16 Co 101/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2024, č. j. 26 C 686/2023-209, ve znění usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2025, č. j. 26 C 686/2023-244

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 069 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky , Jméno advokátky A, , sídlem , adresa, , , adresa, - , Jméno advokátky B, .

1. Žalobou podanou dne 18. 5. 2023 k Obvodnímu soudu pro , adresa, se žalobce proti žalované domáhal určení neplatnosti výpovědi ze svého pracovního poměru ze dne 24. 1. 2023 podle § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce). Žalovanou od počátku řízení zastupovala na plnou moc advokátka, která také s úspěchem podala návrh na postoupení věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě s tím, že má v jeho obvodu sídlo krajská pobočka úřadu práce, které se spor týká, přičemž v tomto obvodě také žalobce vykonával svou práci a poblíž bydlí. Okresní soud provedl pět jednání a vyslechl sedm svědků. Zkoumal v prvé řadě otázku, zda žalobce tím, že odmítl podepsat dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách (§ 252 zákoníku práce), přestal bez zavinění žalované splňovat její požadavky pro řádný výkon své práce odborného účetního. A v tomto kontextu, zda je takový požadavek žalované legitimní či nikoli. Okresní soud se ovšem – zejména prostřednictvím výslechů svědků – musel vypořádat také s žalobcovými argumenty, podle nichž jej žalovaná reálně chtěla převést na jinou práci pokladníka, zacházela s ním v porovnání se srovnatelnými zaměstnanci nerovně nepřiznáním osobního příplatku (a tedy došlo k přechodu důkazního břemene na žalovanou), výpověď představovala odvetné opatření za to, že žalobce s žalovanou dříve vedl další soudní spory, šlo žalované o to, aby žalobce uvolnil místo jiné kolegyni, která se vracela z mateřské dovolené atd. Zástupkyně žalované neměla tendenci spor účelově protahovat či komplikovat a naopak vystupovala aktivně a konstruktivně k řádnému projednání sporu.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a ve spojení s opravným usnesením iniciovaným zástupkyní žalované pak žalobci také uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v podobě nákladů zastoupení advokátkou ve výši 42 532 Kč (výrok II), a to se zdůvodněním, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Je sice pravdou, že žalovaná je státní instituce, která má ve své struktuře organizační útvary, jejichž úkolem je zabezpečování právních záležitostí a které jsou vybaveny právníky ve služebním či pracovním poměru (například v rámci generálního ředitelství žalované existuje „oddělení veřejných zakázek a právní podpory“ a v rámci každé z krajských poboček žalované „oddělení právní“), nicméně předmětný spor je zcela specifický, právně náročný a nepřímo souvisí i s několika dalšími několik let trvajícími soudními spory, a proto je legitimní, pokud se žalovaná nechala v tomto sporu zastoupit advokátkou, která se dlouhodobě problematice právních vztahů mezi těmito účastníky věnuje a navíc se specializuje na zastupování v pracovněprávních vztazích před soudy. Zastupování žalované nelze v tomto případě srovnávat s běžnou agendu žalované, pro kterou své právníky zaměstnává.

3. Proti výroku II. rozsudku podal žalobce odvolání s návrhem na změnu výroku v podobě nepřiznání náhrady žádnému z účastníků pro neúčelnost zastoupení advokátkou per se, které s odkazy na judikaturu Ústavního soudu (dále jen ÚS) zdůvodnil tím, že je neúčelnost zřejmá z povahy žalované jako organizační složky státu a její činnosti. Předmět řízení spadá pod působnost a kvalifikační předpoklady žalované, která se pohybuje především na poli pracovního práva. Stát je vždy k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, a tak není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. V tomto případě navíc není předmětem řízení problematika přímo nesouvisející s oblastí spravovanou žalovanou ani problematika velmi specializovaná, obtížná, dosud neřešená, ani s mezinárodním prvkem a vyžadující znalosti cizího práva či jazykové znalosti. Rozhodnutí ve věci samé věci záviselo na posouzení otázky legitimnosti požadavku žalované na uzavření dohody o hmotné odpovědnosti žalobcem.

4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného výroku s poukazem na to, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014, dospěl k závěru, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. Zastoupení žalované advokátkou však nemůže v žádném případě představovat zneužití práva na právní zastoupení, a to též s přihlédnutím ke skutkové i právní obtížnosti projednávané věci a dlouhotrvajícím sporům vedeným mezi účastníky. Jde o spory natolik obtížné, specifické a dlouhodobé, že je nezbytné, aby žalovaná byla zastupována advokátkou na základě plné moci. Mezi účastníky bylo současně vedeno několik sporů, které měly počátek v roce 2010, a věc již byla dvakrát projednávána Nejvyšším soudem. Tyto spory mají značný dopad do majetkové sféry žalované s ohledem na výši částek, které byly předmětem řízení. Totéž platí pro tento soudní spor s ohledem na povinnost zaměstnavatele k náhradě platu v případě neplatné výpovědi podle § 69 zák. práce.

5. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] napadený výrok rozsudku a v této šíři i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

6. Úspěšné žalované lze přiznat náhradu pouze takových nákladů řízení, jež byly potřebné k účelnému bránění práva proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Lze-li možný důvod či důvody neúčelnosti vztáhnout i na samotné rozhodnutí nechat se zastoupit advokátem, může soud skutečně zcela odepřít přiznání náhrady nákladů takového zastoupení[footnoteRef:1]. Judikatura (především ÚS) k této otázce není zcela ustálená a poněkud osciluje mezi rigidnějším přístupem prosazovaným žalobcem, kdy určitý druh účastníků musí aktivně obhájit důvody pro přiznání nákladů zastoupení advokátem, a liberálnějším pojetím, v němž téma nahlíží optikou práva na právní pomoc, které svědčí i těmto subjektům a které lze protiústavně porušit právě nepřiznáním těchto procesních výloh. ÚS tedy rozvinul rozsáhlou judikaturu, v níž jako relevantní faktor pro úvahu o účelnosti zastoupení advokátem předestřel v prvé řadě okolnost, že je činnost účastníka, obvykle organizační složky státu, financována z veřejných rozpočtů, pročež lze předpokládat, že účastník disponuje aparátem, finančně i personálně zajištěným, který je s to zastoupení před soudem zabezpečit.[footnoteRef:2] Tuto úvahu pak ÚS vztáhl i na statutární města,[footnoteRef:3] vyšší územní samosprávné celky,[footnoteRef:4] , Anonymizováno, ,[footnoteRef:5] Všeobecnou zdravotní pojišťovnu,[footnoteRef:6] fakultní nemocnice[footnoteRef:7] a , právnická osoba, .[footnoteRef:8] Dlouhodobě též akcentuje jedinečné okolnosti případu, zejména v podobě složitosti věci a průběhu řízení (problematika dosud neřešená, komplikovaná, nesouvisející s předmětem činnosti účastníka, s cizím prvkem, vyžadující znalost cizího práva či jazyka).[footnoteRef:9] Poněkud odlišnou cestou nicméně šel v usnesení ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2257/08 (v němž dokonce uvedl, že výše citovaný nález č. N 167/51 SbNU 65 představuje ojedinělý exces), v usnesení ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1625/09, v nálezu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2513/09, č. N 17/56 SbNU 169, a také v usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 2428/10. V těchto rozhodnutích totiž vesměs naopak posoudil zastoupení advokátem jako účelné s důrazem na právo na právní pomoc, kdy je otázka účelnosti náhrady v zásadě vyhrazena obecnému soudu a není-li zde důvod pro aplikaci výjimečného § 150 o. s. ř., je spíše namístě náhradu přiznat. Tato názorová linie přitom dosud nebyla v postjudikatuře bezezbytku překonána v tom smyslu, že by ji ÚS otevřeně a důsledně vypořádal a přehodnotil a přitom ji odvolací soud pokládá za souladnější s právním řádem jako celkem. [1: Viz např. nález ÚS ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, č. N 132/66 SbNU 61.] [2: Viz nejprve zejména nález ÚS ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, č. N 167/51 SbNU 65, poté např. nález ÚS ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, č. N 38/56 SbNU 449, nález ÚS ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 1180/10, č. N 194/58 SbNU 715, nález ÚS ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09, č. N 243/55 SbNU 349, nález ÚS ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2804/10, č. N 81/61 SbNU 269.] [3: Viz např. nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010, č. N 232/59 SbNU 365, nález ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, č. N 137/66 SbNU 115. ] [4: Viz např. nález ze dne 6. 6. 2013, sp zn. I. ÚS 4229/12, č. N 102/69 SbNU 691.] [5: Viz např. nález ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, č. N 129/70 SbNU 193.] [6: Viz např. nález ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 474/13, č. N 229/75 SbNU 557.] [7: Viz např. nález ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11, č. N 215/63 SbNU 473.] [8: Viz např. nález ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. II. ÚS 1172/12, č. N 165/70 SbNU 535. ] [9: Viz např. nález ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, č. N 104/57 SbNU 357, nález ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1877/10, č. N 200/58 SbNU 79, či nález ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3191/10, č. N 19/60 SbNU 197. ]

7. Odvolací soud po důkladné úvaze dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě je namístě žalované náhradu nákladů právního zastoupení přiznat. Zdůrazňuje přitom, že úspěšný účastník má mít na tuto náhradu vzásadě vždy právo (§ 142 odst. 1 – 3 o. s. ř.), což úzce souvisí s ústavně zaručeným právem na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 LZPS), které je jedním z komponentů spravedlivého procesu a jako takové žalované může zajistit rovné procesní postavení vůči advokátem zastoupenému žalobci (§ 18 odst. 1 první a třetí věta o. s. ř.). Je sice pravdou, že nepřiznání náhrady a priori účastníkovi, a rozhodně ne žalované, právní pomoc neznemožňuje. Bylo by však absurdní tvrdit, že s ní nijak nesouvisí. Úspěšný účastník, ať už je jím kdokoli, totiž vcelku legitimně očekává přiznání těchto nákladů, avšak má-li před sebou reálnou vyhlídku odepření náhrady, může se rozhodnout, že se zastoupit nenechá, což není neadekvátní, ale naopak racionální. A to znamená, že jeho právo na právní pomoc není zcela naplněno. Vyhlídka případného přiznání pouhé paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. je vzhledem k současným životním nákladům, spotřebitelským cenám a k výši nákladů zastoupení advokátem sotva dostatečná. Proto by pro zásah soudu do práva na právní pomoc měly svědčit přesvědčivé důvody. Argument, že má žalovaná vzhledem ke svým ekonomickým možnostem kapacitu pověřit vedením soudního řízení podnikového právníka, je poněkud krátkozraký v tom smyslu, že by v takovém případě prakticky nikdy neměl právo na náhradu nákladů zastoupení úspěšný účastník typu pojišťovny ve sporu o nezaplacené pojistné či dodavatele energie či telefonního operátora ve sporu o zákazníkem neuhrazené služby. Tyto spory přitom bývají skutkově i právně o poznání jednodušší, než tento případ, který se navíc týká personálního složení samotné organizační složky žalované. Právo náhrady by pak nemusela mít prakticky kterákoli větší právnická osoba, jež by měla vlastní právníky. Takto absurdní důsledek ÚS jistě nezamýšlel ani v rigidnější větvi své judikatury, poněvadž by mohl snadno narušit samotnou podstatu práva na právní pomoc. Nadto odvolací soud zvážil souvislost, že by podobné odepření náhrady velmi snadno mohlo otevřít prostor pro sudičství a nezodpovědnou snahu žalovat „kdekoho o kdeco“ bez nejmenší obavy před finančním dopadem pro případ procesního neúspěchu, což bezpochyby není žádoucí a v konečném důsledku odporuje odpovědnému přístupu k vymáhání tvrzených či skutečných práv (§ 1 o. s. ř.).[footnoteRef:10] Dále odvolací soud odkazuje na argumenty okresního soudu a především na konkrétní okolnosti tohoto případu, popsané již v bodě 1. odůvodnění. Je třeba k nim ještě dodat, že obtížnost sporu zvyšuje i značná konfliktnost vztahů mezi účastníky, kteří vedli či dodnes vedou řadu soudních sporů, z nichž tři projednával odvolací soud a jednu i soud dovolací a Ústavní, přičemž tatáž advokátka žalovanou zastupovala v každém z těchto řízení. Obtížnost věci je tudíž dostatečná pro přiznání náhrady a zároveň zde není dostatečně přesvědčivý důvod pro její odepření. [10: Viz bod 16. odůvodnění nálezu ÚS ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, č. N 137/66 SbNU 115.]

8. Správný je i její výpočet, proti němuž ostatně žádná odvolací námitka nesměřovala, pročež odvolací soud pro stručnost odkazuje na body 25. – 26. odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Proto odvolací soud výrokem I potvrdil napadený výrok rozsudku jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

10. Výrok II pak odpovídá ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla také v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, pročež jí odvolací soud proti žalobci přiznal náhradu jeho nákladů sestávající z náhrady mimosmluvní odměny za zastoupení ve výši 1 410 Kč [z punkta 42 532 Kč; viz § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.)], z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), a to za vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 2 písm. c) a. t.)], a z náhrady za DPH ve výši 359 Kč, jejíž je advokátka žalované plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celková náhrada tudíž činí 2 069 Kč.

11. Žalobce je povinen nahradit náklady sice žalované, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k zanedbatelné výši náhrady a času, po který se žalobce na splnění této povinnosti pro případ svého procesního neúspěchu ve mohl připravit.