16 Co 126/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 330 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2024, č. j. 26 C 186/2020-206, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2024, č. j. 26 C 186/2020-226,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 75 413 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 274 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě 76 % nákladů odvolacího řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce. Výše náhrady nákladů řízení a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 17. 6. 2020 ve znění následného rozšíření provedeného se souhlasem okresního soudu se žalobce domáhá zaplacení náhrady škody z nemoci z povolání. Svou žalobu odůvodnil tím, že trpí oboustranným syndromem karpálního tunelu a v období od ledna 2017 do června 2017 byly v případě jeho pracovní činnosti u žalované splněny podmínky pro vznik nemoci z povolání pro obě horní končetiny, a proto žádal, aby mu žalovaná zaplatila bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 510 978 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 52 979 Kč a náhradu nákladu za endoskopickou metodu operaci karpálního tunelu ve výši 20 000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že nemoc z povolání nebyla u žalobce uznána. Žalobce nepředložil žalované žádný relevantní důkaz o tom, že trpí nemocí z povolání a žalovaná tak nemá, na základě čeho by mohla přistoupit k vypořádání jeho nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy. Nemoc z povolání mohou posoudit a uznat pouze zdravotnická zařízení, která mají povolení posuzovat nemoci z povolání, což žalovaná není.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 583 957 Kč (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení Okresního soudu v Ostravě (výrok III.). Doplňujícím rozsudkem pak zavázal žalovanou zaplatit žalobci úrokové příslušenství (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci byl dne 8. 8. 2018 potvrzen oboustranný středně těžký syndrom karpálního tunelu, nicméně zjištěn byl již při EMG vyšetření 15. 6. 2018. Současně bylo v řízení prokázáno, že v období od ledna 2017 do června 2017 byl žalobce vystaven nadlimitním vibracím a pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc povolání, a to oboustranný syndrom karpálního tunelu. Žalobce v tomto období pracoval s ručním elektrickým nářadím – kotoučovou bruskou , název, , přičemž při práci s touto bruskou byl vystaven vibracím přesahující stanovený hygienický limit 128 dB. V řízení byly vypracovány znalecké posudky, mezi nimiž soud shledával rozpory. Ze znaleckého posudku , právnická osoba, ., č. , Anonymizováno, ze dne 7. 4. 2022, bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalované za podmínek, za kterých vzniká oboustranný syndrom karpálního tunelu, naproti tomu ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 5. 8. 2022, znalkyně z oboru zdravotnictví, specializace pracovní úrazy a nemoci povolání plyne, že nebyl prokázán jednoznačný vliv pracovní činnosti žalobce na vznik oboustranného karpálního tunelu, neboť v době zjištěného onemocnění žalobce již v riziku vibrací nepracoval déle než jeden rok. Syndrom karpálního tunelu nevzniká ze dne na den, nýbrž se vyvíjí v určitém čase, a proto pokud žalobce ještě v červnu 2017 pracoval za podmínek, za kterých vzniká nemoc povolání, přičemž dne 8. 8. 2018 byl u něj potvrzen oboustranný středně těžký syndrom karpálního tunelu, pak odmítnout příčinnou souvislost mezi pracovními podmínkami a vznikem onemocnění s argumentem, že žalobce v riziku nepracoval déle než rok před zjištěním nemoci, jak argumentovala znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , se okresnímu soudu jevilo jako zjednodušující a nepřesvědčivé. Nelze rovněž přehlédnout, že syndrom karpálního tunelu byl u žalobce zjištěn už při vyšetření dne 15. 6. 2018, což je právě rok od ukončení rizikové expozice. Revizním znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že znalecký ústav , právnická osoba, vznik nemoci z povolání v přímé souvislosti s pracovní rizikovou expozicí považují za vysoce pravděpodobný. V nařízení vlády se o rozhodném období jednoho roku nehovoří, jedná se pouze o úzus, který nemá nejen zákonnou oporu, ale ani podle odborných studií nelze takto časově omezit nutnou dobu expozice rizikové činnosti, aby byla v příčinné souvislosti se zjištěnou diagnózou. Znalecký ústav uvedl, že klinická a hygienická kritéria pro posouzení nemoci z povolání byla naplněna. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce v řízení prokázal, že trpí nemocí z povolání, za kterou nese odpovědnost žalovaná, neboť u ní žalobce pracoval naposledy za podmínek, za který nemoc povolání (oboustranný syndrom karpálního tunelu) vzniká. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že v případě uznání syndromu karpálního tunelu jako nemoci z povolání by žalobce měl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. položka 2.7 ve výši 1 300 bodů (postižení středového nervu 100 bodů, ztížení společenského uplatnění 700 bodů při postižení dominantní horní končetiny a 500 bodů při postižení nedominantní končetiny), okresní soud mu přiznal ztížení společenského uplatnění ve výši 510 978 Kč (1 300 bodů krát 393,06 Kč za bod). Žalobce rovněž v řízení prokázal, že v souvislosti s nemocí z povolání absolvoval endoskopickou operaci, za kterou vynaložil celkem 20 000 Kč, a proto tento účelně vynaložený náklad musí rovněž žalovaná žalobci v souladu s ustanovením § 271d zákoníku práce nahradit. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl zaměstnán u žalované ve Věznici , adresa, v období od 6. 1. 2016 do 24. 7. 2018 jako zámečník, svářeč, palič, vazač a jeřábník. V období od 25. 7. 2018 do 23. 8. 2018 byl přeřazen na profesi kovoobraběč, aby nebyl vystaven rizikovým vibracím. Od 24. 9. 2018 pracuje jako dělník při rozebírání a třídění odpadu. Z potvrzení o výši pracovního odměny ze dne 26. 4. 2018 a ze dne 4. 6. 2019 a z výplatních lístků žalobce soud zjistil, že žalobce pobíral od 1. 5. 2018 pracovní odměnu ve výši 8 250 Kč za měsíc, tj. 7 341 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. Po zjištění nemoci z povolání byl v období od 25. 7. 2018 do 23. 8. 2018 zařazen na pozici kovoobráběč, kde dostával odměnu pouze ve výši 5 500 Kč za měsíc, tj. 4 984 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., tj. pracovní odměna byla krácena o 2 357 Kč za měsíc. Za toto období má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 2 357 Kč. Žalobce se dále pokusil přeřazením do věznice , adresa, získat opětovně práci, kde bude dosahovat odměny v první kategorii, k tomu však z důvodu nemoci z povolání nedošlo. Za období od září 2018 do května 2019 má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 21 213 Kč. Následně byl s žalobcem ukončen pracovní poměr z důvodu nemoci z povolání, přičemž znovu byl žalobce zaměstnán od 5. 6. 2019, opět za 5 500 Kč za měsíc, tj. 4 984 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., a to vzhledem k jeho nemoci z povolání. Pokud by žalobce netrpěl nemoci z povolání, tak by dosahoval i v tomto období odměny za práci 8 250 Kč za měsíc, tj. 7 341 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. tj. pracovní odměna byla krácena o 2 357 Kč za měsíc. Za období od června 2019 do prosince 2019 má proto žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 16 499 Kč. Od 1. 1. 2020 je zaměstnán za odměnu za práci ve výši 7 300 Kč za měsíc, tj. 6 496 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb. Pokud by žalobce netrpěl nemoci z povolání, pak by dosahoval v tomto období odměny ve výši 10 200 Kč, tj. 9 078 Kč za měsíc po provedení srážek dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., z čehož plyne, že v období od ledna 2020 do května 2020 byl žalobce krácen na svých mzdových nárocích 2 582 Kč měsíčně, a proto za období od ledna 2020 do května 2020 má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 12 910 Kč. Celkem má tak žalobce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč. V odůvodnění doplňujícího rozsudku okresní soud uvedl, že podáním ze dne 26. 3. 2024 navrhl žalobce doplnění výroku s tím, že v průběhu řízení uplatnil také úrokové příslušenství, avšak ve výroku rozsudku mu přiznáno nebylo. Již v podání ze dne 17. 6. 2020 žalobce uvedl, že žádá, aby mu žalovaná mimo jiné zaplatila náhradu za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč spolu se zákonným úrokem. Jelikož v rozsudku o úrokovém příslušenství nerozhodl, nebyl tak vyčerpán celý předmět řízení, a proto okresní soud postupem podle § 166 občanského soudního řádu chybějící výrok IV. o úrokovém příslušenství doplňujícím rozsudkem doplnil.

4. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že nemoc z povolání nebyla u žalobce uznána. Znova zopakovala, že žalobce nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že trpí nemocí z povolání a žalovaná tak nemá, na základě čeho, by mohla přistoupit k vypořádání jeho nároku na náhradu nemajetkové a majetkové újmy. Nemoc z povolání mohou posoudit a uznat pouze zdravotnická zařízení, která mají povolení posuzovat nemoci z povolání, což žalovaná není. Poukázala na stanovisko Společnosti nemocí z povolání , právnická osoba, , jakož i závěry , právnická osoba, se sídlem v , adresa, a , právnická osoba, , oddělení pracovního a preventivního lékařství, které opakovaně neuznaly zjištěné onemocnění žalobce za nemoc z povolání. Okresní soud také neuvedl, proč hodnotil postižení středového nervu 100 body, když ve znaleckém posudku je uvedeno rozpětí 50 – 100 bodů. Ve vztahu k doplňujícímu rozsudku pak žalovaná vznesla námitku promlčení. Z výše uvedených důvodů proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu změnil a žalobu zamítl nebo napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně se vzdal náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu ve znění doplňujícího rozsudku jako věcně správného. Žalobci pak žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Předně je třeba uvést, že žalobce podáním doručeným odvolacímu soudu dne 18. 3. 2025, rozšířil svou žalobu, když v návaznosti na bodové ohodnocení, které bylo stanoveno doplňujícím znaleckým posudkem v celkové výši 1 300 bodů, upravil návrh v souladu s platným a účinným zněním nařízení vlády č. 276/2015 Sb., kdy hodnota bodu je 451,07 Kč. Tedy namísto původně požadovaných 330 000 Kč, následně upravených s ohledem na aktualizaci výši hodnoty bodu na částku 510 978 Kč, nyní nárokoval částku ve výši 586 391 Kč. Po připočtení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 52 979 Kč, a po připočtení náhrady škody za endoskopickou operaci v celkové výši 20 000 Kč, nárokoval žalobce částku 659 370 Kč s příslušenstvím. Protože výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, odvolací soud rozšíření (změnu) žaloby v souladu s § 95 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. připustil.

8. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-10. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval část dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním – z výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , že pokud se má vyjádřit ke skutečnosti, že již 15. 6. 2018 byly u žalobce zjištěny hodnoty DML vpravo 5,4 ms a vlevo 5,5 ms, tak toto vyšetření bylo toliko orientační, neprováděl to příslušný specialista a když se při takovém vyšetření zjistí patologické hodnoty, je vyšetřovaný poslán na specializované pracoviště, kdy vyšetření na tomto specializovaném pracovišti bylo až 8. 8. 2018, a proto za datum zjištění nemoci z povolání může být považováno pouze toto datum. Taktéž až 8. 8. 2018 proběhlo senzitivní vyšetření. Nelze vyjít z vyšetření z 15. 6. 2018, protože to je více než 1 rok a i 1 rok se připouští pouze u pacientů, u kterých nebylo možno ve lhůtě 6 měsíců vyšetření dokončit. Toto však není projednávaný případ.

9. Odvolací soud dále pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním – z ústavního znaleckého posudku – doplňku č. , anonymizováno, znaleckého ústavu , právnická osoba, ze dne 5. 3. 2025, že hodnotí bolestné u žalobce podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. položka 2.10.3 poškození středního nervu na horní končetině, středně těžká forma, 2x 50 bodů, tj. 100 bodů celkem.

10. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), kdy odvolací soud se s níže uvedenou korekcí ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 19.-25. odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i v bodech 3.-4. odůvodnění doplňujícího rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje.

11. Jak správně uvedl okresní soud, nemocí z povolání jsou ty a jen ty nemoci z povolání v příslušném stupni závažnosti, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, tvořící přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (první podmínka), kdy dále tyto nemoci musí vzniknout za podmínek (pracovních), kdy tyto nemoci z povolání vznikají (druhá podmínka), jiné nemoci, byť by mohly mít souvislost s prací, nemocemi z povolání nejsou.

12. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce trpí oboustranným syndromem karpálního tunelu (první podmínka), avšak zůstalo sporným, zda pracoval za podmínek, kdy tato nemoc z povolání vzniká (druhá podmínka), když byl vystaven nadlimitním vibracím (pracoval za podmínek, za kterých tato nemoc povolání vzniká) toliko v období od ledna 2017 do června 2017 a nemoc byla zjištěna až 8. 8. 2018 (datum první objektivizace posuzovaného onemocnění). Při uznávání nemoci za nemoc z povolání (druhá podmínka) se obecně vychází z výkladového stanoviska Společnosti nemocí z povolání , právnická osoba, – S ohledem na potřebu sjednotit posudkové postupy všech středisek nemocí z povolání doporučují , právnická osoba, , závazné přijetí následující posudkové zásady: S výjimkou posuzování a uznávání onemocnění, která mohou být poprvé zjištěna až s dlouhou časovou latencí od okamžiku, kdy na organismus působí vliv, který je způsobuje (např. nádorová onemocnění, pneumokoniózy, nemoci způsobené ionizačním zářením a některé infekční a parazitární onemocnění), je při posuzování a uznávání nemocí z povolání nutné dodržovat následující posudkovou zásadu: Za nemoc z povolání není možné uznat takové onemocnění, které bylo poprvé objektivně zjištěno v takové klinické formě, která již umožňuje (při splnění dalších podmínek) uznat je za nemoc z povolání, později než 6 měsíců ode dne, kdy osoba, která jím trpí, přestala vykonávat práci, která podle současných lékařských poznatků může toto onemocnění způsobit. Ve zcela výjimečných případech je možné uznat toto onemocnění za nemoc z povolání i v případě, že bylo v tomto stupni pokročilosti zjištěno po době delší než 6 měsíců ode dne, kdy osoba, která jím trpí, přestala vykonávat práci, která podle současných lékařských poznatků může toto onemocnění způsobit, avšak jedině v případě, že tato doba není delší než 1 rok (viz http://spolecnostnemocizpovolani.cz/). Nejvyšší soud však ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 2022 sp. zn. 21 Cdo 2964/2021 přijal a odůvodnil závěr, že Byť z § 4 písm. c) vyhlášky č. 104/2012 Sb. vyplývá, že (obligatorní) náležitostí lékařského posudku o uznání nemoci z povolání je i datum zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání, není jeho uvedení pro závěr o (ne)existenci výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) zák. práce v době předcházející tomuto datu určující; toto ustanovení vyhlášky stanoví jen jednu z více obsahových náležitostí lékařského posudku, jejíž uvedení neznamená, že by se soud nemohl zabývat tím, zda zaměstnanec nemocí z povolání trpěl i v době před takto formálně uvedeným datem jejího zjištění., kdy tento závěr aproboval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 2. 10. 2024 sp. zn. II. ÚS 3275/23. Odvolací soud má za to, že výše uvedené závěry Nejvyššího soudu lze vztáhnout i na projednávanou věc. Z výslechu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , že vyšetření žalobce ze dne 15. 6. 2018 (kdy byly u žalobce zjištěny hodnoty DML vpravo 5,4 ms a vlevo 5,5 ms, které splňují podmínky oboustranného syndromu karpálního tunelu) nelze uznat za datum zjištění nemoci jen proto, že je neprováděl příslušný specialista. Pokud se při takovém vyšetření zjistí patologické hodnoty, je vyšetřovaný poslán na specializované pracoviště, kdy vyšetření na tomto specializovaném pracovišti bylo až 8. 8. 2018, a proto za datum zjištění nemoci z povolání může být považováno pouze toto datum. Je tedy zřejmé, že kdyby vyšetření žalobce ze dne 15. 6. 2018 (kdy byly u žalobce zjištěny hodnoty DML vpravo 5,4 ms a vlevo 5,5 ms, které splňují podmínky oboustranného syndromu karpálního tunelu) prováděl příslušný specialista, bylo by za datum zjištění nemoci z povolání považováno toto datum (15. 6. 2018). Jelikož ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , právnická osoba, . vyplývá, že žalobce v období od ledna 2017 do června 2017 (což pracoval u žalované), byl vystaven nadlimitním vibracím a pracoval za podmínek, za který vzniká nemoc povolání (oboustranný syndrom karpálního tunelu), kdy z ústavního znaleckého posudku č. , anonymizováno, znaleckého ústavu , právnická osoba, vyplývá, že oboustranný syndrom karpálního tunelu vysoce pravděpodobně vznikl v důsledku rizikové pracovní expozice u žalované, neboť jiné vysvětlení nemá žádnou oporu, lze uzavřít, že žalobce trpí nemocí z povolání (oboustranný syndrom karpálního tunelu), za kterou nese odpovědnost žalovaná, neboť u ní žalobce pracoval naposledy za podmínek, za který tato nemoc povolání vzniká.

13. Žalobci tak v souladu s § 271b zákoníku práce vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč s úroky z prodlení, tak jak jej správně rozvedl (vypočetl) okresní soud v bodu 25. napadeného rozsudku a v bodu 3. doplňujícího rozsudku, které byly reprodukovány shora, a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Žalobce se domáhal úroků z prodlení z náhrady za ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2018 do 31. 5. 2020 ve výši 52 979 Kč již v podané žalobě ze dne 17. 6. 2020, proto námitka promlčení není důvodná. Žalobci dále v souladu s § 271d zákoníku práce vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 20 000 Kč za endoskopickou operaci karpálního tunelu dne 25. 7. 2021.

14. Žalobci také v souladu s § 271c zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. vznikl nárok na náhradu za bolest – položka 2.10.3 poškození středního nervu na horní končetině, středně těžká forma, 2x 50 bodů, tj. 100 bodů celkem; na náhradu za ztížení společenského uplatnění – položka 2.7.3 poškození středního nervu na nedominantní ruce 500 bodů a položka 2.7.4 poškození středního nervu na dominantní ruce 700 bodů. Celkem tedy 1 300 bodů. Pokud se týká stanovení náhrady výše bodu ve smyslu § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., je třeba vycházet z nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění nařízení vlády č. 451/2022 Sb. s ohledem na čl. II a IV. tohoto nařízení vlády (Pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, tj. 1. 1. 2023.). Žalobci byla sice zjištěna nemoc z povolání již od roku 2018, avšak stanovení náhrady za bolest a náhrady za ztížení společenského uplatnění bylo provedeno až ústavním znaleckým posudkem č. , anonymizováno, znaleckého ústavu , právnická osoba, ze dne 13. 9. 2023. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění nařízení vlády č. 451/2022 Sb. – Hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů , právnická osoba, za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Protože povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění vznikla v roce 2023 na základě znaleckého ústavu , právnická osoba, ze dne 13. 9. 2023, činí hodnota 1 bodu 393,06 Kč (sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 426/2022 Sb.). Žalobci tak na náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění celkem částka 510 978 Kč (1 300 bodů krát 393,06 Kč za 1 bod).

15. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byly výroky I. a IV. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledány ve výroku ve věci samé jako věcně správné a jako takové byly v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzeny, včetně jeho nákladových částí (výroky II. a III.), které odpovídají výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 27. a 28. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

16. Žalobce, se souhlasem odvolacího soudu, rozšířil svou žalobu, kdy se domáhal na náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění celkem částky 586 391 Kč (1 300 bodů krát 451,07 Kč za 1 bod) s ohledem na aktuální (rok 2025) výši bodu 451,07 Kč. Odvolací soud s názorem žalobce nesouhlasí, neboť povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. vznikla v roce 2023 na základě znaleckého posudku , právnická osoba, ze dne 13. 9. 2023, činí hodnota , hodnota, bodu 393,06 Kč (sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 426/2022 Sb.). Na této skutečnosti nic nemění ani doplněk znaleckého posudku č. , anonymizováno, znaleckého ústavu , právnická osoba, ze dne 5. 3. 2025, protože pouze upřesnil bodové ohodnocení bolesti žalobce, když původní posudek byl nejednoznačný (ostatně bodové ohodnocení žalobce za bolest zůstalo stejné, tj. 100 bodů). Výklad žalobce, že rozhodující je hodnota bodu ke dni rozhodnutí soudu, by vedl k absurdním závěrům, že stačí prodloužit řízení (např. žádostmi o odročení jednání nebo různými procesními návrhy), aby jen z důvodu plynutí času došlo k navýšení hodnoty bodu (např. v tomto případě z částky 393,06 Kč na 451,07 Kč). S ohledem na výše uvedené odvolací soud žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 75 413 Kč (navýšení hodnoty bodu při bodovém ohodnocení 1 300 bodů), jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení účastníků před odvolacím soudem bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný co do zaplacení částky 583 957 Kč s příslušenstvím (rozsudek okresního soudu byl potvrzen) a neúspěšný co do zaplacení částky 75 413 Kč (rozšíření žaloby v odvolacím řízení). Žalobce byl úspěšný ve výši 88 % (583 957 Kč z 659 370 Kč) a žalovaná tak byla úspěšná ve výši 12 % (75 413 Kč z 659 370 Kč). Žalobci by byly proto přiznány účelně vynaložené náklady odvolacího řízení ve výši 76 % celkových nákladů (úspěch 88 % – neúspěch 12 %). Jelikož samotnému žalobci žádné odůvodněné a prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu odvolacího řízení za tzv. znalečné, bylo rozhodnuto ve vztahu k žalované výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalované, jako procesně neúspěšné z 88 % (jak je rozvedeno výše), má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 274 Kč, které již vyplatil (tzv. znalečné znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 2 458 Kč, znaleckému ústavu , právnická osoba, ve výši 5 808 Kč, celkem 8 266 Kč z toho 88 % pak je 7 274 Kč). Žalovaná byla zavázána zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení státu (Okresnímu soudu v Ostravě) do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu odvolacího řízení za tzv. znalečné, bylo rozhodnuto ve vztahu k žalobci výrokem V. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobci, jako procesně neúspěšnému z 12 % (jak je rozvedeno výše), by měl stát právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 12 % za tzv. znalečné, které již zaplatil, avšak žalobce byl osvobozen od placení soudních poplatků resp. nákladů státu za řízení (usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2020, č.j. 26 C 186/2020-24), a proto rozhodl odvolací soud tak, že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. O náhradě nákladů řízení státu za náklady odvolacího řízení z titulu náhrady hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta žalobce před odvolacím soudem bylo rozhodnuto výrokem VI. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení procesně úspěšný z 88 % (jak je rozvedeno výše), byly by mu tak přiznány účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, a žalovaná je proto povinna zaplatit státu (Okresnímu soudu v Ostravě) 76 % (úspěch 88 % – neúspěch 12 %) náhrady hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanovené advokátky žalobce v odvolacím řízení. Jelikož dosud však tato nebyla vyúčtována, bude proto výše nákladů řízení před odvolacím soudem a lhůta k plnění určena (stanovena) samostatným usnesením okresního soudu v souladu s § 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o. s. ř.