15 CO 92/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa jednající prostřednictvím anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 296 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2022, č. j. 16 C 248/2019-111, Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne [datum], což odůvodnil tím, že usnesením okresního soudu ze dne 11. 9. 2019, č. j. 16 C 248/2019-14, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2020, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a současně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Následně pak okresní soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, č. j. 16 C 248/2019-84, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2022, rozhodl o zastavení řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů na základě jeho návrhu ze dne [datum], a to z důvodu existence překážky věci rozhodnuté. Dne [datum] pak žalobce doručil soudu další žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, kterou odůvodnil svými nepříznivými majetkovými poměry. Žalobce tak ve svém novém návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů neuvedl žádné nové skutečnosti oproti své předchozí žádosti. Okresní soud proto řízení o tomto návrhu ve smyslu § 159 ve spojení s § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté.

2. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž uvedl, že rozhodnutí není v souladu s jeho řádně odůvodněnými a oprávněnými žádostmi, přičemž soud přes 30 měsíců neřeší podstatu jeho žaloby a jen ji odmítá s tím, že nesplňuje požadavky na osvobození od soudních poplatků z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Žalobce přitom soudu předložil důkazy o důvodnosti své žaloby, ten však o žalobě dosud nejednal, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce dále uvedl, že by byl schopen soudní poplatek zaplatit, nicméně problém spatřuje v tom, že není vystudovaný právník a v právní problematice se neorientuje, a tudíž není schopen se řádně hájit za situace, kdy má za to, že jeho žaloba je důvodná. Dále žalobce obšírně popisoval skutkový děj, na jehož základě se domáhá žalobou v této věci svého nároku na náhradu škody.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212a odst. 6 o. s. ř., včetně řízení předcházejícího, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

4. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 99/2013), v němž byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud ve smyslu § 170 odst. 1 o. s. ř. vázán. Nejde totiž ve smyslu § 170 odst. 2 o. s. ř. o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Později podané (tj. nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může proto soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí.

5. Rozhodnou pro posouzení nové žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (podání ze dne [datum]) tedy byla pouze otázka, zda na straně žalobce došlo ke změně poměrů od okamžiku posledního rozhodování o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Tímto posledním rozhodnutím bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2019, č. j. 15 Co 355/2019-29, které nabylo právní moci dne 4. 2. 2020. Pro posouzení nové žádosti žalobce je pak klíčová pouze změna jeho poměrů nastalá právě po 4. 2. 2020. Odvolací soud pak zcela sdílí závěr okresního soudu, že ke změně poměrů na straně žalobce od posledního pravomocného rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů nedošlo. Žalobce sám žádnou takovou změnu poměrů ve svém podání ze dne [datum] ani netvrdil, neboť pouze (stejně jako ve své předchozí žádosti) tvrdil, že jeho majetkové poměry mu neumožňují si najmout advokáta a zaplatit soudní poplatek. Rovněž ani ve svém odvolání žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti týkající se změny jeho poměrů. Je tak možno dospět k jednoznačnému závěru, že žalobce netvrdil žádnou změnu poměrů na své straně od doby posledního rozhodování o jeho předešlé žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

6. Odvolací soud tak zcela sdílí závěr okresního soudu, že předchozí pravomocné rozhodnutí okresního soudu (ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího) o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci a zamítnutí jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, jelikož ke změně poměrů na straně žalobce od posledního rozhodování nedošlo. Okresní soud tak nijak nepochybil, pokud řízení o nové žádosti žalobce o osvobození do soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro překážku věci rozsouzené zastavil.

7. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu, jako ve výroku správné, dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

8. Odvolací soud považuje za nutné závěrem zmínit, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to ačkoliv jeho předchozím žádostem již nebylo pravomocně vyhověno. Za této situace nelze vyloučit, že bude možno považovat tyto opakované žádosti žalobce (pokud neobsahují žádné nové skutečnosti) za učiněné v rozporu se smyslem a účelem zákona k uplatnění procesního práva a naopak vedoucí k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). Žalobce pak svými opakovanými žádostmi, v nichž neuvádí žádné nové skutečnosti, zcela evidentně nesleduje ochranu svých práv, ale bezdůvodné protahování řízení. Proto bude-li mít okresní soud za to, že se o takovou situaci jedná, není nutno k takovým opakovaným žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (pokud neobsahují žádné nové skutečnosti) přihlížet, neboť se jedná o procesní úkony, které nepožívají právní ochranu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 21 Cdo 958/2015, sp. zn. 21 Cdo 959/2015 a sp. zn. 21 Cdo 960/2015, případně nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 1138/15).