15 CO 99/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Jana Rýznara a Mgr. Karly Nekolové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2021, č. j. 59 C 96/2018-86,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15 246 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalobce zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 45 738 Kč (výrok II.). Okresní soud při svých závěrech týkajících se merita vyšel z toho, že žalovaná je jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ společnost“), přičemž její vklad do této společnosti činil do [datum] částku 5 000 Kč. Dne [datum] bylo zapsáno zvýšení základního kapitálu společnosti na částku 1 005 000 Kč, a to navýšením vkladu žalované o částku 1 000 000 Kč. Současně vzal okresní soud za prokázané, že žalobce převedl na účet společnosti dne [datum] částku 250 000 Kč a dne [datum] částku 755 000 Kč, a to bez uvedení účelu platby, přičemž žalobce měl od [datum] do [datum] oprávnění nakládat s účtem společnosti, což opakovaně využíval v období od října [rok] do prosince [rok], a to jak formou výběru z bankomatu, tak i převody peněz na vlastní účet. Okresní soud pak konkrétně zjistil, že žalobce mimo jiné převedl z účtu společnosti na svůj účet dne [datum] částku 330 000 Kč a dne [datum] částku 529 499 Kč. Pokud se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč jakožto částky, kterou za žalovanou uhradil na splacení jejího navýšení vkladu ve společnosti na základě jejich dohody, případně jakožto bezdůvodného obohacení, neboť hradil za žalovanou její povinnost, dospěl okresní soud k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované. Okresní soud nedospěl k závěru o uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, na jejímž základě by žalobce hradil za žalovanou částku 1 000 000 Kč na navýšení jejího vkladu ve společnosti. Současně pak okresní soud nedospěl ani k závěru, že by se o tuto částku obohatila žalovaná, neboť částka byla vyplacena na účet společnosti, a tudíž se o ni neobohatila žalovaná, která není ve věci pasivně věcně legitimována. Nicméně okresní soud s ohledem na okolnost, že žalobce finanční prostředky bezprostředně po jejich vložení na účet společnosti vybral, nedospěl ani k závěru, že by vůbec k jakémukoliv bezdůvodnému obohacení došlo, a to ani na straně společnosti. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

2. Proti celému rozsudku okresního soudu si žalobce podal včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny a vyhovění žalobě. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že je zřejmé, že společnost nikdy nedisponovala finančními prostředky (mimo prostředků poskytnutých žalobcem), které by ji umožňovaly ke dni [datum] provést zvýšení základního kapitálu na částku 1 005 000 Kč. Je proto evidentní, že finanční prostředky žalobcem převedené ve dnech [datum] a [datum] v celkové výši 1 000 000 Kč byly použity právě a jen k tomuto účelu. Okresní soud se pak žádným způsobem nevypořádal s tím, že na potvrzeních banky o výše zmíněných platbách jsou tyto platby označeny jako„ [anonymizováno]“. Okresní soud proto dle žalobce chybně provedl dokazování důkazy a provedené důkazy chybně vyhodnotil. Dle žalobce totiž není pochyb o tom, že žalovaná převzala závazek společníka společnosti ke zvýšení základního kapitálu o částku 1 000 000 Kč, k čemuž byly použity finanční prostředky získané platbami žalobce ve dnech [datum] a [datum]. Úhrada vkladu společníka ve prospěch společnosti totiž může být provedena i třetí stranou (ať již jako zápůjčka, úvěr, dar či podobně), přičemž takto poskytnuté plnění je vždy přičítáno na vklad společníka. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti pak vyplynulo, že dne [datum] se žalovaná stala držitelkou podílu ve společnosti v částce 1 005 000 Kč. Žalobce tedy považuje za prokázané, že žalovaná využila dvou bezhotovostních převodů žalobce na účet společnosti ke splnění své vkladové povinnosti. Žalovaná po učinění těchto dvou plateb žalobcem podnikla právní kroky ke zvýšení základního kapitálu společnosti, tudíž je jasné, že o tomto finančním plnění musela vědět, a proto nelze dospět k závěru, že jí snad bylo vnuceno, jak sama uváděla. Žalovaná pak ani sama neuváděla, že by snad na účet společnosti byly vloženy jiné finanční prostředky, kterými by snad došlo k uhrazení její povinnosti ke zvýšení základního kapitálu společnosti. Správný pak není ani závěr okresního soudu, že si žalobce z účtu společnosti převáděl finanční prostředky, čímž mu byla jím zaplacená finanční částka vrácena, neboť žalobce za žalovanou splnil její osobní závazek vůči společnosti z titulu společníka. A není tak možno dospět k závěru, že by žalobce majetkem společnosti vyrovnával závazek žalované jako společníka společnosti. V tomto případě se totiž jedná o transakce mezi žalobcem a třetí osobou (společností).

3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalovaná nečinila sporným, že žalobce vložil na účet společnosti 1 000 000 Kč, a že se žalovaná zavázala navýšit svůj vklad ve společnosti o tuto částku. Nicméně současně nelze dle žalované přehlédnout, že žalobce disponoval s účtem společnosti a bezprostředně po vložení výše uvedené částky ji z účtu zase vybral. Pokud by tedy bylo žalobci vyhověno, dostal by finanční prostředky ve výši 1 000 000 Kč dvakrát, což by bylo zjevně v rozporu s obecnými principy občanského zákoníku a jednalo by se o zneužití práva. Nadto z pouhé skutečnosti, že platby žalobce byly označeny jako„ [anonymizována dvě slova]“ nelze jakkoliv dovodit, že by snad žalobce plnil povinnost žalované. Na straně žalované nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, maximálně žalovaná uvedla nepravdivý údaj v případě zápisu navýšení vkladu do obchodního rejstříku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu (tedy ve všech jeho výrocích), a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího, neboť takto byl odvolacímu přezkumu odvoláním žalobce otevřen. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, ostatně ty ani nebyly kterýmkoliv z účastníků tvrzeny. Odvolací soud pak dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobce.

5. Odvolací soud dále uvádí, že souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem z jednotlivých důkazů, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Zejména se jedná o skutečnost, že žalovaná v notářském zápisu ze dne [datum] převzala jako jediný společník společnosti vkladovou povinnost ke zvýšení základního kapitálu společnosti o částku 1 000 000 Kč. Jak pak dále zjistil odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. z tohoto notářského zápisu, žalovaná se zavázala ke splnění této své vkladové povinnosti peněžitým vkladem na účet společnosti ve lhůtě do 14 dnů. Současně pak okresní soud správně zjistil, že dne [datum] vložil žalobce ze svého účtu č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] na účet společnosti č. [bankovní účet] dne [datum] částku 250 000 Kč a dne [datum] částku 755 000 Kč. Dne [datum] pak došlo v obchodním rejstříku k zápisu zvýšení základního kapitálu společnosti o 1 000 000 Kč a zvýšení splaceného vkladu žalované jako jediného společníka společnosti o částku 1 000 000 Kč. Odvolací soud pak pouze považoval za nutné tato skutková zjištění doplnit ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakováním dalšího dokazování, a to o důkazy, které již byly dříve provedeny okresním soudem, přičemž odvolací soud z nich zjistil skutečnosti okresním soudem nezjištěné. Odvolací soud pouze v této souvislosti podotýká, že skutková zjištění učiněná z jednotlivých uvedených důkazů pro větší přehlednost uvádí níže v rámci právního hodnocení věci.

6. Z hlediska právního hodnocení považuje odvolací soud za nutné uvést, že žalobce v žalobě tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena dohoda o tom, že žalobce za žalovanou splní její vkladovou povinnost ke zvýšení základního kapitálu společnosti o částku 1 000 000 Kč. Žalobce k prokázání tohoto tvrzení označil v podání ze dne [datum] důkazy (potvrzení o transakcích žalobce ze dne [datum] a [datum] a notářský zápis ze dne [datum]). Odvolací soud však shodně se soudem okresním (byť ten takový závěr ve svém rozsudku nevyjádřil výslovně) dospěl k závěru, že z těchto důkazů nelze dovodit, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dohoda o tom, že žalobce má za žalovanou splnit její vkladovou povinnost. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že z obou potvrzení o provedení tuzemské platby (s daty realizace [datum] a [datum]) odvolací soud (na rozdíl od soudu okresního) zjistil, že obě platby žalobce jsou označeny„ [anonymizována dvě slova]“. Z takového označení totiž nelze cokoliv dovodit ohledně uzavření dohody o splnění vkladové povinnosti žalované žalobcem. A protože se žalobce ani jeho zástupce k jednání okresního soudu dne [datum] nedostavili, nemohl být žalobce okresním soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o své povinnosti označit důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. Žalobce tedy neunesl břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena dohoda o tom, že žalobce splní za žalovanou její vkladovou povinnost jako jediného společníka společnosti v podobě navýšení základního kapitálu společnosti o částku 1 000 000 Kč.

7. Okresní soud proto věc následně zcela správně posuzoval z pohledu bezdůvodného obohacení, a to jako plnění za jiného ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V tomto ohledu již odvolací soud nesouhlasí se závěry okresního soudu o tom, že se v tomto případě na úkor žalobce obohatila společnost, na jejíž účet byla částka 1 000 000 Kč připsána. Žalobce totiž netvrdil, že by tuto částku zaslal na účet společnosti bez právního důvodu, ale naopak tvrdil, že částku zaslal na účet společnosti jako platbu za žalovanou, kterou měla být splněna její vkladová povinnost. Ohledně okolnosti, že dvěma platbami v celkové výši 1 005 000 Kč provedenými ve dnech [datum] a [datum], byla skutečně splněna vkladová povinnost žalované, nemá pak odvolací soud žádných pochyb, a to s ohledem na časovou souvislost jednání žalobce a žalované. Žalovaná se totiž dne [datum] zavázala v notářském zápisu ke splnění vkladové povinnosti v částce 1 000 000 Kč na účet společnosti ve lhůtě 14 dnů, následně v této lhůtě (ve dnech [datum] a [datum]) došlo ke vložení částky 1 000 000 Kč na účet společnosti a dne [datum] došlo k zápisu zvýšení základního společnosti o částku 1 000 000 Kč. Jak pak vyplývá z výpisů z účtu společnosti, v době od [datum] do [datum] nebyla na účet společnosti vložena žádná jiná částka ve výši 1 000 000 Kč, kterou by mohla být uhrazena vkladová povinnost žalované. Je tak zcela evidentní, že právě a jen platbami žalobce ze dne [datum] a [datum] mohla být (a byla) splněna vkladová povinnost žalované ke zvýšení základního kapitálu společnosti o částku 1 000 000 Kč. Tyto platby je tak nutno považovat za platby, jimiž se obohatila na úkor žalobce žalovaná (a nikoliv společnost), byť tyto částky byly zaplaceny na účet společnosti. Jedná se tak o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2291 o. z. ve formě plnění za jiného.

8. Odvolací soud nemá za to, že by se na straně žalované jednalo o vnucené plnění, neboť žalovaná jako jediný jednatel společnosti musela podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, a to právě ohledně zvýšení základního kapitálu společnosti a rovněž i ohledně zvýšení svého vkladu jako jediného společníka společnosti. Žalovaná tak musela jednoznačně vědět o tom, že ke splnění své vkladové povinnosti využívá platby žalobce a nemohlo se tak jednat o plnění vnucené. Nadto je nutno uvést, že na danou situaci nelze aplikovat ustanovení § 2997 odst. 1 věta druhá o. z., podle nějž nemá právo na vrácení bezdůvodného obohacení ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Toto ustanovení totiž dle názoru odvolacího soudu a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019 (publikovaným ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 21/2020) dopadá na situaci, kdy se ochuzený (v tomto případě žalobce) domáhá vrácení toho, co plnil, nikoliv po obohaceném (v tomto případě po žalované), ale po tom, kdo takové plnění přijal (v tomto případě po společnosti). Což však není situace nastalá v této věci, a proto nelze ani uvažovat o aplikaci § 2997 odst. 1 věta druhá o. z.

9. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že vložením částky 1 000 000 Kč na účet společnosti ve dnech [datum] a [datum] se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila žalovaná, která v té době měla povinnost složit částku 1 000 000 Kč na účet společnosti.

10. Nicméně současně bylo nutno zohlednit, že žalovaná v průběhu jednání před okresním soudem uvedla, že jakožto jediná jednatelka společnosti souhlasila s tím, aby společnost toto bezdůvodné obohacení případně vzniklé žalované vyplatila žalobci. Odvolací soud tak má za to, že je možno dovodit, že žalovaná se dohodla se společností, že za ni zaplatí žalobci jí vzniklé bezdůvodné obohacení.

11. Jak pak již dříve zjistil okresní soud, měl žalobce k účtu společnosti [bankovní účet] vedenu na své jméno debetní platební kartu [číslo] s platností v době od září [rok] do září [rok], která byla aktivní do [datum]. Současně pak bylo zjištěno, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] oprávněn nakládat s uvedeným účtem a prostředky na něm zcela bez omezení, tedy včetně zadání pokynu k platebním transakcím provedeným k tíži zůstatku účtu. Odvolací soud na základě těchto skutečností dovodil, že žalobce měl přístup k účtu společnosti a rovněž mohl provádět platby či výběry z bankomatu za pomocí platební karty [číslo]. Proto pokud byly zjištěny nějaké platby prostřednictvím této platební karty, či byly provedeny platby z účtu společnosti, dovozuje odvolací soud, že tyto platby či výběry provedl sám žalobce.

12. Již dříve bylo zjištěno okresním soudem z výpisu z účtu společnosti č. [bankovní účet] (dále jen„ účet společnosti“) za říjen [rok], že žalobce vložil ze svého účtu č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] na shora uvedený účet společnosti dne [datum] částku 250 000 Kč, dne [datum] částku 755 000 Kč a dále byla z účtu společnosti převedena na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] částka 330 000 Kč a dne [datum] částka 529 499 Kč Odvolací soud pak z výpisu z účtu společnosti za říjen [rok] zjistil, že z účtu společnosti byly prostřednictvím platební karty [číslo] provedeny buď platby kartou nebo výběry z bankomatu, a to dne [datum] ve výši 22 989 Kč, dne [datum] ve výši 9 957,08 Kč a ve výši 822,72 Kč.

13. Odvolací soud dále z výpisu z účtu společnosti za listopad [rok] zjistil, že z účtu společnosti byly prostřednictvím platební karty [číslo] provedeny buď platby kartou nebo výběry z bankomatu, a to dne [datum] ve výši 776,70 Kč, dne [datum] ve výši 399 Kč a 199 Kč, dne [datum] ve výši 60 Kč a dne [datum] ve výši 109,70 Kč.

14. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za prosinec [rok] zjistil, že z účtu společnosti byly prostřednictvím platební karty [číslo] provedeny buď platby kartou nebo výběry z bankomatu, a to dne [datum] ve výši 900 Kč, dne [datum] ve výši 1 516 Kč, dne [datum] ve výši 829 Kč a dne [datum] ve výši 119,80 Kč.

15. Odvolací soud dále z výpisu z účtu společnosti za leden [rok] zjistil, že z účtu společnosti byly prostřednictvím platební karty [číslo] provedeny buď platby kartou nebo výběry z bankomatu, a to dne [datum] ve výši 593 Kč, dne [datum] ve výši 175 Kč, dne [datum] ve výši 480 Kč, dne [datum] ve výši 417,45 Kč a dne [datum] ve výši 1 128,83 Kč a ve výši 500 Kč.

16. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za únor [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 400 000 Kč a prostřednictvím platební karty [číslo] byly provedeny buď platby kartou nebo výběry z bankomatu, a to dne [datum] ve výši 94 Kč, dne [datum] ve výši 1 522 Kč a 895,70 Kč, dne [datum] ve výši 35 000 Kč a 1 589 Kč, dne [datum] ve výši 523 Kč a 500 Kč a dne [datum] ve výši 261 Kč a 1 198 Kč.

17. Odvolací soud dále z výpisu z účtu společnosti za březen [rok] zjistil, že z účtu společnosti nebyla provedena žádná platba na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] ani nebyla prostřednictvím platební karty [číslo] provedena žádná transakce v podobě platby či výběry z bankomatu.

18. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za duben [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 390 000 Kč.

19. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za květen [rok] zjistil, že z účtu společnosti nebyla provedena žádná platba na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] ani nebyla prostřednictvím platební karty [číslo] provedena žádná transakce v podobě platby či výběry z bankomatu.

20. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za červen [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 3 000 Kč.

21. Odvolací soud dále z výpisu z účtu společnosti za červenec [rok] zjistil, že z účtu společnosti nebyla provedena žádná platba na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] ani nebyla prostřednictvím platební karty [číslo] provedena žádná transakce v podobě platby či výběry z bankomatu.

22. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za srpen [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 100 000 Kč.

23. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za září [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 50 000 Kč.

24. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za říjen [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 30 000 Kč.

25. Odvolací soud z výpisu z účtu společnosti za listopad [rok] zjistil, že z účtu společnosti byla na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum] převedena částka 20 000 Kč.

26. Odvolací soud dále z výpisu z účtu společnosti za prosinec [rok] zjistil, že z účtu společnosti nebyla provedena žádná platba na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] ani nebyla prostřednictvím platební karty [číslo] provedena žádná transakce v podobě platby či výběry z bankomatu.

27. Odvolací soud tedy shrnuje to, co vyplývá z výše uvedených skutkových zjištění. Z účtu společnosti byla v době od začátku listopadu [rok] do konce prosince [rok] zaslána na účet žalobce č. [bankovní účet] s názvem [titul] [jméno] [příjmení] celkem částka 858 000 Kč a prostřednictvím platební karty [číslo] byly provedeny transakce v podobě platby či výběry z bankomatu v celkové výši 49 786,68 Kč (jak již bylo uvedeno výše, považuje odvolací soud tyto platby či výběry za provedené samotným žalobcem). Připočtou-li se k těmto částkám dvě platby na účet žalobce ve dnech [datum] a [datum] ve výši 330 000 Kč a 529 499 Kč, jedná se o celkovou částku 1 902 285,68 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tak možno dovodit, že v době od [datum] do konce prosince [rok] společnost vyplatila žalobci celkem částku 1 902 285,68 Kč. Bylo pak na žalobci, aby tvrdil (a následně i prokázal) účel plateb, které mu byly vyplaceny společností ve shora zmíněném období (po provedení jeho dvou plateb v celkové výši 1 005 000 Kč na účet společnosti), a že se jednalo o jiný účel, než o úhradu jeho pohledávky vůči žalované jako jediné společnici a jednatelce společnosti. A protože se žalobce k jednání okresního soudu dne [datum] (v jehož rámci byla výše zmíněná obrana žalované vznesena) nedostavil, nemohl být v tomto duchu ani okresním soudem jakkoliv dotázán, natož poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. Doplnění případných tvrzení ohledně účelu výše zmíněných plateb pak žalobce neuvedl ani v rámci jednání odvolacího soudu dne [datum], k němuž se nedostavil ani on, ani jeho zástupce.

28. Bylo tak možno dospět k závěru, že se žalovaná sice na úkor žalobce bezdůvodně obohatila minimálně o částku 1 000 000 Kč, avšak současně bylo možno dovodit, že toto bezdůvodné obohacení již bylo žalobci vráceno žalovanou. Nestalo se tak sice přímo platbami žalované, ale prostřednictvím plateb společnosti, jejíž jedinou jednatelkou i společníkem byla žalovaná. Takto byla žalobci z účtu společnosti zaplacena částka v celkové výši přesahující bezdůvodné obohacení žalované. Je tak možno nade vši pochybnost dospět k závěru, že nárok žalobce vůči žalované již před podáním žaloby zanikl a žalobě tak není možné co do jistiny vyhovět. A protože se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč od [datum], je možné dospět k závěru o nedůvodnosti i tohoto příslušenství. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je totiž zcela zřejmé, že částka 1 000 000 Kč byla žalobci společností vrácena před [datum] (do konce prosince [rok] byla žalobci zaplacena částka přesahující 1 000 000 Kč), a tudíž ke dni [datum] nemohla být žalovaná v prodlení s jejím zaplacením.

29. Pokud tedy okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl, je nutno jeho rozhodnutí považovat za ve výroku věcně korektní. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil výrokem I. tohoto rozsudku rozsudek okresního soudu v jeho meritorní části (výroku I.) jako věcně zcela správný. Současně pak odvolací soud stejným výrokem potvrdil i věcně správný nákladový výrok II., který považuje za věcně rovněž zcela správný. Ohledně výše přiznaného nároku na náhradu nákladů řízení před okresním soudem pak odvolací soud plně odkazuje na příslušnou část odůvodnění rozsudku okresního soudu.

30. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované, která byla i v rámci odvolacího řízení plně procesně úspěšná, přiznal vůči žalobci nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady v celkové výši 15 246 Kč sestávají z odměny advokáta zastupujícího žalovanou za 1 úkon právní služby, a to za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen„ advokátní tarif“). Výše odměny za jeden úkon právní služby činí v tomto případě částku 12 300 Kč, a to dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 1 000 000 Kč. Do nákladů žalované je dále nutno započítat náhradu hotových výdajů jejího zástupce k výše uvedenému úkonu právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované je plátcem DPH, vznikl mu ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž nárok na náhradu za 21% DPH z výše zmíněných nákladů v celkové výši 12 600 Kč, a to v částce 2 646 Kč. K zaplacení částky náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 15 246 Kč pak odvolací soud zavázal žalobce výrokem II. tohoto rozsudku.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebylo shledáno žádných důvodů vyplývajících z obsahu spisu a ostatně tyto skutečnosti nebyly žádným z účastníků řízení ani tvrzeny.