15 CO 59/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 56 700 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 19. 1. 2022, č. j. 115 C 368/2021-43,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 49 622 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného výroku tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že podle předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jíž okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytla její předchůdkyně žalované částku 25 978 Kč, kterou má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení. Namítala, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, jak prokazuje samotná smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum]. Z této smlouvy, a to z čl. 1 plyne, že částka 40 000 Kč bude v celkové výši žalované předána oproti podpisu smlouvy, není-li dále dohodnuto refinancování staršího úvěru. Z čl. 9 pak vyplývá, že na splácení zůstatku dříve čerpaného spotřebitelského úvěru bude použita částka 14 022 Kč formou dohody o zápočtu a v hotovosti bude při podpisu smlouvy žalované vyplacena částka 25 978 Kč. Tuto smlouvu žalovaná podepsala a svůj podpis v rámci soudního řízení ani dříve nerozporovala. Za bezdůvodné obohacení je vždy přitom nutno považovat celkově poskytnutou částku jistiny, po odečtení úhrad žalované. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu, až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni, uhradila pouze částku 18 900 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky, tedy bezdůvodného obohacení, činí rozdíl částek 40 000 Kč a 18 900 Kč, tj. částku 21 100 Kč, která žalobkyni náleží, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II., tj. co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a v závislém nákladovém výroku III., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v ust. § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 700 Kč s úrokem ve výši 4 537,60 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 760 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o půjčce ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 800 Kč. Dosud žalovaná uhradila částku 18 900 Kč a dluží na jistině částku 40 000 Kč, na dlužných úhradách za služby 16 700 Kč sestávající z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 233,40 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 15 466,60 Kč, a to mimo běžících a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, přičemž kapitalizovaný úrok ve výši 4 537,60 Kč představuje úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 760 Kč pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti dané jí ustanovením § 86 ZoSÚ a čl. 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, kdy následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 580 o. z., k níž soud přihlíží z úřední moci. Protože však současně v rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 25 978 Kč a dle tvrzení žalobkyně dosud zaplatila částku 18 900 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., a proto okresní soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 078 Kč dle ust. § 2993 o. z., a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], když splatnost pohledávky žalobkyně nastala na základě výzvy ke splnění dluhu ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], a v níž žalobkyně poskytla žalované desetidenní lhůtu k plnění dluhu. Ve zbývajícím rozsahu pak okresní soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu smluvního úroku, poplatků a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádném náklady nevznikly.

7. Odvolací soud po zopakování dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], a to v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění, na která tímto pro zestručnění odkazuje.

8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž bylo ujednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytuje žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti. Tuto smlouvu odvolací soud hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o. z., která současně podléhá právnímu režimu ZoSÚ, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou, a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje odvolací soud i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy řádně, v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ, neposoudila úvěruschopnost žalované, když nebyly řádně prověřeny jak její příjmy, tak výdaje. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 87 odst. 1, § 580 a § 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyně ničeho nenamítala.

9. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce se okresní soud správně zabýval tím, zda nároku žalobkyně nelze vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

10. Ač ust. § 2993 o. z., na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013 (§ 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), nezakládá možnost soudu bez návrhu žalované provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně plnění poskytnutých žalovanou žalobkyni, když ust. § 2993 věta druhá o. z. předpokládá aktivitu žalované, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalované, aby byla vypořádána veškerá plnění, která sama žalobkyni poskytla, dle názoru odvolacího soudu má před aplikací tohoto ustanovení přednost speciální ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Toto zákonné ustanovení v případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Plnila-li tedy žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno toto plnění podřadit pod její povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně vyplývajícího z uvedeného zákonného ustanovení toto plnění žalované zohlednit. Okresní soud proto nepochybil, pokud i bez námitky vzájemnosti zúčtoval vzájemná plnění stran.

11. Ke shora uvedenému je nutno dále zdůraznit, že jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v ust. § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v ust. § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli úvěru mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované, k této povinnosti přistupovala laxně, to vše při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v ust. § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyla žalovaná z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopna rozpoznat, že žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat její úvěruschopnost a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o úvěru. Nemohla-li tedy žalovaná jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze jí ani dávat k tíži, že nevznesla námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá ust. § 2993 o. z.

12. Žalobkyně nenamítala ničeho proti tomu, že okresní soud vzájemná plnění stran zúčtoval, své odvolání vystavěla na námitce, že okresní soud nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, když při určení výše bezdůvodného obohacení nepočítal s částkou 14 022 Kč, jež sice nebyla žalované vyplacena, nýbrž která měla být použita ke splácení dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru žalované u předchůdkyně žalobkyně [číslo] v tomto rozsahu měla co do částky 14 022 Kč zaniknout pohledávka žalované z této smlouvy na vyplacení úvěru započtením oproti pohledávkám předchůdkyně žalobkyně z titulu označeného jiného úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že za bezdůvodné obohacení je potřeba považovat celý finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhu žalované, přestože tato část nebyla reálně žalované vyplacena při podpisu smlouvy.

13. Odvolací soud se proto zabýval tím, v jaké výši se žalovaná v důsledku absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce na úkor žalobkyně (její předchůdkyně) bezdůvodně obohatila a v jaké výši je povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.

14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Rozhodným je tedy určit, co je myšleno„ plněním“ přičitatelným závazku, jenž byl shledán absolutně neplatným dle § 2993 o. z., přičemž jen takové plnění na závazek, aniž by tu byl platný závazek, je povinen obohacený ochuzenému vydat.

16. V judikatuře soudů vyšších stupňů není žádných pochyb o tom, že přičitatelným plněním je plnění přičitatelné závazku, byť proběhlo do sféry třetí osoby. Typicky pokud v souladu s ujednáním v neplatné smlouvě poskytne poskytovatel zápůjčky zápůjčku bezhotovostně na ve smlouvě (či druhou stranou určený) určený bankovní účet, či vyplatí prostředky tam určené osobě (byť se nejedná o stranu smlouvy), pak takový poskytovatel zápůjčky poskytuje plnění, jež je přičitatelné jeho povinnosti obsažené v neplatné smlouvě a druhá smluvní strana je povinna takové plnění vydat, byť by se toto plnění nakonec projevilo ve sféře třetí osoby.

17. V daném případě ohledně částky 14 022 Kč plněno ze strany žalobkyně, resp. její předchůdkyně, nebylo. Nicméně dokazováním bylo zjištěno, že strany se v neplatné smlouvě dohodly na tom, že závazek předchůdkyně žalobkyně spočívající v závazku vyplatit žalované částku 14 022 Kč nezanikne splněním, ale započtením, což je způsob nahrazující splnění.

18. Pro závěr, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila i o částku 14 022 Kč proto bylo nezbytným posoudit, zda dohoda o započtení, kterou strany smlouvy v čl. 9 uzavřely, je zápočtem platným, tj. zda vskutku v důsledku dohody o zápočtu v čl. 9 smlouvy došlo k zániku údajných závazků žalované z jiné úvěrové smlouvy [číslo].

19. Ohledně této zbývající částky 14 022 Kč se strany dohodly v čl. 9 smlouvy o zápůjčce takto:„ Zákazník požádá [právnická osoba] [právnická osoba], aby Spotřebitelský úvěr, který Zákazník čerpá dle této Smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této Smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který Zákazník u [právnická osoba] [právnická osoba] čerpal v minulosti (dále jen„ Refinancování“). [právnická osoba] [právnická osoba] tuto žádost Zákazníka o Refinancování akceptuje, a na důkaz toho činí Smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [právnická osoba] [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši 14 022 Kč oproti pohledávce Zákazníka na vyplacení Spotřebitelského úvěru dle této Smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po započtení bude v hotovosti při podpisu této Smlouvy vyplacen rozdíl mezi Jistinou Spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši 25 978 Kč„ 20. Dle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná dohoda o zápočtu je zdánlivým ujednáním pro svou neurčitost. Neurčitost spatřuje odvolací soud ve skutečnosti, že v dohodě o zápočtu nejsou konkrétním způsobem identifikovány pohledávky předchůdkyně žalobkyně z jiné úvěrové smlouvy [číslo] oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalované vůči předchůdkyni žalobkyně na vyplacení zápůjčky ve výši 14 022 Kč. Z dohody o zápočtu tak není zřejmé, co konkrétně částka 14 022 Kč po stránce skutkové má představovat, zda se jedná o jednu pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] či více různých pohledávek předchůdkyně žalobkyně majících různý skutkový základ, typicky pohledávku na splacení jistiny úvěru či pohledávku na zaplacení úroků či pohledávku na zaplacení poplatku, a jakého poplatku, či pohledávku na zaplacení odměny za hotovostní inkaso splátek apod. Po takovém zápočtu tak nebude možno ani dovodit, jaké závazky žalované z úvěrové smlouvy [číslo] zanikly. Tuto neurčitost nelze odstranit ani výkladem, když výkladem nelze nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází.

22. Odvolací soud uzavírá, že předmětná dohoda o zápočtu z důvodu své zdánlivosti (§ 553 o. z.) pro neurčitost v označení pohledávky či pohledávek předchůdkyně žalobkyně, které mají dohodou o zápočtu zaniknout, nemohla vyvolat zamýšlených účinků, tj. zánik blíže nespecifikovaných závazků žalované z jiné úvěrové smlouvy. Za této situace proto nelze částku obsaženou v zápočtu považovat za plnění, které by byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 2993 o. z. vydat.

23. Odvolací soud nad rámec uvedeného uvádí, že i pokud by bylo lze dohodu o zápočtu posoudit nikoliv jako zápočet dohodou, ale jako dohodu o určení místa, kam má být částka 14 022 Kč předchůdkyní žalobkyně poukázána (místo plnění), pak v tomto případě žalobkyně v řízení neprokázala, že by částka 14 022 Kč byla žalobkyní vskutku na jiný úvěr žalované poskytnuta. K jednání odvolacího soudu se nedostavila, a proto nemohla být o své povinnosti tuto skutečnost prokázat soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena.

24. Odvolací soud uzavírá, že smlouva o zápůjčce byla okresním soudem správně posouzena jako absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalobkyně plnila z neplatné smlouvy žalované pouze částku 25 978 Kč, ohledně částky 14 022 Kč spolu strany uzavřely dohodu o zápočtu, nicméně účinky tohoto právního jednání z důvodu jeho zdánlivosti nenastaly, a proto částku 14 022 Kč nelze považovat za„ plnění“, které by měla žalovaná povinnost jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalované tak vznikla povinnost vydat žalobkyni jen částku 25 978 Kč, a proto žalobkyni vznikl jen nárok na zaplacení částky 7 078 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. K zaplacení této částky již zavázal žalovanou výrokem I. rozsudku okresní soud, a to spolu s příslušenstvím. Tento výrok nabyl odděleně právní moci.

25. Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobu mimo jiné i co do částky 14 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (která byla odvolacímu soudu otevřena k přezkumu) zamítl. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. v napadeném rozsahu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

26. Negativní výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.