jméno příjmení číslo odstoupením od leasingové smlouvy ze dne datum včetně dodejky, konečného finančního vyrovnání ze dne datum a znaleckým posudkem titul příjmení ze dne datum číslo. Současně v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl důkaz zprávou k případu zpracovaného právnická osoba, právnická osoba, včetně upomínky ze dne datum, dodejkou o doručení konečného vyrovnání ze dne datum žalovanému a přejímajícím protokolem ze dne datum, jejichž existence se podávala ze spisu již v řízení před okresním soudem a jenž odvolací soud považoval za nezbytné pro náležité zjištění skutkového stavu. Z provedených důkazů pak učinil zjištění, o nichž bude pojednáno níže.

11. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nepovažuje za důvodnou námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

12. Pokud jde o nepřezkoumatelnost soudních rozhodnutí, pak jako měřítko toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, není subjektivní představa účastníků ani názor nadřízených soudů o náležitostech odůvodnění soudních rozhodnutí, nýbrž především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. Proto platí, že i když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opravného prostředku na újmu práv účastníků řízení, a to tehdy, pokud nebrání účastníku, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a pokud tyto nedostatky odůvodnění nebrání soudu rozhodujícím o opravném prostředku zaujmout názor na věc. Podle judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015, rozsudek ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3176/2020). Z obsahu odvolání je pak zřejmé, že odvolatelkou vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního soudu jí nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezila odvolací důvody, stejně jako odvolacímu soudu nebránily seznat, jakými úvahami se okresní soud řídil při svém rozhodování a jaký závěr k věci zaujal. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí okresního soudu tudíž v daném případě dána není.

13. Posuzovaný závazkový vztah jakož i práva a povinnosti z něj v tomto řízení uplatněná vznikly přede dnem 1. 1. 2014. Dle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. se proto řídí dosavadními právními předpisy, zejména pak zák. č. 513/1991 Sb. - obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zák. č. 40/1964 Sb. - občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

14. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem v závěru, že nárok, který žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení, není promlčen, přičemž pokud jde o jeho odůvodnění, pro zestručnění odkazuje na bod 4. rozsudku okresního soudu, které považuje za správné, aniž by bylo zapotřebí k němu cokoliv dodávat či měnit.

15. Za správný pak považuje odvolací soud také další závěr soudu okresního, v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neuvedený, o platném uzavření smlouvy o leasingu jakožto smlouvy nepojmenované ve smyslu ust. § 269 odst. 2 obch. zák., která byla uzavřena mezi žalobkyní jakožto leasingovým pronajímatelem a žalovaným jako leasingovým nájemcem v postavení podnikající fyzické osoby, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do užívání předmět leasingu, konkrétně osobní vozidlo značka automobilu anonymizováno, registrační značka, a žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni po úhradě akontace ve výši částka 60 leasingových splátek dle splátkového kalendáře jakožto nedílné součásti leasingové smlouvy ve výši částka, počínaje dnem datum a dnem datum konče s tím, že poslední splátka činila částka a zůstatková kupní cena předmětu leasingu měla činit částka. Obsah smlouvy byl dále tvořen Všeobecnými podmínkami pronajímatele pro finanční leasing (dále jen„ VPPFL“).

16. V řízení současně nebylo sporu o tom, že žalovaný neplnil sjednané leasingové splátky, v důsledku čehož žalobkyně dopisem ze dne datum v souladu s čl. 9 odst. 3 VPPFL od této leasingové smlouvy odstoupila k datu doručení odstoupení od smlouvy žalovanému, tj. k datu datum a současně žalovanému dne datum předmět leasingu odebrala prostřednictvím inkasní agentury právnická osoba 17. Žalobkyně učinila předmětem řízení nároky z vypořádání zrušené leasingové smlouvy opírající se o čl. 4 VPPFL, podle kterého„ za prodlení se splácením leasingových splátek a ostatních plateb je nájemce vždy povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení a za každou zaslanou upomínku ve výši 0,5 % z dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná nejpozději ke konci kalendářního měsíce, ve kterém dojde k prodlení, případně k zaslání upomínky, nejpozději ke dni ukončení leasingové smlouvy. Prodlení s placením leasingových splátek a ostatních plateb stanovených v leasingové smlouvě a čl. 3 Podmínek se považuje za podstatné porušení leasingové smlouvy. Při prodlení s placením některé z leasingových splátek a ostatních plateb je pronajímatel oprávněn po jedné upomínce předmět leasingu odebrat, od leasingové smlouvy odstoupit (článek 9 Podmínek) a nájemce je povinen uhradit pronajímateli dluh na leasingových splátkách, dluh na povinném ručení a dluh na havarijním pojištění, to vše splatné ke dni odstoupení od leasingové smlouvy. Dále je nájemce povinen uhradit pronajímateli výdaje zaplacené pronajímatelem za služby třetích osob zmocněných pronajímatelem k vymáhání pohledávky nebo odebrání předmětu leasingu (a to i v případě, že leasingová smlouva nebude předčasně ukončena), smluvní pokutu ve výši všech zbývajících leasingových splátek a ostatních plateb dle splátkového kalendáře, vyjma plateb povinného ručení a havarijního pojištění.“ 18. S odkazem na shora citovaný článek VPPFL pak po žalovaném v rámci konečného vypořádání zrušené leasingové smlouvy vymáhala nároky splatné do odstoupení od leasingové smlouvy zahrnující 5 dlužných splátek leasingu po částka za měsíce měsíc až měsíc rok celkem ve výši částka, sjednané měsíčně pojistné za tytéž měsíce po částka, celkem ve výši částka, administrativní poplatky za upomínky ze dne datum a datum ve výši částka a částka, náklady inkasní agentury ve výši částka a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení s úhradou dlužné splátky za období od datum do datum vypočtenou z dlužných leasingových splátek ve výši částka, vyúčtovanou žalovanému fakturou žalobkyně číslo ze dne datum a za období od datum do datum částkou částka vyúčtovanou fakturou žalobkyně číslo ze dne datum Tyto nároky žalobkyně celkem v částce částka, po započtení přeplatku evidovaného ke dni datum ve výši částka a platby žalovaného ze dne datum ve výši částka, činily částka. Dále žalobkyně předmětem vypořádání učinila smluvní pokutu ve výši částka sestávající ze 14 dosud nesplatných leasingových splátek po částka za období měsíc rok až měsíc rok v celkové výši částka a zůstatkové hodnoty vozidla dle splátkového kalendáře ve výši částka, ke které tvrdila, že s ohledem na prodlení žalovaného byla dle čl. 4 a 9 VPPFL oprávněna od leasingové smlouvy odstoupit a žalovanému v takovém případě vyúčtovat smluvní pokutu ve výši všech zbývajících leasingových splátek a ostatních plateb dle splátkového kalendáře, které nebyly splatné ke dni porušení smlouvy nájemcem, včetně zůstatkové ceny předmětu financování. Pokud jde o tento nárok, žalobkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech vypořádání předčasně ukončených leasingových smluv. Součástí nároku žalobkyně učinila také náklady na znalecký posudek zpracovaný jméno příjmení ke zjištění obvyklé ceny předmětu leasingu za účelem jeho prodeje ve výši částka. Od takto celkově vyčísleného nároku žalobkyně z předmětné leasingové smlouvy ve výši částka pak žalobkyně odečetla částku částka získanou zpeněžením předmětného leasingu bez DPH a domáhala se žalované částky ve výši částka.

19. Pokud jde o nároky žalobkyně splatné do doby zrušení předmětné leasingové smlouvy odstoupením ze strany žalobkyně z důvodu na straně žalovaného, tyto žalobkyně prokázala předložením listin, jimiž byl v řízení proveden důkaz, byť fakturou jméno příjmení číslo ze dne datum nebyla účtovaná cena za vypracování znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny předmětného vozidla, předmětem faktury byla cena za znalecké ocenění jiných 12 označených vozidel po částka, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně současně předložila znalecký posudek tohoto znalce vážící se k posuzovanému vozidlu, má odvolací soud za to, že žalobkyně náklad na zpracování tohoto ocenění v minimální částce částka vynaložila. Ostatně vznik tohoto nároku žalovaný ani nerozporoval.

20. Současně však odvolací soud nemá za důvodný žalobkyní účtovaný nárok na smluvní pokutu v částce částka odpovídající 14 leasingovým splátkám nesplatným k datu odstoupení od leasingové smlouvy za období měsíců měsíc rok až měsíc rok v celkové výši částka a zůstatkové hodnotě předmětu leasingu ve výši částka.

21. Jak vyplývá ze znění čl. 4 VPPFL a odpovídá také žalobním tvrzením žalobkyně, měl dle ujednání v leasingové smlouvě nárok na uvedenou smluvní pokutu žalobkyní vzniknout na základě dvou skutečností, a to prodlení žalovaného s plněním leasingových splátek či jiných plateb dle leasingové smlouvy a z tohoto důvodu následného odstoupení žalobkyně od leasingové smlouvy.

22. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazku, které v podmínkách právní úpravy platné do 31. 12. 2013 byly upraveny souhrnně v ust. § 544 až 558 obč. zák., pro oblast obchodněprávních vztahů pak dále v ust. § 300 až 302 obch. zák. Smyslem a účelem tohoto právního institutu je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku, tedy donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému plnění. Smluvní pokuta tedy především představuje hrozbu dlužníkovi, že pokud nesplní svou povinnost, vznikne mu povinnost poskytnout pro ten případ sjednané plnění, tj. pokutu. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (např. rozsudek ze dne 27. 4. 2006 ve věci sp. zn. 33 Odo 469/2006, ze dne 31. 3. 1998 ve věci sp. zn. 3 Cdon 1398/96, ze dne 18. 10. 2011 ve věci sp. zn. 32 Cdo 4469/2010 a nejnověji v rozsudku ze dne 12. 12. 2019 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1944/2019) odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 344 obch. zák.), bez zřetele na to, zda k odstoupení majícímu za následek zánik práv a povinností stran ze smlouvy (§ 351 odst. 1 obch. zák.), nemůže být porušením smluvní povinnosti, nýbrž jde o výkon práva. To platí i tehdy, odstoupí-li účastník od smlouvy proto, že druhá smluvní strana porušila povinnosti plynoucí ze smlouvy. Ujednání, jehož smyslem je sjednání smluvní pokuty pro případ výkonu práva (pro případ odstoupení od smlouvy) a nikoliv pro případ porušení smluvní povinnosti, je v rozporu s právní úpravou smluvní pokuty (§ 544 obč. zák.), a je tedy absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.).

23. Uvedené judikatorní závěry pak dle názoru odvolacího soudu plně dopadají na případy, ve kterých je smluvní pokuta koncipována na základě tzv. složené právní skutečnosti, kdy předpokladem vzniku nároku na smluvní pokutu je odstoupení od smlouvy z důvodu porušení platební povinnosti dlužníkem, tedy jednou právní skutečností je porušení platební povinnosti a druhou právní skutečností je odstoupení od smlouvy z tohoto důvodu. Tedy tak jako v projednávaném případě, kdy žalobkyni jakožto leasingovému pronajímateli měl nárok na smluvní pokutu ve výši nesplatných leasingových splátek a zůstatkové kupní ceny předmětu leasingu podle znění čl. 4 VPPFL i tvrzení žalobkyně vzniknout na základě porušení povinnosti leasingového nájemce hradit sjednané leasingové splátky či jiné platby dle leasingové smlouvy a na to navazující realizace práva žalobkyně jakožto leasingového pronajímatele od leasingové smlouvy odstoupit. Ujednání o smluvní pokutě založené na takové koncepci je pak v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (vážící se k právní úpravě před 1. 1. 2014) absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, konkrétně s ust. § 544 obč. zák., a to ve smyslu ust. § 39 obč. zák.

24. Na základě absolutně neplatného ujednání o smluvní pokutě žalobkyni nárok na smluví pokutu pro případ odstoupení od leasingové smlouvy ve výši dosud nesplatných leasingových splátek a zůstatkové ceny předmětu leasingu, tj. ve výši částka, nevznikl. Tento závěr o neplatnosti daného ujednání není v rozporu s judikaturou citovanou žalobkyní v žalobě či v jejím doplnění ze dne datum, neboť účastníkům ve smyslu ust. § 351 obch. zák. nic nebránilo pro případ odstoupení od smlouvy si v rámci vypořádání sjednat úhradu rovnající se dosud nesplaceným leasingovým splátkám i zůstatkové cenu předmětu leasingu, avšak nikoliv ve formě smluvní pokuty odvíjející se jak od porušení povinnosti leasingového nájemce s plněním plateb dle leasingové smlouvy, tak i na něj navazující realizace práva žalobkyně na odstoupení od této leasingové smlouvy.

25. Na základě čl. 4 VPPFL tak žalobkyni vznikl z předmětné leasingové smlouvy nárok na zaplacení plateb splatných do odstoupení od smlouvy v částce částka, jak shora uvedeno, tento dluh byl pak zcela pokryt výtěžkem z prodeje předmětu leasingu ve výši částka a žalovaný proto z předmětné zrušené leasingové smlouvy žalobkyni nic dalšího nedluží, když jiný nárok žalobkyně, např. na náhradu škody ve formě ušlého zisku, předmětem řízení nebyl. Současně bylo zcela nadbytečným zabývat se zápočtem žalovaného i důvodností jeho k zápočtu uplatněných pohledávek.

26. V rámci úplnosti posouzení předmětné věci se odvolací soud současně zabýval obvyklou cenou předmětného vozidla jakožto předmětu leasingové smlouvy, a to k datu účinného odstoupení od této smlouvy, tj. k datu datum. K tomu nad rámec shora uvedeného odůvodnění odvolací soud uvádí, že považuje za správný závěr vyplývající ze znaleckého posudku titul jméno příjmení včetně jeho ústního doplnění o tom, že obvyklá cena vozidla činila částku částka s DPH, po odečtení 19% DPH platné v roce rok pak v částce částka. O správnosti tohoto závěru znalce odvolací soud neměl žádné pochybnosti, neboť znalec správně posoudil dobu provozu předmětného vozidla a bral do úvahy jak konkrétní technický stav vozidla, tak také snížení jeho hodnoty v důsledku dopravní nehody z roku rok, byť po opravě provedené v autorizovaném servise, když dle názoru odvolacího soudu opřeného o judikaturu vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017 ve věci sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 a nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017 ve věci sp. zn. II. ÚS 795/16 a ze dne 11. 6. 2014 ve věci sp. zn. I. ÚS 1902/13), je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo. Z tohoto důvodu odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního, nepovažoval za správné závěry revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu právnická osoba, stejně jako závěry znalce titul jméno, kteří snížení hodnoty vozidla v důsledku dopravní nehody nebrali v úvahu. Oproti nároku žalobkyně z předmětné leasingové smlouvy tak bylo nutno zohlednit obvyklou prodejní cenu předmětného vozidla k datu účinného odstoupení žalobkyně od předmětné smlouvy, tj. k datu datum, která činila částka.

27. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, je jeho zamítavé rozhodnutí obsažené ve výroku I. věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

28. Za správný však odvolací soud nepovažoval výroky rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení, byť byl žalovaný v řízení plně procesně úspěšným a byť procesně neúspěšné žalobkyni vznikla povinnost vedle nákladů řízení na straně žalovaného uhradit také náklady vzniklé státu v souvislosti se znaleckým dokazováním.

29. Plně procesně úspěšnému žalovanému odvolací soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka sestávající z odměny advokáta za 12 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastupování, sepis vyjádření k žalobě ze dne datum, účast u jednání dne datum, které přesáhlo dvě hodiny, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne datum, účast u jednání okresního soudu ve dnech datum a datum, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne datum, sepis podání ve věci samé ze dne datum a účast u jednání okresního soudu ve dnech datum a datum, kdy poslední uvedené jednání trvalo více než 2 hodiny) po částka /§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., - advokátní tarif), z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným 12 úkonům právní služby po částka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného k jednáním okresního soudu vozidlem značka automobilu, registrační značka, s kombinovanou spotřebou 4,9 l nafty /100 km, v ceně nafty k cestám v roce rok dle vyhl. č. 463/2017 Sb. ve výši 29,80 Kč l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4 Kč, k cestám v roce rok dle vyhl. č. 333/2018 Sb. ve výši 33,60 Kč l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4,10 Kč ujetý km a k cestám v roce rok dle vyhl. č. 589/2020 Sb. v ceně nafty ve výši 27,20 Kč l nafty a náhradě za opotřebení ve výši 4,40 Kč ujetý km, při ujetí vždy 50 km na cestě k jednomu jednání v obou směrech, kdy cestovné v roce rok činilo částka, v roce rok činilo částka a stejnou částku v roce rok, dále z náhrady ztráty času zástupce žalovaného strávené na cestě k uvedeným 5 jednáním okresního soudu v obou směrech, účtované v částce částka (5 x částka), dále z náhrady za 21% DPH z částky částka ve výši částka a z náhrady zálohy zaplacené žalovaným na zpracování znaleckých posudků ve výši 2 x částka. Za samostatné úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu odvolací soud, na rozdíl od soudu okresního soudu, nepovažoval formulaci otázek znalci, účtovaná rešerše datum není součástí spisu, a pokud jde o další porady s klientem, jejich uskutečnění nebylo žalovaným doloženo, nadto absentovala také tvrzení o jejich účelnosti z hlediska bránění práv žalovaného v řízení.

30. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dále podle výsledků řízení zavázal procesně zcela neúspěšnou žalobkyni zaplatit České republice na náhradě nákladů státu vynaložených na znalečné částku částka, když České republice vznikly náklady na znalečné vyplacené znalci titul jméno příjmení ve výši částka a částka, znaleckému ústavu právnická osoba ve výši částka, zpracovatelům revizního znaleckého posudku titul jméno příjmení ve výši částka (na místo nesprávně okresním soudem uvedené částky částka) a titul jméno příjmení ve výši částka, když z celkové částky těchto nákladů ve výši částka byla částka částka (2 x částka) pokryta zálohou na dokazování zaplacenou žalovaným.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že i v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalovanému byla na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznaná částka částka sestávající z náhrady odměny za právní zastoupení žalovaného u dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu) po částka /§ 11 odst. 1 písm. d) a g, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalovaného k uvedeným 2 úkonům právní služby po částka (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu totožným vozidlem, které bylo použito k cestám k okresnímu soudu, v ceně nafty dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč l a náhradě za opotřebení ve výši 4,70 Kč, při ujetí celkem 50 km na trase obec - obec a zpět, cestovné celkem ve výši částka, dále z náhrady ztráty času zástupce žalovaného stráveného na této cestě v částce částka (§ 14 advokátního tarifu), dále z náhrady za 21% DPH z částky částka ve výši částka.

32. K výši odvolacím soudem přiznané odměny náhrady za právní zastoupení zcela procesně úspěšného žalovaného odvolací soud uvádí, že podle ust. § 151 odst. 2 věty první část před středníkem o. s. ř. je soudu uloženo určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním přepisem, a to s výjimkou případů, kdy aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu odůvodňují okolnosti případu. Paušální sazby odměny za zastupování advokátem v jednom stupni byly stanoveny v tzv. přísudkové vyhlášce č. 484/2000 Sb., která byla zrušena ke dni 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 25/12. I když se původně právní praxe, zejména na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, přikláněla k názoru, že při neexistenci zákonné úpravy paušálních sazeb odměny advokáta v jednom stupni řízení je namístě aplikovat advokátní tarif a odměnu advokáta stanovit součtem odměn za jednotlivé v řízení provedené úkony právní služby, z aktuální judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15), jakož i ze samotné judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 9. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, usnesení ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. 21 Cdo 222/2014 a ze dne 30. 8. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1025/2016), však plyne, že v takovém případě je soud povinen stanovit výši nákladů za zastupování na základě své volné, nikoliv však libovolné úvahy ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. V podmínkách projednávané věci odvolací soud volnou úvahou dospěl k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení žalovaného podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci v souladu se shora popsaným názorovým vývojem na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak dle odvolacího soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení žalovaného v této věci.

33. Odvolací soud současně v projednávané věci ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků, pro které by procesně zcela úspěšnému žalovanému zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

34. České republice vznikly náklady odvolacího řízení v souvislosti s ústním znaleckým posudkem titul příjmení v částce částka, které v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud podle výsledku řízení uložil k úhradě procesně neúspěšné žalobkyni. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.