15 CO 98/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec o zaplacení 27 356 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2022, č. j. 31 C 391/2021-23,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 8 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 11 666 Kč s tam vymezeným úrokovým příslušenstvím zamítl (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II., co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a výroku III., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala nesprávný závěr o výši bezdůvodného obohacení žalované vzniklého přijetím plnění z neplatných smluv o úvěru, zejména pak závěr o tom, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla žalované poskytnuta toliko částka 5 734 Kč, na místo částky 10 000 Kč. Poukázala na článek 9. 1. smlouvy, v němž se smluvní strany dohodly, že nárok původní věřitelky na splacení částky v celkové výši 4 266 Kč, po zohlednění snížení nákladů v důsledku předčasného splácení, pokud se snížení nákladů na tyto případy (každý zvlášť) aplikuje dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se započítává proti nároku Zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle smlouvy. Dle názoru žalobkyně bezdůvodné obohacení žalované představuje celkovou částku poskytnutou žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. na ruku, přičemž obohacením je potřeba rozumět celkové finanční prostředky žalované, tedy i ty, které byly započteny na úhradu dluhu žalované, přestože částka nebyla reálně vyplacena při podpisu smlouvy žalované. Z označené smlouvy má tak žalobkyně nárok na vrácení jistiny ve výši 8 100 Kč (10 000 Kč – 1 900 Kč).

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, jakož i v závislém nákladovém výroku II., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 27 356 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté prostředky úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem [datum], přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky již byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Pohledávka vyplývající z této smlouvy, včetně příslušenství byla původní úvěrující postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, což bylo žalované písemně oznámeno dne [datum]. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do dne sepisu žaloby uhradila pouze částku 1 900 Kč, přičemž výše pohledávky bez příslušenství činí 15 500 Kč, sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 5 500 Kč a dále je tvořena kapitalizovanými úroky ve výši 5 864,11 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 225 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi její předchůdkyní, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které úvěrující poskytla žalované prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se za poskytnuté prostředky zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum] Ani povinnosti z této smlouvy žalovaná nehradila řádně a včas, za dobu trvání smluvního vztahu až do vyhotovení žaloby zaplatila pouze částku 5 544 Kč. Pohledávka z této smlouvy, která byla žalobkyni rovněž postoupena postupní smlouvou z [datum], činí 11 856 Kč bez příslušenství a sestává z dlužné jistiny ve výši 9 130,57 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 725,43 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 5 943,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 129,96 Kč a rovněž je tvořena úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 130,57 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky za téže období. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, na tuto však ničeho nezaplatila. K prověření úvěruschopnosti žalované při podpisu obou smluv o úvěru pak žalobkyně shodně tvrdila, že tato byla její předchůdkyní provedena v souladu s ust. § 84 až 89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), kdy byly především zhodnoceny informace požadované a získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazovaná na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaným od žalované. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Takto nashromážděné údaje byly odeslány do obchodního informačního systému předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje scoringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a jenž schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr pak původní věřitel dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

6. Okresní soud u jednání dne [datum] konaného v nepřítomnosti účastníků provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní a nevzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně při uzavření smluv posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Zdůraznil, že žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalované označila a doložila pouze karty zákazníka, jiné důkazy, zejména na ně navazující ověřené dokumenty od žalované, neoznačila ani nedoložila. Okresní soud, jak konstatoval, byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení, žalobkyně se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost býti poučena ze strany soudu připravila. Okresní soud proto dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem, konkrétně s ust. § 86 a 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z., k níž je v souladu s ust. § 588 o. z. povinen přihlížet i bez návrhu. Naopak za dostatečně prokázané okresní soud považoval tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, pokud však jde o smlouvu [číslo] ze dne [datum], tam bylo dle okresního soudu prokázáno pouze převzetí hotovosti žalovanou ve výši 5 734 Kč. Pokud podle obsahu této druhé smlouvy o úvěru žalované měla být část úvěru co do částky 4 266 Kč poskytnuta na refinancování jiného úvěru u předchůdkyně žalobkyně, pak v tomto směru žalobkyně soudu žádný důkaz nepředložila ani jej k důkazu nenavrhla. I ve vztahu k tomuto tvrzení žalobkyně byl okresní soud připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Žalobkyně se však dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost býti poučena ze strany soudu připravila. Dále okresní soud vzal za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalované náleží, neboť jí byla postoupena postupní smlouvou ze dne [datum]. Při závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru proto okresní soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 a § 1993 o. z. na vrácení všeho, co podle neplatných smluv bylo žalované poskytnuto. Přitom zohlednil částky, které byly žalovanou podle neplatných smluv předchůdkyní žalobkyně uhrazeny a shledal důvodnou žalobu ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 4 456 Kč dle smlouvy ze dne [datum] (tj. 10 000 Kč – 5 544 Kč) a ve výši 3 834 Kč dle smlouvy ze dne [datum] (tj. 5 734 Kč – 1 900 Kč), tj. celkem co do částky 8 290 Kč, přičemž pokud jde o její splatnost, tuto dovodil s odkazem na ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy k plnění ze dne [datum], prokazatelně odeslané na adresu žalované, která se tak dostala do dispozice žalované dle domněnky doručení obsažené v ust. § 573 o. z. dne [datum], a byla-li v ní žalované poskytnuta lhůta k plnění v trvání 10 dnů, tato byla povinna uhradit žalobkyni dlužnou částku do [datum]. Na základě uvedeného tak okresní soud zavázal žalovanou také k úhradě zákonného úroku z prodlení z částky 8 290 Kč ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to i doplňujícím rozsudkem ze dne [datum], jímž byla žaloba zamítnuta v části úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním způsobem, když procesně úspěšnější žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

7. Odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a po takto částečně zopakovaném dokazování konstatuje, že okresní soud z provedených důkazů správně zjistil skutkový stav, který odvolací soud doplnil o znění článku 9.1. této úvěrové smlouvy, jak bude uvedeno níže.

8. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly ve dnech [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., které současně podléhaly právnímu režimu ZoSÚ, byly-li uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou a jejich předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Současně považuje za správný i závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její předchůdkyně před uzavřením uvedené smlouvy v souladu s ust. § 86 ZoSÚ řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně, proti závěru o neplatnosti obou předmětných smluv o úvěru žalobkyně ničeho nenamítala.

9. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru se okresní soud správně zabýval tím, zda a do jaké výše je nároku žalobkyně možno vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ z neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni, resp. její předchůdkyni, jistinu úvěru, a to po zohlednění toho, co žalovaná na předmětnou smlouvu již zaplatila.

10. Žalobkyně ničeho nenamítala ke správnosti závěru okresního soudu, že z titulu neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum], číslo smlouvy [číslo], žalobkyni náleží částka 4 456 Kč, když z poskytnuté částky 10 000 Kč bylo žalovanou vráceno 5 544 Kč. Své odvolací námitky vystavěla na tvrzení, že nesprávně okresní soud zjistil výši bezdůvodného obohacení u v pořadí druhé ze smluv o úvěru ze dne [datum], číslo smlouvy [číslo], s tím, že žalované byla poskytnuta v hotovosti podle této smlouvy částka 5 734 Kč, naopak částka 4 266 Kč sice žalované nebyla vyplacena, ale v uvedeném rozsahu měla dle dohody stran o zápočtu zaniknout pohledávka předchůdkyně žalobkyně z titulu jiné úvěrové smlouvy [číslo] zdůraznila, že za bezdůvodné obohacení je zapotřebí považovat celkový finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalované, přestože tato částka nebyla reálně vyplacena žalované při podpisu smlouvy.

11. K odvolací námitce žalobkyně odvolací soud nejprve konstatuje, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že částku 10 000 Kč podle smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. smlouvy [číslo], poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná měla stvrdit podpisem smlouvy. Tvrzení o tom, že vyplaceno bylo v hotovosti toliko 5 734 Kč a částka 4 266 Kč byla poskytnuta formou refinancování jiné smlouvy o úvěru žalované u téhož věřitele, je tvrzením novým, na které se nevztahuje žádná z výjimek uvedených v § 205a písm. a) až f) o. s. ř., a k němuž tedy odvolací soud obecně přihlížet nemůže.

12. Přesto však již z dokazování provedeného okresním soudem, konkrétně z předmětné úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalované byla při podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta pouze částka 5 734 Kč. V článku 9.1. této smlouvy o úvěru si pak účastníci sjednali, že Zákazník požádal [právnická osoba] [právnická osoba], aby Spotřebitelský úvěr, který Zákazník čerpá dle této Smlouvy, byl použit na splacení ke dni uzavření této Smlouvy dosud nesplacených částí spotřebitelských úvěrů, které Zákazník u [právnická osoba] [právnická osoba] čerpal v minulosti (dále jen„ Refinancování“), [právnická osoba] [právnická osoba] tuto žádost Zákazníka o Refinancování akceptuje a na důkaz toho činí Smluvní strany následující dohodu o vzájemné započtení: Smluvní strany se dohodly, že nárok [právnická osoba] [právnická osoba] na splacení částky v celkové výši 4 266 Kč se započítává oproti nároku Zákazníka na vyplacení Spotřebitelského úvěru dle této Smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu při uvedeném zápočtu bude vyplacen rozdíl mezi jistinou Spotřebitelského úvěru a součtem zůstatků celkových částek refinancovaných spotřebitelských úvěrů uvedených v předchozí větě tohoto článku, tedy částka ve výši 5 734 Kč, a to způsobem, který si Zákazník zvolil v článku 1. této Smlouvy.

13. Vzhledem k odvolacím námitkám žalobkyně a zjištěním, která vyplynula z provedeného dokazování již v řízení před okresním soudem, se odvolací zabýval tím, v jaké výši se žalovaná v důsledku absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce z [datum] na úkor žalobkyně či její předchůdkyně bezdůvodně obohatila a v jaké výši je tedy povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.

14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Rozhodným je tedy určit, co je myšleno„ plněním“ přičitatelným závazku, jenž byl shledán absolutně neplatným dle § 2993 o. z., přičemž jen takové plnění, aniž by tu byl platný závazek, je povinen obohacený ochuzenému vydat.

16. V judikatuře soudů vyšších stupňů není žádných pochyb o tom, že přičitatelným plněním je plnění závazku, byť proběhlo do sféry třetí osoby. Typicky pokud v souladu s ujednáním v neplatné smlouvě poskytne poskytovatel zápůjčky zápůjčku bezhotovostně na ve smlouvě (či druhou stranou) určený bankovní účet, či vyplatí prostředky tam určené osobě (byť se nejedná o stranu smlouvy), pak takový poskytovatel zápůjčky poskytuje plnění, jež je přičitatelné jeho povinnosti obsažené v neplatné smlouvě, a druhá smluvní strana je povinna takové plnění vydat, byť se toto plnění nakonec projevilo ve sféře třetí osoby.

17. V daném případě ohledně částky 4 266 Kč plněno ze strany žalobkyně, resp. její předchůdkyně, nebylo. Nicméně dokazováním bylo zjištěno, že strany se v neplatné smlouvy dohodly na tom, že závazek předchůdkyně žalobkyně spočívající v závazku vydat žalované částku 4 266 Kč nezanikne splněním, ale započtením, což je způsob nahrazující splnění.

18. Pro závěr, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila i o částku 4 266 Kč, tedy bylo nezbytným posoudit, zda dohoda o zápočtu, kterou strany smlouvy v článku 9.1 uzavřely, je zápočtem platným, tj. zda vskutku v důsledku této dohody došlo k zániku údajných závazků žalované z jiné úvěrové smlouvy [číslo].

19. Shora citovanou dohodu o zápočtu obsaženou v článku 9.1 smlouvy o úvěru odvolací soud posoudil jako neurčitou, neboť v ní nejsou konkrétním a jednoznačným způsobem identifikovány pohledávky předchůdkyně žalobkyně z úvěrové smlouvy [číslo] oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalované vůči předchůdkyni žalobkyně na vyplacení zápůjčky ve výši 4 266 Kč. Není tak zřejmé, co konkrétně má částka 4 266 Kč po skutkové stránce představovat, zda se jedná o pohledávku z jistiny či z jiných nároků podle této smlouvy majících různý skutkový základ, tj. pohledávku na zaplacení úroků či poplatků a jakých, zda se jedná o pohledávku na zaplacení odměny za hotovostní inkaso splátek apod. Po takto provedeném zápočtu tak není možno ani dovodit, jaké závazky žalované z této smlouvy o úvěru zanikly, a vzhledem k tomu, že neurčitost nelze odstranit ani výkladem, který nemůže nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází, je nutno vyhodnotit celou dohodu o zápočtu obsaženou v čl. 9 smlouvy o úvěru ze dne [datum] jako zdánlivou ve smyslu ust. § 553 odst. 1 a § 554 o. z., k níž se nepřihlíží, na základě které proto nemohla pohledávka žalované na vyplacení částky 4 266 Kč podle smlouvy o úvěru z [datum] zaniknout, nemohla vyvolat zamýšlené účinky, ani pokud jde o zánik závazku žalované ze smlouvy o úvěru [číslo]. Za této situace proto nelze částku obsaženou v zápočtu ve výši 4 266 Kč považovat za plnění, které by byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 2993 či § 87 o. z. a § 87 odst. 1 ZoSÚ vydat.

20. Nad rámec výše uvedeného pak odvolací soud uvádí, že i kdyby bylo možno ujednání v článku 9.1 smlouvy o úvěru ze dne [datum] posoudit nikoliv jako dohodu o zápočtu, ale jako dohodu o určení místa, kam má být částka 4 266 Kč předchůdkyní žalobkyně poukázána (místo plnění), pak v tomto směru odvolací soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně částku 4 266 Kč vskutku na úhradu jiného úvěrového závazku žalované poskytla (poukázala). Vzhledem k tomu, že se k jednání žalobkyně nedostavila, nemohla být o své povinnosti k doplnění tvrzení a ke splnění důkazní povinnosti ve vztahu k výplatě částky 10 000 Kč z předmětné úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, jak byl podle odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud připraven učinit.

21. Okresní soud proto správně s odkazem na ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 2993 o. z. zavázal v odvoláním nenapadeném výroku I. žalovanou k zaplacení částky 8 290 Kč představující bezdůvodné obohacení získané z obou absolutně neplatných smluv o úvěru, kdy nad tuto částku žalobkyni žádné další nároky z plnění poskytnutého žalované podle neplatných smluv o úvěru její předchůdkyní nesvědčí.

22. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku II. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 4 266 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení jako správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, neboť v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, této však žádné náklady nevznikly.

23. Negativním výrokem pak bylo rozhodnuto také o náhradě nákladů řízení odvolacího dle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení plně procesně úspěšné žalované podle obsahu prokazatelně také žádné náklady nevznikly.