15 CO 66/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 27 358 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2022, č. j. 31 C 222/2021-36,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. co do částky 4 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 414 Kč od [datum] do zaplacení, a ve výroku IV. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně částky 6 000 Kč (výrok I.), dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 646 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 646 Kč od [datum] do [datum], z částky 6 646 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 646 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 646 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále žalobu co do částky 18 712 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 409,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 340,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 381,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 735,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 9 735,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 11 735,57 Kč od [datum] do [datum] a z částky 13 735,57 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Meritorní část svého rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že s ohledem na nedodržení povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně, je nutno dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), považovat předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Okresní soud pak dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 15 586 Kč, přičemž žalovaný dosud vrátil pouze částku 12 940 Kč, a je proto povinen vrátit žalobkyni rozdíl, tedy částku 2 646 Kč Okresní soud totiž nevzal za prokázáno, že by žalovanému byla poskytnuta i částka 4 414 Kč na refinancování úvěru [číslo] s ohledem na nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce u jednání okresního soudu dne [datum] nemohla být žalobkyně v tomto směru ani poučena dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Okresní soud tak žalobě vyhověl pouze ohledně částky 2 646 Kč s úrokovým příslušenstvím, ve zbylém rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) pak žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti části zamítavého výroku II. v rozsahu částky 4 414 Kč s úrokovým příslušenstvím a proti výroku III. o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Nesouhlasila se skutkovým závěrem okresního soudu, že žalovaný neobdržel od žalobkyně celou částku 20 000 Kč. Dle uzavřené smlouvy totiž měla být částka 15 586 Kč vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy a částka 4 414 Kč měla být použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, a to po zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný obdržel celou částku 20 000 Kč, tedy nejen částku 15 586 Kč, která mu byla vyplacena„ na ruku“, ale obohacením je nutno rozumět i další finanční prospěch žalovaného, tedy i částka použitá k úhradě jiných dluhů žalovaného u žalobkyně. S ohledem na okolnost, že žalovaný dosud žalobkyni z částky 20 000 Kč vrátil pouze částku 12 940 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení částky 7 060 Kč. A protože okresní soud přiznal žalobkyni nárok na částku 2 646 Kč, domáhá se žalobkyně odvoláním zaplacení další částky 4 414 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.

4. Napadený rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu (tedy co do částky 4 414 Kč s úrokovým příslušenstvím ve výroku II. a nákladovém výroku III.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Odvolací soud nejprve konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění plně odkázat. Odvolací soud nicméně ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval okresním soudem provedené dokazování, neboť ze zákaznické karty ze dne [datum] a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zjistil skutečnosti, které předtím okresní soud nezjistil. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů níže, v rámci právního hodnocení věci.

6. Odvolací soud pak z hlediska právního sdílí závěr soudu okresního, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit rovněž podle ZoSÚ, v důsledku čehož bylo nutné zkoumat naplnění povinností stanovených § 86 ZoSÚ poskytovateli zápůjčky. Odvolací soud pak má v této souvislosti za to, že okresní soud si měl vyžádat od žalobkyně Zákaznickou kartu žalovaného, na kterou žalobkyně odkazovala v rámci svých skutkových tvrzení o zkoumání schopností žalovaného splácet zápůjčku. Odvolací soud pak z tohoto důkazu, který si od žalobkyně v průběhu odvolacího řízení vyžádal, zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce ověřila příjmy žalovaného u jeho zaměstnavatele ve výši 16 238 Kč měsíčně z 3 výplatních pásek a pracovní smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně pak dále při posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet vycházela z toho, že žalovaný má další příjem ve výši 14 000 Kč a odhadované výdaje ve výši 10 500 Kč měsíčně. Tento další příjem a výdaje však žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně ničím nedoložil, respektive poskytovatel úvěru tyto výdaje nikterak neprověřil. Odvolací soud tak i po doplnění dokazování souzní s okresním soudem v závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy o zápůjčce v důsledku nedodržení povinností stanovených § 86 ZoSÚ poskytovatelem úvěru, který vycházel zčásti z ničím neověřených příjmů žalovaného a ze zcela neověřených výdajů žalovaného. Ostatně samotná žalobkyně ani tyto závěry okresního soudu v průběhu odvolacího řízení nijak nezpochybňovala.

7. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Bylo tedy nutné zjistit, jaká částka byla v souvislosti s předmětnou smlouvou o zápůjčce poskytnuta žalovanému. Odvolací soud ve shodě se soudem okresním nemá pochybnosti o tom, že by žalovanému byla při podpisu smlouvy o zápůjčce vyplacena částka 15 586 Kč, což odvolací soud zjistil z části této smlouvy s názvem„ Refinancování zápůjčky“. Odvolací soud dále z této části smlouvy zjistil, že zde bylo uvedeno, že odpovídající část zápůjčky bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, které po zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky představují souhrnnou částku 4 414 Kč.

8. Odvolací soud tak souhlasí se soudem okresním, že smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno pouze vyplacení částky 15 586 Kč v hotovosti žalovanému v den podpisu smlouvy o zápůjčce, ale již nikoliv vyplacení částky 4 414 Kč. Ta„ měla být použita“ (tedy zcela zjevně až po podpisu smlouvy) k úhradě dluhu žalovaného vyplývajícího z jiné smlouvy o zápůjčce. Bylo tedy na žalobkyni, aby toto následné„ použití“ částky 4 414 Kč prokázala. Odvolací soud pak nemá za to, že by použití této částky na úhradu dluhu žalovaného vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] jakkoliv vyplývalo z tabulky umoření, v níž je pouze uvedena výše čerpání zápůjčky v částce 20 000 Kč. Není však jakkoliv rozlišeno, jaká případná část zápůjčky byla použita k uhrazení jiného dluhu žalovaného, či jaká část zápůjčky byla žalovanému vyplacena v hotovosti a zda se tak skutečně stalo. Odvolací soud tak má za to, že z Tabulky umoření nelze učinit jakákoliv skutková zjištění ohledně použití částky 4 414 Kč na úhradu jiného dluhu žalovaného u poskytovatele zápůjčky. Odvolací soud tak plně souhlasí se soudem okresním v tom, že žalobkyně nijak neprokázala, že by částku 4 414 Kč poskytla žalovanému, byť ve formě zaplacení jiného dluhu žalovaného, což odvolací soud považuje samozřejmě za zcela přípustné. A protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání okresního soudu dne [datum], nemohla být žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání jejího tvrzení, že částka 4 414 Kč byla na základě smlouvy o zápůjčce použita k úhradě jiného dluhu žalovaného. Okresní soud tak při svém rozhodování vycházel zcela správně z toho, že žalobkyně neunesla v tomto směru své břemeno důkazní.

9. Odvolací soud má za to, že ustanovení § 2993 o. z. (na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy (včetně plnění poskytnutých žalovaným žalobkyni), neboť předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, která sám žalobkyni poskytl. Nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že před aplikací tohoto ustanovení má přednost speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. To v případě smlouvy o zápůjčce neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době přiměřené jeho možnostem. Jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli zápůjčky mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila (či její právní předchůdkyně) při sjednávání smlouvy o zápůjčce, a které spočívá v řádném neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a následném poskytnutí zápůjčky žalovanému i přes nedostatečně zjištěné majetkové poměry žalovaného. Tím by žalobkyně těžila ze smlouvy o zápůjčce uzavřené za výše uvedených okolností, a to i při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyl žalovaný z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí zápůjčky schopen rozpoznat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost, a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle § 86 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o zápůjčce. Nemohl-li tedy žalovaný jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o zápůjčce rozpoznat, nelze mu ani dávat k tíži, že nevznesl námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá § 2993 o. z.

10. Okresní soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela správně dovodil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce pouze částku 15 586 Kč, ze které žalovaný zaplatil do doby rozhodnutí okresního soudu pouze částku 12 940 Kč. Žalovaný je tak žalobkyni povinen vrátit již jen částku 2 646 Kč. Pokud tedy okresní soud přiznal žalobkyni výrokem II. svého rozsudku žalobkyni nárok na tuto částku s úrokem z prodlení, je jeho rozhodnutí zcela správné, neboť odpovídá výzvě žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení učiněné žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum].

11. Žalovaný pak tedy není povinen žalobkyni vracet nad rámec výše uvedeného jakoukoliv jinou částku jistiny, ani příslušenství. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. dle § 219 o. s. ř. co do částky 4 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení jako zcela správný potvrdil. Za zcela správné pak odvolací soud považuje i rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení uvedené ve výroku IV. rozsudku okresního soudu, na jehož odůvodnění je možno pro zestručnění plně odkázat. Rovněž v této části proto odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť plně procesně úspěšnému žalovanému v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.