15 CO 93/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec o zaplacení částky 16 552 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 2. 2022, č. j. 116 C 24/2021-43,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. co do splatnosti částky 6 952 Kč a co do úroku z prodlení a ve výroku II. co do úroku z prodlení jdoucího z částky 6 952 Kč od [datum] do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku okresního soudu: a) co do splatnosti částky 6 952 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do zaplacení mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přisouzenou částku 6 952 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do [datum] a co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 6 952 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 695,20 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 9 600,16 Kč, úroku ve výši 75,95 % ročně z částky 9 845,62 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 134 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6 952 Kč od [datum] do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to ve formě spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Okresní soud se proto zabýval otázkou platnosti této smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 ZoSÚ, tedy zda věřitel s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované dle § 86 ZoSÚ. Okresní soud dovodil, že věřitel při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nevyhověl řádně zákonnému požadavku uvedenému v § 87 odst. 1 ZoSÚ, v důsledku čehož je nutno považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. V důsledku této neplatnosti je pak nutno vypořádat plnění poskytnutá na základě této smlouvy mezi účastníky, a to podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Podle ní je žalovaná povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela (částku úvěru ve výši 10 000 Kč), sníženou o částku dosud žalovanou zaplacenou (3 048 Kč). V souladu s § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pak okresní soud uložil žalované žalobkyni tuto částku (ve výši 6 952) zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované (ve výši 695,20 Kč měsíčně), přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení nekontaktní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo. S ohledem na výše uvedené i okresním soudem stanovená výše splátek v podstatě možnostem žalované přiměřená není, neboť o jejích poměrech není nic bližšího známo. Odepřít však žalobkyni faktickou cestou, tedy stanovením splátek např. v symbolické výši vrácení poskytnutých peněžních prostředků nelze, neboť by tím opět došlo k materiálnímu popření zákonné povinnosti k vrácení zapůjčené jistiny. Okresní soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 6 952 Kč s úrokovým příslušenstvím, přičemž další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru jí nepřiznal. A protože byla žalobkyně méně procesně úspěšná a žalované žádné náklady v souvislosti s řízením před okresním soudem nevznikly, rozhodl okresní soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

2. Proti výroku I., avšak pouze co do přiznaného úroku z prodlení a způsobu úhrady dluhu formou splátek, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 6 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 695,20 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně uvedla, že povolení zaplacení dluhu ve splátkách je určitým privilegiem, které by mělo být podmíněno řádnou, úplnou a včasnou úhradou jednotlivých splátek. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dílčích splátek by tak měla být dle názoru žalobce stanovena sankce za takovéto prodlení, a to ztráta výhody splátek, kterou soudy běžně u splátek stanovují. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého dluhu již ve chvíli, kdy po výzvě žalobkyně, nezaplatila svůj dluh, který měla vůči žalobkyni. V tomto případě má proto žalobkyně nárok na úrok z prodlení již od [datum], avšak s ohledem na § 9 zákona č. 177/2020 Sb., nevznikalo úvěrujícímu od [datum] do [datum] právo na platby související s prodlením s plněním peněžitých dluhů úvěrovaného. Proto žalobkyně požaduje úrok z prodlení pouze od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tedy ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (tedy částečně ve výroku I. a částečně ve výroku II.) a rovněž i ohledně splatnosti částky 6 952 Kč, která byla rovněž odvoláním žalobkyně otevřena odvolacímu přezkumu. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné uvést, že okresní soud nestanovil splátky uvedené ve výroku I. jeho rozsudku dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) - tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale že tyto splátky stanovil dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Dle tohoto ustanovení se totiž ukládá spotřebiteli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ se podává, že...„ S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Z toho je možno dle odvolacího soudu dovodit, že smyslem a účelem právní úpravy obsažené v § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby jeho splatnost byla vázána na faktické schopnosti a možnost spotřebitele jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Tentýž závěr je pak možno dovodit i z odborné literatury - např. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s., v němž je k § 87 ZoSÚ uvedeno:...„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené zastává názor, že § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost) a nikoliv pariční lhůtu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Odvolání žalobkyně tedy dle odvolacího soudu nesměřuje v této části proti pariční lhůtě (jak uváděla sama žalobkyně), ale směřuje do věci samé, neboť při přezkumu odůvodněnosti splátek stanovených dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ se soud musí zabývat otázkou splatnosti již dříve přiznaného nároku ve výši 6 952 Kč, tedy částečně i věcí samou. Přitom samotnou výši přiznaného nároku (s výjimkou odvoláním napadeného úroku z prodlení) již odvolací soud není oprávněn přezkoumávat, neboť odvolání nebylo podáno proti výši přiznané jistiny.

5. Odvolací soud tak přezkumu podrobil výrok I. rozsudku okresního soudu ohledně lhůty splatnosti tam přiznané částky a v části tam uvedeného úroku z prodlení, dále výrok II. v části týkající se úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 952 Kč od [datum] do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku okresního soudu a rovněž i také závislý výrok II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z převážné části důvodné.

6. Odvolací soud pokládá za nutné dále uvést, že považuje veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná, a proto na ně pro zestručnění plně odkazuje. Odvolací soud pouze ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem, a to o důkazy, jež byly za důkazy označeny již v prvostupňovém řízení a nejsou tedy nepřípustné ve smyslu § 205a o. s. ř. (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z těchto listin níže, v rámci právního hodnocení věci.

7. Pokud se týče právního hodnocení věci, pak odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu okresního o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru. Vztah účastníků bylo proto nutno posoudit rovněž podle ustanovení ZoSÚ, přičemž okresní soud dospěl i ke správnému závěru o absolutní neplatnosti této smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr okresního soudu nebyl žádným z účastníků ani zpochybňován. Jak již bylo naznačeno výše, předmětem odvolacího přezkumu pak ani nebyla výše bezdůvodného obohacení (okresním soudem přiznaná v částce 6 952 Kč), které je povinna žalovaná vrátit žalobkyni. Odvolací soud se proto dále pouze zaměřil na posouzení otázky, zda okresní soud správně stanovil splatnost částku 6 952 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ a umožnil žalované splácet tento dluh ve splátkách po 695,20 Kč měsíčně.

8. Jak vyplývá z § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle názoru odvolacího soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak odvolací soud nesouhlasí se soudem okresním v tom, že je možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti jí opravňují (umožňují) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu úvěru najednou. Pokud tedy okresní soud umožnil žalované za shora popsané situace splácet dluh ve splátkách po 695,20 Kč měsíčně, zcela zjevně tím pochybil. Dle odvolacího soudu tak není možné v tomto řízení učinit závěr o tom, že by jí její možnosti umožňovaly splácet jistinu úvěru ve splátkách.

9. Odvolací soud následně vyšel ze zjištění učiněného z předžalobní výzvy ze dne [datum], že dne [datum] byla sepsána výzva adresovaná žalované, v níž je žalovaná vyzvána k okamžitému zaplacení částky 13 086 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo]. Současně pak odvolací soud z podacího archu ze dne [datum] zjistil, že výzva ze dne [datum] byla žalované odeslána dne [datum] prostřednictvím České pošty, s. p. Odvolací soud považuje již za notorietu skutečnost, že poštovní zásilky doručované prostřednictvím České pošty, s. p., jsou doručeny nejpozději třetím pracovním dnem od jejich odeslání (domněnka dojití - § 573 o. z.). K doručení výše uvedené zásilky (obsahující výzvu ze dne [datum]) tedy došlo dne [datum], přičemž žalovaná měla do dne následujícího zaplatit požadovaný dluh. Tudíž je možno dovodit, že dne [datum] se stal splatným dluh žalované spočívající ve vrácení jistiny úvěru na základě smlouvy ze dne [datum]. Jak již totiž bylo uvedeno výše, v průběhu řízení nebylo tvrzeno a ani nijak nevyšlo najevo, že by zaplacení této částky v takto stanovené lhůtě bylo mimo možnosti žalované, či že by možnosti žalované jí umožnily splácet dluh ve splátkách. Odvolací soud pouze podotýká, že žalobkyně sice v rámci svého odvolání tvrdila, že poprvé byla žalovaná k zaplacení celého dluhu vyzvána v rámci oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], avšak v tomto smyslu se dle odvolacího soudu jednalo o tvrzení nové a tedy nepřípustné ve smyslu § 205a o. s. ř. Odvolací soud tak k tomuto tvrzení nemohl jakkoliv přihlížet a při svém rozhodování vyšel z toho, že žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu právě prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum], jak je uvedeno výše.

10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak odvolací soud dovodil, že žalobkyně má vůči žalované nárok na úrok z prodlení z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z., neboť se dnem [datum] dostala do prodlení s úhradou této částky. V souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pak dosahuje sazba úroku z prodlení u dluhu splatného ke dni [datum] výše 8,5 % ročně. A protože se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, je možno její nárok považovat důvodný pouze v rozsahu 8,5 % ročně z částky 6 952 Kč a nedůvodný v rozsahu 1,5 % ročně z částky 6 952 Kč. Současně za nedůvodný považuje odvolací soud i nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 952 Kč za dobu od [datum] do [datum].

11. A protože je možno dospět k závěru, že ke dni rozhodování soudu již nastala splatnost celého dluhu žalované ve výši 6 952 Kč, je současně možno považovat nárok žalobkyně na zaplacení této částky (včetně požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení) v pariční lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) za zcela důvodný. V průběhu řízení totiž nebyly zjištěny (zejména s ohledem na nečinnost žalované) žádné okolnosti, které by umožňovaly stanovit lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší, či snad povolit splácení dluhu ve splátkách.

12. Odvolací soud proto výrokem I. písm. a) tohoto rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. rozsudku okresního soudu co do splatnosti částky 6 952 Kč a výrok II. co do úroku z prodlení z částky 6 952 Kč od [datum] do splatnosti jednotlivých splátek tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 6 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů o právní moci tohoto rozsudku.

13. Současně pak odvolací soud výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku dle § 219 o. s. ř. potvrdil zbylou zamítavou část odvoláním napadeného výroku II. rozsudku okresního soudu.

14. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. I poté, co byl rozsudek okresního soudu částečně změněn, je možno dovodit, že žalovaná byla v prvostupňovém řízení procesně úspěšnější než žalobkyně, a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Protože však žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud pak dále výrokem III. rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti žalované k poměrné náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni, neboť v odvolacím řízení byla procesně úspěšnější žalobkyně. Procesní úspěch žalobkyně a žalované ohledně přiznání nároku na úrok z prodlení z částky 4 356 Kč (jak o něm bylo rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozsudku) je prakticky totožný, neboť žalobkyně byla (při kapitalizaci předmětu odvolacího řízení ke dni rozhodování odvolacího soudu) procesně neúspěšná co do částky 627 Kč (v rozsahu 53,6 %) a procesně úspěšná co do částky 543 Kč (v rozsahu 46,4 %). Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaná měla pouze nepatrný procesní neúspěch a nemá tak vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v části týkající se úroku z prodlení. Jiné je to v části odvolacího řízení týkající se stanovení lhůty splatnosti a pariční lhůty. V této části bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, která tak má vůči žalované nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v této části. Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí částku 6 606 Kč a sestávají z odměny advokátky zastupující žalobkyni za celkem dva úkony právní služby, a to za sepis odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen„ advokátní tarif“) a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), přičemž odměna za jeden úkon právní služby týkající se lhůty splatnosti a pariční lhůty činí částku 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 10 000 Kč, neboť v případě sporu o určení lhůty splatnosti či lhůty k plnění nelze hodnotu této sporné věci či práva vyjádřit v penězích. Odvolací soud pak nepovažuje za účelně učiněný úkon právní služby spočívající v poradě s klientem, neboť pro takovou poradu zjevně nebyl jakýkoliv důvod. Navíc učinění tohoto úkonu nebylo ani zástupkyní žalobkyně jakkoliv doloženo. Do nákladů žalobkyně je dále nutno započítat náhradu paušálních výdajů její zástupkyně ve výši 300 Kč ke každému z výše uvedených dvou úkonů právní služby a 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 756 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Do nákladů žalobkyně není možno pro tuto část odvolacího řízení započítat soudní poplatek, který žalobkyně zaplatila ve výši 1 000 Kč za podané odvolání, neboť tento soudní poplatek byl vybrán v souvislosti s odvoláním žalobkyně do úroku z prodlení. K zaplacení celkové částky nákladů odvolacího řízení v částce 4 356 Kč pak odvolací soud zavázal žalovanou výrokem III. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek neshledal odvolací soud jakéhokoliv důvodu.