15 CO 85/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa adresa . adresa adresa , PSČ obec o zaplacení 302 739,08 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 11. 1. 2022, č. j. 109 C 347/2021-58,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) co do částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) co do částky 2 739,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 081 Kč za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 081,10 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 301 839,08 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 301 839,08 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 1 839,08 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 30 450 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 28 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zcela zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 302 739,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 081 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 081,10 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 301 839,08 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 301 839,08 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Meritorní část rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] - dále jen„ banka“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 300 000 Kč. Pokud žalobkyně předložila k prokázání uzavření smlouvy o úvěru listinu - smlouvu o úvěru, pak tato listina nebyla podepsána, a to ani elektronicky. Okresní soud pak nevzal ani za prokázané, že by žalovaný částku předmětného úvěru skutečně čerpal. Žalobkyně se pak nedostavila ani k jednání soudu a okresní soud ji tak nemohl poučit dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal částku 300 000 Kč. A protože žalobkyně nijak neprokázala, že by byla uzavřena smlouva o úvěru, či že by žalovanému byla vyplacena sjednaná částka úvěru, okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

2. Proti celému rozsudku si podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně uváděla, že uzavírání smluv elektronickými prostředky na dálku je v současnosti zcela běžným jevem. Předmětná smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, k němuž má přístup jenom žalovaný. Identita žalovaného pak byla ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo, přičemž zadání autorizačního kódu pak nahrazuje i písemný podpis žalovaného. Skutečnost, že žalovanému byla vyplacena částka 300 000 Kč pak dle žalobkyně vyplývá z listiny s označením„ Podklady pre súdne konanie“, kterou přiložila již k žalobě.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu (neboť takto byl odvoláním žalobkyně odvolacímu přezkumu otevřen), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné zčásti.

5. Odvolací soud považuje za prvořadé zodpovězení otázky, zda žalobkyně v řízení prokázala uzavření předmětné smlouvy o úvěru dne [datum] Odvolací soud nijak nezpochybňuje, že je samozřejmě možné uzavřít takovou smlouvu i prostřednictvím elektronických či jiných technických prostředků umožňujících zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby (jak má na mysli § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z.“). To však neznamená, že by žalobkyně neměla povinnost prokázat, že k takovému jednání došlo. Bylo tedy zcela na žalobkyni, aby prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru způsobem, jak jej popisovala ve svých tvrzeních. Odvolací soud však ve shodě se soudem okresním nedospěl k závěru, že by žalobkyní předložené důkazy jakkoliv prokazovaly uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] tak, jak tvrdila žalobkyně. Z listinného důkazu (písemná podoba smlouvy o úvěru) totiž není možno dovodit, že by žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní smlouvy o úvěru ve znění odpovídajícím její písemné podobě, jak ji předložila žalobkyně. Z tohoto důkazu tak nelze dle závěru odvolacího soudu (shodně se soudem okresním) jakkoliv zjistit, že by snad žalovaný uzavřel konkrétní smlouvu s konkrétním obsahem. Žalobkyně v žalobě označila jako důkaz listinu s označením„ Potvrzení o poskytnutí finančních prostředků“, kterou okresní soud neprovedl k důkazu, neboť ji žalobkyně nepřiložila k žalobě. Okresní soud v tomto pochybil, neboť měl tuto listinu, pokud byla označena k důkazu, od žalobkyně vyžádat, pokud ji neučinila již dříve součástí spisu. Nicméně toto pochybení nemělo jakýkoliv vliv na výsledek řízení, neboť na dotaz odvolacího soudu žalobkyně sdělila, že tento důkaz nemá k dispozici. Je tedy evidentní, že by z této listiny nemohl učinit skutková zjištění ani okresní soud. Na základě provedeného dokazování tak odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] způsobem uváděným žalobkyní. A protože se žalobkyně nedostavila k jednání okresního soudu dne [datum] (výslovně se z něj omluvila), nemohl jí okresní soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím webového rozhraní (tedy prostřednictvím komunikace na dálku). Tuto poučovací povinnost má totiž soud pouze v rámci jednání. Okresní soud tak zcela správně vycházel z toho, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně prokázání uzavření předmětné smlouvy o úvěru.

6. Žalobkyně tak neprokázala základní předpoklad existence svých nároků uplatněných v žalobě, a to existenci smluvního závazku mezi její právní předchůdkyní a žalovaným. Odvolací soud tedy na základě této skutečnosti považuje za věcně zcela správný závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně by měla vůči žalovanému případně pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, které se žalovanému dostalo jako plnění bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z.

7. S ohledem na závěr o nutnosti vypořádání bezdůvodného obohacení tedy bylo nutno zjistit, zda a v jaké výši poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnění v souvislosti s jí tvrzenou smlouvou o úvěru ze dne [datum] Okresní soud dovodil, že listiny předložené žalobkyní neprokazují skutečnost, že by částka 300 000 Kč byla vyplacena žalovanému. Okresní soud však i v tomto případě přehlédl, že žalobkyně označila v žalobě jako důkaz listiny s označením„ Potvrzení o poskytnutí finančních prostředků“ a„ Výpis z úvěrového účtu [číslo]“. Tyto listinné důkazy pak žalobkyně opětovně nepřiložila k samotné žalobě, nicméně dle odvolacího soudu bylo povinností okresního soudu si takto označené důkazy od žalobkyně vyžádat. A protože tak neučinil okresní soud, napravil toto jeho pochybení soud odvolací a tyto listiny od žalobkyně vyžádal a následně v rámci jednání dne [datum] provedl k důkazu. S ohledem na okolnost, že tyto listiny byly označeny jako důkaz již v žalobě, nejednalo se o nepřípustné novoty ve smyslu § 205a o. s. ř. Odvolací soud pak z listin s označením„ Stav úvěru v minulosti“ a„ Výpis z úvěrového účtu“ zjistil, že dne [datum] byla z úvěrového účtu [číslo] vyplacena na účet číslo [bankovní účet] částka 20 240 Kč a na účet č. [bankovní účet] částka 279 760 Kč. Z listiny s označením„ Výpis z úvěrového účtu“ pak odvolací soud dále zjistil, že oba výše uvedené účty jsou vedeny na jméno [jméno] [příjmení] Odvolací soud tak má za to, že pokud by okresní soud dostál své povinnosti a vyžádal si od žalobkyně jí řádně a včas označené důkazy, musel by dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (banka) vyplatila žalovanému dne [datum] částku 300 000 Kč. Nebylo by tak potřeba jakkoliv žalobkyni poučovat ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o její povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o vyplacení částky 300 000 Kč žalovanému. Odvolací soud tak uzavřel, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) vyplacena dne [datum] částka 300 000 Kč. V tomto smyslu tedy odvolací soud považuje závěr okresního soudu o neunesení břemene důkazního žalobkyní za nesprávný.

8. S ohledem na výše uvedený závěr je pak žalovaný povinen bance vrátit částku 300 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, které obdržel bez právního důvodu, neboť žalobkyní tvrzený právní důvod (smlouva o úvěru) nebyl prokázán a žalovaný žádný další právní důvod vyplacení této částky netvrdil. K zesplatnění tohoto nároku žalobkyně došlo podle odvolacího soudu prostřednictvím Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k vrácení částky 310 901,18 Kč v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo]. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (jak odvolací soud zjistil z Poštovního podacího archu), přičemž odvolací soud má za notorietu, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím České pošty, s. p., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání. K doručení zásilky tedy došlo dne [datum] a dne následujícího ([datum]) měl tedy žalovaný svůj dluh splnit. A protože tak neučinil, vznikl jeho věřiteli vůči němu dnem následujícím ([datum]) ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 300 000 Kč právě od [datum].

9. Odvolací soud pak z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] dále zjistil, že touto listinou oznamuje [právnická osoba], že její pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Jak pak již bylo uvedeno výše, odvolací soud současně dovodil, že toto oznámení bylo žalovanému doručeno nejpozději dne [datum]. Toho dne tak ve smyslu § 1182 o. z. přešlo v důsledku vyrozumění dlužníka postupitelem (bankou) na žalobkyni právo domáhat se vůči žalovanému zaplacení předmětné pohledávky, tj. částky 300 000 Kč s úrokovým příslušenstvím.

10. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadený výrok I. rozsudku okresního soudu co do částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že v této části výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku žalobě vyhověl.

11. Ve zbylém rozsahu pak odvolací soud výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku potvrdil dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadenou část výroku I. rozsudku okresního soudu jako věcně správnou, neboť nebylo možno dospět k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalovanému nárok na zaplacení jiné částky, než vyplaceného bezdůvodného obohacení ve výši 300 000 Kč. S ohledem na neprokázání existence smlouvy o úvěru pak zejména nepřicházelo přiznání nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.

12. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Žalobkyně byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšná co do částky 326 513,01 Kč představované jistinou v částce 300 000 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni rozhodnutí odvolacího v částce 26 513,01 Kč (tedy v rozsahu 86,2 %) a procesně neúspěšná co do částky 52 334,14 Kč představované jistinou ve výši 2 739,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 081 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 081,10 Kč, dále úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 301 839,08 Kč za dobu od [datum] do [datum] v částce 40 150,39 Kč, dále úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 301 839,08 Kč od [datum] do [datum] v částce 1 159,81 Kč a z částky 1 839,08 Kč od [datum] do [datum] v částce 122,76 Kč (tedy v rozsahu 13,8 %). Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalobkyně dospěl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. k závěru, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,4 %. Celkové náklady žalobkyně jsou tvořeny náklady na právní zastoupení žalobkyně, a to v podobě odměny v plné výši za celkem dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastupování (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen„ advokátní tarif“), za sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) a dále v podobě odměny v poloviční výši za sepis předžalobní výzvy (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), neboť tato výzva neobsahuje základní skutkový a právní rozbor věci. Plná odměna za jeden úkon právní služby pak činí částku 9 540 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 302 739,08 Kč. Za odměnu advokáta za řízení před okresním soudem tak vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 23 850 Kč. Ke každému z výše uvedených tří úkonů právní služby pak žalobkyni náleží dále náhrada paušálních výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 advokátního tarifu. S ohledem na okolnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, byl mu dále v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznán nárok na 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 5 198 Kč a do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat i soudní poplatek zaplacený za žalobu ve výši 12 110 Kč. Celkové náklady žalobkyně za řízení před okresním soudem tak činí částku 42 058 Kč. Z této částky pak žalobkyni vůči žalovanému náleží náhrada v rozsahu 72,4 %, tedy na částku 30 450 Kč. K zaplacení této částky žalobkyni pak odvolací soud zavázal žalovaného výrokem II. tohoto rozsudku.

13. Ve zcela stejném rozsahu byla pak žalobkyně procesně úspěšná i neúspěšná i v odvolacím řízení, proto jí ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží vůči žalovanému také nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 72,4 %. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 38 950 Kč sestávající z odměny advokáta za zastoupení žalobkyně za dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu) a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) po 9 540 Kč, z náhrady paušálních výdajů zástupce žalobkyně k uvedeným dvěma úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, z náhrady za 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 4 133 Kč dle 137 odst. 3 o. s. ř. a z náhrady za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 15 137 Kč. Z celkové výše nákladů odvolacího řízení pak má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu v rozsahu 72,4 %, tedy na částku 28 200 Kč. K zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud zavázal žalovaného výrokem III. tohoto rozsudku.

14. Odvolací soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 300 000 Kč s úrokovým příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal odvolací soud jakéhokoliv podkladu ve spisovém obsahu.