16 Co 134/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobců: a) jméno FO, narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A c) Jméno žalobce C, narozený datum bytem Adresa žalobce C zastoupení advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A zastoupení advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o žalobě z rušené držby o odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 5. 2025, č. j. 17 C 65/2025-30 I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje v tomto správném znění: Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zdržet se každého jednání, které brání průchodu a průjezdu žalobců a), b), c) z jejich pozemku p. č. hodnota, zahrady, na jejich pozemek p. č. Anonymizováno, trvalý travní porost, přes část pozemku p. č. hodnota, zahradu, všechny pozemky v k. ú. a obci adresa, jak je tato část pozemku p. č. hodnota ve tvaru trojúhelníku s délkou stran 5,5 m x 3,5 m x 6,35 m a plochou 9,69 m2 zaznačena v příloze číslo hodnota tohoto usnesení, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení zástupkyni žalovaných. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje v tomto správném znění: Žalovaní 1. a 2. jsou povinni uvést část pozemku p. č. hodnota, zahrady, v k. ú. a obci adresa, ve tvaru trojúhelníku s délkou stran 5,5 m x 3,5 m x 6,35 m a plochou 9,69 m2, která je zaznačena v příloze číslo hodnota tohoto usnesení, do původního stavu odstraněním stávajících plotových sloupků, provazu i pletiva a každých dalších prvků oplocení a mechanických překážek, jež brání průchodu a průjezdu v rozsahu podle výroku I, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení zástupkyni žalovaných. III. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 6 234 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Jméno advokátky A, sídlem adresa. IV. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 314 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Jméno advokátky A, sídlem adresa. V. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku V mění tak, že jsou žalovaní společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 394 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Jméno advokátky A, sídlem adresa. VI. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení: - žalobkyni a) částku 6 186 Kč, - žalobkyni b) částku 5 266 Kč, - žalobci c) částku 4 346 Kč, a to vždy do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Jméno advokátky A, sídlem adresa.

1. Žalobou podanou dne 19. 4. 2025 se žalobci jako držitelé práva cesty proti žalovaným coby rušitelům držby domáhali jednak uložení povinnosti zdržet se jednání bránícího přístupu žalobců přes rohovou, trojúhelníkovou část pozemku žalovaných p. č. hodnota v obci a k. ú. adresa, a to z pozemku žalobců p. č. hodnota na pozemek p. č. Anonymizováno (a z něj na p. č. Anonymizováno) v témže k. ú., druhak uvedení p. č. hodnota v předešlý stav tak, aby byl přístup umožněn. Část pozemku p. č. hodnota žalobci přesně vymezili. Žalobu zdůvodnili tím, že oni a jejich právní předchůdci po několik desetiletí užívali p. č. hodnota jako průchod a průjezd na své pozemky. Předchozí vlastníci tohoto pozemku, jméno FO a jméno FO, s přístupem počítali i při obnově oplocení v roce 1997, kdy jejich ohlášení drobné stavby obsahuje přílohu v podobě situačního nákresu s přehledným vyznačením dotčených sousedů jméno FO a jméno FO. V roce 2023 nechali žalovaní svůj pozemek zaměřit a následně s žalobci jednali o směně pozemků. Směnu nakonec odmítli, přístup však zůstal zachován. Žalobci též navrhovali zřízení věcného břemene, na čež žalovaní nepřistoupili s tím, že jsou žalobcům jejich pozemky přístupné z pozemku p. č. hodnota či Anonymizováno. Jenže p. č. hodnota je ve vlastnictví města adresa a je ornou půdou, zatímco na p. č. Anonymizováno se sice cesta nachází, avšak nenavazuje na pozemky p. č. Anonymizováno a Anonymizováno. Žádná jiná přístupová cesta neexistuje. Dne 19. 3. 2025 žalobce c) zjistil, že žalovaní na hranici pozemku zabetonovali nové modré plotové sloupky tak, že žalobci již na svůj pozemek neprojedou jak osobním automobilem, tak zemědělskou technikou nutnou k obhospodařování pozemků. U hranice mezi p. č. hodnota a Anonymizováno byl žalovanými nově natažen také provaz. Žalovaní tak vypudili žalobce z držby práva cesty.

2. Okresní soud napadeným usnesením žalobě plně vyhověl (výroky I a II) a uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně každému žalobci zaplatili náhradu nákladů řízení ve výši 6 876 Kč (výroky III – V). Dospěl přitom zejména k těmto skutkovým zjištěním. Žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci pozemků p. č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, p. č. hodnota a p. č. hodnota, orné půdy, v k. ú. a obci adresa. Žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek p. č. hodnota o výměře 1 200 m2 v téže obci a k. ú. Dne 9. 4. 1997 spoluvlastníci jméno FO a jméno FO, adresa, sepsali ohlášení drobné stavby, které adresovali stavebnímu úřadu. Uvedli, že žádají o (možnost) obnovení oplocení nemovitosti, jak je patrno z přiloženého situačního nákresu. Jsou zde zakresleny pozemky bez označení parcelními čísly, nicméně nákres obsahuje část D označenou v legendě jako přístupová cesta k nemovitosti p. jméno FO a na pole p. jméno FO. právnická osoba se uvádí přístupové cesty a role je vlastníkem p. jméno FO. Dále pod písmenem G je role ve vlastnictví pí jméno FO, pod písmenem H zahrada ve vlastnictví pí jméno FO. Pod písmenem E je parcela nemovitosti s RD souseda jméno FO. Část A je označena jako předzahrada s RD č. hodnota. Část D je vyšrafovaná a je vyznačena podél parcely E a A. Nelze však hodnověrně ztotožnit hranice jednotlivých pozemků. P. č. hodnota má společnou hranici mj. s p. č. hodnota, p. č. Anonymizováno má společnou hranici s p. č. Anonymizováno. P. č. Anonymizováno nemá společnou hranici s p. č. hodnota. Na p. č. hodnota je v blízkosti hranice s pozemkem Anonymizováno čerchovaná čára s dalšími znaky, která začíná přibližně v polovině společné hranice p. č. hodnota a Anonymizováno a ústí na hranici p. č. Anonymizováno a Anonymizováno. V dopise ze dne 15. 5. 2023 se zástupce žalobců obrátil na žalované ve věci zajištění přístupu žalobců z p. č. hodnota na p. č. Anonymizováno přes pozemek p. č. hodnota. Uvedl, že dříve žalobci a jejich právní předchůdci realizovali řadu let tento přístup na základě ústního a konkludentního souhlasu. Přístup lze zajistit zřízením věcného břemene k části p. č. hodnota, směnou části p. č. hodnota za část p. č. hodnota nebo prodejem části p. č. hodnota žalobcům. Žalobci mají zájem se slušně a spravedlivě dohodnout a rozhodně nemají zájem věc řešit soudní cestou. V předžalobní upomínce ze dne 22. 6. 2023 zástupkyně žalobců sdělila žalovaným, že jsou pozemky p. č. Anonymizováno a Anonymizováno bez přístupu a tuto situaci je nutno řešit zřízením nezbytné cesty a žádá proto žalované o součinnost. V dopise ze dne 29. 6. 2023 zástupkyně žalovaných odpověděla, že žalovaní s nezbytnou cestou nesouhlasí, protože žalobci mají přístup přes svůj p. č. hodnota, na který se mohou dostat z p. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno. Na základě komplexní pozemkové úpravy schválené rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu adresa, byly vytvořeny přístupové cesty po pozemcích p. č. hodnota, Anonymizováno. Navíc je možno zřídit cestu přes p. č. hodnota, jehož vlastníci budou se zřízením cesty souhlasit. Dále se mohou žalobci dostávat přes p. č. Anonymizováno a další pozemky. Listina označená jako příloha 12 obsahuje výňatek z katastrální mapy, na němž je vyznačen trojúhelník na hranicích p. č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž jedna strana o délce 3,5 m vede po hranici pozemků p. č. hodnota a Anonymizováno a začíná na hranici p. č. Anonymizováno, další strana má 5,5 m a vede po hranici pozemků p. č. hodnota a Anonymizováno a začíná na hranici p. č. hodnota a Anonymizováno. Třetí strana má 6,35 m a jedná se o spojnici mezi hranicemi pozemků p. č. hodnota a Anonymizováno na pozemku p. č. hodnota. Obsah trojúhelníku činí 9,69 m2. Vrcholy trojúhelníku se nacházejí na hranici p. č. hodnota a Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno a na trojmezí mezi pozemky p. č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno, který má společnou hranici s p. č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno. Žalobci též předložili fotografie zachycující přístup, přičemž k datu 4. 5. 2023 je tento přístup bez jakýchkoli zábran či překážek s dřevěným mezníkem, k datu 10. 9. 2023 vykazuje v okolí určité změny, ale přístup je volný, dřevěný mezník je na místě jako 4. 5. 2023. Na fotografii ze dne 1. 2. 2023 je odstraněn dřevěný mezník. Fotografie z 6. 4. 2025 zachycují zabetonování modrých tyčí či plotových sloupků, jednoho zeleného a natažení provazu mezi nimi v místě dříve volného prostoru. Dne 19. 3. 2025 žalobce c) zjistil, že v místě dříve volného přístupu jsou zabetonované modré plotové sloupky a je mezi nimi natažen provaz.

3. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 1003, 1007, 1008 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a § § 176, 177 a 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Nejprve dospěl k závěru, že byla žaloba podána v zákonné šestitýdenní lhůtě, poněvadž k tomu došlo dne 19. 4. 2025, přičemž lze důvodně předpokládat, že se všichni žalobci o vypuzení držby v podobě umístění plotových tyčí a provazu dozvěděli dne 19. 3. 2025. Žalobci museli prokázat držbu práva alespoň na úrovni detence věci, a její rušení či vypuzení, což se jim podařilo. Daný přístup lze skutečně využít a jeho výměra v poměru k výměře p. č. hodnota (1 200 m2) se jeví jako málo zatěžující.

4. Ve výpočtu náhrady procesních výloh okresní soud vyšel mj. ze dvou úkonů právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení a žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.), a ze sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby ve výši 2 300 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t.), snížené na 80 % ve výši 1 840 Kč za každý úkon z pohledu každého žalobce.

5. Proti usnesení podali žalovaní odvolání s návrhem na změnu usnesení v podobě úplného zamítnutí žaloby, přičemž poukázali na to, že byla v prvostupňovém řízení porušena jejich procesní práva, protože teprve dne 30. 4. 2025 obdrželi výzvu k vyjádření k věci samé ze dne 23. 4. 2025, ve lhůtě do 28. 4. 2025, a soud rozhodl již dne 2. 5. 2025. Žaloba byla podána opožděně, poněvadž již dne 15. 5. 2023 požádal tehdejší zástupce žalobců žalované o zjednání přístupu k pozemkům žalobců, leč žaloba byla podána teprve 19. 4. 2025. Bez zapojení advokátů navíc účastníci týž problém řešili již v roce 2021 v e-mailové korespondenci pojednávající o směně pozemků, z níž je ovšem patrno, že se nedohodli a žalovaní projevili záměr postavit v inkriminovaném místě plot. Žalobci navíc nikdy nedrželi právo cesty přes trojúhelníkovou část p. č. hodnota. Průchodu se začali domáhat až v roce 2021, kdy pojali záměr prodat p. č. hodnota a Anonymizováno a potenciální kupující, pan jméno FO, si vymínil možnost přístupu na pozemky. Žalobkyně a) a b) dlouhodobě žijí ve Vídni a ani žalobce c) pozemky reálně neužívá. Byly zpustlé a neobdělávané a žalovaní přes ně ani nejezdili dopravními prostředky. Poslední pokojnou držbu a existenci pěšiny žalobci pouze tvrdí, leč neprokazují. Minimálně tři roky své pozemky pouze pronajímají a nájemce je ohradil elektrickým ohradníkem a pase tu koně. Tímto ohrazením však reálně zanikl přístup, jejž se žalobci soudně domáhají. Žalobci navíc v adresa spoluvlastní další pozemek p. č. hodnota, přístupný z cesty na p. č. hodnota a použitelný jako přístup k p. č. Anonymizováno a Anonymizováno.

6. Žalobci navrhli potvrzení napadeného usnesení s tím, že se žalovaní navzdory diskrepanci mezi dnem doručení výzvy a koncem v ní poskytnuté lhůty měli možnost k věci vyjádřit, což neučinili. Žaloba je včasná, neboť ačkoli spolu účastníci již dříve jednali o možnostech zpřístupnění pozemků žalobců včetně varianty nezbytné cesty, žalovaní přístup reálně tolerovali. Rušením držby přitom není pouhé upozornění, že mu držené právo nenáleží ani pohrůžka podání žaloby. Slovní zákaz průchodu na jedné straně a následné umístění mechanické překážky na straně druhé jsou přitom samostatnými rušebními činy, od nichž se odvíjejí samostatné lhůty k podání žaloby. Žalovaní žalobce z držby vypudili, když vystavěli okolníky s nataženým provazem a zamýšleli natáhnout mezi okolníky pletivo. Žalobce c) se o tomto vypuzení dozvěděl dne 19. 3. 2025 a informoval o tom ostatní žalobce zprávou v aplikaci WhatsApp. Žalobci a jejich právní předchůdci vykonávali držbu práva cesty několik desetiletí. Žalobkyně a) a b) na pozemek dojíždějí pravidelně jednou až dvakrát měsíčně, jinak by ostatně nevznikla jako důkaz uplatněná fotodokumentace. Žalobci v adresa vlastní i pozemky p. č. hodnota (s rodinným domem), p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno. Žalobce c) bydlí ve vzdálenosti 15 minut jízdy automobilem a pravidelně sem dojíždí. Elektrický ohradník netvoří překážku přístupu na pozemky žalobců, poněvadž jej lze snadno odsunout. Pozemek p. č. hodnota je orná půda, nikoli cesta. Ta leží na p. č. Anonymizováno, který však nenavazuje na pozemky p. č. Anonymizováno ani Anonymizováno.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

8. Pokud jde o procesní námitku žalovaných, soud prvního stupně nekonal jednání (§ 177 odst. 1 třetí věta o. s. ř.) a dne 23. 4. 2025 žalovaným odeslal výzvu k vyjádření k věci samé do 28. 4. 2025, která ovšem byla žalovanému 1. doručena teprve dne 29. 4. 2025, přičemž doručenka pro žalovanou 2. ve spise chybí. Patnáctým dnem lhůty, v níž musel soud o žalobě rozhodnout (§ 177 odst. 1 první věta o. s. ř.), byl 4. květen 2025. Soud rozhodl dne 2. 5. 2025. Žalovaní tedy na vyjádření reálně měli čas nejvýše 3 - 4 dnů, avšak soudem poskytnutá lhůta skončila dříve, než reálně začala, není zřejmé, zda byla výzva vůbec doručena žalované 2. a žalovaní samozřejmě nemohli vědět, zda soud nerozhodne již např. dne 29. 4. 2025. Navíc v danou chvíli nebyli zastoupeni, poněvadž plná moc pro dr. jméno FO, doložená při nahlížení do spisu, pochází teprve ze dne 5. 5. 2025, třebaže je z předžalobní korespondence (bez doložené plné moci) patrno, že žalované nějakým způsobem zastupovala již tehdy. Tato odvolací námitka tudíž byla opodstatněná; žalovaní nedostali skutečný prostor uplatnit svá procesní práva. V tom případě nemohou skutková tvrzení ani důkazní návrhy, které do řízení vnesli v odvolání, podléhat omezením plynoucím z pravidel neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.) ve smyslu bodu 19. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 2463/21, č. N 58/112 SbNU 37, poněvadž by šlo o porušení práva žalovaných na spravedlivý proces.[footnoteRef:1] Omezení novot v odvolacím řízení neúplnou apelací má totiž smysl jen tehdy, jestliže měl odvolatel (§ 205a o. s. ř.), resp. druhá strana (§ 211a o. s. ř.) reálnou šanci tyto skutečnosti a důkazy uplatnit již v prvostupňovém řízení. Nelze přičíst účastníkovi k tíži pasivitu tam, kde k aktivitě nedostal prostor. Ostatně, ust. § 205a písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy soud provedl jednání, na němž jedině lze poučení podle § 119a o. s. ř. udělit, což znamená, že účastník v takovém případě možnost vnést do řízení skutková tvrzení a důkazní návrhy měl. Z podobného předpokladu vychází § 205a písm. d) o. s. ř.; účastník musel mít reálnou možnost uplatnit na základě poučení podle § 118a o. s. ř. skutečnosti a důkazy, jinak by zde omezení neúplnou apelací nedávalo smysl. Proto odvolací soud přihlédl ke všem tvrzením a důkazům, které žalovaní v odvolání uplatnili. Naopak nemohl provést důkazy, které žalobci přiložili k vyjádření k odvolání a k jeho doplnění, protože jim nic nebránilo je uplatnit již v žalobě, takže se pravidla neúplné apelace ve výše popsaném smyslu uplatní a přitom nenastala žádná ze zákonem připuštěných výjimek z neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. Je sice pravdou, že čestná prohlášení sousedů vznikla teprve po vyhlášení usnesení, nicméně se zaprvé vztahují ke skutečnosti, kterou žalovaní tvrdili na samém počátku své žaloby a která se přitom děla v minulosti (nenastala nově), zadruhé – a to především – bylo datum vzniku tohoto důkazu plně v gesci žalovaných, kteří jeho vznik iniciovali a nic jim nebránilo učinit tak dříve. Připuštění těchto důkazů by otevřelo prostor k obcházení pravidel neúplné apelace a zneužití ust. 205a písm. f) o. s. ř. (§ 6 druhá věta o. s. ř.). [1: Viz COUFALÍK, Petr. Řízení o žalobě z rušené držby – kritické zhodnocení dosavadní judikatury Ústavního soudu. In: DOBROVOLNÁ, Eva, HAVLÍK, David, KRÁLÍK, Michal a kol. Pocta Jiřímu Spáčilovi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 58.]

9. Vzhledem k tomu, že prvostupňový soud nekonal jednání, zopakoval všechny jím provedené důkazy odvolací soud (§ 211 ve spojení s § 122 odst. 1 o. s. ř.), který konstatuje, že skutková zjištění rozvedená v bodě 2. a shrnutá v bodě 4. odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a úplná, takže je přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z důkazů předložených žalovanými vyplynula tato skutková zjištění (§ 213 odst. 4 část věty před středníkem, část věty za středníkem o. s. ř. a contrario). Pozemky žalobců jsou přístupné z pozemku vlastněného obcí, p. č. hodnota, přes pozemek žalobců p. č. hodnota, případně z cesty vlastněné obcí na p. č. 2143/1 a několik sousedních polí (snímky katastrální mapy). V místě jsou za zelenými okolníky situovány bílé tyčky s nataženým elektrickým ohradníkem, uvnitř nějž se pasou koně (fotografie). V roce 2021 spolu převážně žalobkyně a) a žalovaný 1. vedli e-mailovou korespondenci, v níž diskutovali otázku definitivní legalizace přístupu z p. č. hodnota přes p. č. hodnota na pozemky žalobců, a sice především formou směny části pozemku p. č. hodnota za část pozemku p. č. hodnota. V žádné ze zpráv žalovaný nepopřel, že žalobci část p. č. hodnota k přístupu reálně využívají ani jim to nezakázal. V e-mailu ze dne 27. 4. 2021 žalobkyně a) napsala, že se strýc na pozemku chystá kácet stromy, ale že se mu pokazila motorová pila a že žalobkyně o víkendu přijede. Je také patrno, že komunikovala s geodetem, který na pozemcích byl a zakreslil pro účastníky varianty směny částí pozemků. V e-mailu odeslaném mezi dny 8. 6. 2021 a 14. 6. 2021 žalovaný 1. žalobkyni a) napsal: „…Vypadá to, že se nedohodnem a tím pádem se nedostanete na své pole, protože si ten plot postavíme podle aktuálního zaměření a už nebudem na nic čekat.“ Posléze vůči zástupci žalobců vyjádřil nevoli nad tím, že se s žalovanou 2. náhodně dozvěděli o záměru žalobců svůj pozemek prodat jako stavební parcelu a že kvůli čekání na vyjádření žalobkyně a) a nejisté poloze budoucího plotu museli rok odkládat výstavbu kanalizace (e-mailová korespondence účastníků). Výše jmenované důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a vzájemně souladné. Další důkazy neprovedl, protože nebyly v mezích zákona navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. Tvrzení žalovaných z odvolacího jednání, že pro průchod a průjezd na jedné straně „trojúhelníku“ stačí vzdálenost třech metrů, přičemž zbývajících žalobci prosazovaných 0,5 m je zahrazeno na zemi ležícím pražcem, zůstalo mezi účastníky sporné, nebylo podpořeno žádným důkazním návrhem a odvolací soud je nepovažuje za právně relevantní pro meritum sporu.

10. Odvolací námitku opožděnosti žaloby (§ 1008 odst. 1 o. z.) žalovaní podpořili pouze odkazem na zmíněnou předžalobní korespondenci mezi účastníky, resp. jejich zástupci. Z té nicméně neplyne žádné právně relevantní rušení a už vůbec ne vypuzení z držby, od nějž by bylo lze odvíjet běh výše zmíněné prekluzivní lhůty. Výše citovaný e-mail žalovaného 1. představuje pouze jeho názor na vrcholící nepříznivý vývoj vzájemného jednání, nikoli zákaz užívání p. č. hodnota. V danou chvíli ještě jednání neskončilo a sám žalovaný 1. hovoří o znepřístupnění jen jako o budoucí možnosti, byť reálné, aniž by alespoň náznakem popřel skutečnost, že dosud přístup možný byl a je. V pozdějším dopise ze dne 15. 5. 2023 dokonce zástupce žalobců napsal, že přístup využíván je a zástupkyně žalovaných to v odpovědi nepopřela. Faktickému užívání nadto nasvědčují nejen ostatní výše citované e-maily, ale též prvostupňovým soudem provedená fotografie vozidla parkujícího na p. č. hodnota, fotodokumentace předložená žalobci, fotodokumentace doložená žalovanými (s elektrickým ohradníkem a koňmi), komunikace mezi právními předchůdci žalovaných a stavebním úřadem a ovšem i geometrické a polohové určení daných pozemků. Náplní vší předžalobní korespondence byla pouze definitivní legalizace stávajícího přístupu třemi možnými způsoby; již zmíněnou směnou, dále prodejem části p. č. hodnota žalobcům a konečně zřízením nezbytné cesty. Prvním prokázaným rušebním činem bylo až umístění okolníků a natažení provazu, proti němuž se žalobci bránili včas. Žaloba byla tudíž včasná.

11. Předmětem tohoto řízení, v němž soud zkoumá pouze poslední držbu a její svémocné rušení (§ 178 o. s. ř.), nebyl výkon ani držba vlastnického práva žalobců k pozemkům p. č. Anonymizováno, Anonymizováno či Anonymizováno. Byla jím ochrana držby práva cesty k p. č. hodnota. Z těchto důvodů nebylo pro výsledek řízení podstatné (jak by tomu bylo v řízení o žalobě na povolení nezbytné cesty), zda mají žalobci alternativní přístup na své pozemky. Na okraj lze dodat, že se takový přístup ani nejeví jako reálný, poněvadž na pozemku p. č. hodnota, vlastněném obcí, leží cesta jen v jeho části, navíc jde o pouhou úzkou polní cestu a pozemek je v katastru nemovitostí zapsán jako orná půda v zemědělském půdním fondu. Druhá zmíněná cesta pak vede přes několik polí (lánů) jiných vlastníků. Žalobci prosazovaný přístup se naopak jeví jako v místě přirozený a jak je patrno ze situačního náčrtu z l. č. 18, v minulosti neměly obě skupiny pozemků právních předchůdců žalobců pouze jeden společný lomový bod vlastnické hranice v podobě „trojmezí,“ nýbrž zde byl jednolitý pás pozemku, který právně umožňoval průchod i průjezd. Přítomnost elektrického ohradníku neznamená, že je ohrazený pozemek nepřístupný. Je obecně známo, že se takový ohradník dá snadno otevřít či úplně odstranit. Aktivní užívání pozemku je ostatně patrno z přítomnosti koní a to, že jde o počin nájemce, žalovaní pouze tvrdili, leč neprokázali. I kdyby pozemky užíval nájemce, musí zůstat přístupné vlastníkovi, resp. pronajímateli, jehož vůle má přednost. Provedené důkazy vyvrátily tvrzení žalovaných, že žalobci nikdy nenabyli držbu daného práva. Je třeba zdůraznit, že soud v tomto řízení nezkoumá pravost, řádnost ani poctivost držby.[footnoteRef:2] S výjimkou námitky žalovaného, že proti němu žalobce získal nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (§ 1007 odst. 1 druhá věta o. z.), která však nebyla vznesena. Držba může zaniknout trvalou ztrátou možnosti vykonávat obsah drženého práva, které držitel dosud vykonával (§ 1009 odst. 1 první věta o. z.), či vypuzením z držby a jejím neuchováním pomocí žaloby (§ 1009 odst. 1 druhá věta o. z.). První případ žalovaní netvrdili a druhý nenastal, protože žalobci podali žalobu. Ani kdyby žalobci držbu nevykonávali, ta by zásadně nezanikla (§ 1009 odst. 2 první věta o. z.). Účelem žaloby z rušené držby je především „legalizovat“ poslední pokojnou držbu daného práva zajistit tím pokračování v jeho faktickém, reálném výkonu. Na potřebnost tohoto účelu nemá vliv pronajmutí navazujícího pozemku ani záměr jej prodat. Základní složkou držby je corpus possesionis, projev právního panství nad věcí v tom smyslu, že má držitel reálnou možnost obsah drženého práva vykonat, ač tak třebas nečiní, u nemovitosti i dlouhodobě.[footnoteRef:3] Přestože může držba jiného než vlastnického práva – zde odpovídajícího služebnosti stezky a cesty (§ 1002 o. z.), zaniknout, není-li fakticky vykonávána po dobu odpovídající promlčecí lhůtě takového práva, tedy za 10 let (§ 631 o. z.), žalovaní nic takového netvrdili. Naopak tvrdili, že se žalobci držby nikdy neujali a tudíž držba nikdy nevznikla. Potřebnost využití p. č. hodnota právě žalovaným způsobem plyne z geometrického a polohového určení pozemků a je v místě přirozená. Odvolání tedy nebylo ve věci samé důvodné. [2: Viz např. bod 17. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, č. N 93/94 SbNU 179.] [3: SPÁČIL, Jiří. § 1009 [Zánik držby]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 134, marg. č. 8. ]

12. Odvolací soud pouze v zájmu materiální vykonatelnosti usnesení korigoval jeho výroky I a II tak, aby z nich bylo konkrétně patrno, k jakému konkrétnímu výsledku držba směřuje (průchod a průjezd) a jaký předešlý stav a jakým způsobem má být obnoven. Zatímco výrok II reflektuje obnovu předešlého stavu poslední pokojné držby, výrok I zamezuje dalším rušebním činům do budoucna. Jde o povinnosti žalovaných něco konat a něčeho se zdržet, tedy o povinnosti k plnění, takže je usnesení vykonatelné uplynutím zákonné třídenní lhůty k plnění (§ 171 odst. 1 ve spojení s § § 167 odst. 2, 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř.).

13. Proto odvolací soud výrokem I potvrdil ve výrocích I a II věcně správné usnesení prvostupňového soudu, a to ve správném znění výše zachyceném (§ 219 o. s. ř.).

14. Věcně nesprávnými nicméně byly výroky III – V o náhradě nákladů řízení. Zástupkyně žalobců ve věci učinila dva výše uvedené účelné úkony právní služby, které byly vždy pro všechny žalobce společné. To, že každý z žalobců udělil samostatnou plnou moc, není důvodem k posouzení převzetí a přípravy zastoupení jako třech samostatných úkonů, poněvadž plné moci byly uděleny v týž den, všichni žalobci měli k věci celou dobu jednotný postoj a i druhý úkon byl společný. Soud prvního stupně sice správně určil tarifní hodnotu věci i sazbu odměny, kterou však nesprávně snížil podle § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, jež počítá se snížením sazby na 80 % pro každého klienta. Protože byly oba úkony učiněny v roce 2025, je nutno aplikovat a. t. ve znění novely č. 258/2024 Sb. účinném od 1. 1. 2025 (čl. II novely), podle nějž, „jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %.“ V tom případě činí náhrada se započtením poměrné části paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.) a poměrné části soudního poplatku podle bodu 18. odůvodnění napadeného usnesení pro žalobkyni a) 6 234 Kč, pro žalobkyni b) 5 314 Kč a pro žalobce c) 4 394 Kč. Proto odvolací soud zmíněné výroky změnil způsobem výše specifikovaným (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam) a jinak odkazuje na citované odůvodnění napadeného usnesení.

15. Výrok VI odpovídá § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli též v odvolacím řízení plně úspěšní, pročež mají proti žalovaným právo náhrady jeho nákladů. Náhrada na podkladě vyúčtování podaného zástupkyní žalobců sestává z mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g), písm. k) a. t.]. Odvolací soud aplikoval týž výpočet jako v případě prvostupňového řízení. Paušální náhradu hotových výdajů ovšem započítal jen jednou a každému z žalobců přiznal vždy třetinu, nikoli 100 % jak požadovala jejich zástupkyně, poněvadž v případě této náhrady a. t. na rozdíl od mimosmluvní odměny žádnou možnost násobení neumožňuje a zástupkyně učinila vždy jeden společný úkon. Další složkou náhrady je tudíž promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupkyně žalobců k jednání odvolacího soudu a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 1 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je možno s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím přiznat požadovaných 8 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné ve výši 2 658 Kč při ujeté vzdálenosti 368 km, kombinované spotřebě 4,1 l/100 km, vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč/l a základní náhradě za 1 km 5,80 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. c) vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb.]. 100 % náhrady za celé řízení tedy činí 25 767 Kč, 47,72 % pak 12 296 Kč. Takto tudíž žalobkyni a) náleží 6 186 Kč, žalobkyni b) 5 266 Kč a žalobci c) 4 346 Kč. Žalovaní jsou povinni nahradit náklady řízení sice žalobcům, ale dané částky musí zaplatit advokátce jako jejich zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k zaplacení odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k výši náhrad v poměru k času, který měli žalovaní na přípravu na splnění tohoto dluhu pro případ svého procesního neúspěchu. Povinnosti náhrady nákladů řízení odvolací soud žalovaným uložil jako společné a nerozdílné, poněvadž to požadovali žalobci a odpovídá to okolnosti, že jsou žalovaní manželi (§ 713 odst. 2, odst. 3 o. z.). To znamená, že jde o jejich společné dluhy, kdy je každý povinen zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jeden z nich, zaniká platební povinnost obou žalovaných (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené v tomto usnesení, bude je možno na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.